Zmiňuje to i Intel: https://www.intel.com/content/www/us/en/products/docs/io/universal-serial-bus/usb3-frequency-interference-paper.html
Ono pokud to využívá komplet spektrum až někam k 5 GHz, se špičkou okolo 2.5, tak na kvalitě stínění záleží. Nejenom kabely a konektory, ale i samotné zařízení (na obou stranách).
Jakmile o něčem rozhoduje kvalita stínění, je už bitva prohraná. Samotný návrh musí co nejméně vyzařovat. Když navrhnete obvod, který svítí jak mikrovlnka s rozbitými dveřmi, tak se to ven dostane i kdybyste ho zalil do mědi, protože to vyleze ven po napájení :-)
A protože se to chová symetricky — obvod, který vyzařuje, bude zároveň stejně náchylný na příjem vnějšího rušení. Občas se bohužel podaří, že se v jedné aplikaci dva takové obvody/moduly setkají a negativně se ovlivňují. Živí mě to :-D
Přesně tak. Jsou rozhraní, který bych nedával blíž jak 20cm k sobě. Není to jenom USB3 a WiFi, ale třeba i PCIe s GPS (to jsme takhle v práci navrhovali desku, kde byly 2x LAN na PCIe a přesný čas z GPS, no sranda veliká, trefili jsme to až na třetí pokus, že to spolu fungovalo). Nebo 3. harmonická z paralelního rozhraní LCD dokázala dobře zbořit jistou rádiovou síť od zařízení 0.5m daleko...
No už jsem viděl i řešení, kde v plechové uzeměné krabici byly kvůli rušení dvě desky 10cm nad sebou, součástkama od sebe, uvnitř každé desky dvě zemnící plochy a kritický části co nejdál od sebe (cca 28cm) a stejně to dělalo paseku (protože kolega strašně rád sdílí zdroje a LDO i bez sdílení proti rušení pomáhá jako vzduchovka proti komárům).
Tam je pak nejlepší, když connoisseur plechových skříněk navrhne tak skvělou stínící plechovku, že z toho vznikne rezonanční komora, z radiově tichého výrobku má najednou magnetron. Ale aspoň ušetří za pronájem EMC laboratoře — že je něco špatně pozná i bez komory, když po zapnutí výrobku přestanou fugovat mobily a wifiny v baráku :-)