Pro souborový systém je to velký den, když mu jeho vlastní vývojář začne důvěřovat a nasadí ho do ostrého provozu. Na LWN.net se můžeme dočíst, jak vývojář ext4 Ted Ts'o nasadil na svůj notebook právě tento souborový systém. V jeho komentáři k tomuto přechodu se mu podařilo narazit jenom na jeden nepříjemný bug při zapnutém „delayed allocation“, kdy soubor mohl mít nulovou hodnotu blocksize hned po té co byl vytvořen. Ted píše, že zatím na nic velkého nenarazil, ale bude zálohovat svůj notebook častěji.
Ext4 (fourth extended filesystem) byl zařazen do jádra 2.6.19 a jedná se o rozšířené ext3 a je sním zpětně kompatibilní. Díky tomu je možné mountovat ext3 filesystém jako ext4 a obráceně. Tato vlastnost mu je často vytýkána, protože držením zpětné kompatibility mají vývojáři v ledasčem svázané ruce a některé vlastnosti se tam tak dostat nemohou. Ext4 posunuje limity svého starého bratříčka. Maximální velikost souboru může být 16TB (místo 2TB), velikost oddílu 1EB (místo 16TB) a počet podadresářů je neomezený (místo 215). Maximální počet souborů zůstal stejný (232). Ext4 se také snaží bojovat různými způsoby proti fragmentaci. Jednou z těchto metod je zmíněná vlastnost „delayed allocation“, díky které se zápis na disk oddaluje co nejvíce je to možné a zapisují se až větší bloky dat. Další vlastností zabraňující fragmentaci je „persistent pre-allocation“. Díky tomu nové ext4 alokuje pro soubor větší prostor než je zprvu potřeba. To se velmi hodí například databázím. Tyto metody nezabrání fragmentaci úplně, a proto ext4 má nástroj pro online defragmentaci, díky němu můžeme defragmentovat jednotlivé soubory nebo celý souborový systém.