Tyto snahy je moc zajímavé sledovat. Historicky byly státy územně ohraničeny. Ve 20. století vznikly korporace, jejichž působení překonalo geografické hranice. Internet je jen nástrojem, díky kterému to vidíme denně a dotýká se to každého z nás.
Státy vždy chránily své zájmy (zde nechávám na posouzení, co je zájem státu a co je zájem jeho obyvatel). Jenže v globálním světě a na internetu nejsou žádné hranice a státy ztrácejí schopnost své zájmy chránit. Vždy pak najdeme část obyvatel, kteří budou stavět absolutní svobodu nad zájmy státu. A také najdeme obyvatele, kteří svoji svobodu budou naopak odvozovat od systému, který stát chrání.
Takže hlavní otázkou je: zajišťuje svobodu stát a má mít tedy v ruce i nástroje, jak ji chránit, či vynucovat? Nebo takvý nástroj už sám o sobě je nesvobodný a popírá základní myšlenku?
Podle mě svět ještě není připravený na globální systém. Jsou nesmírné ekonomické i kulturní rozdíly mezi Evropou a Severní Amerikou, Asií, Afrikou a ostatními. Než se tyto rozdíly srovnají (aspoň se k sobě přiblíží), portvá to ještě mnoho generací - podívejte se na to, jak pomalu my dotahujeme na Německo, domyslete, jak dlouho bude velká část Asie a Afriky dotahovat na Evropu atd. Do té doby budou neustále existovat snahy států chránit své teritorium.
Na nás je uhlídat (se), abychom nepodlehli pokušení zavést nějakou z forem totality.
@Miroslav Šilhavý
"Takže hlavní otázkou je: zajišťuje svobodu stát a má mít tedy v ruce i nástroje, jak ji chránit, či vynucovat? Nebo takvý nástroj už sám o sobě je nesvobodný a popírá základní myšlenku?"
To závisí na tom, kde je momentálně hranice svobody a kde je hranice potřeby, resp. nutnosti. Kdyby v Rusku každý den vybuchlo 10 darebáků, tak proti takovým krokům nikdo ani nepípne. Je otázka, kde je ta hranice. Každopádně když tu svobodu v tomto globalizovaném světě nebude zajištovat stát, tak kdo, jak a čím?
No nevím, svoboda je naopak velice nepřirozený stav.
Přirozený stav, je že pravdu má ten kdo má větší sílu. Bohužel při tom uspořádání bylo příliš mrtvých, tak se začala domlouvat pravidla zvaná zákony.
Ten neustálý boj o svobodu znamená: Bránit tomu, aby ta pravidla byla výrazně výhodnější pro ty silnější (mocnější, majetnější, chytřejší, zdravější ...) a zároveň nebyla příliš svazující. A to opravdu není přirozený stav ...