Názor k článku Historie vývoje počítačových her (134. část – české textovky II) od Josef Pavlik - Tímto heslem byla skutečně zakódovaná celá hra. Nejednalo...

Tímto heslem byla skutečně zakódovaná celá hra. Nejednalo se jenom o vstupní heslo. Algoritmus kódování a dekódování byl přímo ve hře, takže autoři čistou verzi hry natáhli do počítače, zavolali kódovací funkci, ta po nich chtěla heslo a tím heslem se zakódovala celá hra. Pak nahráli obsah paměti na kazetu a bylo hotovo. Ale unikla jim jedna důležitá věc. Heslo zůstalo v nezakódované podobě v bufferu v paměti a sejvlo se současně se hrou.
Já, v okamžiku, kdy jsem dostal kazetu (pro Sharp), jsem ji samozřejmě hned dumpnul, Sharp měl na rozdíl od ZX přímo v biosu monitor, takže to šlo lehce. Místo smysluplného programu tato hra obsahovala pouze šrot. Žádné texty, žádné Z80 smysluplné sekvence. A mezi tím vším někde uprostřed kralovalo slovo KONVALINKA. Nezbylo než ho zkusit a opravdu to fungovalo.
Zdálo by se (aspoň v té době), že projet očima 64k dumpu je nemožné, ale skutečně se podařilo.
Pak jsem jenom tak ze zájmu studoval ten slavný kódovací program a z něj jsem pochopil to, co jsem napsal nahoře.