To znamená, že když budu to co jsem se naučil v nějaké předchozí práci používat v nové práci, tak jsem vlastně zloděj know-how a všechny bývalé společnosti, pro které jsem pracoval, mě můžou žalovat. Samozřejmě jen za předpokladu, že firma ve které pracuji vydělává nehorázné peníze, jinak po mě neštěkne ani pes.
Pokud podepisete papir, kde se treba zavazujete, ze po odchodu z firmy nebudete 5 let pracovat u konkurence v podobnem oboru a vy si po roce zalozite firmu, ktera dela nemlich to stejny a k rozjezdu vyuzijete soubory, ktere jste si posledni den v praci stahl na flashku, tak jste porusil dohodu a jste asi podvodnik.
Kupodivu u nás v ČR je to docela jednoduché. Legislativa rozlišuje, zda jde o obchodní informace, know-how nebo to ostatní. Obchodní informace jsou texty smluv, seznamy zákazníků apod., a to si nesmíte odnést nikdy. Následuje know-how, což je balík patentů, průmyslových vzorů apod. To si také odnést nelze, protože je to chráněno.
Zbývá velký balík toho ostatního. Trochu zavádějící je, že občas i věcem z tohoto balíku se říká know-how, ale legislativně tomu tak není. Firmy to řeší dvěma způsoby. Buď přímo podepíšete dohodu o mlčenlivosti (to je obvyklá praxe) a pak o dané konkrétní věci prostě mluvit nesmíte a ani to použít. Nebo podepíšete konkurenční doložku (což už je zřídkavější), která má dvě vlastnosti: zaprvé je časově omezená, zadruhé v ní je uvedena kompenzace. Něco ve smyslu, že následujícího půl roku nesmíte pracovat pro konkurenci a firma vám bude dorovnávat mzdu do 50000 Kč měsíčně.
Pokud půjdete pracovat pro nějakou větší firmu, co si váží vlastních informací, tak se s dohodami o mlčenlivosti a konkurenční doložkou setkáte. Pokud s vámi firma ani jedno nepodepíše, pak můžete jít okamžitě dělat ke konkurenci a vyzvonit jim tam všechno, co není chráněno patentem, průmyslovým vzorem a ani to nemá povahu obchodních informací. Nesmíte si to odnést písemně (papír, soubor apod.), ale v hlavě klidně ano. A smíte to použít.
Jak konkrétně fungují konkurenční doložky v USA nevím, ale NDA tam mají a má stejnou právní oporu jako u nás. Ostatně jsem jich už podepsal tolik, že to ani nespočítám.
Spor zmiňovaný ve zprávičce tudíž osobně považuji za snahu získat nějaké mimosoudní vyrovnání od velmi bohaté firmy. Šance na úspěch u soudu minimální, ale hrozba táhlého soundího sporu, předběžného opatření odkládajícícho uvedení do prodeje apod., je dobrý důvod raději takovéhle firmičce pár milionů zaplatit, nebo ji rovnou koupit a zavřít. Předpoklad, že chlapec něco skutečně podepsal a pak si stejně založil konkurenční firmu, mi přijde nepravděpodobný. Stejně tak jako se nikde nepíše o konkrétních patentech apod., které by porušil.