Pekny dokument, srovnavaji se koncove ceny nejspis v alze. Nejake multilicence a slevy pro statni spravu nezapocitavaji. To, ze se tam nepouziva jen office, to je taky nenapadlo. Ze je potreba robustni ekosystem, vzdalene rizeni, hromadne aktualizace, coz vse dostanou u MS na "jedno kliknuti" a zadarmo, uz neresi. Ze by si museli koupit drahe nastroje pro linux, ktere tuto funkcionalitu firemni infrastruktury aspon nejak na linuxu resi, to je vubec nenapadlo ....
Ale jo, nejaky pidiurad, kteri si na sebe veme vsechny bezpecnostni rizika, tak proc by si nedal 5 pocitacu s linuxem, zvlast kdyz tam krome browseru pouzijou jen dvakrat do roka office ... takovi mozna treba i neco usetri.
Ale, to ze cela statni sprava se vyda na milost par nadsencum, kteri dany produkt muzou kdykoliv prestat podporovat, je jen utopie par anarchistu .... potrebujou jistoty, zaruky, ktere jim linux v podobe, jak jej prezentuji, nikdy nenabidne .... a ten, ktery by nabidnout mojl, tak ma enterprise nastroje a podporu, ktera by naklady nekolikanasobne zvysily ... enterprise nastroje a podpora pro linux existuji, ale jsou mnohokrat drazsi nez pro windows ... ale tady se bavime o enterprise resenich, ne usmudlanem tucnaku na desktopu uhroviteho teenagera ...
Trepes blbosti, minimálne a to sa mi fakt nechce ti vysvetľovať do detailov, každá koruna ktorú dáte svojim ľuďom má vyššiu hodnotu ako ta ktorú pošlete za mlaku. Takže aj keby sa tie riešenia mali robiť na kolene v CZ tak je to lepšie ako nakúpiť ich v USA, a to by mal byť záujem vlády. Nevnímaš základy, nerozumieš, alebo nechceš rozumieť a v podstate si iba zápredaný, ako L...
To je samozřejmě nesmysl. Podle vaší logiky bychom měli vyrábět všechno lokálně, podporovat tím ekonomiku, a nedovážet. To je přesně ideologie Severní Koreji.
http://en.wikipedia.org/wiki/Juche
Přečtěte si ten link o čučche. Cílem je soběstačnost, upřednostňování (severo-)korejských produktů. Ve skutečnosti to vede k chudobě.
Vždyť i vaše oblečení nejspíš vyrobila čínská továrna na zakázku a podle designu nějaké západní firmy, dost možná z americké nebo indické bavlny, s umělými vlákny a barvivy vyrobenými nejspíš v západní Evropě, s knoflíky vyrobenými asi ruského kovu. Každá počítačová myš je sbírkou materiálů i meziproduktů vyrobených po celém světě. Na stole přede mnou leží "lokální" plechovka od koly z ruského nebo polského hliníku, která byla naplněna extraktem z afrických nebo amerických kolových ořechů a jihoafrické koky. Vedle toho stojí sklenička od švédské firmy, ve které je brazilský pomerančový džus zpracovaný německou firmou.
Kdyby na Slovensku (odkud je autor příspěvku na který jsem reagoval) provozovali politiku soběstačnosti, tak jedí pohankovou kaši s jáhly, oblékají se do kozích kožek, jezdí na koních a pracují od rána do večera na polích s motykami. Asi se shodneme, že to dost připomíná právě Severní Koreu - akorát že tam jedí rýži, tedy když mají dobrý den a není zrovna hladomor :)
Opravdu si nejsem jisty tim, ze chudobu zapricinil pokus o sobestacnost. Spis bych podeziral neschopnost soudruhu v planovanem hospodarstvi korejskeho typu, kterym nedoslo, ze ingotu se lide nenajedi. Vsimnete si, ze nejvyssi vudcove tam vzdy vypadali jako dokonali blbeckove.
Napriklad v Indii se o samostatnost pokouseji take. Propaguji tam heslo "uprednostnuj, co je Indicke" a ma to pozitivni dopad.
Indie volny obchod praktikuje - muzete si od nich koupit, co chcete. Nicmene vyzyvaji obyvatelstvo ke koupi domaci produkce a jednim z duvodu bude asi to, ze tam zapadni firmy praktikuji taktiky, ktere s volnym obchodem nemaji az tak moc spolecneho. Spise se zneuzitim toho, ze maji vice prostredku na "propagaci". Funguje to tak, ze treba do drogerie prijde manik z Colgate a zaplati majiteli za to, ze vyhazi z obchodu indicke zubni pasty a nahradi je Colgate, pricemz ty Indicke jsou casto lepsi. Obchodnik si tim sice casto moc nepomuze, protoze sice shrabne pet penez, ale lidi pak jdou jinam, protoze Colgate je drazsi. Ale kdyz se tohle stane na dostatecnem mnozsti mist, lidi skonci koupi Colgate, protoze indickou zubni pastu nekoupi uz nikde a domaci vyrobce zkrachuje. Jestli tomuhle rikate volny obchod, ja tomu rikam spinavost ve stylu Microsoftu. Protoze tady se nesoutezi kvalitou, ale penezi.
Z principu:
1. Co dělá stát, dělá pro občany nebo v jejich zastoupení.
2. Co dělá stát v mým zájmu nebo zastoupení, to musím mít právo kontrolovat.
3. Co stát kupuje, je z mých peněz.
4. Co kdo kupuje z mých peněz, to bych měl mít mžnost auditovat.
5. Stát potřebuej z principu komunikovat s občanem.
Takže v zájmu všech je, aby dokumentace k zakázkám, komunikace a vlastně i ostatní dokumenty daly stáhnout ve formátu, se kterým se dá pracovat bez toho, že by si musel občan kupovat nějaký komerční software. A co bylo vyvinuto pro státní správu má být zveřejněno na úroveň zdrojvých kódů, protože jinak nemůže do tendru na správu systému nikdo jiný, než firma, co ten bazmek jednou vyvinula a podle toho si nasadí cenu...
Aha a melo by byt mozne to i zadarmo cist ne? Takze i pocitace by mely byt zadarmo ne?:) Elektrika, atd ... samozrejme taky.
Takhle funguje komunismus ve sve hole definici:)
Jinak OOXML je otevreny format ...
Vzdyt ani pro kazdeho zavazne normy nejsou verejne k nahlizeni, tak co bys prosimte chtel???
Počítač má dneska skoro každý, až na předškolákyy a několik důchodců, co se ho bojí. Dneska se už bez něho nedá pořádně fungovat (banka, ...). Navíc nový hardware je cenově pod minimálním platem, ojetou pixlu si tak může dovolit skoro každý. A kdo má na elektriku, kterou používá na self-brainwashing sledováním TV Noha a TV Pipka, utáhne i noťas (pro srovnání - moje telka má 95W, noťas 55W při nabíjení, cca 12W si vezme z baterky bez napájení). Takže kdo chce, má možnost si PC pořídit.
Co je ale nepřijatelný jsou pokusy státní správy ztížit veřejnou kontrolu tím, že podmíní přístup k informacím instalací SW za minimálně pětinásobek ceny HW, který je jinak k ničemu. Veřejný dokumenty musí být přístupný bez ohledu na platformu a na vybavení počítače, takže pure web bez pluginů, XML, CSS, ODF apod.
CO se norem týká, tak plný přístup k nim stojí litr na rok. To sice není zadarmo, ale zase, pro toho, kdo s tím pracuje, to není nijak likvidační a kdo s nima nedělá, ten si je asi dobrovolně číst nebude. Jeden čas jsem používal na doporučení kolegy normu pro jiskrově bezpečný systémy místo prášků na spaní. Můžu jenom doporučit, tři stránky a sedmihodinový bezvědomí...
Proč ne?
Správně by životní cyklus SW měl probíhat v následujících krocích:
0. Formulace zadání.
1. Zakázka na architekturu systému. Výběr. řízení na architekta, proplacení, zveřejnění architektury k připomínkování veřejností.
2. Na základě achitektury poptat implementaci a zavedení systému. Vítěz soutěže implementuje architekturu, otestuje, instaluje a zaškolí lidi od zadavatele. Zaplacením se stanou zdrojáky majetkem zadavatele, který je povinně zveřejní.
3. Oddělený výběrový řízení na hardware, infrastrukturu,...
4. Pokud se v rámci systému použije komeřční produkt, musí být diskutováno jeho využití, efektivita řešení a znalost řešení u ostatních konkurentů.
5. Tendr na provozování a správu systému. Na základě architektury, zdrojáků a seznamu komerčního SW se může k provozování přihlásit libovolná firma, pokud na to instituce nestačí sama. Správa vlastníma silama by měla mít přednost.
Jasně, že nikdo nebude pro online registr dlužníků programovat SQL databázi a vlastní webserver. Tam se použije hotový řešení a bude se respektovat licence. Ale v tom případě je potřeba vybrat řešení tak, aby byl někdo, kdo to zvládne udržovat, aby to nebylo předražený a aby to fungovalo. Jasně, že pokud se použije třeba databáze od Oracle, tak není potřeba zveřejnit zdrojáky, ale stačí tam odkaz na použitý produkt a jeho konfigurace.
A musí s tím souviset i odměny pro ty, kdo dokumentaci systému projdou a najdou tam chyby atd.
To je velmi vtipná představa. On se na správu a podporu systému se stovkami tisíc řádků kódu přihlásí někdo kdo ten zdroják nikdy neviděl, a bude vymalováno. Naproti tomu u dodavatele systému máte k dispozici pracovníky, kteří systém napsali, nasadili a podporovali během předávání.
Správa vlastními silami není možná, protože státní správa ti lidi nezaplatí ani nevytíží, a dá jim nulovou možnost kariérního postupu. Ve státní správě většinou končí ti, kdo by jinde uplatnění nenašli.