Hlavní navigace

Buďme rádi za Mir, jeho návaznost na Wayland prospívá rozmanitosti

David Ježek

Mir měl být něčím jiným, stejně jako Ubuntu dnes mohlo být něčím jiným. Doba se ale od roku 2013 změnila, nicméně (nejen) Canonicalu se podařilo původní záměr změnit v projekt, který může být prospěšný.

Doba čtení: 6 minut

Co měl Mark Shuttleworth původně v plánu

Když pomineme raná léta, kdy Mark Shuttleworth asi opravdu nevěděl, co s penězi a kromě výletu do vesmíru začal financovat právě samotný projekt Ubuntu, zažili jsme s Canonicalem zlatou éru, kdy se na první pohled dařilo téměř vše, na co Canonical sáhl. Poslední záchvěvy bohatých let a současně první signály, že už to nikdy, opravdu nikdy nebude tak růžové, jak se řekněme v roce 2006 mohlo zdát, přišly s projektem hi-end telefonu Ubuntu Edge. V létě roku 2013 přišel Canonical s kampaní na speciální telefon poháněný Ubuntu, přičemž chtěl vybrat částku 32 miliónů dolarů během pouhého 1 měsíce.

Nepodařilo se. Osobně jsem byl tehdy spíše toho názoru, že i kdyby nevyšla 32miliónová hranice, byl tu potenciál na dosažení alespoň 20 miliónů, ale pouhý 1 měsíc bylo prostě málo času. A nikdy už to s růžovým výhledem v Canonicalu nebylo takové jako do té doby.

Na smartphone Ubuntu Edge se 32 miliónů nevybralo. Kdo vyrobí první zařízení s Ubuntu?

Mir a Unity 8 se rodí

V téže době přišly i klíčové prvky plánů na Ubuntu Edge a výhledově vytvoření OS schopného běhat jednotně na všech platformách od malých chytrých telefonů až po velké desktopy či ještě větší televizory atd. Zrodily se plány na grafický server Mir a s ním spolupracující desktop nové generace Unity 8. A dlužno podotknout, že touto ideou byli v podobné době nakaženi i jiní: třeba i takový Microsoft si na oné „plné konvergenci“ nakonec také vylámal zuby (a jeho Lumie s Windows 10 a Continuum režimem už také spláchla historie).

Canonicalu nelze upřít snahy řešit odvěké bolístky linuxového světa. Byl prvním, kdo přišel s bezbolestnou a snadnou instalací uzavřených ovladačů do linuxové distribuce a i jeho projekt init systému Upstart byl z hlediska svižnosti startu OS krokem správným směrem. Ostatně vzpomínáte na ta léta, kdy se stále posouvala hranice rychlosti nastartování distribuce? Kdo by dnes chtěl čekat i 1 minutu, než jeho Windows Vista či plnotučná Mandriva z pomalého harddisku naběhnou.

Dnes už můžeme říci, že bez ohledu na to, zdali by nějaké to budoucí Ubuntu používalo Upstart či systemd, určitě by nemohlo fungovat ani na X.Org serveru, ani s Unity ≤7 postaveném na hybridu GTK2 a GTK3 prvků GNOME.

Kdy se zrodila idea na souběžný projekt s podobnými cíli vůči Wayland? Kristian Høgsberg začal na Waylandu pracovat v Red Hatu v roce 2008, první vydání se objevilo v témže roce. Původně Canonical někdy od roku 2010 ohlašoval plány na přechod od X.Org k Waylandu, ale v roce 2013 představil vlastní projekt Mir. To minimálně naznačuje, že už někdy v roce 2012 nebyl spokojen s vývojem, jeho rychlostí či směrováním Waylandu jako takového.

GNOME/Wayland
Autor: Kamil Páral

GNOME/Wayland

Jenže Wayland je pouze protokol a vedle referenční implementace kompozitoru Weston je zde řada dalších jako KWin v KDE či Mutter v GNOME. Proč k oznámení upuštění od Miru/Unity 8 a přechodu na Wayland/GNOME došlo až v roce 2017, proč muselo přijít čtyřleté období, kdy se Canonical snažil držet své mantry Mir/Unity8?

Jsem přesvědčen, že za vším jsou jen finanční důvody. V letech 2013 či 2014 to ještě mohlo vypadat relativně dobře. Ale peněženka Marka Shuttlewortha není bezedná a Canonical není tak finančně silnou firmou s takovým objemem zakázek jako Red Hat. Rozhodnutí vrátit se ke GNOME a přejít s ním logicky i na Wayland je tak jedním z nejpragmatičtějších, jaké v Canonicalu z hlediska Ubuntu desktopu v posledních letech padlo. Posoudit, zdali byl přechod z Unity 7 na GNOME spíše špatný či naopak, musí jiní, já Unity nikdy nepřišel na chuť a tudíž jej na Ubuntu víceméně nikdy nepoužíval.

Přežil Mir svou vlastní smrt?

Mir nebyl nikdy odstaven zcela. Projekt nadále pokračoval, ale jeho cíle se změnily společně s cíli Canonicalu jako takového (ostatně pokračuje i Unity 8). Když Mark Shuttleworth změny oznamoval, hovořil zejména o zaměření na cloud a internet věcí. To je v souladu s používáním protokolu Wayland a vyvinutím vlastní lehké a (pro vývojáře aplikací) snadno využitelné implementace kompozitoru. Postupem týdnů a měsíců tak po oznámení přechodu k Waylandu věci v Canonical světě vykrystalizovaly tak, že tím vhodným kompozitorem bude Mir.

Jelikož již dávno předtím bylo jasné, že třeba Nvidia se nijak nepohrne do úprav svých uzavřených ovladačů pro Mir (a Intel později dal také ruce od Miru pryč), nemohl Mir dále sloužit výhledově jako grafický server. Budoucím univerzálním řešením se zkrátka stal Wayland.

Naštěstí se tedy pro Mir našlo nové využití a na poli kompozitorů podporujících Wayland přibyl před pár dny tento nováček. Pokud pomineme kompozitory spjaté vždy s konkrétním desktopem (KWin, Mutter, Enlightenment) a referenční Weston, moc jich prakticky nezbývá. Střídavě se objevují zprávy, že by Mir mohl sloužit v desktopech LXQt, resp. Xfce (či možná ještě lépe řečeno: distribucích Lubuntu a Xubuntu). Tyto zprávy, zvěsti či pavlačové drby (nehodící se škrtněte) se objevují posledních několik let, víceméně od doby ohlášení Miru – je vždy tedy potřeba mít na paměti, že do určité doby hovoří o Miru jako o celku (zobrazování i protokol), od určité doby však už jen jako o Wayland kompozitoru.

Jednou z posledních zpráv týkajících se použití Miru v distribuci zaměřené historicky na méně výkonné a starší počítače, jsou plány na portaci OpenBoxu na Mir pro použití v Lubuntu (které s verzí 18.10 už za pár týdnů přejde na Qt5 desktop LXQt).

Lubuntu 18.04 s LXQt

Lubuntu 18.04 s LXQt

Lítost nad současným stavem světa Ubuntu

Optikou let 200× vypadá kondice Canonicalu, nadšení Marka Shuttlewortha i stav Ubuntu v letech 201× trochu šedivě. Doby, kdy malá progresivní distribuce bořila zaběhlé pořádky s absencí roota, snadnou instalací binárních blobů či „masoxovatěním“ výchozího desktopového prostředí jsou tytam. Ubuntu je dnes běžnou distribucí s prvky jako systemd, PulseAudio, Wayland, GNOME a nepochybně by projektů s původem Red Hatu bylo možné jmenovat ještě pár dalších.

Canonicalu se nepodařilo stvořit vlastní ekosystém přístrojů poháněných Ubuntu Touch/Phone (či jak by se to nakonec celé jmenovalo) pod kapotou a Mirem s Unity 8 navrchu. Už dávno nejsou rozesílána instalační CD (ono by to ostatně už dnes nemělo smysl), vývojářské summity jsou pořádány online (například od Ubuntu Developer Summit v hotelu Corinthia v Praze uběhlo už celých 10 let) a celkově je o Ubuntu méně slyšet.

Windows 10 - plány na jednotnou platformu
Autor: Microsoft

Windows 10 – plány na jednotnou platformu

Nepodařilo se mu to ani tak proto, že by to dělal špatně či ve špatnou dobu. Tyto důvody nestojí ani za neúspěchem Microsoftu na stejném poli, který v X předchozích letech „spláchl do kanálu“ miliardy dolarů provařených v Nokii a poslední snaze o mobilní Windows (8.x/10). Dva soupeři se totiž jeví neporazitelnými a menším problémem z nich je Apple, hrající si na svém vlastním superziskovém písečku.

Canonical i Microsoft prohráli s Androidem, prohráli s YouTube, prohráli s Mapami (a jejich realtime stavy ucpanosti silnic), prohráli s rozpoznáváním řeči, prohráli s video hovory v Hangouts, prohráli s Chrome i nejlepším vyhledávačem. Prohráli s megakorporací, které bychom správně měli říkat Alphabet, ale ještě chvíli ji říkejme Google.

Jo a taky prohráli s pohodlností stovek miliónů běžných uživatelů, kteří neřeší ony jemné nuance, jež chtěl třeba právě Canonical dát světu s „plně konvergentním“ Ubuntu. To, co nabízí Matrix Googlu a levným čínským výrobcům androidích telefonů, je prostě pohodlné, fungující a plně dostačující. A s každým dalším rokem, kdy jsou tito uživatelé svázáni se svým Androidem v telefonu, tabletu, televizoru, je menší šance na úspěch kohokoli jiného. Canonical a Microsoft spojuje to, že jak Ubuntu Phone OS, tak Windows Phone 7/8/10 se snažily vypadat jinak a fungovat lépe/efektivněji než iOS a Android. A právě to je jedna z těch věcí, která ve výsledku mohla nemálo lidí odradit.

Je dobré, že se podařilo dostat Mir do podoby, kdy celý projekt nejen neskončil v propadlišti dějin, ale dokonce může být ku prospěchu linuxového světa. Kdo ví, kde se v průběhu nadcházejících let v tichosti objeví jako součást operačního systému, která je pro daný účel prostě vhodnější než jiné do té doby existující implementace. Kdo ví, zdali v jeho kódu jednou nenaleznou inspiraci i jiné implementace Wayland kompozitorů.

Našli jste v článku chybu?