Odpověď na názor

Např. podle Wikipedie se ty počátky datují 2007-2014:

„Beginnings of Unicode emoji (2007–2014)
The first American company to take notice of emoji was Google beginning in 2007.“

Co si pamatuji, tak ten nástup byl hodně pozvolný a pro smajlíky se na webu dlouho používaly bitmapy, ne Unicode Emoji.

V GNU/Linuxu se ta podpora objevovala někde kolem roku 2000 (počátky někde v koncem 90. let) a výchozí to bylo o pár let později. Zažil jsem ještě Latin2 jako výchozí kódování, ale jen chvíli. A v době toho přechodu myslím málokdo tušil, že nějaké Emoji vůbec existuje – lidem šlo primárně o to, že bude jedno společné kódování pro různé jazyky, případně že to zvládne lepší typografii. Smajlíci se psali spíš textově :-).

Na UTF-8 je skvělá ta zpětná kompatibilita s ASCII – ten základ je stejný a UTF-8 můžeš číst jako ASCII a většina textu bude čitelná (což tedy platí i pro většinu osmibitových kódování a třeba u bratrů Kamenických to dovedli k dokonalosti tím, že české znaky s diakritikou dali na pozice, kde jsou podobně vypadající znaky v CP437, takže i při záměně těchto kódování byl text čitelný). Tzn. nepřijde mi, že by to nějaký pojídač hamburgerů chtěl bojkotovat, protože i po přechodu na UTF-8 je to jeho ASCII pořád čitelné – a ty znaky národních abeced si nepřečetl ani před tím, takže to mu může být jedno.

Na druhou stranu ani teď po tolika letech, není Unicode/UTF-8 všude a dokonale implementované. Pořád můžeš narazit na chyby, že ti někde zkomolí jméno nebo adresu, takže kolikrát je jistější uvádět tyhle údaje bez diakritiky (např. u nákupů přes internet – byť většinou už to funguje, ale ale občas to nějaká tiskárna štítků nebo systém nedá).

Hlavní problém použití Emoji vidím v tom, že to rozbíjí text a poutá pozornost v místech, které ji nezasluhují. Nahrazovat tím slova v textu mi přijde vyloženě hloupé a škodlivé. Smysluplné využití si dovedu představit někdy místo odrážek nebo jako první znak nadpisu, kde to zvýraznění a upoutání pozornosti je na místě.