Ačkoliv mi při pomyšlení na binární verzi XML hrůzou vstávají vlasy na hlavě, musím přiznat, že by své opodstatnění mohla mít. Představte si, že potřebujete malý fragment dat z velikého souboru. Dnes musíte parsovat a validovat celý dokument, zatímco u rozumně navržené binární podoby byste mohli přistoupit přímo k požadované části XML dokumentu. Nebo by bylo možné zpracovávat i velké dokumenty, které se by v operační paměti zabíraly velké místo (např. při XSLT transformacích).
Podmínkou je samozřejmě zachování modelu XML dokumentu a jednoznačné a oboustranné mapovaní mezi textovou a binární podobou.
Ale kvůli tomu nemusíte vyvíjet a standardizovat binární formát. Stačí si dokumenty XML uložit do nějaké nativní XML databáze, a ta se už postará o to, aby vám rychle vrátila data třeba od půlky dokumentu.
Standardizace binárního formátu vám v tomhle nepomůže, spíš uškodí. Buď ten formát bude navržený geniálně pro rychlou navigaci a bude nejspíš patentovaný, nebo bude hloupý a pro nějaké rychlé vyhledávání nepoužitelný a nikdo ho nebude používat.
