Vlákno názorů k článku
Vývojáři používající mezery mají větší plat než vývojáři používající tabulátory od P_V - Jak velký jednotkový odskok používáte? 2, 4 nebo...

Na stranu druhou, někdo chce mít zarovnané i jiné věci než začátky řádků programů. Třeba víceřádkové konstrukce. Není pěkné když se to stane, ale někdy je to nevyhnutelné (member initializer list v C++ se často zalomit prostě musí)
Pak je potřeba buď míchat mezery a tabulátory, což může v budoucnu dělat nepořádek ve formátování v případě že člověk co to upravuje nemá zaplé zvýraznění neviditelných znaků.

Dalsi duvod je, ze s nejistou delkou tabu ti najednou zacnou z jednoduchych pravidel typu "max delka radky je 80 znaku" vznikat ponekud nejasnejsi situace... (Coz neni tragedie, ale naprosto zbytecna komplikace)

Tak tak. Při code review v nástroji který ti ukazuje diffy vedle sebe je opravdu fajn, když je vidět celý řádek bez automatického zalomení nebo horizontálního scrollu. A docílit se toho obecně dá opravdu jen stanovením fixní délky odsazení a dodržováním maximální délky řádku (což je pravidlo které také vede ke zmíněnému zalomení a nutností zarovnat, no…)

Víceřádkové konstrukce jsou jen další úroveň odsazení. Délka řádku je ve znacích, tabulátor je jeden znak – zobrazení diffu nebo code review nebo cokoli podobného je opět jen zobrazení a opět záleží na každém, jak si nastaví velikost zobrazení odsazení.

Ty příklady se zalomením řádku nebo odsazením parametrů funkce ale ukazují jenom to, že je to chybné formátování. Tvrdíte, že se to formátování rozpadne, když změním šířku tabulátoru. OK, to by mohl být problém tabulátorů. Jenže ono se to rozpadne taky v případě, když změním název funkce. A bude to k ničemu taky v případě, kdy ten začátek (název funkce a její atributy) bude dlouhý, takže ta „víceřádková konstrukce“ bude úzká nudle někde u pravého okraje obrazovky.

Pokud chci zalomit řádek, udělám to zase jako odsazení kódu, přece nebudu na dalším řádku hledat, kde vlastně začíná. A pokud chci použít víceřádkovou konstrukci, budu mít zase vše odsazené o jednu nebo dvě úrovně odsazení. Pokud chci mít každý parametr na novém řádku, nebudu přece míchat název funkce s prvním parametrem a návratový typ s posledním. Vždyť bych to pak musel celé „překreslovat“, jakmile bych chtěl přidat parametr na začátek nebo na konec seznamu parametrů.

foo_bar_function(covfefe, bablbam, brekeke, foo = bar,
    abcd = efgh, xyz = xyz) {
  print 'Hello World!';
}

funkce abc (
    a as string,
    b as string,
    c as integer
  ) as string;

Tohle se dá zarovnávat průběžně při editaci. Není to ono, ale na stranu druhou… Na jednu stranu tady obhájci tabulátorů říkají že jim někdo mezerama nutí svůj pohled na odsazování, ale oni pak tabulátorem rozbíjí zvyklosti někoho jiného při psaní víceřádkových konstrukcí.

Osobně mi vyhovuje jak to dělá Go, i když v něm neprogramuji. Beautifier součástí základních nástrojů, unifikovaný styl kódu pro všechno… A zrovna tohle by se dalo perfektně řešit i s tabulátory, aniž by se projevily jakékoliv nevýhody (krom zmíněného „nevejde se do hezkého porovnání“)

Podle mne i tohle má být dané standardem pro formátování kódu, ne že si to každý vývojář bude dělat podle svého jak je zrovna zvyklý. U parametrů metody je to ještě jednoduché, ale u komplikovanějších builderů, řetězení volání nebo lambd můžete nevhodným odsazováním klidně vyrobit stejný typ pasti, jako třeba jednořádkový if, který se tváří jako blokový:

if (condition)
  print 'a';
  print 'b'; //ve skutečnosti není součástí „bloku“ if
print 'c';

Beautifier součástí základních nástrojů, unifikovaný styl kódu pro všechno…
Souhlasím. I to zalomení dlouhých řádků může být jen otázka zobrazení, IDE (a jiné nástroje zobrazující kód) klidně mohou dlouhé řádky zalamovat automaticky. Všechny používané způsoby (ať odsazování, nebo svislé zarovnání třeba pod závorku) mají jasně daná pravidla, takže by si opět každý mohl zvolit, jakým způsobem chce řádky automaticky zalamovat.

Ne, mluvím o víceřádkových konstrukcích.

Resp. o obojím :) Zalomení v náhledu se dá předejít víceřádkovou konstrukcí a pro někoho je holt lepší psát to stylem, který tabulátory rozbíjí.

Tohle, některé další věci jako Jendou uvedené zarovnání obsahu závorky ve funkci… Mně by se osobně také líbily víc taby kvůli možnosti nastavit si šířku odsazení jak chci, bohužel nevýhody které v tom vidím tuhle výhodu přebijí, i když je velká.

Jinak, odsazení 17 mezer snad zvládne jen prase co neodsazuje mezery tabem :D A každý rozumnější textový editor / IDE maže backspacem v odsazení počet mezer jako by to byl tab. Skákat o jednotlivé taby v odsazení… Tam nějak nevidím důvod. Klávesová zkratka pro skok na začátek kódu existuje, zkratka pro skok na začátek řádku taky a pohybovat se ve whitespace oblasti mezi začátkem řádku a kódem… Proč?