Když Microsoft v roce 2001 uváděl zatím poslední verzi svého operačního systému pro uživatelské počítače, Windows XP, jedním z argumentů pro tento systém bylo, že je, nově „úkolově orientovaný”. Vzpomínku na tu dobu najdete, kdykoliv se v průzkumníku podíváte na boční lištu. Zde je vyveden mj. seznam úkolů, které lze s daným oknem, nebo zvolenými objekty podniknout.
Panel úkolů z Windows XP
Těžko říct, zda marketingový tah zabral, ale faktem je, že Windows XP je dnes plná planeta, a desktopy alternativních systémů, chtějí-li být alespoň trochu úspěšné, strategii Microsoftu více nebo méně kopírují. Málo se ovšem ví, že „orientace” uživatelského operačního systému je objektivní fakt. A že z tohoto faktu je možné těžit ve světě alternativních systémů. Podívejme se na to jak.
Různé orientace
První počítače, které se používaly ke kancelářské práci a dodnes například ty, které řídí NC stroje, jsou vůči uživateli orientovány hardwarově. Člověk, který s takovým zařízením pracuje vnímá primárně fakt, že pracuje se strojem. Jeho vlastnosti a softwarová výbava jsou prvky, které se z hlediska uživatele nacházejí „někde uvnitř”, ale na podstatě stroje a práce s ním nemají žádný vliv. To pochopitelně u obráběcího nebo jiného podobného zařízení vůbec nevadí (a stejně tak ne u auta, jehož zapalování a vstřikování paliva ovládá počítač schovaný pod kapotou), nicméně v případě kancelářsky užívaných počítačů tento stav nemohl dlouho vydržet.
Druhou fází „orientace”, v okamžiku, kdy rozvoj techniky překročil určitou mez, se stala orientace na program. Uživatel stále sedí u počítače – hardwaru, avšak to, co primárně vnímá jako předmět své práce, není hardware. Uživatel pracuje se softwarem, přesněji řečeno s určitou, konkrétní aplikací. Touto aplikací může být třeba Microsoft Word, nebo Lotus Notes, jakýkoliv konkrétní program. Výsledkem činnosti každé této aplikace, kalendáře nebo třeba účetního programu jsou data. Data jsou uložena v počítači nebo přenášena na disketě, ale podstatný je z hlediska pracovníka program. Jeho prostředí, funkce, vlastnosti. Součástí jeho práce pochopitelně je základní činnost s operačním systémem, v němž program běží, ale uživatel v něm jen výjimečně nebo marginálně manipuluje s daty a hlavně pomocí jednoduché metody spouští své programy.
Třetí fází práce je ona orientace na úkol, z níž si jistá firma, jak jsme si pověděli, udělala reklamu. Základem jsou v tomto případě data – dokumenty. Podstatné jsou úkoly, které s těmito daty provádíme (zadávání, úprava, tisk). K tomu slouží různé programy a prostředí operačního systému. Problém je v tom, že tato metoda ergonomii používání IT ve skutečnosti odporuje. Úkoly, které jsou s daty prováděny, zvýrazňuje na úkor dat samotných. Data jsou přitom chápána jako fyzické soubory, což je věc starších operačních systémů. Jestliže stejné uživatelské soubory chápeme jako datové celky určitého typu obsahu, jako dokumenty, posuneme se od oné „orientace na úkol” pouze o malý kus, avšak zajímavým směrem.
Dokument jako centrum?
Dokument není špičkou pomyslné pyramidy orientací vývoje osobních a kancelářských počítačů. Nicméně představuje nesmírně výhodnou pozici pro alternativní operační systémy. Ještě než se podíváme na to proč, trochu si tuto orientaci přibližme. Základem není hardware, systém s jeho úkoly ani konkrétní aplikace. To nejdůležitější je datový obsah uložený v dokumentech. Tedy text, tabulka, prezentace, databáze, soubor s účetními daty atd. Jestliže počítač obsahuje aplikaci, pomocí které je možné s dokumentem pracovat a rozhraní pro spuštění této aplikace pro uživatele je dostatečně srovnatelné, pak je jedno, jaký je to počítač a jaký v něm běží operační systém. OpenOffice.org umí pracovat se všemi běžnými typy dokumentů, nicméně je stále vyvíjen k lepší kompatibilitě.
Aplikace jako Gimp nejen že nahrazují srovnatelné nástroje (Photoshop), ale také jsou nebo mohou být schopny pracovat s jejich daty. Stejně tak u multimediálního přehrávače není podstatný vnitřní kód, nýbrž seznam podporovaných formátů. Jinými slovy, typů dokumentů. Podstatný přitom není program, ale obsah, se kterým pracuje. Z toho vyplývá, že dostatečná kompatibilita na úrovni dokumentů umí nahradit jak podobnost, tak binární kompatibilitu operačních systémů. Jestliže jsou obě tyto dříve klíčové podmínky odbourány, můžeme se bavit o pořizovacích a provozních nákladech. Které jsou v případě alternativních systémů významně nižší. Dokument je mocné centrum.
Reminiscence
Jak jsme si řekli, orientace na dokumenty není na špičce orientací. Tam se v současnosti nachází orientace na službu. Za službu můžeme považovat takovou aplikaci, která je použitelná univerzálně na jakémkoliv počítači s minimálními nároky na schopnost správného chodu. Tuto podmínku splňují ideálně webové aplikace (a do jisté míry i programy napsané s použitím balíků jako GTK). Mnoho webových aplikací, ať již veřejných nebo zákaznických, je v současnosti již konstruováno tak, aby mohly fungovat pod alternativními renderovacím jádry, pod Geckem, KHTML, Operou. Díky tomu mohou být služby používány na jiných operačních systémech než Microsoft Windows. Jestliže je navíc jejich centrem dokument, ať už přítomný lokálně na počítači nebo na serveru, oba principy se spojují. Uživateli je v tuto chvíli zcela jedno, jaké jsou technické parametry počítače, OS a aplikace s níž pracuje. Uživatel má univerzální službu, jejímž centrem jsou jeho data – jeho dokument. Je spokojen. Administrátor může v případě použití takové kombinace bez problémů nasadit alternativní operační systém. A manažer ušetří.
Závěr
Dokumentační orientace uživatelského IT zní jako naprostá banalita, ale není. Alternativní aplikace pro práci se standardními datovými typy z různých příčin zatím nedisponují potřebnou měrou kompatibility, byť se každým dnem zlepšuje. Webové služby není možné na nasadit na vše a i drobné rozdíly v GUI narážejí na neochotu uživatelů. Ale cesta je zvolena správně. A tento typ „orientace” se v budoucnu může velmi vyplatit.
