Samozřejmě, nic není ztraceno, jinak by tento článek skončil velice brzo. Rád bych vás dnes seznámil s praktickými zkušenostmi s fotoaparátem Kodak DC200 a volně šiřitelným programem gPhoto.
Nejdříve pár slov o přístroji. Jde o megapixelový fotoaparát, který disponuje maximálním rozlišením 1152×864 bodů, snímky se ukládají na 4MB kartu CompactFlash ve formátu JPEG nebo FLASHPIX. Přístroj je vybaven automatickým bleskem s korekcí efektu červených očí a samospouští. Ovládání přístroje je řešeno velice elegantně pomocí několika ovládacích prvků a barevného LCD displaye. Narozdíl od mnoha jiných přístrojů této kategorie se při fotografování používá průhledový hledáček a ne display.
Napájení je realizováno čtyřmi tužkovými bateriemi, případně přes síťový adaptér. Kromě sériového rozhraní pro komunikaci s PC je přístroj schopen zobrazovat snímky i na televizním přijímači přes video vstup. Tolik k použitému fotoaparátu.
Jak je už dnes obvyklé (bohužel), s Kodakem DC200 získáte programové vybavení pouze pro Windows a pro Macintosh. Proto jsem se musel porozhlédnout po Internetu, zda se někdo nepustil do práce na un*xovém softwaru pro tento fotoaparát. Nalezl jsem program gPhoto, který mě docela překvapil. I přes poměrně rané stádium vývoje funguje gPhoto pěkně, i když musím přiznat, že jsem narazil i na několik nepříjemných chyb. První co mě zaujalo je poměrně široké spektrum podporovaných kamer. Ovladače pro některé z nich vychází ze starších projektů (to je případ mého Kodaku), jiné byly napsány, jak se říká, „na zelené louce“. gPhoto má GTK rozhraní, ale může být použito i z příkazové řádky, což umožňuje jeho integraci do skriptů a podobně. Pro práci s obrázky používá stále oblíbenější knihovnu Imlib (což ovšem bohužel znamená, že nedokáže pracovat s formátem FLASHPIX).
gPhoto po spuštění
A co vlastně gPhoto umí? No, v podstatě vše podstatné. Dokáže načíst z přístroje seznam snímků (protože existuje i virtuální ovladač, mohou být všechny zde popisované funkce použity i pro adresář s obrázky, místo digitální kamery) a to buď jenom číselný nebo i s náhledy (to trvá pochopitelně o něco déle). Ze seznamu pak můžete zvolit snímky k přenesení do počítače (buď přímo do souboru nebo na obrazovku, zobrazený snímek může být pochopitelně později uložen), případně smazání z paměti přístroje. Další funkcí je Take picture, což není nic jiného, než softwarově vyvolaná expozice snímku.
index snímků v kameře s náhledy
gPhoto disponuje i nástroji pro základní operace s obrázkem, jako je rotace, zrcadlení, změna velikosti a jednoduché barevné korekce. Zajímavá je funkce postprodukce, která umožňuje každý obrázek ihned po přenosu zpracovat konfigurovatelným povelem. Za pomoci vhodných programů tak můžete například snímky automatizovaně „orazítkovat“ datumem, zmenšovat je nebo třeba i konvertovat do jiného formátu.
snímek mého pracoviště po stažení z kamery
Další zajímavostí gPhota je podpora zásuvných modulů (plugins), které slouží k rozšíření možností samotného programu. Momentálně získáte s programem dva moduly. Jedním je HTML gallery, který automaticky generuje HTML galerii fotografií s náhled pro Internet. Funguje skvěle, jenom je mi záhadou, proč jsou náhledy ve formátu BMP. To lze ovšem snadno napravit následujícím skriptíkem, který za pomoci programu convert (balík ImageMagick) uvede vše na správnou míru:
for i in `ls *.bmp`; do
convert $i `echo $i | sed -e s/.bmp/.jpg/`
done
sed -e s/.bmp/.jpg/ < index.html >index.htm
mv -f index.htm index.html
rm -f *.bmp
Vzhled galerie se řídí šablonami (tématy), přiloženy jsou tři (CSStheme, Default a RedNGray), ale není samozřejmě problém vytvořit si vlastní.
Druhým modulem v distribuci je Live Camera!, což je nástroj pro realtimové snímání toho, co je v hledáčku fotoaparátu. Funkci tohoto pluginu nemohu posoudit, neboť s mým přístrojem nefunguje.
Jak jsem již na začátku zmínil, gPhoto obsahuje ještě stále některé nepříjemné chyby, které ovšem mohou být závislé na použitém fotoaparátu. Například pokud není přístroj nastaven na komunikaci a přesto se pokusíte získat seznam snímků, program se bude chvíli snažit o komunikaci a pak zkonstatuje, že existuje X snímků, kde X je vysoké a nesmyslné číslo. Po přepnutí přístroje do režimu komunikace se pak začne gPhoto pokoušet stahovat mnoho neexistujících snímků a zobrazovat chybová hlášení o tom, že snímek abc neexistuje. Z toho už často nevede jiná cesta ven, než program sestřelit. Podobných drobností, kdy se program dostane do nepříjemných cyklů je zde více, ale dá se jim při troše opatrnosti vyhnout. Navíc jde teprve o verzi 0.3, takže lze očekávat zlepšování situace.
Co říci závěrem? Snad jenom to, že gPhoto je i přes zmiňované problémy použitelný a funkční program a že digitální fotografie je další oblastí, kde již Linux nestojí před uzamčenými dveřmi.
