Vlákno názorů k článku Československé osmibitové počítače 2 – PMD 85 od balki - …Bylo to asi hodinové setkání, které mne doživotně...
-
balki (neregistrovaný)
…Bylo to asi hodinové setkání, které mne doživotně poznamenalo. Jediné co si pamatuji, bylo neustálé kontrolování počítače, jak moc hřeje a pak většinou následovalo protipožární zaopatření = vypnutí počítače.Ono to hrialo spolahlivo aj bez toho, aby to niekto kontroloval :) Na pocitacovom tabore sme to mavali pustene aj niekolko hodin v kuse a nevyhoreli sme (ako o tom teraz premyslam, bol to hazard s nasimi zivotmi :) )
-
Pavel TišnovskýZlatý podporovatelTo je pravda, IQcko topilo hodne. Pamatuji si, jak si jeden profesor (btw muj skolitel) hral na IQcku s nejakymi grafickymi algoritmy, ktere bezely treba celou noc. Ty algoritmy bylo mozne odladit jen v zime a to tehdy, kdyz IQcko bylo presunuto na balkon, jinak to vzdycky „diky“ teplote popadalo.
-
Jestli se dobre pamatuji, tak nejake PMD-85 jsme meli na CVUT a ani tak netopily. Na rozdil od IQ-151 v nich byl pulsni zdroj. Akorat me mate, ze si je pamatuji v jakesi hnede barve, jakou na obrazcich nevidim.
Byly zapojene do jakesi site, ze ktere se natahoval kompilator Pascalu, ktery byl neustale ve vyvoji a tak program, ktery jeden den chodil, druhy den nesel zkompilovat, prestoze by syntakticky dobre. Clovek pak badal, jak pozmenit konstrukci, aby to kompilator milostive prechroupal. Nekdy stacilo nekam pridat mezeru nebo jeden radek rozhodit na dva.
Okolo tech PMD se nesmelo moc dupat ani do nich neopatrne stouchat, protoze by mohly lehnout, nappriklad s explozi barevnych tecek na monitoru. Naharavani programu z kazetaku bylo vzdycky napinave. Vetsinou nesly nahrat a clovek pak zkousel vsechny kazetaky, az nasel ten, na kterem ten program posledne zaznamenal, kdy se to, pri trose stesti, ale ne vzdy, povedlo. Efektivita prace byla takto blizka nule, pulka casu vzdy padla na hledani toho spravneho magnetaku a pulka ze zbyle pulky na boj s kompilatorem Pascalu.
Zajimave je, ze ZX Spectrum dokazalo nahravat temer z libovolne spatneho magnetaku a ty nejjednodussi, ktere k hi-fi mely na kilometry daleko, byly nejlepsi. Nevadila ani ujeta zaznamova rychlost, protoze nahravaci rutiny se prubezne synchronizovaly, coz asi nebyl pripad PMD. Ty mely potize s jakymkoliv magnetakem, i hi-fi tape decky z Tesly, ktere nebyly tak zle, i kdyz ne svetova spicka.
Celkove prace na PMD-85 byla vetsi des, nez prace na Tesla 200 s dernymi paskami z dalnopisu, jak jsme to meli v nejakem nizsim rocniku. Tehdy clovek mel alespon tu jistotu, ze dalnopis vzdycky fungoval. :-)
-
atarist (neregistrovaný)
Jde o to, o jakou verzi PMDcka slo. Pokud o jednicku s ruskymi pametmi (ty potrebovaly +5V, –5V, +12V, tusim na odsavani naboje ze substratu, tak ty topily hodne. Taky zdroj se postupne zlepsoval, ale ty pameti tomu davaly dost (nekdy i vyskocily z konektoru, kdyz byla teplota moc vysoka).
-
ondra.novacisko.cz (neregistrovaný)
Ony nahrávací rutiny v Z80 používali dost specifickou modulaci, kdy jednička byla 2× delší než nula, pak už stačilo mít někde mezi těmito dvěmi frekvencemi nastavenou hranici, která rozpoznala jednicku od nuly.
Hrál jsem si s tím kdysi dávno na PC, když jsem psal emulátor ZX Spekturm a potřeboval jsem nahrávat z pásky. Měl jsem to udělaný tak… emulátor totiž neuměl přesně odčasovat signál, takže jakmile to mělo začít nahrávat, převzala to moje funkce a ta to nahrála.
Měl jsem takový vizualizátor nahrávání, kde se do grafu vynášela perioda mezi dvěma pulsy. Bylo tam krásně vidět odstup mezi jedničkou a nulou a kam posadit rozhodovací úroveň. Také tam bylo vidět, jak velké chyby se mohl magneťák dopustit, aby to bylo ještě čitelné. Kolikrát graf tvořil na obrazovce vlny, jak nestále otáčky motorek měl.
Dalo se to upravit i tak, že se načítací funkce automaticky adaptovala, pokud byl signál dostatečně různorodý, stačilo jemě posouvat středem podle aktuálně změřených period. Pak si to poradilo i se signálem, který byl velmi nestálý co se frekvence týče.
-
atarist (neregistrovaný)
Mel jsem na Atarku prevadeci program pro Basicove programy ze Speccyho. Celkem to fungovalo – POKEY se preprogramoval tak, aby dokazal nahravat Basicove programy made by Speccy, ty se nahraly a tokeny se prevedly na prikazy Atari Basicu (odlisne mazani obrazovky, nahrada INKEY$ a dalsich specialit). Jednoduche programy fungovaly skoro napoprve, ty co pouzivaly strojak nebo POKE samozrejme ne, ale celkem to slo upravit. Nevznikly nakonec PODRAZy na Atarku prave timto programem?
-
m. (neregistrovaný)
A nebyla to náhodou PP-01? Také docela poklad. Nicméně PMD-85 byl užasný v tom, že s ROM modulem to vydrželo v provozu tak 3 minuty než se stroj přehřál. Ale bez Basicu to chodilo mnohem déle, takže zatímco všichni kolem mastili užasnosti v Basicu, já se naučit stroják 8080 + strukturu Monitoru, za což jsem mu dodnes neskonale vděčen.
-
atarist (neregistrovaný)
To stejny meli skoro vsichni Ataristi :-) Tedy meli jsme sice specialni kazetak to jo, ale kazdej mel hlavu jinak hnutou, takze se to stejne muselo pri pujcovani kazet doladovat. Ale po par mesicich to mel clovek „v uchu“, stejne jako regulaci otacek motorku (musela se vyvrtat dalsi dirka, tentokrat do motorku a v ni nechat porad trcet sroubovak :-)
-
Praclovek (neregistrovaný)
Novější verze PMD-85 byly už celkem vychytané a určitě bych je nezatracoval. S teplotou problémy nebyly.
Jy vím, je to efektní „znalecky“ vykřikovat, jak to bylo hrozné…
Já jim měl za zlé hlavně to, že v nich nebyl procesor Z80. BOBO jsem tehdy už považoval skoro za historii… -
Pavel TišnovskýZlatý podporovatel
No BOBO z roku 1974 pouzity v pocitaci z roku 1984 (vyroba 1985) byl „trosku“ zastaraly, ale aspon se vyrabelo neco, ten hlad po pocitacich u nas byl velikej a dovozy to pri tehdejsim zpusobu zahranicniho nakupu nemohly 100% vyresit. Zajimavy je, ze kdyby dneska nekdo pouzil treba Pentium 4 (taky deset roku stary), tak by ten pocitac byl stale pro mnoho veci krasne vyuzitelnej.
