Polovina fotografií nahraných letos na Flickr pochází z telefonů

nemyslel jsem středoformáty, myslel jsem printy. Tisknu povětšinou na šířku metru a více, mám rád ten vjem když musím hlavu na fotku otáčet a obklopuje mě. Po dědovi mám legendární pentax 6x7, tu druhou verzi se sklápěcím zrcátkem, ale zatím jsem neměl odvahu se do toho ponořit a už to bude dobrých deset, patnáct let co byl na posledy venku, potřebuji ho renovovat a sehnat nějaká skla, 200/4 co mám je už hodně poničený.

Dnes jsem už kompletně v zajetí digitální techniky, ale že by to práci ulehčovalo to se říct nedá, ba naopak mi připadá, že každá kompozice mi trvá déle a dále, ročně zvládnu dvě tři fotky, ale je to naštěstí koníček, nikdo mě do žádných termínů netlačí.

Drobeček to je ale fakt hezký, už jsem o něm slyšel, vůbec to nemusí být špatná hračka na ošahání si.

u analogu máš expozimetr, nastavíš si to, vyfotíš, vyvoláš a jsi spokojený. Od digitáního foťáku toho chceme strašně moc, najednou nám nestačí 10, 12 stop pro dynamický rozsah, najednou nám nestačí 20mpix rozlišení, najednou sledujeme pár stupňové deformace u objektivů, koukáme na fotky ne na formátu 9x13, ale na 20 palcových monitorech, per pixel zobrazení nám nestačí, ještě to zvětšujeme a vadí nám každý sebemenší kaz.

Korekce expozice se u analogu také řeší, každý typ svitku má jiné vlastnosti. Barevný šum u analogů defakto neexistuje, zrno není tak rušivé, na vyvolané fotky nekoukáme lupou z pár centrimetrů, ale máme je půl metru před očima.

Část práce u analogu děláš v komoře, u digitálu jí děláš při focení, on v tom není velký rozdíl. Jen marketing je neúprosný a mainstream výrobci nás zásobují spousty tlačítky a funkcemi, mně stačí jedna spoušť, jedno tlačítko na vypnutí a dvě kolečka s aretací. Díky obrovské inflaci fotek, neskutečné konkurenci na internetu vypadá, že naše fotky jsou špatné, rychle na ně máme kritiku, rychle je můžeme porovnat, pak je člověk pernamentně nespokojený se svými fotkami. Podívej se na fotky z mladí, pohledem dnešních očí jsou ošklivé, proč?

Nejdu v tomhle případě s davem, fotky primárně tisknu, na internetu je nemám, fotím sice digitálními foťáky, ale zpravidla mimo mainstream výrobce, fotím pro sebe a pro lidi v mém okolí, nepotřebuji získávat lajky a porovnávat se s davy na instagramu. Jsem díky tomu spokojenější, mám z focení lepší pocit, nehoní mě touha být nejlepší v dopředu prohrané soutěži.

Nehodnotil bych obtížnost focení anolog/digitál, když už několik hodin šplhám do kopce, čekám několik hodin na správný okamžik, tohle opakuji několikrát do roka než mám tu jednu fotku, je vlastně úplně jedno co musím na foťák nastavit, jestli to trvá o 30s déle nebo ne, pro mě tyhle údaje nejsou důležité, foťák je pro mě nástroj a ten se musí nějak používat. To je jak se ptát, jestli je pravda, že u lopaty se musím více ohýbat než u rýče :)

ze iPhone pohani UN*X...