To tu bylo i historicky. Ani dřív nebylo distribucím jasné, jestli se mají držet spíš System V -style initu, nebo Unixového.
Pokud chceme mít Linux na desktopu, na přenosných zařízení, je čekání na tradiční init proceduru zdlouhavé, fůra jader CPU zůstává nevyužitá a uživatel čeká. Systemd přišel jako jediná životaschopná alternativa, do které byl někdo ochotný vrazit spoustu času (= peněz). Co vše už systemd podporuje a přenáší jen vyplynulo právě z těchto potřeb.
Na serveru se dá s tradičním initem žít dál a v určitých ohledech to může být jednodušší (= rychlejší, levnější, spolehlivější).
Samozřejmě že to "nějak" funguje, proč by ne, ale přesně za tu cenu že se pak musí dělat takové rozhodnutí aby toto:
"Na serveru se dá s tradičním initem žít dál a v určitých ohledech to může být jednodušší"
ještě nějak platilo. Já nevím jestli je vůbec reálné to udělat jinak než co "udělal" systemd, ale pak otázka o které hlasovali v debianu byla špatná a vyprodukovala odpověď/neodpověď která znamená v podstatě zase nějaké pokračování ve stejném stavu jako do teď.