Pracuji už nějakou dobu kromě Windows i pod systémem Kubuntu. Tuhle distribuci jsem si velmi oblíbil, ale v jednom momentě mě linux jako takový hodně zklamal. Dokážu strávit opravdu hodně času různým laděním, nastavováním, úpravami. Sice si všechno víceméně odklikám, ale s výsledkem bývám spokojen.
V Kubuntu Feisty jsem takhle ladil v podstatě celou dobu, kdy byla distribuce aktuální. Výsledkem je pro mne perfektně nastavený, dobře fungující systém. Nyní je ale vydána další verze distribuce. Říkám si, ignoruj to, neriskuj přechod. Spadne to a nejsi zase žádný guru, abys to postavil po hlášce "Kernel panic". A tak odolávám. Celkem se nic neděje, aktualizace fungují dál, u většiny programů, mění se verze jádra, stahují se doplňky prohlížeče a občas si přečtu, že ten či onen balíček bude fungovat v obou verzích.
Za další půlrok se situace opakuje, opět žádné převratné změny v nové verzi, zdá se, že pojedu na té staré stejně dobře. Většinou i ano. Ale začínám zjišťovat, že některé programy prostě už rozchodit nejdou - a hlavně, nejnovější verze těch oblíbených už nejsou v repozitářích. Systém mě v tu chvíli netrápí, ale verze těch programů už jsou za tu dobu o dost lepší. Začínám být naštvaný. Čeho se vzdát? Programů? Skvěle nastaveného systému, který si přes rok ladím? Vzdávám se programů, ale řeším to alespoň tak, že u některých se pokouším o kompilaci. A ono to někdy jde, jindy ne. Nyní se taky teprve začíná ukazovat zrádnost toho, že používám starý systém. Abych mohl nainstalovat novou verzi toho či onoho programu, který není v repozitáři, musím splnit tu či onu závislost. A doinstalovat něco jiného, co se a) těžko hledá b) nevím, zda nerozhodí systém. Systém se mění v jakýsi hybrid původní distribuce a vtělení mé představy, jak by to asi mělo vypadat. Začínám ztrácet důvěru ve stabilitu všeho.
Po vydání další verze už ztrácím víru, že se starým systémem vydržím a rozhodnu se třikrát aktualizovat distribuci. Při prvním pokusu vše selže na hlášce "Kernel panic". V té chvíli mám zálohovaný původní stav, ale už se mi nechce k němu vracet. Kvůli zastaralosti. Přemýšlím, co s tou spoustou uložených oblíbených položek, míst, hesel, chatů, poznámek, asociací, mailů ... za pár let práce, kdy jsem si linux pro jeho stabilitu a použitelnost vychvaloval čím dál tím víc. Čeká mě teď buď úmorná snaha vše nějak převést do nového systému, který, zdá se nabízí zajímavé možnosti (vždy mě bavilo zkoumat nové možnosti nových distribucí), nebo začít na zelené louce a vše oželet.
A řešení? Nemohli by tvůrci procedur pro aktualizaci distribuce víc myslet na uživatele, který chce aktualizovat své distro? Aby možnosti pádu v takovém případě byly minimalizované. Například možnost vše vzít zpátky, jakási aktualizace na zkoušku ... Nevím, jak moc komplexní proces je aktualizace distra, ale nemělo by se spíš směřovat k tomu, aby se aktualizovalo průběžně, pořád, po částech? Představuji si, že po určité době jsou v systému všechny nové balíčky, knihovny, atd. Systém si to zdetekuje a zahlásí, že je ve stroji již jiná verze. Protože v okamžiku, kdy se aktualizuje po částech, člověk ví, co se děje a jakž takž odhadne, co má vzít zpátky.
V současnosti se však stahují neskutečná kvanta dat a zaseknout se proces může prakticky kdekoliv. A je taky skutečně nutné předělávat celé repozitáře pro každou novou verzi distra? Uvítal bych tedy kontinuální aktualizace celých distribucí, stahování menších objemů dat, "bezpečnostní" pojistky pro případ havárie aktualizace. V případě zachování současného stavu pak nové detekční mechanismy a automatické rutiny k řešení případných konfliktů a záseků u přechodu z jedné verze na druhou.
"a hlášce "Kernel panic". V té chvíli mám zálohovaný původní stav, ale už se mi nechce k němu vracet. Kvůli zastaralosti. Přemýšlím, co s tou spoustou uložených oblíbených položek, míst, hesel, chatů, poznámek, asociací, mailů"
K tomu stačí zachovat domovský adresář. A nová instalace je čisté řešení...
lenže staré konfiguráky zachované v tom /home sú často zradné. Ja som ich vždy pred inštaláciou nového distra mazal a nechával iba dokumenty a iné významné súbory (bookmarks, mailové adresy - všetko sa to dá nájsť, len to chvíľu trvá). A "nové skvelé vlastnosti" som potom nastavoval od nuly. bez toho sa mi občas stalo, že nová verzia programu so starým konfigurákom naštartovala úplne hrozne. Rekord asi drží Gnome v Mandraku, ktoré mi nabehlo vlastne bez ikon a bez horného menu, pretože Mandrake zásadne zmenil svoj názor na to, čo má byť na ploche (staré položky už neexistovali, nové v starom konfiguráku neboli...) ä
Takýto postup však vyhovuje len ľuďom, ktorí sa chcú s Linuxom hrať (môj vtedajší prípad), nie ľuďom, ktorí chcú pracovať. Jediné ozajstné riešenie vidím v dlhom cykle, pričom podpora by zahŕňala aj upgrady aspoň základných aplikácií (OOo, FF, mailové klienty,... na ďalších by sme sa asi celkom pekne hádali). Aby to tvorcovia distribúcií zvládli v želanom rozsahu, museli by vývojári jednotlivých projektov viac dbať na spätnú kompatibilitu, aby sa sa v repozitároch nemuselo udržiavať x verzií aplikácie pre rôzne verzie distra.
ebm.. teda ja pouzivam debian a ne ubuntu, ale predpokladam ze
sudo apt-get install upgrade
pripadne
sudi apt-get install dist-upgrade
funguje i na ubuntu, ne?
A teda nevvim proc bys mel prijit o svuj naladenej system.. predpokladam ze vsechno ladeni sou nejaky zasahy do /etc konfiguraku a nejaky veci v home.. a to by melo zustat zachovano..
ok, sou obcas veci ktery nastvou (me treba ze v lenny neni xmms (ne xmms2), a ze iceweasel 3 me pride horsi nez iceweasel 2, jo a este fluxbox je tam zabugovanej.. ) ale neni to nic neprekonatelnyho nebo naladenou konfiguraci niciciho.. (takze sem xmms a fluxbox stahl a zkompiloval.. hotovo. problem vyresen za 5minut..)
Mozna pokud vic upresnis co presne si myslis ze ztratis upgradem, tak ti nekdo poradi.. nebo mozna spis zjistis ze se bojis zbytecne..
Postup, ktorý popisuješ, bežne skončí problémami, ktoré ani mierne pokročilý užívateľ nevyrieši. Pri Ubuntu (z Edgyho na Fiesty) som skončil úplným zatuhnutím upgradu. Viem, že problém bol najmä v grafickej karte Matrox, kompilovanom ovládači pre ňu a ručne upravených konfigurákoch, ale už pretým som dostal pár nepríjemne znejúcich chybových hlásení, čo všetko sa nepodarilo, nenašlo...
Problémy bývajú aj u Windows, lenže tam sa upgraduje len výnimočne. osobne si neviem predstaviť, že by si akýkoľvek inštalátor poradil so všetkými mysliteľnými zmenami, ktoré sa v OS nahromadili za pár rokov práce. Ak si vezmeme, že bežný odinštalátor zvyčajne neodstráni nič, čo sa vytvorilo až počas behu programu, tak asi vieme, o čom je reč.
Měl byste zkusit i jiné distribuce, třeba zjistíte, že jiný způsob aktualizací a správy systému/softwareu vám víc vyhovuje. Všechny distribuce nejsou stejné...
Nezlobte se, ale přijde mi, že si za to tak trochu můžete sám. :-)
Jestli jsem to správně pochopil, nechtělo se Vám nejprve do upgradu, že by mohly být problémy. Po pravdě, já už Ubuntu upgradoval mnohokrát a nikdy jsem žádné problémy typu "kernel panic" neměl. No ale Vy jste čekal a čekal a mezitím proběhlo několik dalších verzí Ubuntu. A pak jste se tedy nakonec rozhoupal...
Mám takový pocit, že kdysi jsem v nějakém textu k upgradu u Ubuntu četl, že by se mělo upgradovat vždy o jednu verzi výš, raději ne o víc. Ale už je to déle, kdo ví, možná je dnes Ubuntu chytřejší a zvládne to i ob více verzí, ale tohle je tedy první věc, která byla asi zanedbádna - tzn. přečíst si poznámky k upgrady a případně se jimi řídit.
Další, co nějak nechápu je to "nechce se mi vracet k zazálohovanému stavu". V zásadě Vám snad nic nebrání nainstalovat si Ubuntu "načisto" a do adresáře home vrátit data svého uživatele. A žádná nastavení se Vám tak neztratí - všechny oblíbené položky, atd.
Ano, systémová nastavení jsou v /etc, ale většina lidí tam nic extra nemá a za "extra vytuněný systém" považují jen to, že si změní tapetu a dekorace oken... A i když by právě tento adresář mohl být také nahrán někam stranou a pak by se jím dal přehrát /etc adresář čisté instalace, toto bych moc neradil. Nové verze programů mohou mít nové verze konfiguračních souborů. Nebo ještě jinak - můžou se změnit způsob, jakým distribuce řeší některé věci a zbytečně byste tak mohl udělat nějakou paseku. Při postupných upgradech ale problémy nebývají - oni kupodivu jak tvůrci distribuce, tak jednotlivých programů na "migrující" uživatele celkem i myslí - když jim ale připravíte takovou podpásovku, že několik verzí neupgradujete a pak najednou ano, kdo ví, co to udělá. :-)
Spravne ste to vystihli, ze je nutne vzdy upgradovat iba o jednu verziu a takto je uzivatel nuteny kazdeho 1/2 roka upgradovat t.j. stiahnut x MB dat z nejakeho serveru bez toho, ze by to potreboval.
Pre podnikovu sferu je tiez upgrade celej distribucie raz za 1/2 roka nevhodny. Ja osobne pouzivam v praci Win XP uz skoro 6 rokov (momentalne s SP3) a este urcite dalsich 6 rokov by mi uplne postacoval (jedine, ze by sa objavila nejaka nova prevratna technologia koli ktorej by musela byt zmenena podstatna cast OS a bez ktorej by som si nevedel predstavit dalsi zivot). Preto si myslim, ze koncepcia SP je pre podnikovu sferu vhodnejsia.
Ja osobne na svojom PC doma mam Ubuntu 7.10 a neplanujem nejake pravidelne aktualizacie lebo na to jednoducho nemam cas a musim ozeliet tie vylepsenia co boli medzi tym. Mozno o rok ked uz bude u nas EURO zabehnute a bude toho v praci menej tak sa dostanem k tomu, ze si nacislo nainstalujem najnovsiu verziu ak bude vychytana vecsina much a budem presvedceny, ze to moje starsie PC to zvladne po vykonovej stranke. U mna to ale nebude taky velky problem lebo to PC nepouzivam denno denne takze je to v podstate hola instalacia s nejakymi malymi zmenami v nastaveni takze staci ked si odzalohujem par suborov z /etc a potom si podla nich nastavim tie nove a co sa tyka aplikacii tak tam mam vecsinou default nastavenie takze /home adresar moc neriesim a jednoducho vsetko zmazem.
A co takhle Ubuntu LTS? To je právě na tohle... Dlouhodobá podpora jedné verze distribuce a upgrady celé distribuce asi jednou za tři roky. Jiné distribuce mají něco podobného.
Jinak já si Ubuntu udržuji i v práci a celkem mi nedělá problém ho kontinuálně upgradovat. Stejně je době stahovat různé bezpečnostní aktualizace no a jednou za půl roku to stažení aktualizací trvá trochu déle, protože je i víc těch nových balíků. Ale nemění se s tou distribucí obvykle nic tak zásadního, že bych se s ní musel kdo ví jak dlouho seznamovat a nemohl kvůli tomu několik dní dělat žádnou práci. Prostě ten upgrade trvá o něco déle, než obvykle - tak to nechám běžet třeba když tu na oběd.
No a moc neřešit /home adresář - nevím jak kdo jiný, ale já mám zrovna v tomhle adresáři asi to nejcenější (tzn. prakticky všechna vlastní data), to spíš bych oželil to /etc. :-)
Vyse uvedeny Honza resil uplne stejny problem jako ja. Na notebooku jsem mel pres rok 6.06 LTS, ale zastaralost aplikaci me donutila upgradovat na 7.04 (tj. dvojnasobny upgrade). Ten byl vcelku bez problemu, ikdyz preci jen jsem se musel v systemu vrtat nez zacala opet fungovat hibernace apod. FF mam na notebooku doted, ackoliv jiz neni podporovana. Prechod na vyssi verzi (treba novou LTS) me moc nelaka, opravdu necekam, ze by byl prechod bez problemu. A v pripade nove instalace si myslim, ze budu po roce a pul ve stejne situaci, kdy me budou trapit stare verze aplikaci. Premyslim spis nad nejakou distribuci s rolling updates, jen nevim, jestli Arch, se kterym mam jiz nejake zkusenosti, a nebo treba Zenwalk.
No, ja bych se prave potreboval obejit bez netu. Proto jsem preferoval distribuce s iso na par set mega. Kdybych vedel, ze mi treba to 1. CD bude stacit... Ale nejak to DVD zkousnu, kdyz bude treba.
No to už pak ale záleží na tom, co od té distribuce požadujete. I Ubuntu můžete mít buď na CD, nebo i celé DVD. Já osobně bych asi raději místo stahování mnoha CD či DVD použil ten netinstall, nebo jen to první a nechal si pak vytvořit seznam balíků k další instalaci a stáhnul na stroji, kde je dobré připojení, jenom ty.