Abych řekl pravdu, tak nerozumím tomu, jak se může jakýkoliv autor tak rozčilovat a psát odpovědi na komentáře takovou formou. Chápu, že se mu nemusí objektivní i neobjektivní komentář líbit, ale nepřipadá mi normální to tak prožívat. Každý autor se asi musí smířit s tím, že se nezalíbí každému a nebude útočit na čtenáře. Spíše bych zachoval dekorum, snažil se bez emocí reagovat. Mít nadhled.
Nás na školení s pracovním názvem "jak nenas*at klienta" učili krátkou frázičku: "Děkuji vám za váš názor."
Na jiných školeních (rétorika, slovní manipulace apod.) nás zase učili, že je důležité si za svým stylem stát. A asertivně ho prosazovat. Tedy póza "já to dělám a říkám takhle". To výše zmíněný autor občas nedodrží a přepne se do módu jedince s komplexem méněcennosti a zaujme pózu "já to dělám dobře". Nedělá. Nikdo to nikdy nedělá dobře. Vždy je toho buď málo nebo moc, příliš obecné nebo příliš úzce zaměřené. Někomu tam cosi chybí, jinému tam cosi přebývá. Ať už napíše článek kdokoliv, tak s ním vždycky bude někdo nespokojený. A snaha napsat to tak, aby to šláplo na kuří oko co nejméně lidem, pak vede na nemastné-neslané korektní články.
Osobně jsem rád, když má každý autor svůj styl. Já si pak podle toho, který styl mi vyhovuje, vyberu své "oblíbené" autory. A samozřejmě pár dalších skončí ve škatulce "vidím jméno autora, tak nečtu". To je všechno fajn. Skřípat to začne právě až ve chvíli, kdy nějaký autor začne tvrdit, že ten jeho styl je ten správný a každý, kdo to nechápe, je blbec. Ono to sice vypadá, že tím přesvědčuje ostatní o své pravdě, ale psycholog vám s úsměvem vysvětlí, že ve skutečnosti tím daný jedinec přesvědčuje o své pravdě hlavně sám sebe. Jak píšete - reaguje s emocemi. Ta nejsilnější, kterou cítí, jsou pochyby. S tím se pak strašně špatně pracuje.
