Názory k článku
Server GitLab byl obnoven, přišel o data za sedm hodin

Ano a máme tu vítěze soutěže o to, kdo nepochopení co je jednoduchý překlep. Hint: ta tečka . . . .
K vítězství vám gratuluju.

Ano, podle vás dotyčný chtěl smazat aktuální adresář, tedy ./. Jenže nedoklepl tečku, takže mu tam zůstalo jen rm -rf /. Nebo-li by se pokusil smazat celý systém. Až do této chvíle se shodneme, ale v tomto okamžiku se rozcházíme. Vy nečtete manuály a neověřujete si, co píšete, takže píšete nesmysly, ale o to větší máte sebevědomí a potřebu urážet ostatní. Já jsem si manuál přečetl a vyzkoušel jsem si to, takže vám můžu napsat, co by se po zadání rm -rf / stalo. Nic se nesmaže, jenom rm vypíše chybu (pro jistotu vypíšu i alias, abyste viděl, že spouštím opravdu rm bez nějakých skrytých parametrů):

root@ubuntu:~# alias rm
-bash: alias: rm: not found
root@ubuntu:~# rm -r /
rm: it is dangerous to operate recursively on '/'
rm: use --no-preserve-root to override this failsafe
root@ubuntu:~# rm -rf /
rm: it is dangerous to operate recursively on '/'
rm: use --no-preserve-root to override this failsafe

Parametr --no-preserve-root neřeší nějaké „systémové složky“ (co to je?), ale je opakem defaultního parametru --preserve-root, který říká, že nechci mazat rekurzivně od kořenové složky. Slouží to právě jako pojistka proti překlepům – například vámi uváděné chybějící tečce, ale častěji omylem přidané mezeře za lomítkem, například rm -r / tmp/nepotrebny-adresar.

Kdybyste jen neopisoval příkazy z internetu, ale přečetl si manuál k rm (je na jednu stránku), tak byste to věděl. Kdybyste si ten manuál přečetl alespoň po té, co jsem vás na chybu upozornil, místo abyste kolem sebe začal kopat, nebyl byste za hlupáka.

Asi jste v tom skriptu neměl rm -r /, ale třeba rm -r ~/ nebo rm -r /home/user/. To speciální zacházení se týká jen samotného kořenového adresáře (jak je napsané v manuálové stránce).

Stále jste nenapsal jediný příklad, kdy jako root chcete smazat rekurzivně nějaký adresář, nic jiného se v tom systému neděje a bude rozdíl ve spuštění s parametrem -f a bez něj. Pokud víte, co ten parametr dělá, a používáte ho záměrně, tak přece takový příklad musíte okamžitě vědět.

Nepleťte si to s tím, že by ten parametr nebyl dobrý vůbec k ničemu. Třeba když mi sestavení programu vytváří několik adresářů, napíšu si čistící skript, který mi ty adresáře zase smaže. Jenže sestavení třeba někdy nedoběhne do konce a já tam budu mít jen některé adresáře uvedené ve skriptu, ale ne všechny. rm bez -f by v takovém případě protestovalo. To já ale nechci – to, že se pokouším smazat neexistující adresáře není v tomto případě chyb, ale záměr. Takže v tom skriptu použiju -f.

Ano, pokud někam root nemá výhradní přístup (může mu soubory pod rukama měnit někdo jiný nebo nějaký program), dává použití -f smysl. Jenže to není ten příklad, který jste uváděl, není to ani příklad GitLabu. Pořád z toho plyne akorát to, že -f bez přemýšlení cpete všude. Místo abyste přemýšlel o tom, co chcete dělat, uvědomil si, že je to poměrně nestandardní, ale že to tak opravdu chcete (třeba že chcete mazat i data, se kterými někdo jiný manipuluje), a teprve pak tam v tom speciálním případě ten parametr -f přidal. Proto je to speciální parametr příkazu a není to default.

To ovšem nevysvětluje, proč tam cpete ten parametr -f. Nemusíte vypisovat všechny způsoby, co se můžou se souborem nebo složkou stát, aby nemohly být smazány rootem. Stačí, když napíšete jeden, který způsobí, že rm bez -f ten soubor/složku nesmaže a rm -f to smaže.

Třeba já když mažu něco s -r tak to většinou chci vymazat úplně všechno a totálně bez toho, aby se mě konzole ptala na 100 souborů z nějaké .cache nějakého exerního programu (kde se první odmazaly targety ze simlinků či co) , který chci smazat a jestli to chci smazat.
Takže jste nám potvrdil, že opravdu nevíte, co parametr -f dělá. No a teď byste sin konečně mohl přečíst ten manuál, nemyslíte? Dozvíte se tam, že když rm nedáte parametr -i nebo -I (nebo dlouhou variantu --interactive), na nic se ptát nebude. A že parametr -f slouží především k tomu, aby rm přeskočil neexistující soubory. To vaše neustále dotazování rm je způsobené tím, že máte v shellu nastavený alias rm na rm -i nebo rm -I a pak ten alias přebíjíte parametrem -f.
Ale hlavně že si myslíte, že nic neopisujete a že víte, co děláte.

Parameter -f okrem iného potláča otázku pri read-only súboroch.
Soubory, které jsou read-only pro roota? Co to je?

Ano, parametr -f má několik významů, ale pokud root spustí rm -rf něco, jediný reálný význam parametru -f je to, aby rm nehlásilo chyby neexistence souborů nebo adresářů. Potlačení dotazů v takové situaci nemá význam, protože root má práva smazat vše.

root@ubuntu:~#mkdir test
root@ubuntu:~#cd test
root@ubuntu:~/test#ln -s def abc
root@ubuntu:~/test#ls -l
total 0
lrwxrwxrwx 1 root 3 úno  4 12:03 abc -> def
root@ubuntu:~/test#ls -lL
total 0
l????????? ? ?    3            ? abc
root@ubuntu:~/test#cd
root@ubuntu:~#rm -r test
root@ubuntu:~#ls -g
total 0

Nevěřím. A vzhledem k tomu, že ty nesmysly píšete vy a ne Google, chci ten příklad od vás. Já vím, ve kterých případech rm vypisuje „cannot remove“, a vím, kdy bych použil parametr -f – protože vím, co dělá. Takže také vím, že ve vašem příkladu je -f zbytečné, a to, že nejste schopen uvést jediný příklad, kde by -f mělo význam, mne jen utvrzuje v tom, že ho prostě cpete bez přemýšlení automaticky všude.

Ano, cpu, protože v případě že to nejde smazat ani pod rootem
Vážně byste si měl přečíst, co ten parametr dělá. Pokud něco nepůjde smazat ani pod rootem (třeba kvůli speciálním atributům nebo protože adresář nebude prázdný), parametr -f na tom nic nezmění.

Neupozorní vás to na některé možné chyby. Například to smaže soubory nebo adresáře bez dotazování, i když jste potvrzování chtěl, neinformuje vás to o tom, že jste chtěl smazat soubor nebo adresář, který neexistuje.

To ale není podstatné. Podstatné je, proč tam ten parametr přidáváte, kdy ani nevíte, co dělá. Mně by jako nejpravděpodobnější vysvětlení připadalo, že nad tím prostě nepřemýšlíte, ale tomu se pořád bráníte. Tak by mne zajímalo, jaký je ten skutečný důvod.

Jinak pokud rád zadáváte příkazy tak, že si nepřipouštíte chybu a trváte na tom, aby příkaz bez ptaní hned začal provádět přesně to, co jste napsal, doporučuji do repertoáru zařadit i parametr --no-preserve-root. Ten také může způsobit to, že rm nesmaže to, co jste mu ke smazání určil. A pokud nemáte nějakou úchylku, že toho chcete na klávesnici napsat co nejvíc, udělejte si na rm alias a tam si tyhle parametry přidejte. Aspoň budete mít jistotu, že na ně nikdy omylem nezapomenete.

Hele, kecy o úchylkách a o tom, kdo nad čím jak přemýšlí si nech, nebo ti něco napíšu a zas tu budeš uplakávat o slušném chování.
Co byste mi napsal? Že nevíte, co dělá u příkazu rm parametr -f, tady už všichni vědí. A že neváháte psát pořád dokola stejné nesmysly a do toho manuálu se nepodíváte a nepodíváte, to už taky všichni vědí.

A jak nad tím teda přemýšlíš ty?
Obvykle nemažu věci, které by se mi mohly pod rukama změnit. Kdybych něco takového chtěl mazat, budu přemýšlet o tom, jaké důsledky bude mít to, že smažu něco, na čem někdo jiný nebo něco jiného pracuje (tedy že mohou soubory určené ke smazání zmizet dřív, než je smaže můj příkaz) – a pokud usoudím, že to chci i přesto smazat, přidám parametr -f.

něco co jde smazat jenom s "-f"
Fakt byste si už konečně ten manuál měl přečíst. Ten parametr je tam popsaný jednou větou, to zvládnete.

Parametr -f nezpůsobuje, že by se smazalo i něco, co by se bez něj nesmazalo. Parametr -f způsobí, že rm bude ignorovat neexistující soubory a argumenty – tedy například pokud jako parametr rm zadáte neexistující soubor, rm to bude ignorovat a nic nevypíše.

Ta hláška „cannot remove“, kterou jste zmiňoval, totiž celá zní „cannot remove ‘…’: No such file or directory“. Ta hláška neříká, že by něco nebylo možné smazat a tudíž to na disku zůstalo, a nějakým parametrem byste mohl vynutit smazání. Ta hláška říká, že už to na disku není, tudíž není co mazat a tudíž nebylo možné soubor/adresář smazat. Není žádný přepínač, který by vynutil smazání toho neexistujícího souboru/adresáře. Ten soubor/adresář už v daném okamžiku neexistuje, tak co byste chtěl mazat?

Dále parametr -f způsobí, že se nebude nikdy dotazovat, zda má soubor či adresář smazat, a smaže je (pokud je to možné). Přičemž dotazovat se může jedině pokud použijete parametry -i nebo -I (nebo jejich ekvivalenty), a nebo pokud chcete smazat soubor, ke kterému nemáte právo zápisu (to se tedy netýká uživatele root). Pořád to ale nezpůsobuje, že by se smazalo něco, co by se bez -f nesmazalo – pokud všechny dotazy rm odsouhlasíte, bude výsledek stejný, jako kdybyste použil -f.

Když smazání zabráníte jinak (třeba na souborovém systému ext4 nastavíte souboru atribut i – immutable), parametr -f to nijak neovlivní a soubor nesmažete ani s ním ani bez něj.

Už to chápete?

Jinak to stejně nesmažeš, jako jsi mi dokázal.
Nic takového jsem nedokázal. Jako root to smažete nebo nesmažete zcela nezávisle na tom, zda použijete parametr -f. Pro roota neexistuje soubor pouze pro čtení, takže jediný význam parametru -f pro roota je potlačení výpisu varování, že daný soubor/adresář neexistuje, tudíž ho nebylo možné smazat. Jako běžný uživatel akorát budete muset potvrdit smazání souborů jen pro čtení.

Jinak ho budu používat dál, protože stejně budu rm -r stejně nasledovat s rm -rf pokud se něco nesmaže když už jsem k tomu došel a rozhodl se, že někde něco opravdu smažu.
Klidně to tak dál dělejte. Až vám to tom rm -rf zůstane nesmazané úplně to samé, jako po <rm -r, protože -f nevynucuje mazání, pouze potlačuje varování a dotazy, třeba si vzpomenete na tuhle diskusi a konečně si přečtete manuál k rm.