Nové dobrodružství
Tak milí čtenáři, po nějaké době se opět vracím se zápisem svého dobrodružství se starým počítačem.
Po mém předchozím dobrodružství s 500+ se mi dostal do rukou další kompaktní počítač mající logo Amiga. To vše díky úžasnému daru jednoho z vás, čtenářů, který si nepřál být jmenován. Nicméně to mi nemůže zabránit mu ještě jednou a veřejně poděkovat.
Počítač mi do rukou přišel v excelentním stavu – prošel již retrobrightingem a s kompletně vyměněnými elektrolytickými kondenzátory (ty původní již prý vytekly a začaly „požírat“ cesty na základní desce) – celkově byl počítač plně funkční. Takže nic nebránilo ihned vyzkoušet.
Samotný seriál tedy nebude tolik technický, neboť na samotném hardware toho nebylo příliš na práci. Zároveň potěším a znudím některé čtenáře, neboť v minulosti mi bylo vytýkáno, že se málo věnuji návodům, které by mohly pomoct dalším badatelům a fanouškům starých technologií. Tedy v tomto seriálu vezmu některé postupy do hloubky, a popíšu je krok za krokem. Nicméně nebudu předbíhat, a nejdřív se vrhneme na trochu teorie, co je vlastně tenhle počítač zač.
O počítači
Historii počítačů Amiga jsem již uváděl v předchozím seriálu, tedy nebudu se zde opakovat, a zájemce odkáži na starší článek.
Model 600 je nejmenším z řady kompaktních počítačů Amiga s integrovanou klávesnicí. Jediným fyzicky menším modelem je CD32, která je velmi blízko parametrově modelu 1200, nicméně je to herní konzole bez klávesnice, tedy zde srovnáváme dvě odlišné třídy.
Commodore Amiga 600 v provozu. Na obrazovce hra The Settlers.
Jak již bylo zmíněno v průřezu historií v předchozím seriálu, tak model 600 je nástupcem modelu 500+. Obsahuje stejnou čipovou sadu (Enhanced Chip Set), a i přes mnohem kompaktnější rozměry má rovnou integrované na základní desce rozhraní IDE rozhraní a slot PCMCIA. K tomu je přímo na desce TV modulátor a barevný kompozitní výstup (oboje bylo nutné u 500 a 500+ doplnit externím modulem A520). Takto to zní jako nákup století, ale výrobce bohužel zanedbal některé prvky a kompaktní rozměry si také přinesly svoji daň. Proto se model 600 stal mezi fanoušky velmi rozporuplným.
Počítač vycházel v základní konfiguraci s 1MB RAM, procesor je klasický 68k na 7,09 MHz (PAL region). Tedy zde žádný krok kupředu oproti předchozím modelům.
Možnost nativně připojit pevný disk do kompaktního počítače nebyla věc vůbec obvyklá. Integrovaným HDD se tenkrát pyšnily hlavně PC a profesionální řady Amig. Nicméně HDD v té době byla velmi drahá komponenta, a to i v běžném rozměru 3,5“. Disk 2,5“ použitý v Amize byl ještě vzácnější a cenově mnohem nedostupnější. K tomu výrobce podcenil první sestavení Kickstartu (37.299), které HDD nativně nepodporovalo, a stejně tak PCMCIA rozhraní. Tedy pro použití HDD nebo PCMCIA slotu bylo nutné nahrát po každém startu ovladače z diskety. Samozřejmě kvůli tomu počítač neuměl z HDD nabootovat.
Kupující tedy dostal dražší stroj s rozhraními, která vyžadovala dokoupení dalšího drahého zařízení a vlastně ani řádně nefungovala. Další sestavení ROM již byly v pořádku, ale umím si představit pachuť majitelů, jelikož tenkrát nebyl upgrade firmware záležitostí připojení k internetu s automatickým procesem jako dnes. Bylo nutno vyměnit čip ROM na základní desce, což není samo o sobě obtížné (je v soketu, tedy bez potřeby pájení), ale nejdřív bylo nutné jej vůbec fyzicky sehnat, aby bylo vůbec co vyměnit.
Amiga 600 se tak dodávala na trh většinou bez HDD, či pak s HDD s „obřími“ kapacitami – v zahraničí 20 a 40 MB (tento model se označoval v prodeji jako 600HD). U nás se šlo zlatým středem, a dodával se disk o velikosti 30 MB. Cenový rozdíl (dle starého inzerátu z Excaliburu 19/93) – 8600 Kč za standardní 600, verze 600HD 30 za 12 390 Kč. Tedy přibližně o polovinu dráž, než model bez HDD. Cenový rozdíl by tehdy stačil ještě na koupi nového Commodoru 64.
Pro zajímavost: když použijeme inflační kalkulačku, dnes by byla cena standardní A600 v přepočtu asi 22 000 Kč, model 600HD by byl za cca 32 000 Kč.
Navíc pevný disk nebyl taková výhra. Dnes bychom si představovali, že člověk vzal svoji disketovou herní a programovou sbírku, pěkně jednu po druhé nahrál na HDD (tedy v rámci možností, co by se na tehdejší plotny o velikosti pouhých desítek MB vešlo) a pak už si užíval rychlé spouštění aplikací bez diskotéky. Tak to bohužel není, neboť ne všechny aplikace a hry podporují instalaci na HDD, a jdou pouze nabootovat z diskety. Typicky na HDD podporují instalaci spíše aplikace novějšího data.
Poznámka: Dnes je to trochu jinak, neboť existuje software s názvem WHDLoad a ten umožňuje instalaci aplikací, které to nativně neumí. Nicméně to má řadu háčků, detailněji se tomu budu věnovat později.
Malé rozměry s sebou také odnesly numerický blok klávesnice. U většiny her to nevadilo (majorita používá joystick/myš), ale odnesli to fanoušci leteckých simulátorů, kteří numeriku potřebovali. Zároveň to poznali uživatelé DTP, programovacích jazyků a podobných SW, kde se píše větší množství textu, tam se ztratil komfort odděleného numerického bloku.
Asi posledním negativem způsobeným rozměry je „trapdoor“, neboli spodní dvířka určená pro rozšiřující karty. Tento prostor je jinak koncipovaný (nevychází z boku počítače jako u A500), a je na dně krytu. Tím neumožňuje použití dlouhých karet, které u A500 mohly klidně přesahovat rozměry počítače a trčet ven. I samotný vnitřní prostor je mnohem menší, tedy i rozměry karet, které se bezproblémově vešly dovnitř předchozího modelu, byly v tuto chvíli pasé.
Tedy je jasné, proč někteří uživatelé Amigy tento model neměli v oblibě.
Dnešním pohledem
Nicméně je čas se podívat mým měřítkem, jak tento počítač působí dnes. A zcela upřímně mohu říci, že z mého pohledu se kloním mezi jeho fanoušky.
Kompaktní rozměry velmi usnadňují manipulaci s počítačem, na poličce zabírá jen o drobné více oceňuji přístup ke konektorům počítače, které nejsou tolik zapuštěné pod krytem jako u 500/500+, tedy mnohem lépe se mi počítač na stole připojuje. Zároveň DB9 pro myš a joystick se nevešly na zadní stranu počítače, a jsou umístěny na pravém boku (stejně jako to má třeba Atari 800XL/XE), tím jsou velmi dobře přístupné. Jen trochu víc překážejí kabely, které vylézají směrem, kde máte většinou podložku s myší. Má to i sběratelskou výhodu, na poličce zabírá podobně místa, jako třeba Didaktik Gama, a to se jedná o počítač s neporovnatelnými schopnostmi. Šestistovka je prostě svým způsobem roztomilá.
Srovnání velikosti Amigy 600 s jejím předchůdcem (500+) a strojem jiné kategorie, nicméně podobné velikosti – Didaktikem Gama.
K tomu dnes mohu snadno připojit adaptér CF → IDE, který supluje interní HDD. Tady mám výhodu, že v mém počítači je poslední z Commodorem vydávaných sestavení Kickstartu (37.350) pro A600, tedy firmware nemá s připojením disku vůbec žádný problém, včetně výchozího bootu z HDD.
Pro sběratele se jedná o velmi zajímavý počítač, skladný, snadno rozšiřitelný a připojitelný out-of-box k zobrazovači přes kompozitní video (a ten relativně snadno převeditelný na HDMI). U většiny her je absence numeriky neznatelná, a pro vyzkoušení dalšího software klávesnice bohatě stačí, nepředpokládám, že by dnes někdo zkoušel na historických programech datlovat sáhodlouhé programy nebo texty.
Navíc tady jsem pochopil určitou pachuť uživatelů k převodníku A520, o které jsem porůznu četl. U „šestistovky“ mohu použít oboje, tj. integrovaný barevný kompozitní výstup, nebo stejný výstup z A520. Na první pohled je znát ztráta ostrosti při použití převodníku, tj. jeho výstup není zrovna extrémně kvalitní.
Smůlu také mají ti, kteří by chtěli posílit výkon počítače lepšími turbokartami. Provedení expanzního slotu tuto variantu bojkotuje.
Údržba počítače
Jak jsem již uvedl na začátku, počítač byl ve velmi dobrém a udržovaném stavu, takže jsem provedl pouze základní údržbu. Kryt počítače byl téměř čistý, pouze pár drobných nečistot a na spodní straně byly nějaké kruhové stopy.
Pohled na počítač zhora.
Spodní strana počítače.
Pro celkové vyčištění jsem počítač rozebral, což je úplně triviální záležitost, kryt drží pohromadě pouze čtyři šroubky, další dva (ty nad konektory) fixují disketovou mechaniku. Po povolení všech čtyřech šroubů lze kryt zespoda nadzvednout, nahoře drží pouze na drobných západkách.
Pohled na základní desku počítače bez vrchního krytu a stínění.
V mém případě na mne ihned vykoukla deska elektroniky, neboť můj kus má odstraněné vrchní stínění (předchozí majitel v počítači často přistupoval k HDD a FDD, se kterou měl své projekty, a nechtěl se pokaždé zdržovat montáží stínění). Stínění není pro funkci počítačů důležité, a tak je už od dob osmibitů někteří uživatelé odstraňovali rovnou. Já bych chtěl vrátit počítač do co nejvíc původního stavu, tedy bych rád tuto část získal a namontoval zpět. Bohužel není úplně snadné ho sehnat, zatím se nepodařilo.
Také na mém kuse chybějí šroubovací sloupky pro fixaci konektorů, doplním.
Konektory počítače s chybějícími sloupky.
Od desky bylo ještě nutno vymontovat FDD, ta drží na třech šroubcích. Dva jsou z vnější strany nad konektory, a poslední ji drží přes plechový profil skrz základní desku. Po vyndání mechaniky z ní ještě můžeme odstranit zmíněny kovový profil, který drží na dvou šroubcích v mechanice. Spolu s tím také můžeme odstranit tenký plech, který kryje setrvačník pohonu.
Amiga dorazila i s naplněným rozšiřujícím slotem, pod spodním krytem byla originální rozšiřující karta s 1 MB přídavné paměti. Tedy dohromady ohromující 2 MB chip RAM (jupí, bude hudba a efekty v Settlers).
Originální rozšíření paměti počítače – 1MB Chip RAM.
Deska je opět velmi čistě provedená, co mne trochu mrzí jsou chybějící popisky čipů a hlavních cest na desce jako u předchůdce.
Další pohled na základní desku, tentokrát i s odstraněnou FDD.
Co nám ale zůstalo, je název dalšího rockového songu skupiny B-52:
June Bug.
Samotná údržba přístroje byla u mne již klasická, plasty ošetřené a očištěné IT pěnou, záhyby a vrchní gril s pomocí kartáčku, zbytek utěrkou z mikrovlákna. Vrchní kryt drží klávesnici, která tentokrát není šroubovaná, ale na západky. Pro snadnější čištění její i krytu jsem ji vyndal ven. Stejně tak jsem vyndal ven drobnou desku se třemi informačními LED (POWER, FDD, HDD), drží na jednom šroubku a pro připojení do desky používá konektor stejného typu, jako je pro napájení FDD.
Čištění záhybů krytu s pomocí kartáčku.
Pohled na samotný vrchní kryt po vyčistění.
Deska s LE diodami indikace stavu (POWER/FDD/HDD). Červená pro HDD by slušela více.
Klávesnice stejným způsobem, jelikož byla téměř čistá a bez usazenin prachu, tak jsem ji pouze očistil pěnou, hadříkem a špachtlí zvenku bez rozebírání. Každé vyjmutí kláves je zápřah pro plastové plunžry kláves, tedy když to nebylo nutné, nedělal jsem zbytečně kompletní rozborku.
Modul klávesnice. Díky menším rozměrům a pevné kovové základně je konstrukce klávesnice příjemně tuhá.
Spodní plastový kryt nešel pěnou dočistit, zůstávaly na něm kruhové stopy, ve skutečnosti mnohem viditelnější, než se to zdá na fotce:
Spodní kryt počítače. Lze si povšimnout kruhových stop, které běžným čištěním nešly odstranit.
Tyto kruhy nebylo možné žádným klasickým čištěním odstranit, tedy bylo nutno nasadit hrubší kalibr. V mém případě jsem použil tzv. „Magic Eraser“, což je bílá houbička, která funguje jako velmi jemný smirkový papír, tj. lehce obrousí drobnou vrstvu plastu, čímž se zbavíme zažraných nečistot. Stejného principu dosáhneme, pokud použijeme směs jedlé sody s vodou – tím vytvoříme jemný brusný prášek, který má stejné účinky. Práce s houbičkou je ale o něco pohodlnější. Jen si musíme dát pozor, ač to zní skoro zázračně, tak se stále jedná o druh broušení povrchu, a na některých by tento postup zanechal viditelné stopy – tj. bychom situaci mohli i zhoršit. To ale není tento případ, kruhové stopy po krátkém čištění zmizely a povrch je jako nový.
Spodní kryt po očištění „Magic Eraserem“.
Spodní přístrojové nožičky z bílé gumy jsou sice ještě relativně OK, ale už na nich začínám pociťovat lepivost, tedy brzy budou změklé a lepivé, jako u něco starší 500+. V moment čištění nemám doma vhodné náhrady, ale až budu někde objednávat, vyměním i je.
Zároveň jsem při čištění zpozoroval naprasknutí sloupku, do kterého se chytá šroubek. To se bohužel stává často, relativně tenké plastové sloupky nevydrží nápor. Naštěstí nebyl ten kus ulomený, takže kapka lepidla by měla pojistit, aby nedošlo k úplnému odtržení.
Naprasknutý sloupek závitu šroubku.
Údržba elektroniky počítače byla snadná, pouze ofouknutí prachu stlačeným plynem (prachu tam ale bylo naprosté minimum) a klasické ošetření všech V/V portů a vnitřních konektorů Kontaktolem pro snížení přechodových odporů a konzervaci jejich kovových částí. Stejně tak jsem ošetřil i konektor na desce rozšiřující paměti. U konektorů na desce Kontaktol nanáším pomocí vatových tyčinek, nechci stříkat přímo sprejem, protože nejde dobře dávkovat a rozstříkne/rozteče se na okolí, kde pak zůstávají mastné fleky, které lepí nečistoty. Pečlivě nanést je jednodušší, než pak čistit desku. Úzké konektory, kam se nelze dostat, řeším nanesením na jejich protikus.
Z posledního mi tu zůstává na stole FDD, plně funkční, ale chtěl jsem udělat základní proceduru i u ní. Výrobcem je opět Chinon, modelové číslo FZ-354. Na rozdíl od starší mechaniky v 500+ má na svých zádech množství konfiguračních pinů, pomocí kterých lze s jumpery nastavovat parametry mechaniky (mechanika v mé pětistovce má pouze šestipinový jumper bez popisku, kterým se předpokládám nastavuje pouze číslo mechaniky).
Zadní strana FDD, na krytu je vylisována nápověda pro konfiguraci mechaniky pomocí jumperů.
Kryt ale bohužel není tak hezky na šroubku jako u předchozího provedení, zde je třeba zapáčit jeho vrchní část na bocích směrem od spodní, dokud nevyjedou západky, a pak postupně zvednout kryt nahoru. Jedna západka je i v konektorové části. Pak se naskytne pohled do útrob FDD.
Mechanika zbavená vrchního krytu.
Jelikož nebylo mechaniku třeba zásadně servisovat, tak jsem jen očistil šnekový převod hlavy, kolejnici, a nanesl nové mazivo (WD40 Lithium). K tomu alkoholem a vatovou tyčinkou očistil hlavy.
Detail čtecích hlav.
Pak už stačí jen zaklapnout vrchní kryt zpět.
Na konektory počítače jsem ještě doplnil sloupky:
Doplněné sloupky.
V tuto chvíli již bylo možné počítač složit, nicméně žádný spěch, ještě tu mám jednu záležitost na přilepšenou. To si ale už necháme na příště.
