Názor: Má smysl vytvářet nová Windows?

Na začátek je potřeba, abych zde definoval dvě zásadní premisy. Prvně, Linux je a velmi pravděpodobně ještě dlouhou dobu zůstane pokud jde o desktopové operační systémy marginálií. I když jeho tvůrci a uživatelé často vedou debaty o tom, nakolik systém s tučňákem ve znaku je nebo není alternativou k Microsoft Windows, pravdou zůstává, že Linux pro většinu uživatelů Windows (kteří se o svém systému mohou sami rozhodovat) z mnoha důvodů alternativou není.

Druhou premisou pro polemiku s názorem, jež byl představen na začátku a který se dále pokusím rozvést, je, že ve vývoji Linuxu jako operačního systému můžeme v posledních nejméně třech letech pozorovat zajímavý a doložitelný trend. Předně, jedna z distribucí v popularitě dalece předstihuje všechny ostatní. Za druhé, její tvůrci ji upravují tak, že je snadné instalovat nesvobodné ovladače, kodeky, perspektivně komerční software. Za třetí, tím v chaosu distribucí, což je tradičně jednou z hlavních výtek vůči Linuxu, vzniká ostrov binární kompatibility. Krátce řečeno, ať se nám to líbí nebo ne, ve světě operačního systému GNU/Linux pro pracovní počítače dochází k určité homogenizaci.

Druhá Windows…

Nyní k problému, s nímž jsem chtěl polemizovat. Jeho poměrně pregnantní popis se nachází např. v rozsáhlé diskusi (k mimochodem z hlediska tématu zajímavému článku Quo vadis, Linux?). V poslední době jsem se s ním však setkal několikrát (nejsem autorizován části příslušných debat zveřejňovat), a to ve velmi podobné formě. Dal by se shrnout takto:

Linux by neměl a (z historických, technických, politických a komerčních důvodů) nemůže být vyvíjen jako „druhá Windows“. Uživatelům, kteří potřebují jednoduchý a kompatibilní systém,  jejich Windows stačí. Linux je zde 

1. Pro odborníky

2. Pro uživatele se specifickými potřebami

3. Pro nadšence

Z hlediska všech ostatních je jednodušší, dostupnější, bezpečnější a v důsledku i lacinější používat produkty společnosti Microsoft. 

Pojmem druhá Windows se přitom myslí částečně to, co bylo popsáno výše na příkladu Ubuntu. Tedy uživatelská jednoduchost (byť za cenu snížené možnosti vlastního nastavení), univerzální kompatibilita, integrace služeb, protokolů a programů, které nevyhovují svobodnému softwaru, ale jsou laickými uživateli vyžadovány a konečně komercializace, byť založená na poskytování služeb. Částečně pak někteří autoři mají „druhými Windows“ na mysli obecně směřování Linuxu ne k jednotlivcům, kteří se pro něj rozhodnou, ale k masám.

Analogie

K tomuto názoru se nabízí jedna zajímavá analogie. Bereme-li Microsoft Windows jako mainstreamový operační systém pro pracovní počítače, pak Mac OS X (mimochodem, taky Unix) je alternativou určenou přinejmenším v Evropě poměrně omezené skupině uživatelů. Jedná se jednak o profesionály, kteří upřednostňují své oblíbené aplikace (Adobe CS) na něm, případně používají aplikace, jež pro jiné systémy neexistují (Aperture, Final Cut), jednak o uživatele, kteří by si „vystačili“ s Windows, ale platformu Mac používají ze statusových důvodů. Tedy proto, aby se zařadili mezi „jablíčkáře“, a to ať už vnitřně (počítají se mezi „komunitu“ obdivující technologie Apple), nebo z vnějšku, protože to vypadá progresivně. Pro první zmíněnou skupinu je Mac volba ergonomie práce. Pro vnitřní část druhé je věcí iracionálního rozhodování a vášně. Vnější pak snadno identifikujeme třeba v televizním zpravodajství, respektive jeho politické rubrice v obrázcích z parlamentu.

Zatímco profesionálové pracující s Mac OS se většinou zajímají spíše o cílové aplikace než samotný systém, na němž běží, pro statusové uživatele je důležité „se odlišit“. Kdyby počet majitelů počítačů Apple překročil hranici, při níž by se staly v populaci běžnými, přešli by jinam. Tím se v žádném případě nechci dotknout těch, kteří používají Mac OS X proto, že je pro ně pohodlnější než Windows či Linux. Pouze jsem přesvědčen, že v prostředí mimo anglicky hovořící země jsou v menšině.

Co to však znamená pro Linux?

Zvláštnost jako výhoda

Stejně jako Mac OS i Linux má své statusové uživatele a stejně jako u Mac OS se jedná o skupinu, jež má na celkovém počtu významný podíl. Rozdíl spočívá – když to řekneme drsně – v tom, že zatímco statusoví uživatelé chtějí s Mac OS ukázat „že na to mají“, pro statusové uživatele znamená Linux hlavně „nezávislost“. V obou dvou případech by přílišné rozšíření znamenalo, že z pohledu této skupiny uživatelů by jím byl jejich systém vlastně odcizen. Již by je neodlišoval. V případě Mac OS tomu brání obchodní politika Apple, která jistou míru exkluzivity aktivně buduje. V případě Linuxu tomu brání faktory, jež byly popsány ve výše odkazovaných textech a které tvoří technické jádro argumentů k názoru „proč Linux nemohou být druhá Windows“. Tytéž faktory, které se s odkazem na první z na začátku uvedených premis v poslední době zvolna rozplývají.

Druhá Windows…

Má-li být Linux cílen na koncové uživatele, pak se určitému zpodobnění s Windows, a to jak z hlediska technického, tak uživatelského, nemůže vyhnout. Jednoznačným krokem tímto směrem je už například to, že typickou uživatelskou distribuci zvládne nainstalovat, nakonfigurovat a zprovoznit i relativní laik. Cílem pochopitelně není, aby mezi systémy Windows a Linux nebyl uživatelsky postřehnutelný rozdíl.

Cílem je spíše stav, který zažil každý, kdo se rozhodoval pro nový automobil. Existuje sice hodně značek a variant karosérie či výbavy, ale málo, zato velmi odlišných typů motorů. Dieslové vozidlo má své přednosti před benzínovým a naopak, přitom obě mohou zvenčí vypadat stejně a uvezou stejný počet osob na stejnou vzdálenost.

Linux má, na rozdíl od Mac OS, jejž brzdí politika výrobce, potenciál vytvořit reálnou alternativu ke světě Microsoft Windows ne pro většinového uživatele, ale pro firmy, úřady a instituce. Ne proto, že by byl „lepší“, ale proto, že by mohl být srovnatelný. Vytvářet s ním jednoduchý, variabilní a univerzální systém – chcete-li „druhá Windows“ – podle mého názoru má smysl proto, že to vnáší možnost reálné volby operačního systému pro vybrané segmenty. Asi tak, jako existence Firefoxu vnáší reálnou možnost volby webového prohlížeče. To se sice nemusí líbit statusovým uživatelům, ale může to přinést benefity těm, kterým jde o poměr cena/výkon.

Technika

Je pravda že v tom, co jsem se zde pokusil načrtnout, brání Linuxu celá řada technických parametrů. Některé z příčin problémů jsou rozmělňovány postupující homogenizací systému, některé komercializací jeho podpory. U platformy, která není vyvíjena jedinou firmou (jako Windows či Mac OS X) nemůžeme předpokládat rozmělnění všech. Obecně ale platí, že jakýkoli technický problém, i kdyby byl koncepční, je řešitelný, pokud je o jeho řešení zájem a uživatelská poptávka. V případě Linuxu uživatelská poptávka (institucionálních uživatelů) stoupá, což zákonitě musí vyvolávat zájem.

Polemika

To, co jsem se zde pokusil představit je privátní (nyní zveřejněný) názor dlouholetého uživatele, instalátora a správce desktopových instancí Linuxu (psaný v OpenOffice.org 3.1 pod Ubuntu 9.10). Uživatele kritického a realistického, leč do jisté míry též statusového. Není psán proto, aby vyvolal následnou flamewar nebo provokoval. Cílem bylo, a to zde na závěr veřejně deklaruji, vyjádřit přesvědčení, že svět operačních systémů potřebuje svou dieselovou variantu. Že touto variantou nemůže být Mac OS, a že naopak Linux je kandidátem takřka ideálním. Tedy, že potřebujeme druhá Windows.