Co mi jde stále proti srsti je, že při instalaci z flashdisku (drtivá většina instalací dnes) instalátor sám flashdisk pozmění - vytvoří partition, do kterého následně ukládá logy o instalaci. Přijde mně tak nějak z principu v nepořádku měnit instalační médium - to by mělo být (z pohledu programu) jen pro čtení - například proto, aby se případně dalo snadno zduplikovat přímo z média, bez nutnosti mít (iso) obraz - což, pokud je tam extra partition, nejde tak snadno.
Ani nevím, v které verzi se tahle vlastnost instalátoru objevila poprvé a je mi jasné, že se zřejmě nevrátí původní stav, kdy se "z instalačky jen četlo". Rozhodně instalace Ubuntu 24.04 už se tak chová, dřívější jsem nezkoušel.
Starou belu zavirované, tak se instalátor Ubuntu prostě chová. Ten Ventoy nástroj vás od toho zřejmě odstínil, nevím přesně jak funguje, ovšem přijde mě jako multiboot postavený na grub2 a využívající vlastností instalátorů, tedy nejspíš za Vás tu mnou kritizovanou vlastnost ve výsledku vypne. Ovšem pokud klasicky zapíšete iso na flashdisk, tak při prvním bootu s tou flashkou instalační program zjistí velikost flashdisku a za již nahraným obrazem v tichosti vytvoří ve veškerém zbývajícím místě ext4 partition, do které ukládá instalační logy.
Změní se tak i kontrolní součet, který jde kontrolovat pomocí dd if=sdX count=(příslušný počet bloků, odpovídající velikosti iso) | sha256sum, neboť se změní partition table - další nevýhoda.
Ještě - když už jsem tu věc nakousl - tady je bugreport kde je celé chování diskutováno
https://bugs.launchpad.net/ubuntu/+source/casper/+bug/1851123
Takže žádné zavirované - zkrátka rozhodnutí tvůrců z roku 2019,2020, které mně nesedí - takováhle věc by neměla být zapnuta jako výchozí.