V US existuje siroka definice tzv. "jaywalking" kvuli nezrizene prerostlemu automobilismu a automotive lobby. Ono uz to bylo ke konci boomu nutne jen z hlediska bezpecnosti. Jiny kraj, jiny mrav. U nas je to jen dalnice a silnice pro motorova vozidla.Snad jsem na neco nezapomnel a prvni hejl mi nesdeli ze mam vratit ridicak :-)
Ted si vemte ze jsou taky zeme kde vam da ridic tramvaje jako chodci prednost. Proste je treba nejaka kulturni adaptacni perioda. U manzelky jsem treba resil tendenci jezdit vlevo a hledat semafory na vzdalene strane. Vzhledem k tomu ze byla v zemi kde je primo narizeno nekterym cyklistum jezdit po chodniku a tem kteri pod to nespadaji je to tolerovano treba kvuli bezpecnosti tak nepovolena jizda po chodniku byla u komunikace II. tridy pomerne sokujici.
"podvadet je lidske :-)"
"podvadeni je znakem inteligence ;-)"
Obojí to jsou zajímavé myšlenky :-) Inteligentní bytost se snaží poradit si v každé situaci s tím co je k dispozici. Třeba zabít nějakou jinou bytost a sebrat jí její zásoby. Zároveň člověk je společenský tvor a aby ta společnost nějak fungovala, stanovili se pravidla, která budou dodržovat. Někomu ta pravidla nesedí a nedodržuje je. Společnost to buďto toleruje nebo ho vyloučí, ať si funguje sám a nečeká žádnou pomoc až mu bude úzko...
Porušování pravidel je tedy spíše hrdinství nebo škodlivý jev, který vede k úpadku společnosti? Když pro mě někdo odvede práci, já mu slíbím odměnu, pak jeho práci převezmu a odměnu mu nedám, je to znak mé inteligence? Když dobrovolně vstoupím do akademické obce ale nehodlám dodržovat jejich pravidla a chci od nich nějaké potvrzení, které by mi v životě pomáhalo, je to znakem inteligence? A kdo nikdy v životě neopisoval, ať si stoupne mezi svaté :-) nebo mezi hlupáky?
Další zajímavá věc je využívání jazykových modelů jako nástroje. Užívat nástroje je jistě znakem inteligence. Ovšem také nezapomínejme, komu ten nástroj patří a co za jeho užívání bude chtít :-) Znám člověka, který si platí jazykové modely a když je nemá k dispozici, je úplně bezradný a nepoužitelný.
A ještě k tématu učení se znalostí do zásoby, versus operativního nalezení zbalosti v knihách či jazykových modelech: některé znalosti je dobré znát bez jazykových modelů protože vždy nemusím vědět, jak se zeptat a že se vůbec mám na něco zeptat. Třeba se na přednášce dozvíme nějakou metodu, která by nás nenapadla a určitě bychom se na ní neptali jazykového modelu. Přitom nám může ušetřit spoustu času. Někteří přednášející rádi takto obohacovali své přednášky o něco, co není v učebnici a pak se bavili nad písemkami, kdo metodu použil a kdo pracoval otrocky a udělal zbytečné chyby.