Hlavní navigace

Braid: časem tam a zase zpátky

4. 2. 2011
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Král je mrtev, ať žije král! Mario může pověsit červenou čapku na hřebík a princ z Persie ať si válí šunky v harému. Braid totiž přivál čerstvý vítr do jaksi zatuchlého žánru. Nažhavte mozky a opláchněte si tvář studenou vodou. Mozek samotný vám stačit nebude, budou potřeba i opravdu rychlé reflexy!

Jonathan Blow dokázal, že na vytvoření revoluční hry není nutné disponovat obrovskými finančními prostředky a týmem skládajícím se z několika desítek až stovek vývojářů. Pokud máte dobrý nápad a odhodlání svou vizi dotáhnout do konce, můžete stvořit něco, co se směle může i přes svou velikost měřit s áčkovými tituly v daném žánru. Otázkou jen je, nevytvořila hra Braid mix něčeho, co se do striktních tabulek rozdělující herní žánry nevejde? Braid totiž zůstal na pomezí mezi logickou hrou a klasickou skákačkou.

Instalatér 2.0

Stejně jako známý instalatér Mario, ani Tim z Braidu to nemá s partnerským vztahem úplně snadné. Jeho děvče mu ukradlo zlé monstrum a Tim se vydává na epickou pouť za její záchranou. Krom atletického talentu však Tim disponuje jednou speciální schopností, a to ovládáním času. Podobně jako v dnes již kultovní hře Princ of Persia: Sand of Time může své chyby, kterých se během postupu dopustil, prostým vrácením času napravit.

Čas je relativní

Na rozdíl od princátka z Persie jde však hra Braid ještě dál. Ne na všechny objekty a osoby působí vrácení času stejným způsobem. Pokud nějaký objekt vyzařuje duhovou auru, je víceméně časuvzdorný. Dostáváme se tak pomalu k jádru pudla celého principu hraní Braidu. Ne všechny překážky jdou překonat v reálném čase. Například, když skáče po obláčcích přes propast, některé mohou vyzařovat onu již zmiňovanou duhovou auru. Vrácením času se budou běžné obláčky pohybovat dopředu a ty s aurou zůstanou na místě nebo budou nerušeně pokračovat ve své cestě. Můžete tak velmi snadno docílit toho, že oblaka poskládáte jako most a pohodlně propast přeskáčete.

Podobných hádanek jsou ve hře tuny a čím dál se dostanete, tím postupně stoupá i jejich obtížnost. Obtížnost je velmi dobře vyvážená a hra tak netrpí oním známým nešvarem logických her, kdy i ke konci nalézáte hádanky, které zvládnete hravě vyřešit i s nohou kolem krku a prstem ruky v nose. Stejně tak se nesetkáte na začátku s logickým oříškem, na němž byste strávili neúměrné množství času bez zdárného výsledku.

Atlet s mozkem

Vaše logické uvažování ale při hraní bohužel nestačí. Nesmí se zapomenout, že Braid není jen logická hra, ale i klasická skákačka. Hráč tak musí disponovat i solidním postřehem a schopností rychle reagovat ve stresových situacích. Aby toho nebylo málo, půjdou vám po krku všemožná stvoření a zvířata.

Dočkáte se dokonce i bosse, kterého bych rozhodně nenazval snadnou překážkou. Zvířátka kromě neustálého prudění a ustavičného zabíjení vašeho virtuálního avatara mají ještě jedno využití, a tím jsou jejich měkoučká a pružná těla. Pokud na ně vyskočíte, dají se použít jako kvalitní trampolína, s jejíž pomocí vyskočíte i na vyvýšená místa, kam by se Tim nikdy nedostal.

Oživlá ilustrace

Braid však neoplývá jen geniálními a přesto jednoduchými herními mechanizmy, ale i neskutečnou audiovizuální stránkou. Zapomeňte na kýčovitého Maria. Braid má prostě styl! Grafická stránka působí na první pohled jako ilustrace v dětské knize. Někde v půlce vývoje však Braid tak oslnivě nevypadal. Jeho grafická stránka vypadala, podprůměrněji než u áčkových freewarovek.

Vše se zlomilo v roce 2006, kdy Jonathan Blow získal cenu za design na Game Developer´s Con­ference. Jen tak pro představu, vývoj započal roku 2004 a hra se dočkala na Xbox Arcade vydání až v roce 2009. Kromě oslnivé grafiky musím vyzdvihnout ještě soundtrack. Licencované skladby pochází z americké nahrávací společnosti jménem Magnatune.

Nic není bez chyb

Žádný hra však není úplně bez chyb. Hra byla původně dělána pro Xbox 360, a je proto maximálně optimalizována pro jeho ovladač. Ne, že by se na klávesnici Braid nedal hrát, ale není to tak komfortní jako s joystickem v ruce. V tomto ohledu mohlo studio Number None, které se na linuxovém portu podílelo, více zabrat a několik týdnů navíc strávit testováním.

Dokonalost sama, ale…

Jste frustrováni prací a šedé zimní dny vám už lezou krkem? Není nic snadnějšího, než uniknout od říše fantazie v Braidu. Je to lepší než pasivní sledování televize nebo hraní nějaké střílečky a na konci vás hra odmění lehce filozofickým závěrem, který vám nedá spát. Někteří recenzenti se odvažují nazývat Braid uměním. Já osobně bych byl asi opatrnější a příliš se takhle nechvástal, ale musím uznat, že Braid má k umění zatraceně blízko!

Hodnocení

root_podpora

Výhody

  • Grafické zpracování
  • Hudba a zvuky
  • Příběh
  • Herní mechanizmy

Nevýhody

  • Krkolomné ovládání
  • Nepříliš vydařený převod z konzolí
  • Malé nativní rozlišení

Byl pro vás článek přínosný?