Ještě bych přidal ke všem zastáncům analogového záznamu...
Každé záznamové zařízení pro analogový signál vypadá v principu takto:
snímač -> vstupní filtry -> zesilovač -> záznamové zařízení
Pro digitální je to trochu jinak:
snímač -> (vstupní filtry) -> AD převodník -> (zesilovač digitálního signálu) -> záznamové zařízení
AD převodník z principu věci obsahuje na vstupu zesilovač taky, ale o tom níže.
Problém je v tom kroku zesilovač*), protože každý zesilovač dělá už z principu své funkce dvě věci - šumí a zkresluje. No, pro hnidopichy, za šum v tomto případě považuji každý nechtěný signál, který se do zdrojového přimíchá - brumy, různobarevné šumy, zpětné vazby atd.Tedy přesněji řečeno, on šumí a zkresluje každý aktivní prvek tohoto řetězce a začíná to na snímači. Proto jsou zde ty vstupní filtry, aby odfiltrovaly šum (ořezaly nechtěné frekvence) snímače od signálu, protože na zesilovači je to už jedno - zesílíš prostě všechno.
Děda svého času navrhoval v Tesle zesilovače. Jedeny z nejdůležitějších parametrů zesilovače jsou samozřejmě zesílení, ale i odstup signálu od šumu (jak moc je zesilovač slyšet, když na vstupu není signál) a hlavně zkreslení.
Měření zkreslení se provádí tak, že se na vstup přivedl známý signál a tento tvar vstupního signálu se porovnával s výstupním. Dobře k tomu slouží osciloskop. Obvyklé zkreslení bylo kolem 5%, pro určité druhy vstupních signálů se bralo jako dobrých i 10%. To je strašně moc by se mohlo zdát. Ale když napíšu, že těch 10% bylo třeba i pro zesilovače v malých rádiích...
Další problém u zesilovačů je šířka zesilovaného pásma. Každý zesilovač má jiné zkreslení pro různé frekvence vstupního signálu. A my potřebujeme, aby to zkreslení bylo v celé šíři pásma pokud možno stejně malé. To v podstatě ale není moc dobře možné, pokud rozdíl mezi dolní a horní hranicí je tisícinásobný. Například u těch audiozesilovačů. Navíc, horní hranice se už nebezpečně blíží ke 100kHz, kde už začíná rádiové vysílání - dotýkáme se frekvencí, které začínají být sakracitlivé na rušení a tedy zkreslení. Stačí metr drátu a von funguje jako anténa.
K čemu tím směřuji? Rozsah audiotechniky stanovený na 20 až 20kHz není náhodný: dobře to pokrývá většinu populace, dají se sestrojit zesilovače, které jsou schopny to jakž takž rovnoměrně zesílit, je to dostatečně odolné vůči EM rušení a jsme to schopni rozumně levně vyrobit.
Nyní ten AD převodník... Uvnitř je to v principu zesilovač -> záznamové zařízení.
Tento zesilovač je v principu podobný jako u analogového zpracovaní signálu, ALE... je za ním AD převodník. Zde, pokud víme charakteristiku zkreslení tohoto předzesilovače, tak toto zkreslení můžeme kompenzovat AD převodníkem. Tím jsme schopni toto zkreslení kompenzovat. Takže k AD převodníku se dostane signál více podobný zdrojovému. A jakmile je jednou digitalizovaný, je jeho rekonstrukce celkem triviální a deterministická.
Vzpomeňte si na audiokazety - po třetím přehrání se pásky začaly vytahovat a zvuk byl různě zpomalený až se to nedalo poslouchat. Digitálním záznamem třeba tento problém odpadá - pokud přečtu a dekóduji vstupní signál, výsledek bude vždy stejný, i když se jinak páska natáhne do neposlouchatelna.
A na závěr... už (plně analogová, zato opravdu špičková) záznamová a reprodukční technika z 60. let dokázala naděla slušnou paseku při slepých testech - za oponou je buďto technika nebo živý orchestr a jednou se pustí nahrávka a podruhé to hraje orchestr naživo. Děda vyprávěl, že málokdy se jednoznačně shodli na tom, kde je záznam a kde živá hudba. S příchodem digitalizace do audiotechniky se tento rozdíl ještě zmenšil a ani odborníci se jednoznačně neshodnou už ve výrazně nižší třídě audiotechniky.
*) zde se nebavím o koncových zesilovačích, co mají ty stovky wattů a pripojují se k nim repráky. Jsou to malé, nenápadné předzesilovače, které musí oddřít tu nejtěžší práci - zesílit velmi slabý vstupní signál tak, aby zároveň byl rozpoznatelný. Zde se bavíme o zesílení třeba 1000 nebo i 100000. Naproti tomu ty koncové zesilovače mají zesílení třeba 10 až 100.
Mate tam niekolko chyb.
Predzosilnovace pre audio nemaju zisk 1000 alebo 100000 ale skor tak 100. Zosilnenie 1000 je 60 db, to je uz nestabilne.
Predzosilnovac alebo zosilnovac je potrebny aj pred AD prevodnikom, okrem ineho aj na zabezpecenie vysokej vstupnej impedancie.
Dalsia zla vlastnost pasok je prestup magnetizacie medzi vrstvami. Ked je paska zmotana a po tichu nasleduje hlasna pasaz da sa to niekedy pocut ako "predzvest" toho co pride.
Pri platniach zasa ludia zabudaju na to ze gramo (predzosilnovac) musi implementovat kompresiu signalu podla RIAA krivky aby sa potlacil vplyv hmotnosti ihly. Nehovoriac o tom ze platna je po kazdom prehrani mierne zmenena samotnym prehranim.
Urcite existuje niekolko oblasti kde ma analog vyhody oproti digitalu ale to su veci kde sa hraju vedci na velmi vysokej urovni. (napriklad riadiace slucky urychlovacov).
Hele, beru to. Nejsem na tyto věci odborník, jen to, co jsem pochytil od dědy a tak... Předzesilovač před AD je samozřejmý, však to tam mám. Výhoda je v tom, že samotná AD konverze může být přizpůsobená zkreslení toho předzesilovače a tím to kompenzovat. Tím získám méně zkreslená data, než v případě analogového signálu, kde každé zkreslení je nevratné.
Konkrétní zisky si už nepamatuji, takže díky za upřesnění.