Bohužel se do tohoto musím vložit. Přechod to byl možná hladký, pokud jste měl jeden, dva macky, ale u větší firmy to je dosud docela horor.
Nákup nového macka (např. pro dalšího kolegu) znamenal nový OS, nové verze programů, protože staré na novém hw prostě nešly a bylo houby platné, že bylo dost licencí - prostě uživateli plať. A protože nový uživatel měl novou verzi programu, musí se upgradovat i zbytek, jenže nová verze nejde na starém hw, ergo musí se koupit nový hw i pro ostatní.
Milý pane Prýmku, TOHLE tedy za hladký přechod nepovažuju. To je pořádná lumpárna. Zeptejte se schválně v několika větších vydavatelstvích, co si o této politice firmy Apple myslí. Budete možná překvapen. A ještě více, když zjistíte, že některé z těchto firem postupně přecházejí na Windows, které podobné podrazy nedělají - na nové PC lze i nadále instalovat sedm let staré XP (a před časem se daly stejným způsobem používat Win98), nové aplikace lze i nadále instalovat na XP a stejně tak staré aplikace (řekněme do pěti až sedmi let stáří) na Vistu. O tomhle se vám na macku ani nezdá.
A případným připomínkám - ano, tento příspěvek je velmi emotivní a to proto, že se ve mně vaří krev, když jen pomyslím na ty dvě zásadní změny u macků v tak krátkém čase (OS9 -> OSX a PPC -> Intel), které hlavně firemní uživatele stály nemalé peníze. U vydavatelství se třemi stovkami zaměstnanců to jsou už řádově desítky milionů investic během cca pěti let! Pro srovnání je to téměř trojnásobná částka za stejnou dobu oproti výdajům při přechodu na nové verze u Windows - tam je přechod mnohem pozvolnější.