Odpověď na názor

V době vzniku Windows NT nebylo žádné UCS-2 a to, co tak dnes označujeme, bylo tenkrát UTF-16. A bylo to tehdy nejlepší možná volba.

Byl velký průšvih, že autoři Unicode řekli „dva bajty pro reprezentaci znaků budou na věky stačit každému“. A za pár let si to rozmysleli a s Unicode 2.0 řekli „hm, tak ne“. A to už bylo po zkušenostech s IPv4, kdy už bylo jasné, že dojdou. Blížil se rok 2000. Dávno bylo známé „640 kB paměti musí stačit každému“. Přesto bylo Unicode 1.0 navrženo bez rezervy v řádech.

Na druhou stranu je otázka, zda kdyby v roce 1991 rovnou přišlo kódování, které by pro jeden znak v pevné délce kódu mělo 4 bajty, zda by se vůbec ujalo.