Vlákno názorů k článku
TrojSvit: nová textová hra od DanielSoftu od SoongVilda - Já se omlouvám, jsem ročník 1999... to vážně...

Já se omlouvám, jsem ročník 1999... to vážně někdo něco takového hraje? Neumím si představit toto ani považovat za hru.

Je to textovka, famózne hry indiana jones od fuxoftu neboli veľmi iné. Alebo famózna hra adventure z balíka bsd-games, tá je trochu komplexnejšia, ale tiež netreba na to graficxký akcelerátor Nvidia s 500 jadrami, a pustí si to človek aj na hriankovači.

Vůbec nevím, co to je textovka, pro mě je textovka max psaná zpráva. Googlil jsem trochu, co to je textová hra, dobral jsem se tomu, že to absolutně nechápu.

Však hraje je něco, kde se něco děje, ne? Třeba starý Doom, ping pong na osciloskopu.

Ale kdeže, dneska má každý GPU s haldou výkonu a pustí snad všechno a když ne, tak ty starší GPU v bazaru jsou za pár šupek.

Textovku si můžeš představit třeba jako vizuální novelu, ale bez toho vizuálu (grafiky - zůstanou jen ty texty).

Textové hry vznikly dávno před PC. V knihách. Některé knihy nebo komiksy nabízejí rozvětvený příběh. V knihách se to implementovalo tak, že pro další příběh jsi nalistoval stranu, na kterou tě předchozí text odkázal. V papírové knize to má omezení velikostí knihy, v PC ten rozvětvený příběh může být složitější.

No a potom jsou umělecké knihy jako House of Leaves, které mají specifické ztvárnění už samotného textu a samotný příběh lze interpretovat různě, podle toho, jak se to čte.

A třeba House of Leaves inspiroval mapu My House pro Doom, který z toho Doom engine vyčerpává naprosté maximum. Podobně jako House of Leaves je asi tak maximum, co lze dělat s textem na papíru.

Děkuji za vysvětlení a zároveň chápu, kde je problém. Ten je v tom, že mě nikdy příběhy z knih nebavili, v životě jsem nevzal dobrovolně do ruky knihu, že bych si přečetl něco - ve smyslu příběh. Když už se to stalo, tak jsem skončil po 3 stránkách.

Já si neumím ten vizuál z toho, co čtu jako příběh dokreslit, dodělat v hlavě, nevím, jak ta postava vypadá, popis postavy mi nepomůže, ani věcí atd.

Třeba encyklopedie, odborná literatura, to je jiná, to mám rád, ale tím to taky končí.

Mám medzery v zoomerskom slangu, ospravedlňujem sa. Za mojich čias boli správy "psané" a videa sa posielali tak v balíku slovenskou poštou.

E: Ospravedlňujem sa za termín "video", myslel som "reel".

4. 2. 2024, 11:41 editováno autorem komentáře

Pokud se o hry zajímáš, pak narazíš na tento žánr velmi záhy. Je to základ herní historie. Pokud se o hry zajímáš jen okrajově a nerad čteš, asi tě to nezaujme. S věkem se ale může všechno změnit. Já třeba tíhnul k narativním ukecaným hrám i když v poslední době spíš vyhledávám takové non verbální věcičky, něco jako "The Witness".

4. 2. 2024, 13:39 editováno autorem komentáře

V době, kdy ses narodil, jsem možná ještě nějakou tu textovku zahrál, ale moc mne to už nebavilo. Někdy tou dobou jsem si myslím pořídil Amigu 600 a to byl úplně jiný svět - hry na ZX Spectrum a Amize. Dneska mne už hry nebaví vůbec. :-))

Jo, IF (interactive fiction) je sice nika, ale stabilní. Dodnes lidi dělají hry dokonce i na staré systémy (nes, c64, zx). Svět je prostě pestrý.

Taky se dnešní IF moc nepodobají těm starým textovkám, kde se chodilo v "gridu" sever, jih, zapad, vychod a jen se hledalo použití předmětů (a někdy dost obskurní). Dneska jde spíš o to "fiction" část, tedy příběh, který se postupně odhaluje a už to není postaveno na zákysech. Mnohdy je to taková oddychovka, ale každej to má jinak (já jsem asi víc na text, někdo zase jen na vizuál atd.).