Vlákno názorů k článku
Rodinné šperky od CIA na internete
od anonym - Pocuj Ty chuj a kokot zaroven - Smihula...
-
Tady už se nad zprávičkami pana Šmihuly pozastavoval nejednou kdekdo, často i slušně, inteligentně a na úrovni. Ale evidentně je to k ničemu, protože nedokázalo to pohnout ani panem Šmihulou, aby se více snažil, ani redakcí, aby ho trochu krotila (nebo se s ním rozloučila úplně, aspoň do doby, než trochu vyspěje).
Ignorovat se dá dost těžko, on nejen že ty zprávičky má často totálně offtopic, nebo o ničem, ale on jich vždycky nasází tak 4-6 za sebou. Na Hlavní stránce se bohužel zpráviček zobrazuje jen pár, takže ty zajímavé a důležitější odsune někam úplně do pryč. Ty pak v té jeho smrti úplně zaniknou...
Já měl ty zprávičky rád. Člověk se toho může v krátkém čase spoustu zajímavého dozvědět. Jenže když čím dál tím více zpráviček je balastních, tak to v určitém okamžiku přesáhne hranici - kdy mi to, co bych se ze zpráviček eventuálně mohl dozvědět, hodnotou nepřeváží ten čas, který musím ztrácet tím, abych to našel mezi tím balastem...
A teď konkrétně k této zprávičce - tato informace proběhla i českými mainstreamovými médii už před pár dny. To jsou na Slovensku novináři tak zpoždění, že tam to proběhlo až teď? A až teď se to dostalo k panu Šmihulovi?
Pokud by se to na odborném periodiku objevilo dříve, nebo třeba ve stejný den, tak to ještě beru. Ale takhle několik dní po?
A další věc je, že také nemám zrovna dojem, že by to sem nějak zapadalo. Některé zprávičky pana Šmihuly jsou totálně o ničem, ty, o které něčem jsou, mi někdy připadají, že by měli jít jinam. Třeba na Lupu, tam by často tematicky zapadaly daleko lépe.
Takže tolik asi z mého pohledu ke kauze Šmihula. Snad to bylo dostatečně kultivované. :-) Prostě v očích některých lidí tohle Roota utápí. Těch lidí asi není zrovna málo. A někteří z nich už jsou z toho tak frustrovaní, že si neberou servítky a vyjadřují to trochu peprněji. Já sice nemám potřebu nikoho urážet, pana Šmihulu jinak vůbec neznám, možná je to v jiných ohledech prima pán (možná ještě mladík, kdo ví, třeba taky jednou vyspěje), ale na druhou stranu se těm, kteří už to nevydrží, být slušní, občas vůbec nedivím.
