Že jsou to nedokončené pet projekty máte něčím podložené? Ony totiž jsou chyby i v těch starých projektech – také je proto budete nazývat nedokončenými pet projekty?
Kdyby se všichni řídili vaší představou, že všechno nové musí být dokonalé, jinak se to nemá používat, neměli bychom žádný internet a používali bychom ještě děrné štítky. Resp. ani ty ne, protože i ty byly svého času novinkou.
Děrným štítkům předcházelo psaní na papír, před tím se třeba tesalo do kamene. Že text psaný na papíře nejde automatizovaně zpracovat? No, dnes OCR funguje celkem obstojně.
Každopádně pokaždé, když si někdo myslí, že celý historický vývoj až do jeho mládí byl v pořádku, ale všechno, co se změnilo v jeho dospělosti, je špatně, měl by se vážně zamyslet nad tím, zda opravdu žije v tak zlomové době, která za celou existenci lidstva před tím nenastala. A nebo zda náhodou nepřestal být otevřený novým věcem.
Rád bych připomenul, že hustota záznamu tesáním do kamene je sice velmi nízká, ale mimořádná trvanlivost byla dlouhodobě prokázána. S trvanlivostí papíru to je o něco horší, ale stále je dostatečná (týká se i děrných pásek a štítků) a text na papíru je stále technologicky dostatečně nezávislý (čtenář potřebuje nanejvýš brýle). O trvanlivosti a nezávislosti pozdějších médií, bychom my, co se zabýváme retro počítači mohli dlouze vyprávět. Obvykle čím modernější a čím hustší záznam, tím hůř. Musí se to opečovávat, ověřovat, řešit kompatibilita, zálohovat na nová média...
Po generacích před námi zbyly např. fotky a filmy. Po lidech co mají fotky a videa v (jen) cloudu nezbude nic.
Zdaleka nezbyly všechny fotky a filmy. Ostatně stejně jako zápisy vytesané do kamene i papíry. Digitálních fotek a videí pro nás zůstává spousta na sociálních sítích, na Youtube… Na absolutní množství toho po nás zůstává daleko víc. A vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby toho zůstalo víc i relativně, v poměru k záměrně uloženým fotografiím a videím (nepočítám to, co bylo promazáno hned v nějakém úvodním vytřídění). Z toho, co chceme dlouhodobě zachovat, toho s největší pravděpodobností zůstává daleko víc, než dříve. Ony se totiž ty nůžky rozevřely – to, co nepotřebujeme uchovávat dlouhodobě, ukládáme na média, která jsou daleko levnější, ale dlouhodobě nevydrží. Ale to, co chceme uložit opravdu dlouhodobě, umíme uložit daleko spolehlivěji, než dříve.