Vlákno názorů k článku
Sociální síť X čelí velkým kybernetickým útokům od RRŠ - Útoky jsou stále sofistikovanější, takže pro organizace je...

Útoky jsou stále sofistikovanější, takže pro organizace je důležité používat alternativní komunikační kanály
Já myslel, že Twitter/X je alternativní komunikační kanál? Přeci není možné stavět (závaznou) komunikaci se zákazníky na sociálních sítích - ty k tomu nejsou (a nikdy nebyly!) určené!

Ale bohužel se tak používají, dělají to tak nadnárodní korporace, vlády i prezidenti. Každý den je slyšet v televizi reklama na vybrané sociální sítě, protože na nich někdo něco důležitého zveřejnil.

Nikdo nikdy v televizi neřekne: „Prezident dnes přijel na návštěvu obce vozem Škoda Suberb.“ To by byla reklama! Ale běžně se říká: „Prezident to uvedl na síti…“ Taky mě to rozčiluje.

No, pokud je něco na sociálních sítích, já se to (jinak než přes jiná média) nedozvím. ;oD

Ono je to v podstatě stejně hloupé, jako spoléhání na SMS (všechny ty ověřovací/přih­lašovací/potvrzo­vací zprávy) nebo e-mail - tam také není zaručeno, že ty zprávy dorazí. Jenže tyhle služby jsou na tu komunikaci alespoň dělané. O to víc bolí jejich případný výpadek.
Ale dají se (částečně) nahradit alternativní komunikaci přes sociální sítě. Dělat to naopak mi přijde poněkud nešťastné.
Navíc je tak nějak e-mail na každém počítači, SMS v každém mobilu - zatímco sociální sítě si uživatelé vybírají podle vlastních preferencí, a rozhodně nemívají všechny. Takže WhatAppářům, Facebookářům, Telegramistům, případně TikTokářům může být výpadek Twitteru leda ke škodolibému ušklíbnutí.

Hlavním problémem je samozřejmě centralizace. Pokud by vypadl web/blog nějakého jednoho senátora, nikdo by si toho nevšiml, protože ostatní informační zdroje by normálně fungovaly. Jenže tady je problém v tom, že když vypadne jedna velká služba, vypadne spousta informačních kanálů najednou.

Používání soukromých sociálních sítí ke komunikaci veřejných činitelů a úřadů je zajímavý fenomén. Na jednu stranu je to "nezávislá" platforma pro efektivní sdílení informací a názorů, vládních i opozičních. Na druhé straně je to přecejen závislé na vůli majitele, co s tím udělá. A takový majitel může být také pěkně nevyzpytatelný. Měli by veřejní činitelé a úřady takové komunikační kanály využívat? Asi musí, protože jinak ty informace nedostanou ke konzumentům.
Má vůbec Evropa nějakou podobnou sociální síť?