Ale tak to funguje. Policie je tu od toho, aby hlídala. Když se něco děje, tak zakročí. Nedokážu si představit, že by jen tak koukali jak někdo krade auto s tím, že oni nejsou majitel. Zkrátka policie, státní zástupci atd. dbají na dodržování zákonů a sami zahajují stíhání. Je to tak běžné ve většině zemí. V USA na to mají krásnou kategorii "Lid versus XY", případně "Stát versus XY".
U autorského zákoníku se to začne komplikovat až později. Obviněný musí prokázat, že dílo užíval oprávněně. Na to se nikdo nemusí ptát autora, maximálně právě obviněný bude autora prosit o nějaké prohlášení nebo potvrzení. V průběhu trestního řízení budete, jakožto autor, pouze požádán o vyčíslení škody. Teprve pokud by došlo k soudnímu řízení, tak je do procesu zapojen autor coby osoba poškozená. A to ještě ne ve všech případech, někdy se soud odehraje bez autorů a rozsudek odsoudí obviněného k pokutě, rozhodne o jeho vině a doporučí aby se poškození autoři samostatně soudili o náhradu škody - což bývá rychlé, pokud máte v ruce právě takový pravomocný rozsudek, soud pak už jen posuzuje výši náhrady, nikoliv vinu.
Samozřejmě stále máte možnost nespoléhat na práci policie a dotyčného "piráta" obvinit a zažalovat sám.
Policie ani státní zástupce zpravidla o porušování autorských práv sami nezjistí, protože není veřejně zjevné. Většinou jim dojde trestní oznámení, a nikoliv nutně od držitele autorských práv - můžete ho klidně podat vy. Často za oznámením bývá nespokojený (ex)zaměstnanec. Ale pokud je podezření na porušení autorského zákona zjevné například z novin nebo jejich webové verze, může se o něm policie nebo státní zástupce snadno dozvědět i bez trestního oznámení.
Seznamte se s konceptem trestného činu. Policejní orgán vyšetřuje podezření ze spáchání trestného činu na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů. Jinými slovy když policista vidí někoho vraždit, znásilňovat, krást, neoprávněně podnikat, podávat alkohol mladistvým, porušovat autorské právo atd., má povinnost konat. Státní zástupce pak přichází na řadu o trochu později - vizte trestní řád.
Předpokládám že by se vám moc nelíbila situace, kdyby policista viděl vraždu nebo podávání alkoholu nezletilým, a řekl "nebudu se iniciativně zviditelňovat, začnu něco dělat až pokud to oznámí poškozená osoba" :)
Jenze tohle je trochu neco jineho. Jestlize treba nekde nekoho vrazdi, vznika tim nevratna okamzita ujma. To se o kradezi zdrojaku neda rici. Krome toho pochybuji, ze policie vubec chape rozdil mezi ruznymi licencemi a tak by nevedela, co vlastne dela a bylo by lepsi, kdyby se do toho nemichala, pokud neni autorem pozadana o zasah.
Policije by mela vznest dotaz z toho duvodu, ze je to dalsi pojistka proti policejni blbosti, protoze nejakemu se ztopori pendrek, vezme nejake zelene barety a jde zasahovat. Tam pak vyrazi dvere, postavi vsechny ke zdi pred namirenymi samopaly, nadelaji bordel, zabavi kdeco a kdyz se to po letech konecne soudne vyresi, danovy poplatnik plati skody.
Nedávný zásah v mešitách byl podle všeho zcela v pořádku. Policie přišla na místo před začátkem modliteb. Měla mimo jiné informace, že v budovách mohou být zbraně. Z toho důvodu byli na místě ozbrojenci, a přítomní byli vyzváni, aby zůstali kde jsou a ničeho se nedotýkali. Zbraně se opravdu u několika lidí našly, byly ovšem legálně držené.
BTW kdyby palestinská ambasáda nedržela nelegálně střelné zbraně a výbušniny, možná by policisté informaci o možné přítomnosti zbraní v mešitách brali o něco méně vážně.
Policie nemá co chápat. U nás soudí soudy.
Naštěstí máme trestní řád poměrně jednoduchý a tak si policie nemůže moc vymýšlet, jestli krádež auta odpoledne těsně před koncem pracovní doby je nevratná okamžitá újma nebo ne. Případně jestli rozbitá výloha vyžaduje okamžitou akci, nebo se počká až se ozve majitel.
Chápu, že vám přijde systém příliš jednoduchý a raději byste právních úprav násobně více. Ale nám, obyčejným lidem, to už takhle dost komplikuje život.
Praveze policie nic nechape, tak by akci mel minimalne v pripadech autorskeho prava iniciovat nekdo, kdo chape. Napriklad autor. Policie jeste tak pochopi, ze kdyz nekoho vrazdi, tak ho vrazdi a hrozi mu tim ujma. Nicmene v pripadech autorskeho prava si bude pocinat leda tak jako slon v porcelanu. Obavam se, ze tohle je ponekud mimo chapani nejake slapky z okrsku.
Pochůzkáři nemusí sami řešit všechno. Policie má mordpartu, hospodářku a další interní útvary. Počítačová kriminalita je prostě jednou z oblastí.
Policejní orgán musí konat, to se týká všech trestných činů (s výjimkou osoby blízké, § 163). To samozřejmě neznamená nutnost vzít dotyčného pistolí po hlavě, s tím že zrovna náhodou nefunguje pojistka zbraně :). Šetření může provést specializovaný útvar - od toho policie ty útvary má.
Rozlišujte právo soukromoprávní (občanské, pracovní a další) a veřejnoprávní (trestní, správní a další).
V soukromém právu je řešení sporu na vás. Máte vy a soused spor řekněme o jablko spadlé z vašeho stromu přes plot na jeho zahradu? Lze to řešit před soudem, ale jen pokud to nějaká strana sporu navrhne. Navrhovatel zároveň musí dodat důkazy, co bývá v praxi dost obtížné.
Ve veřejném právu se hledí na veřejný zájem, za který se považuje například zastavení vraždění, podávání alkoholu nezletilým a porušování autorského práva. Proto policie vyšetřuje podezření na trestné činy i přestupky i z vlastního podnětu či na oznámení nezúčastněných stran, zaopatřuje sama důkazy, a následně pomocí státního zástupce podává žalobu u soudu (obdoba amerického "lid vs. XYZ").
Ad neni-li poskozeneho tak neni ani zac trestat - kdo je poškozený, když máte u sebe půl kila marihuany? Nebo když jedete v obci ve 3 ráno 91 km/h; pomůžete smrtelně nemocnému blízkému na jeho přání se sebevraždou; ve svých 16 letech se vyspíte se 14-letou slečnou; 16-letá slečna vezme telefon a vyfotí si kozy? To že neexistuje konkrétní poškozená osoba ještě neznamená, že se trestný čin (či přestupek) nevyšetřuje a nepostihuje.
Trestní zákoník, § 270, odst. 1: Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.