Tento článek mne velmi potěšil, toto téma mne vždy zajímalo. Já měl s Ubuntu v počátcích dost velké problémy (wifi, grafika), ale bavilo mě to hackování, to že je to zadarmo a docela dobře to funguje. Teď Ubuntu funguje super výborně a už to není bžunda, tak jsem hackování vyměnil za rodinu a všichni společně pohodově Ubuntujeme, s Ubuntu se i výborně podniká. :-) Žádný Linux mi nepřirostl k srdci tak, jako Ubuntu. Škoda, že už nemám čas na lokalizaci a další věci, které jsem dával projektu zas já. Ale kdo ví, všem dnům není konec.
Mně se Unity dokonce líbí. Gnome 2 jsem stejně používal stylem Alt+F2 a napíšu, co vlastně chci spustit, hledat něco v nějakém start menu mi vždy přišlo jako utrpení (to jsem radši ještě dřív všechno pouštěl z terminálu), takže to, že klepnu na Win a začnu psát a hledá mi to i dokumenty, ne jenom programy ke spuštění, je přesně to, co jsem chtěl. Jenom to poslední dobou nějak rozladili, přijde mi to pomalejší, občas to nenajde, co potřebuju a domršili původně naprosto geniální kalkulačku ... No tak snad se to zase napraví, nějaké reporty jsem k tomu dal ...
Přesně tohle je důvod, proč se mi líbí Unity a rád jej používám. Byl to nezvyk, ale říkal jsem si, vše má svůj důvod. A to vyhledávání pomocí psaní je boží. Mám rád i terminál, takže tohle byl logický krok. Já nejsem typický linuxák, spíš takový "hybrid", dřív jsem zarytě vzíval Windows, ale to skončilo postupně mezi lety 2004 - 2006, teď bych linux nedal z ruky...
Zacinal jsem s linuxem kolem roku 2000, prvni byla myslim Mandriva. Pro mne bylo unity poslednim hrebikem. Zkousel jsem pak ruzne xubuntu a lubuntu a dokonce jsem se prinutil unity 3 tydny pouzivat, nakonec jsem se vratil k win XP a po zmene notebooku ted jedu na win7. K linuxu se uz vracet nehodlam, jeste budu chvili udrzovat distribuce u rodicu, ale se smenou hardwaru to pujde taky pryc. To co ted napisu neneni duvod pro flame, ale osobni zkusenost: Jsem na win vice spokojen vsechno funguje jak ma, resim daleko mene problemu nez na linuxu, kdy po temer kazdem updatu jsem musel googlit. Taky jsme za ta leta nenasel dustojnou nahradu totalcommanderu a foobar. Mysilim ze zakoupeni softwaru pro windows me v konecnem dusledku vyslo levneji nez hodiny stravene ladenim linuxu.`
Prostě jste v tom hledal "Windows zdarma". To nemohlo skončit jinak, protože jste od začátku nepochopil, že je to něco poněkud jiného, i když účel je často hodně podobný.
Já jsem třeba nikdy žádný dlouhý čas "laděním" netrávil a netrávím.
Ani už neodpovídejte. Nemá smysl nějaká další zbytečná diskuse.
"Ani už neodpovídejte. Nemá smysl nějaká další zbytečná diskuse."
Tolerantni Linuxak jak vysitej... Ten bude vsem okolo urcovat kdo kdy ma a nema odpovidat ;-)
K meritu veci: Touhou nekterych lidi z Li komunity kdysi byvalo (Ti se kterymi jsem byl drive ve styku vyrostli, a maji jine starosti) to nacpat co nejvice lidem kolem sebe na desktop. Nebylo to snad ani zle motivovane, spise slepa vira ze ten "Tucnakuv svet" je nejlepsi pro vsechny. Tihle lide ve svem nadseni a touze o co nejvetsi rozsireni se dost casto neptali co presne lama od systemu ocekava, nevysvetlovali rozdil "free speech-free beer", nesnazili se osvetlit filozofii GPL, proste kdyz zaslechli ze nekdo resi nejaky problem s Win tak mu proste rekli "mam tu neco lepsiho nez win, vypada to podobne a je to zadaco" coz lamu/Cechacka bohuzel casto presvedcilo.
Sam jsem podobny pripad: V roce, tusim, 1997 mi na Invexu kdosi vrazil do ruky cervenocernou krabici s tremi CD Redhatu, nasledovala vypujcka CD-ROM (nemel jsem ji v PC, stala pres tri tisice) a instalace na 386. Nemel jsem tehdy skoro zadneho kamarada ktery by umel s PC, natozpak ktery by kdy videl Linux. Nasledovalo mohutne Altavistovani (Google jeste nebyl) a zjisteni ze v cestine o Linuxu temer zadne informace neexistuji a pro zacatecniky uz vubec ne. Navic podotykam ze modem/internet mi fungoval jen pod s Win95 ktere jsem mel na jinem HDD protoze multiboot jsem tehdy neznal (jeden cas jsem dokonce mel jen jeden hdd, takze jsem i nekolikrat tydne preinstalovaval Lin/Win podle toho zda jsem zrovna potreboval hledat informace nebo ty nalezene vyzkouset, to uz jsem ale mel Linux na disketach takze jsem si alespon nepotreboval pujcovat CD-ROM), pak jsem nasel tehdy cerstve prelozeny "Linux - dokumentacni projekt" ktery jsem tisknul na jehlickove tiskarne asi tyden (pres 1000 stranek). Do toho rodina a prace (bez PC) takze zbyvaly obcasne vecery. Po dvou letech jsem to vzdal a vratil se k Win kde jsem (neda se rict spokojene, spis "meet my expectations") dodnes.... Vim ze linux i dokumentace jsou dnes uz uplne nekde jinde, ale tahle zkusenost byla tak tezka a stala me tolik sil, ze uz ji nejspis nikdy nezopakuju.
BTW: Linux je totiz, podobne jako demokracie, stav mysli vice nez co jineho, a do tohoto stavu si mysl neumi dostat kazdy....
Nedokážu si přestavit, jaké to muselo být v roce 1997. Já jsem začínal v roce 2007 (Mandriva), a ani tehdy to nebylo úplně jednoduché. Ale nedá se to vůbec srovnávat s dneškem, kdy na instalaci systému už není (alespoň u těch hlavních distribucí) potřeba žádná inteligence, a snad ani znalost počítačů. Je tedy stále potřeba vybrat ten správný hardware, ale dnes začíná být spíš problém najít hardware, který Linux nepodporuje.
- Jen taková inspirace do důchodu :-))
Napísal si to ako to cítiš a plne ťa chápem. Len ja tiež neprídem na pohreb so zásobou vtipov aby som pobavil okolo sediacich, proste toto patrí inde.
Ja sa na Windowsoch cítim zle, keď chcem niečo riešiť chýbajú mi moje obľúbené nástroje a nemám nejak potrebu sa o tom rozpisovať tu a nebodaj na stránkach priaznivcov Microsoftu, to by som tam bol za vola.
" Len ja tiež neprídem na pohreb so zásobou vtipov aby som pobavil okolo sediacich, proste toto patrí inde."
Z jakeho duvodu to sem nepatri? Je to tu snad uzavrena sekta uspesnych? Svatostanek vyvolenych co pochopili princip systemu jsou s nim slunickove happy? To mi pripada jak latinskoamericka telenovela, kde je misto jen pro krasne a uspesne lidi... Neuspesni v tom svete neexistuji, kazili by totiz iluzi...
Skoda ze opicak v sobe nema tolik sily aby priznal ze to neni system pro kazdeho a namisto toho mi podsouva co jsem vubec nerekl (ani rict nechtel). Navic se me nesmyslne pta proc nehledam chybu v sobe, kdyz jsem to zakoncil vetou "po dvou letech jsem to vzdal" coz je priznani viny jak vysity.
S tímto prostě nemohu souhlasit. To, že jste měli zlou zkušenost před necelými 2 dekádami, neznamená, že je to dnes stejné. Z vlastní zkušenosti vím, že je to jen a pouze o lenosti. Já osobně nechápu, jak někomu může vyhovovat taková ubohost jako je windows. Upřímně - ve všem je lepší Linux, ideálně Ubuntu, resp. Lubuntu na starší PC (i uplná lama ho zvládla). To, že vám nejede debilita typu PS, to už je jiná. Ale upřímně? Grafika jde dělat profi i na linuxu a "né že né". Já jsem sice webař, ale využívám i Gimp, Inkscape a jsou i další skvělé nástroje na profi sazbu. Každopádně kdo chce Windows, už mu jej nevymlouvám - nemám čas na amatéry. ;)
A hrrr do mě, ale stejně to asi nebudu číst, přednější je pro mě rodina. Linux mi šetří čas, abych s ní mohl být více. :-) :-) Jo a v roce 2007 situace byla úplně jiná, plná úprav systému, to je dnes dávná minulost. A kdo si koupí blbý hw, jeho smůla. Já pořád říkám, že instalovat OS by neměla úplná lama. :-)
Mně zase šetří čas widle. Od instalace před 3 lety jsem na ně prakticky nešáhl, pořád běží, stabilně a rychle. USB token jsem se snažil rozběhat pod Ubuntu a v Mintu (naposled cca rok zpět), strávil jsem na tom dlouhé hodiny, bez výsledku. Výše jsem psal, že mi na nejnovějším Mintu vždy po nějaké době přestala samba zobrazovat zařízení v síti. Nevyřešeno, Google mlčí, důvod jsem nezjistil, stráveny 3 nebo 4 hodiny, víc jsem tomu odmítnul obětovat.
"Upřímně - ve všem je lepší Linux..."
Tohle prostě není pravda. Rozchodit zvuk s nízkou latencí pomocí JACK je porod! Na widlích jsem nainstaloval obecný ASIO driver (moje zvukovka ASIO nemá), nastavil a jede to, práce na 15 minut i s googlením. To jako jeden příklad za všechny. Upřímně - že ve všem je lepší linux může tvrdit jen fanatik.
"Rozchodit zvuk s"
Když jsem se pokoušel ve Windows rozchodit zvuk (ne s nízkou latencí, ale pro změnu hi-fi), tak jsem po dlouhých hodinách měření (ano, měření) zjistil, že nejsem schopen vypnout všechny kraviny pro úpravu zvuku. A tím vůbec nemyslím věci jako Dolby Theathre, "3D" stereo apod. Jediné, co jsem zjistil je, že Widle zasahují do zvuku, pokud je výstup jako Speakers nebo Headphone a nezasahují do LineOut. Jenže nepřišel jsem na to, jak přinutit Widle, aby to co označují za Speakers převedli na typ lineout a nechaly to být. Čistý signál kompletně bez filtrů. Nebo aby mi alespoň řekly jaké filtry jsou použité (ne, že by mi to k něčemu bylo, když to nejde změnit, ale aspoň bych věděl, co za to může).
Zatímco na Linuxu mám celou digitální signálovou cestu pod kontrolou, v aplikaci zvolím přímo konkrétní ALSA zařízení, (alsa je to co sedí přímo na zvukovce) a vím, že aplikace hraje přímo do zvukovky, exklusivně , bez jakékoliv další úpravy. Tohoto stavu se mi ve widlích nepodařilo dosáhnout.
Ehm? Pokud se zabýváte zvukem, tak jste na to narazit musel.
Když nic jiného, tak se Windows pokoušejí odhalit, který stream patří komunikaci a ostatní streamy potlačit. Toto je zapnuté by default a lze to vypnout.
Dále na Speakerech jsou zapnuté "Enhancements", které jdou naštěstí také vypnout. Na sluchátkách jsou HRTF. Také lze vypnout.
Jenže ne kompletně. I poté potom zůstává rozdíl mezi Speaker a LineOut.
"Enhancements" jsou hned vedle karty Advanced, kde jste určitě měnil nastavení Default Format (192kHz / 24b apod.).
Takže Windows do zvuku zasahují, něco je by default zapnuté a lze to vypnout a nebo ani nelze (přes ovládací panely) vypnout.
Já tam nic takového nemám. Integrovanou zvukovku mám nastavenou jako stereo reproduktory, nic jiného nastavit nejde, žádné sluchátka. To samé u externí, mohu nastavit jen stereo nebo 5.1, nic jiného. LineOut nemám vůbec.
To nastavení vzorkovací frekvence se týká sdíleného režimu, systém potřebuje vědět, na jakou frekvenci má míchat různé zdroje. V případě ASIO nebo S/PDIF, nebo v případě výhradního režimu se nic systémově nepřevzorkovává.
V aplikaci si můžu nastavit, jaké výstupní zařízení se bude používat. Buďto "primární", což je systémové výchozí, nebo patřičný pin konkrétní zvukovky (ASIO, repro, S/PDIF), a to je vše. Případné výstupní vzorkovací frekvence a filtry se nastavují v konkrétní aplikaci.
Nějaké filtry jsem nikdy neřešil. Domnívám se, že ve vašem případě, když se nastaví Speaker, něco filtruje driver zvukovky nebo přímo zvukovka. Klidně bych to ověřil, ale nemám přístup k osciloskopu.
"Domnívám se, že ve vašem případě, když se nastaví Speaker, něco filtruje driver zvukovky nebo přímo zvukovka. Klidně bych to ověřil, ale nemám přístup k osciloskopu."
To nemusíte, na osciloskopu to mám ověřené. Navíc každý driver se chová jinak (jedná se o obyč. integrovaný realtek shit), MS driver se chová jinak, než RT driver.
RT se snaží "vylepšovat" zvuk tím, že hodně nízké vstupní hlasitosti posílí (zřejmě ve snaze se dostat nad hranicí šumu a rušení ze základní desky). 103dB rozsahu máte "jen" 60dB. Což jde slyšet, protože mezi tichem (nebo dejme tomu šumem) a prvními tóny není nic. Jestli to dělá i nějaký frekvenční ořez se na osc zjišťuje hůře, na to bych potřeboval nízkofrekvenční spektroskop (zdá se, že sehnat něco pro 10Hz-100kHz je mnohem těžší než pro 1 - 5GHz).
Chápu, že MS se tím snaží přizpůsobit zvuk pro masy, ale opravdu bych ocenil, kdyby tam bylo zaškrtávátko "HiFi aparatura, nic se zvukem nedělej". Tedy to, co mám na Linuxu v ALSA by default.
Proto používám externí zvukovku, která signál nijak neupravuje ani neořezává.
"Navíc každý driver se chová jinak (jedná se o obyč. integrovaný realtek shit), MS driver se chová jinak, než RT driver."
To je to, o čem mluvím, že to má na svědomí driver, nikoliv windows. Vzhledem k tomu, že na windows se používají i profesionální zvukovky, moc bych se divil, kdyby se zvukem něco prováděl přímo systém. Stěžujte si tedy u výrobce driveru. Nebo si kupte za pár peněz externí s kvalitními drivery. Upřímně divím se, že Hi-Fi řešíte s Realtek "shitem" a ještě navíc přes LineOut, ne přes digitální výstup :-)
Profi zvukovky mám asi tak 3 (M-Audio (už nevím), Behringer (Burr-Brown), AudioQuest (ESS, Burr-Brown)). To jen tak ze známosti odpověď na poslední otázku.
A řeším to proto, a o tom je celé vlákno, že ve Windows se nedozvím, co všechno je v tom digitálním stacku. Na Linuxu to mám jak na stříbrném podnosu. (Ať již s alsou, nebo s kurvítkem v podobě PulseAudio, ale i to kurvítko na sebe práskne celej stack, takže lze odhalit, co to kde kurví). Ve Windows ne.
Realtek jsem si vybral proto, že je nejvíc po ruce, má přímo generické ovladače přímo ve Widlích a lze na tom snadno ukázat, jak ovladače do Windows kurví zvuk, aniž se o tom máte šanci někde dozvědět.
(Mimochodem on ten RT ALC není zase tak špatný. Ten DAC umí všechno co je slíbeno v dataseetu, bez problémů 192kHz/24b. Jen má tu smůlu, že je umístěný na MB s nevhodným napájením a okolím.)
Rozumím a máte pravdu. Widle mě taky občas dokáží vytočit do běla. Zatím pro mě co se týče výhod převažují widle, jak to bude dál netuším. Pokud se M$ nevzpamatuje se svými ribbony a kachlema a hnusným GUI, win7 je pravděpodobně poslední systém, který od nich budu používat. Jen doufám, že pokud k tomu dojde, linux alepoň trošku dospěje i pro ne-geeky (narážím třeba na ten JACK), má na to ještě nekolik let :-)
Ano, možná trochu jsem. Linux považuji v dnešní době za jediný rozumný použitelný OS pro masy lidí a většinu odborníků. Poté s výhradami OS X a pak již nic. Windows obsahují tolik chyb, že kdo za něj zaplatí, je mi ho líto. I já mezi tyto chudáky patřím (byl mi vnucen při koupi). Samozřejmě pro profi OS je výběr trochu jiný - různé Unixy. Jsem zásadně proti Windows. Starám se tu o pár lidí a hádejte kdo mi každou chvíli volá s nesmyslnými problémy? Ano, jsou to uživatelé Windows. Jednomu takovému jsem na stařičký počítač nainstaloval Lubuntu a od té doby je velmi spokojený, i jen díky tomu, že pc je nyní rychlejší a dle jeho názoru mnohem lépe ovladatelné. I mě se Lubuntu líbí, ale na můj vkus má málo funkcí v základu (což je pochopitelné). Podotýkám, že se jedná o člověka, kterého jsem do ovládání počítačů musel silně zaučovat. Odbodných zkušeností mám více. Pak mám jednu známou s Win7 - myslíte, že jí něco funguje korektně? Neustálé problémy se sítí, měla zavirovaný počítač a mnoho dalšího. Holt ne každá lama ví, že provozovat jakékoliv Win bez antiviru je naprostý nesmysl. Bezpečnost na Windows je prostě utopie. Ano, i Linux má chyby, ale nedá se to porovnat. Ano, jsem zaujatý, vím to. A nějak mě to nevadí. :-)
A to raději nepíši o jedné amatérce s Windows 8. :-) :-) Vyřadit si touchpad pouhým provozováním OS, to už je fakt síla. Nic nepřenastavovala. Síla síla. Děsím se Windows 10. Už je mám ve virtualboxu, jakési pokusy o použitelnost tu jsou, ale nevidím to dobře. Vtipné je přidání více ploch. Tohle máme na Linuxu leta letoucí. A to není jediná vykradená věc.
Se zaujatým člověkem nemá smysl se bavit :-) U nás zase všichni jedou na windows, otec 83 let, matka 69 let, problém řeším jednou za uherský rok, většinou nějakou prkotinu, žádné viry. Otec si třeba sám koupil a nainstaloval multifunkční tiskárnu, s linuxem by byl v háji. Minulý týden jsem se synovcem řešil digitalizaci starých VHS s TV kartou s BT 878 chipsetem na lubuntu, protože pro win7 jsme neměli drivery. Barevný PAL prostě nefungoval a tečka, NTSC jelo normálně. Dopadlo to tak, že jsme z hlubin netu vyhrabali driver pro win vista x64 a bylo po problému. Takových story, jak je linux ve všem lepší, mám za ty roky hromady. Já nejsem narozdíl od vás proti linuxu zaujatý, říkám, jak to je a jaké mám zkušenosti své a svých známých. A BTW s widlemi si rozhodně servítky neberu, jsem tvrdý kritik.
"Kdydat hnůj na Linux je v tomto ohledu silně irelevantní."
A v jakem ohledu je to podle Vas relevantni?
Navic u Linuxu chybi ten zretelny a snadny cil v podobe Microsoftu, zde je zodpovednost dost rozmlzena v podobe ruznych nadaci, spolupracujicich firem a vlivnych jednotlivcu, takze neni vzdy zcela zrejme kam to pripadne "kydani hnoje" smerovat, coz mi prijde dost nespravedlive.
Technická otázka: Opravdu je na systému to nejdůležitější mít (fyzickou nebo právnickou) osobu, na kterou se bude následně kydat hnůj?
Pokud nefunguje něco konkrétního, každá věc má nějaký bug trace systém (bugzilla, ...) a dá se konkrétně napsat
- co očekáváte
- co se místo toho děje
- v jaké verzi softu se to děje
- v jaké konfiguraci se to děje (distro X, platforma Y,...)
Posledně byla reakce na podivný chování jedné aplikace během pěti hodin, druhý den byl na webu balíček, se kterým to neblblo. Autoři nemají možnost vyzkoušet úplně všechno a a bez zpětné vazby nemusí vědět, že je něco špatně.
A víte co? Reportování chyby a remcání někde na fóru dá stejně práce. Jenom tím jedním pomůžete zlepšit SW, aby tu chybu nemusel řešit ještě někdo další. Ale koukám, že jste osoba přející a necháte každýho, aby si o chybu taky rozbil čumák...
:D, tohle hodne hodne moc ... zalezi na projektu (a lidech). Dost casto clovek s reportem zcela zjevnyho bugu narazi da debila, kterej, pokud ho neposle doprdele rovnou, po nem chce veci, ktery bfucko stejne nezvladne udelat. Mockrat sem se setkal tim, ze bug, popsanej, s prilohama ze vseho moznyho, byl oznacenej jako nekompleti a zamcenej, bez toho, ze by mistr tvurce aspon rek, co by jeste potreboval. To se na to pak clovek vysere (pripadne tam pripise, necht tedy jde autor do pce).
"Opravdu je na systému to nejdůležitější mít (fyzickou nebo právnickou) osobu, na kterou se bude následně kydat hnůj?"
Placete na spatnem hrobe, ptejte se tech co ho intenzivne kydaji na Microsoft.
A davat "technickou otazku" na emoce (coz "kydani hnoje" bezesporu je) je nesmysl.....
Tak třeba něco z praxe; http://www.isightpartners.com/2014/10/cve-2014-4114/
Z vlastní zkušenosti vím, že:
- Pro BFU je lepší Linux - rychlá a jednoduchá údržba, bezpečnost (bez hesla ne roota nic kritickýho nedodrbe), míň virů, možnost použít starý železo, spolehlivost. Stejně lezou jenom na FB, když jim člověk ukáže, jak to zapnout, vypnout a spustit browser, jsou schopní dělat cokoliv a nepoznají skoro rozdíl.
- Pro "profi uživatele" je jediná možnost - widle. Hrají si na experty, ví přesně, co kde na disku mají a pod kterým písmenem je který disk. Machrují, jak mají všechno v malíčku, jak neco změní v RegEditu, jak znají super coool aplikace na změnu obrázku na pozadí... a vreálu nemají ani nakonfigurovaný firewall. Běda, když je někde v cestě souboru normální lomítko místo obrácenýho nebo, nedej bože, musí použít command line. Prostě mají svou realitu a nic jinýho, než klikátka, nezvládají.
- Pro ty, co se praví s PC živí, je lepší, když mají možnost volby. Některý aplikace pod Linuxem nejednou a embedded Linux se zase těžko píše ve widlích... A pokud něco jde v obojím, tak na práci je lepší klid a nástroje musí "padnout do ruky".
- Pro adminy je lepší Linux, protože má balíčkování, má jendotnou strukturu adresářovýho stromu a člověk si v podstatě vystačí s SSH. Když jsou stejný nebo podobný stroje, stačí rozkopírovat dotčený změny a restart celýho systému nehrozí tak často. A připadne mě tak nějak... míň náladový a víc předvídatelný. Stejně konfigurovaná distribuce se chová na různých strojích stejně.
- Pro použití na noťasech na ISS je lepší Debian, protože je pro ně dostupnější a nemusí kvůli případné chybě v jádře o rok odkládat experiment za $10M
- Pro ty, co chtějí v pohodě pracovat s PC a nemají strach z nelítavých ptáků, je lepší Linux. Můžou si vybrat prostřed, nemusí si zvykat na nějaký kachle, Ribbon sem taky nedorazil,...
Je mi lito, porad v tom nevidim logickou trhlinu:
Mluvite o vlastni zkusenosti ze pro BFU je nejlepsi Linux, pak tedy musite byt nutne BFU a tu zkusenost jste musel udelat Vy (zkusenost je od slova zkusit), jinak by to nemohla byt Vase zkusenost. Mohl to byt treba Vas nazor, nebo jste treba slysel nazor nejakeho BFU ze je pro nej Linux nejlepsi. Ale pokud je to Vase (vlastni) zkusenost, pak musite byt nutne BFU Vy.
nevim jestli ma kristalovou kouli, ale cetl jsem co psal "když jim člověk ukáže, jak to zapnout, vypnout a spustit browser, jsou schopní dělat cokoliv a nepoznají skoro rozdíl."
takze asi bfuckam daval do kupy pc, predvedl a sledoval jejich reakce, nasledovane tim ze ho nekontaktovali porad dokola ze maji s necim problem jako kdyz meli predtim windows.
presne, bacha na microsoft s tim jeho "vime co je pro vas nejlepsi" (ribbon,metro,windowsphone se singletasking) ;)
Hned jak jsem uviděl titulek článku tak jsem čekal flamewar a tuny "odborníků". Bohužel jsem měl opět dobrý odhad.
Existuje jeden citát:
Na světě je mnoho hrozných havárií ale nejhorší je srážka s blbcem.
Tento citát se velice dobře hodí na velkou část příspěvků v diskusi linux vs. Windows vs. MacOS.
Během svého života jsem už viděl spoustu perel na windows i linuxu.
Na windows např. umělce, který nutně potřeboval administrátorská práva proto aby mohl ukládat dokumenty do adresáře windows. Na linuxu umělce který měl uživatele root s heslem "r", povoleným ssh přístupem odkudkoli z internetu a open relay sendmailem protože nefungovalo odesílání pošty přes smtp na tento server pokud byl mimo kancelář.
V obou případech za to nemůže autor systému ale pouze dotyčný "odborník" sedící u počítače. Nejvíce militantní a velice často i sprostí jsou podle mých zkušeností extrémní linuxáci.
Mám to úplně stejně, alespoň co se desktopů týče. Vždy jednou za čas nainstaluju nějaké distro, pár dní si s tím hraju a zase ho smažu. TC náhradu na linuxu nemá ani náhodou, možná trošku Krusader, ale aby člověk plně využil jeho potenciálu, musel by se uvázat ke KDE. Na desktopu v použitelnosti linux pokulhává daleko daleko vzadu. Servery jsou ovšem něco zcela jiného, tam zase pokulhávají daleko vzadu widle :-)
Tím, že "integruje" spoustu funkcionality do jednoho dvoupanelového prostředí, třeba taby, strukturované oblíbené (zadám Ctrl+D > w > c a jsem ve .../work/customers, velmi návykové), poměrně komplexní hromadné přejmenování, přejmenování názvu se zachováním přípony (Shift + 2xF6 a mám označený pouze název bez přípony), přístup naprosto všude - tedy lokál i síť, porovnávání adresářů i souborů, podpora archivace s podrobným nastavením, všemožné protokoly (ftp, sftp, scp...), rozdělení a sloučení, enkódování i dekódování (MIME, UUE...), vytváření a kontrola součtů, poměrně komplexní vyhledávání s možností zobrazit si vyhledané položky v panelu a provádět s nimi všemožné akce, jako by to byl jeden adresář, atd. atd. Co neumí, na to jsou pluginy, třeba MTP. Na vše pochopitelně klávesové zkratky. Jakmile se to jednou člověk naučí, alternativa prostě není.
Víte, já mám počítač k práci a v tomto případě, kdy mi nějaký program tu práci ulehčuje a činí komfortnější, je mi nějaká unixová filosofie u zadele, protože ta mě neplatí. A BTW dnes, kdy se binární téměřvšeřešící blob systemd roztahuje do všech majoritních distribucí, mně přijdou řeči o unixové filosofii poněkud úsměvné.
Nedostatky OS... mno, já si můžu klidně na každou jednotlivou činnost nainstalovat samostatné udělátko, můžu používat zip, 7zip, tar, gzip, nějaký uuencode, nějaký "grip", nějaký diff, vše to používat z commandline, a k čemu mi to bude dobré? Bude to rychlejší nebo pohodlnější? Nebo možná budu větší king?
Linux jsem na desktopu používal léta, jenže časem jsem zjistil, že windows mi poskytují lepší podmínky pro práci i pro zábavu, větší pohodlí a komfort. Po příchodu win7 už prostě nebylo nad čím přemýšlet. Když potřebuji dělat něco se servery, kde mi bezkonkurenčně vládne debian (zatím), pustím Putty a mám k dispozici veškeré *nixové nástroje pro jejich správu.
> Víte, já mám počítač k práci
No jistě, my ostatní u něj jen onanujeme. Vážně by mě zajímalo, proč tohle mají lidi vždy potřebu zdůrazňovat.
Počítač mě taky živí a to docela dobře. Troufám si tvrdit, že stejně to bude i s majoritou linuxáků. Doba kdy to byli nějací uhrovatí teenageři už dávno minula, pokud vůbec někdy byla. Ostatně měli na to 20 let.
> A BTW dnes, kdy se binární téměřvšeřešící blob systemd roztahuje do všech majoritních distribucí, mně přijdou řeči o unixové filosofii poněkud úsměvné.
Unixová filosofie se vždy týkala především uživatelů a programátorů v userspace. Pro ně toho systemd zas tak moc nemění. I ten je mimochodem složený z menších částí.
>Bude to rychlejší nebo pohodlnější? Nebo možná budu větší king?
Bude to univerzálnější. V konečném důsledku taky imho efektivnější, i když to samozřejmě neplatí pro nové uživatele.
>já si můžu klidně na každou jednotlivou činnost nainstalovat samostatné udělátko
Všechno jmenované je standardní součástí prakticky každé linuxové distribuce.
>> Víte, já mám počítač k práci
> No jistě, my ostatní u něj jen onanujeme. Vážně by mě zajímalo, proč tohle mají lidi vždy potřebu zdůrazňovat.
To se dá hezky ukázat na služební cestě. Zatímco někteří kolegové za ideální považují služební cestu do Amsterdamu ve služebním Volvu nebo Passatu (protože si to na německých dálnicích užijí), tak jiní by nejraději jeli taxíkem a když to není možné, tak volí vlak nebo letadlo.
Vy zřejmě patříte k lidem, co rádi řídí a tu cestu silným autem po skutečné dálnici si užívají. Předchozí diskutér bude patřit k lidem, kteří by se nejraději rovnou teleportovali na cílové místo a osm hodin v autě považují za noční můru.
"No jistě, my ostatní u něj jen onanujeme. Vážně by mě zajímalo, proč tohle mají lidi vždy potřebu zdůrazňovat.
Počítač mě taky živí a to docela dobře. Troufám si tvrdit, že stejně to bude i s majoritou linuxáků. Doba kdy to byli nějací uhrovatí teenageři už dávno minula, pokud vůbec někdy byla. Ostatně měli na to 20 let."
Protože to je důležité. Jinými slovy, není mým koníčkem.
Počítače živí třeba i CNC obráběče, to neznamená, že potřebují řešit, proč po upgade nejede wifi, GUI, nebo nějaká jiná komponenta OS. Na windows se mi tohle neděje, na linuxu celkem pravidelně.
"Unixová filosofie se vždy týkala především uživatelů a programátorů v userspace. Pro ně toho systemd zas tak moc nemění. I ten je mimochodem složený z menších částí."
Aha. A systemd se netýká userspace? BTW i TC je složený z menších částí, na něco používá systémové ztroje, třeba pro přístup k síti, kontextové menu apod.
"Bude to univerzálnější."
To je mi na mém desktopu tak nějak houby platné.
"V konečném důsledku taky imho efektivnější, i když to samozřejmě neplatí pro nové uživatele."
IMHO nikoliv. Efektivnější vždy bude práce z jednoho prostředí, než využívání x různých utilit. Nebo si myslíte, že lidé vynalezli IDE, aby se jim vyvíjelo méně efektivně?
"Všechno jmenované je standardní součástí prakticky každé linuxové distribuce."
No a?
Mno na windows slavim pokazdy, kdyz po aktualizacich widle nastartujou. Muzu trebas prispet konkretni vecicko - 2k12 srv na wmvare po restartu nenastartuje. Proc? To vi mozna velkej bill, v logu samo nic. Kdyz se ovsem stroj vypne a pak zapne, tak to funguje ...hmm.
Mam tu srv na kterym bezi SQLko, asi budem muset s kolegy dat nakou losovacku, chtelo by to patchnout, ale nikomu se do toho nechce. Proc? No protoze pravdepodobnost, ze to po patchi jeste pobezi je tak 50%. Pravdepodobnost, ze to pobezi bez nasledku je tak 30%.
Nebo ta uzasna vec, jak ono se to jop "Funkce ověření souborů systému Office", to je takovej uzasnej patch, kterej kdyz se nainstaluje, tak se po siti otevira cokoli do M$ opic klidne 10 minut. No uzasny ...
Jop, tady mas "reseni" https://support2.microsoft.com/kb/2570623
Na serveru windows nepoužívám, takže nemám zkušenosti.
MS Office taky nepoužívám, takže taky nemůžu sloužit :-)
Jinak s aktualizacemi většinou problém nemám. Stalo se mi, že po nich už systém nenastartoval, ale tohle se vyskytlo naposled někdy u XP, u win7 se mi to ještě nestalo. BTW u linuxu jsem taky řešil nechodící věci po aktualizacích, nejednou.
Jenze v tom tuxovi se z logu dozvim, proc to nefunguje a obratem zjistim na netu jak to vylecit. A kdyz nic jinyho, a povede se mi nejakym nedopatrenim tuxe zmrtvit tak, ze nenastartuje vubec, neni nic trivialnejsiho, nez nastartovat z live distra/ze site/... a rsyncem to za par minut spravit ze zalohy.
V pripade widli musis mit nekde binarni img disku a spesl zalohovaci soft, pricemz ta obnova muze bejt klido na dlouhy hodiny ...
Ano, to já všechno vím, taky níže píši, že na serverech používám debian a že mi reinstalace web, mail a db serveru trvala necelé dvě hodiny včetně obnovy nastavení a dat ;-)
Na desktopu tohle neřeším. Na svém mám widle 7 x64 už bezmála 3 roky a jede to. Dokonce tam mám i takové vymoženosti jako přetahování a zvětšování oken myší kdekoliv v oblasti okna, stay on top, virtuální plochy (nView kupodivu funguje poměrně dobře) a podobné vymoženosti z linuxu. Navíc k tomu mám veškerý OSS, který jsem používal na linuxu, plus prakticky nepřebernou zásobu dalšího SW.
Na linuxu jsem zase nerozchodil USB token, který potřebuji pro VPN. Drivery jsou, ale jsou zmršené, nejede to. Nefunguje mi tam kvalitní DAW, který jsem dostal ke klávesám - tedy pod WINE funguje, ale všelijak. Vzhledem k tomu, že mě živí webový vývoj a grafici, se kterými spolupracuji, používají Photoshop, potřebuji ho taky, Gimp ani zdaleka neotevře vše. Nejede tam SW pro navigaci.
Sečteno a podrženo, kdybych používal linux, stejně bych musel widle minimálně virtualizovat. WINE pro mě není řešení.
BTW místo M$ Office používám WPS Office, které fungují překvapivě dobře i na linuxu, mají výbornou kompatibilitu s M$ formáty a podporují věci, které LO neumí, zato je vyžadují zákazníci, třeba verzování změn dokumentů. Bohužel zatím nejsou v češtině.
=====
Nefunguje mi tam kvalitní DAW, který jsem dostal ke klávesám - tedy pod WINE funguje, ale všelijak.
=====
Také není důvod, aby na linuxu běžel soft určený pro windows. Možná kdybys čas věnovaný studiu toho DAWu věnoval studiu Ardouru, měl bys výsledek stejný. Obojí máš legálně k dispozici. Je to samozřejmě tvá věc, jaký OS používáš, ale argumentujme srovnatelným.
Neměl, ani náhodou:
1. Spolupráce kláves s DAW - automation
2. Hromady profesionálních samplů a VST pluginy (bylo součástí DAW)
3. Low-latency zvuk - na linuxu porod, vím to moc dobře, strávil jsem s tím hromadu času
Jen pro info, používám Ableton Live. Ardour je možná dobrý kus SW, ale nechytá se:
http://www.youtube.com/watch?v=hF9eY065XaY&app=desktop
http://www.youtube.com/watch?v=j5BSmNZKRe0&app=desktop
Argumentuji tím, proč je pro mě výhodnější používat na desktopu widle, srovnávám to z mého pohledu a z mé situace.
>to neznamená, že potřebují řešit, proč po upgade nejede wifi, GUI, nebo nějaká jiná komponenta OS. Na windows se mi tohle neděje, na linuxu celkem pravidelně.
Uznávám námitku. Nutno ovšem dodat, že toto se netýká zdaleka všech distribucí. Konkrétně na Mintu se mi to za 3 roky používání nestalo nikdy. Na Debianu, který jsem používal pár let před tím to bylo docela běžné.
Imho to ale nyní bude podobné všude, doby kdy se wifi karta musela tři hodiny kompilovat a rozcházet už jsou dávno pryč, dnes jsou v jádře ovladače prakticky na cokoliv.
Konkrétně na mém desktopu, který jsem skládal před rokem a půl je situace podstatně lepší než u Windows. Tam mi instalace základních ovladačů a nutného software trvá zhruba den, den a půl. Mint se nainstaluje za hodinu, další půl hodinu se obovuje konfigurace a instalují balíky, jejichž seznam mám vedle uložený a pak je vše hotovo.
>A systemd se netýká userspace?
Týká se userspace, ale ne zrovna moc uživatelů a do jisté míry ani programátorů (těm práci spíš zjednodušuje). Z toho co jsem zatím viděl, tak nejvíc to vadí administrátorům. Jinak většině z nich ani nevadí systemd, ale chování jeho vývojářů, pročež jim začne vadit i samotný produkt.
>BTW i TC je složený z menších částí, na něco používá systémové ztroje, třeba pro přístup k síti, kontextové menu apod.
Však to by ani jinak nešlo, programovat úplně všechno odznova, to by byla sebevražda.
Moje výtka se týkala toho, že tohle se děje na programátorské úrovni, ne na uživatelské.
>IMHO nikoliv. Efektivnější vždy bude práce z jednoho prostředí, než využívání x různých utilit. Nebo si myslíte, že lidé vynalezli IDE, aby se jim vyvíjelo méně efektivně?
Osobně IDE nepoužívám, i když mám několikaleté zkušenosti s trojicí Eclipse, Netbeans a VisualStudio.
Koupil jsem si Sublime (programátorský textový editor) a programuji stylem kdy mám otevřeno Sublime, 2-4 terminály a pár složek někde na pozadí a jiných plochách.
Pokud se člověk naučí pořádně používat Linux a jeho utility, tak si muže udělat IDE z celého operačního systému. Ostatně Emacsisti by mohli povídat, ti si rádi dělají operační systém z Emacsu už celá desetiletí :)
"Uznávám námitku. Nutno ovšem dodat, že toto se netýká zdaleka všech distribucí. Konkrétně na Mintu se mi to za 3 roky používání nestalo nikdy. Na Debianu, který jsem používal pár let před tím to bylo docela běžné."
Když jsem nadávno zkoušel Mint 17, z nějakého záhadného důvodu přestala vždy po chvíli fungovat samba, neviděl jsem další zařízení v síti. Pomohl vždy restart smbd a nmbd, ale zase vždy jen na chvíli. Jinak co se týče HW, Mint mi na NTB jede parádně, mám HP, který je s linuxem poměrně zadobře :-)
"Osobně IDE nepoužívám, i když mám několikaleté zkušenosti s trojicí Eclipse, Netbeans a VisualStudio."
Já používám Eclipse. Nevím, jak bych se Sublime řešil třeba debugování PHP, a že to někdy hodně usnadní práci, hlavně na cizích "bastlech" :-D
"Pokud se člověk naučí pořádně používat Linux a jeho utility, tak si muže udělat IDE z celého operačního systému. Ostatně Emacsisti by mohli povídat, ti si rádi dělají operační systém z Emacsu už celá desetiletí :)"
Já jsem linux používal, roky. Bohužel v současnosti jsou pro mě bezproblémovější na desktopu widle, teď jsem o tom psal komentář o něco výše. Navíc po zániku Gnome2 pro mě neexistovalo přijatelné GUI. Mate i Cinnamon trpěly různými bugy, třeba se mi stávalo, že místo zavřeného okna se zobrazila černá oblast, která překrývala vše ostatní. Xfce ještě donedávna (tuším do verze 4.8) neuměla z tasklistu (Alt+Tab) vybírat aplikaci myší nebo kurzorovými klávesami, což mi dost chybělo.
Když odhlédnu od řešení případných problémů, které na desktopu neřeším, protože je prostě nemám, používají se mi widle k mé práci (ale i zábavě) mnohem lépe a komfortněji.
Jistě, ideální systém na desktop v této chvíli neexistuje.
Linux se zlepšuje (je tady všeobecná shoda, že před lety to bylo mnohem horší), Widle se zhoršují (ribbon, metro, RT, do****ní CIFS,...).
Představte si okamžik, kdy skončí podpora pro Widle tak, jak je známe dnes a budete před nutností tak jako tak změnit uživatelský návyky. Za předpokladu, že v obou systémech nějakým způsobem zvládnete, co potřebujete, zvolíte si:
a) Systém, který roky konverguje k nepoužitelnosti
b) Systém, který roky konverguje k lepší použitelnosti a dává k dispozici víc voleb (Gnome, KDE, XFCE,...)
c) Systém, který sice staví na možnosti b), ale je svázaný s hardwaren a infrastrukturou velké firmy, která si nechá víc než dobře zaplatit a omezí vás na to, co její marketing uzná za nejlepší volbu pro všechny uživatele na světě, vnutí používání jeich čmoudu,...
Je to na vás :)
S použitelností windows bych to rozhodně neviděl tak špatně. Každý systém má své výhody a nevýhody. Všeobecné nářky na změny v GUI jdou napříč platformami. Mám velmi čerstvé zkušenosti s beta verzí MacOS 10.10 (včera vydána finální verze). Unity v linuxu také ani zdaleka není vzor dokonalosti a použitelnosti.
Ve windows 7 i 8.1 jde spousta věcí v gui nastavit. Sám používám např. předchozí styl spodní lišty s programy. Stejně tak jde např. upravit vzhled ovládacích panelů. Ve windows 8.1 může systém startovat rovnou do klasické plochy, tj. tzv. Metro nepotřebuji.
U desktopových systémů je důležitá i doba podpory. Firma si těžko může dovolit reinstalaci/upgrade všech počítačů každých několik měsíců. Částečným řešením je použítí LTS verzí ale to také neřeší vše. Pohádky o geniálním správci, který během jednoho večera na dálku upgradoval desítky nebo dokonce stovky počítačů už jsem slyšel několikrát. Podle mých zkušeností jsou s vysokou pravděpodobností hodně daleko od reality.
Upgrady stovek pocitacu se bezne deji jak na strane serveru tak desktopu. Nevim co je na tom divneho. U tech desktopu je to nejlepsi pokud mate thin klienty. Nejede jedna farma terminal serveru? Nevadi. Mame jeste druhou na kterou se klienti po par pokusech pripoji sami. Data maji obe farmy ze stejneho share takze user si niceho nevsimne. Mezitim se nahodi predchozi snapshot na vadne farme a v poledne uz obe funguji.
Tak třeba ten Dolphin: jednopanelový i dvojpanelový, taby = položky v panelu "Místa" (pravda bez zkratek, ale zato si mohu panely rozmístit jak chci, panel s náhledem, panel s terminálem...), přejmenovávání: F2 (vybere se pouze název bez přípony, ale mohu samozřejmě přepsat i příponu když chci. Na mnohonásobné přejmenovávání používám KRename, nevím jestli TC nabízí víc možností a stejně přehledně. Protokoly umí Dolphin taky. K dispozici jsou pluginy pro kontrolní součty, porovnávání souborů, thumbnailery. Jediné, co mne mrzí je, že bylo možná zbytečně osekáno vyhledávání na název souboru, obsah a místo, odkud se má vyhledávat, nicméně v praxi stejně nic jiného nepotřebuji, a KFind stále funguje. Klávesové zkratky, pokud už nejsou definovány, se dají nastavit téměř na všechno. Jediné, co mne na Dolphinu opravdu mrzí je, že neumožňuje dělit panely horizontálně (při monitoru otočeném na výšku).
Takže to shrnu - Dolphin umí v podstatě to stejné, pokud něco neumí, tak to úzce zaměřený program (KRename, KFind) udělá lépe, a zároveň Dolphin podstatně lépe vypadá, a je více nastavitelný. Já myslím, že je čas odhodit předsudky, a zkusit něco nového :-)
PS: je ale pravda, že je třeba ho nastavit, tak jak je nastavený "z výroby" se opravdu používat nedá.
Proto používám OpenSUSE s KDE4. Označení jako moloch nebo "strašně náročné na paměť a výkon" mne vůbec neděsí, jelikož mám počítač, na kterém by mohlo jet minimálně 4x. A dnes snad není nikdo tak chudý, aby si takový počítač mohl koupit taky :-) Na oplátku pak člověk může používat prostředí, které je totálně konfigurovatelné, a to za ty peníze stojí.
Já notebook používám jen nouzově, pokud není k dispozici desktop, a pokud věc nezvládnu udělat na smartfounu. Notebook na grafiku mi přijde něco jako oxymoron, podobně jako herní notebook, ale je možné, že to pro práci opravdu potřebujete (já dávám přednost tomu mít data na síti a pracovat s nimi pomocí zařízení, která jsou na daný typ práce nejlepší). Jinak i můj noťas za čtvrtinu má numerickou klávesnici, matný display (pravda jen 15"), dva grafické a víc USB portů, než budu kdy potřebovat.
PS: Nikdy jsem se o to nezajímal, ale nemělo by CUDA na Linuxu fungovat? (alespoň pro Nvidii?)
Mohl bych to řešit nějakým desktopem + nějakým Asusem do 15 tisíc, ale to mně přijde zbytečné - údržba dvou systémů, navíc bych se stejně v závěru dostal na těch 40, takže finančně bych si nepomohl.
Cestuji za zákazníky celkem dost a dost věcí se řeší přímo na místě, takže prostě NTB potřebuji, navíc nyní mám 17", menší už je pro mě moc malý. Proč by měla být grafika na NTB oxymoron? Při dnešních výkonech už to snad není problém. Grafika mě primárně neživí, živí mě vývoj. Data mám taky na síti, pro vývoj mám virtuály s cílovým systémem, většinou Debian based.
"Nikdy jsem se o to nezajímal, ale nemělo by CUDA na Linuxu fungovat? (alespoň pro Nvidii?)"
Abych řekl pravdu nevím, spíš jsem narážel na to, aby grafika vůbec nějaké CUDA jádra měla, ty levnější je IMHO nemají.
tak by to asi chtelo mit pripravenej profil Krusadera pro cudlikare :D
http://postimg.org/image/if6srf6al/
zminka "možná trošku Krusader" neni moc extra ;) k "vyuziti plneho potencialu" i "pouzitelnosti" neni potreba KDE, ja ho mam v Xfce a to co bylo vyjmenovavano o TC plati ze funguje v Krusaderu pod Xfce... :)
jeste musim upresnit oproti memu predchozimu... nainstaloval sem TC do wine a koukam
... CTRL+D se chova stejne :) myslel sem ze jde o hotkey na posun po aktualnim stromu, ale ono to otevira hotlist, coz teda v Krusaderu dela to same :D
"Taky jsme za ta leta nenasel dustojnou nahradu totalcommanderu" - zkuste se mrknout na Double Commander - začal jsem jej nejprve využívat jako náhradu TC na Linuxu, ale nakonec se mi zalíbil tak, že jsem jej nahradil i ve Windows. Nicméně není bezchybný - kupříkladu ftp sice umí, ale není to nejpohodlnější...
Jj, první setkání bylo podobný... V jakýmsi časáku bylo CD tuším s nějakým SuSe nebo něčím podobným, tak jsem to zkusil a byl to horor - železo nefungovalo jak mělo, aplikace žádný, návody žádný, navíc jsem v té době existoval offline a nedalo se nic dohledat na netu... Takže zpět k Win98 a nadávání na Widle.
Další srážka s tučňákem byla v bývalé práci, když šéf tak nějak pochopil, že než psát grafický knihovny do embedded zařízení, je lepší tam hodit tučňáka a že TCP/IP stack odladěný na serverech za cenu zveřejnění případných změn je výhodnější, než se s tím patlat sám. To mě ale jenom tak lízlo, dělal jsem hardware.
Pak přišel Ribbon (tomu jsem se smál, jel jsem na Ooo a pozděj na Lo) a pozděj Metro. V té chvíli jsem pochopil, že změně návyků ohledně práce s PC neuteču. Jenomže zůstat ve světě M$ by znamenalo být vydán na pospas jejich marketingu a ta změna by nemusela být poslední, u open source se při radikální změně najde parta, která udělá fork...A command line funguje stejně už víc než 50 let, takže je docela šance, že bude gungovat dál. Tak jsem zkusil Ubuntu, po dvou týdnech Fedoru (Unity mě nesedlo a když se nedalo vyhodit Ubuntu One, tak jsem jako cloudoskeptik pěkně trpěl). A zůstal jsem, dokonce mě to vyhovuje líp, než XPčka, na který jsem byl roky zvyklý. A svoje aplikace používám dál (Gimp, Audacity, Libre office, Firefox, Qt, Eclipse, XBMC, GCC, KeePass se změnil na KeePassX..). Asi to bude tím, že mě rodiče "špatně vychovali" a raděj jsem volil open source, než krást komerční produkty.
Já začal s linuxem a to konkrétně Ubuntu 10.04 v 2000 taky. Unity jsem nemohl ani cítit. Bylo to hrozné, takové neWindowské.... po roce jsem to zkusil.
Nyní mám Unity s OSX Theme kitem a nic jiného experimentovat nemusím.
Nevím jak ty, ale na 3 strojích a dvou dalších extHDD mám identické kopie svého systému. ty extHDD prošly už dvěmi upgrady systému a nastartovali něco přes 80 HW konfigurací s různými součástkami (Intel, AMD, nVdia) v podstatě ani jedna konfigurace nebyla stejná.
A všechny nastartovaly a mohli pracovat BEZ PROBLÉMŮ.
Ano Windows 7 je již odladěn dobře, takže rok dva bude fungovat bez závad, pak se přeci jen vyčistí, odviruje, nebo se koupí nový.
Netrávím laděním linuxu více než ladění Windows, na linux jsem přešel ze dvou důvodů:
1. hledal jsem něco co by fungovalo bez ohledu na použitý HW = splněno
2. hledal jsem pro sebe něco, co nemusím furt čistit, kontrolovat antivir a bude fungovat stejně dobře po celou dobu užitné hodnoty HW, tak jak se to nainstalovalo.
A protože nemám (nebo se mi nechce za to ty peníze dát) na nový MacBookPro s OSX tak používám Ubuntu (nyní 14.04) a vše v "orig" instalaci, bez pádů, havárií či nedejbože nefunkčností.
Nedokáži posoudit zda by bylo Windows levnější, ale když jsem posledně zkusil strčit disk s Windows do jiného HW tak nenastartoval. Když to samé udělám s Ubuntu (potažmo s jakýmkoliv linuxem) tak nastartuje.
Pro mne je svoboda systému vůči HW docela zajímavá a podstatná.
"Nevím jak ty, ale na 3 strojích a dvou dalších extHDD mám identické kopie svého systému. ty extHDD prošly už dvěmi upgrady systému a nastartovali něco přes 80 HW konfigurací s různými součástkami (Intel, AMD, nVdia) v podstatě ani jedna konfigurace nebyla stejná.
A všechny nastartovaly a mohli pracovat BEZ PROBLÉMŮ."
Ale tohle se netýká jenom MB a grafiky. Mám doma multifunkčňák SX110 od Epsona. Proti widlím docela rozdíl.
Win7: Připojení USB kabelu, 10 minut chrochtání disku. Neznaly zařízení. Nutnost hledat CD se setupem, instalace tiskárny. Po instalování driverů tiskárny zjistil, že je tam ještě něco. Po 10 minutách rozeznal skener, takže instalace driverů skeneru z CD. Ve widlích nebyla vyhovující aplikace, takže jako třetí krok instalace aplikace pro skener. Ta sídlí v systray,, takže "pro sychr" s restartem systému.
Tux: Připojení USB kabelu. Nastavení tiskárny jako výchozí a přepnutí na CMYK. Aplikace "jednoduché skenování" jela bez jakýhokoliv nastavování a instalace čehokoliv. Jediný problém je, že to neindikuje hladinu inkoustu, tak holt jendou za čas tisknu některou stránku 2x. žádný hledání CD, žádný restartocání, žádný dlouhý čekání, než systém pochopí, že zařízení "printer" je prostě printer a ne keyboard nebo nějaký mass storage...
"Win7: Připojení USB kabelu, 10 minut chrochtání disku. Neznaly zařízení. Nutnost hledat CD se setupem, instalace tiskárny. ............ takže "pro sychr" s restartem systému.
Tux: Připojení USB kabelu. Nastavení tiskárny jako výchozí a přepnutí na CMYK. Aplikace "jednoduché skenování" jela bez jakýhokoliv nastavování a instalace čehokoliv.........."
Tak tohle mne doslova dostalo. A taky to byl důvod proč po 16ti letech používání výhradně Windows pro vlastní potřebu, jsem zůstal u linuxu......
Ale je fakt, že jsem nehledal lepší windows, ale něco co by se blížilo OSX od Apple.
1. Mandriva nebola okolo roky 2000, lebo Mandriva je vlastne povodny Mandrake Linux a zakladom bol Redhat
2. ako uz tu bolo spomenute, si hladal iba nahradu za Windows, pritom Linux nie je Windows a ani nemoze byt, co znamena, ze sa inac sprava, ine je GUI, ina je struktura FS, ma uplne inu filozofiu (filozofia Windowsu vychadza z MS-DOSu, kdezto Linux si zaklada na UInix filozofii), cize to ani inak nemohlo dopadnut...
3. tvrdis, ze ti chybala nahrada za Total Commander, co takto Midnight Commander? alebo Krusader?
Gnome 3 mi nějak nesedlo, nebo jsem ho nepochopil, nevím. To Unity mi přijde takové "lehké", že to vlastně ten desktop až tak moc nemění, ale přidává tam přesně tu funkčnost, kterou chci. A další věc, co mi jinde než v Unity chybí je slučování horní lišty okna se systémovou lištou. Když přijdu někam, kde to není, tak na mne ty dvě lišty pod sebou působí divně a zbytečně ;-)
Netvrdím, že je Gnome dokonalost sama. Dvě lišty jsou ale furt sranda proti softům od M$, kde na širokým monitoru zaberou 2/3 jeho výšky ikony menu. A to i v případě, že uživatel nechce dokument upravovat, ale jenom číst :Q
A ono je i fajn, když manželka ví, kam najet krysou a že to najde v tom černým pruhu nahoře... V jejím případě je to obrovská výhoda.
Ach ty vzpomínky... Moje "poprvé" bylo taky v roce 1994 když jsem si o Linuxu přečetl článek v časopise Bajt. Už ani nevím jak jsem se dopátral k člověkovi který v česku Linux prodával, každopádně za všechny své studentské úspory - nějakých 4000 Kč - jsem získal 40 disket 3.5" se Slackwarem 1.00 a k tomu navíc dvě další - modré - s updatem jádra na verzi 1.0. A vytištěné velmi stručné instrukce jak se s tím vším poprat.
Tenkrát i jen ten systém nainstalovat vyžadovalo dost znalostí, notnou dávku štěstí a ochotu experiementovat. Pamatuju si že jedna z těch disket se časem poškodila a instalátor odmítnul pokračovat protože tam byl nějaký relativně důležitý balíček. Takže mi nezbylo než (tenkrát ještě bez internetu) zjistit jak ten instalátor vlastně funguje, kde má seznam balíků a ten poškozený odtamtud vymazat. Práce to byla na pár dní, ale nakonec ten úžasný pocit že jsem to dokázal!
Dneska bych prostě chvíli googlil, případně poškozené ISO stáhnul během chvilky znovu a o všechnu radost z vyřešení zapeklitého problému bych se připravil.
> Moje "poprvé" bylo taky v roce 1994 když jsem si o Linuxu přečetl článek v časopise Bajt.
O tomhle byla nedávno diskuze na abclinuxu, kam někdo hodil i scanny.
... například tím, že smažeme nelegální SW :))))
Hahaha, no v té době jsem měl tuším 170MB HDD a když jsem chtěl později ripovat CD a dělat mp3 pomocí L3enc, tak jsem to musel dělat natřikrát :DDD hahaha a nosit udělané mp3ky počástech k vypálení...
Jinak k tématu. Já tehdy Linux neměl, "jel" jsem na Windows NT a Linux viděl jen z dálky přes šílence, co v tom hráli nějaké textové hry, to byl teprve náhul :)))
BAJT 1994/01 - Recenze - Linux je to, co se z neho nebo s nim udela
uprava obrazkov a repost https://imgur.com/a/SmjlcZ1
LINUX je to, co se z něho nebo s ním udělá
ANONYM
(BAJT únor/březen 1994)
Tuto známou defanici UNIXU z knihy [1] Kernighana a Pikea lze použít i pro Linux, ale s ním nabývá novou dimenzi. Definice, vystihující podstatu Unixu jako stavebnice softwarových nástrojů s nezměrným počtem kombinací, spočívala dříve především ve spojení "s ním".
Linux, který se dodává včetně zdrojových programů, umožňuje realizovat druhou část této definice.
Skutečnost, že tento operační systém je nyní každému zájemci přístupný jako shareware, pro mnohé představuje nové možnosti využití výpočetní techniky. Zrod Linuxu je výrazem nových směrů myšlení řady programátorů a počítačových odborníků. První praktickou formou projevu těchto nových směrů bylo založení firmy Free Software Foundation v USA. Tato firma se snaží podporovat rozšiřování volného softwaru a v rámci jejího projektu GNU [2] byl kromě jiného vyvinut C-compiler gcc, kterým se Linux překládá.
Jinou skupinou je "core-team" pro vývoj XFree86. XFree86 je implementace X Window pro Linux (a další systémy).
Skupina pěti programátorů koordinuje celosvětový vývoj, testování a rozšiřování tohoto softwaru. V neposlední řadě je třeba se zmínit i o Linusi Torvaldsovi, který v dubnu 1991 celou lavinu uvedl do pohybu. Torvalds se rozhodl napsat své vlastní unixovské jádro také proto, že jím používané vývojové prostředí - operační systém MINIX - nebyl (a není) volně šiřitelný a měřitelný. V září 1991 zpřístupnil své programy ve verzi 0.01 přes Internet ostatním programátorům. Hned nato se rozeběhl celosvětový vývoj Linuxu tempem, o kterém mohou vedoucí pracovníci světových softwarových firem jen snít.
Tímto postupem, jakousi "volnou" spoluprací programátorů, se v průběhu dvou let vytvořil relativně stabilní a výkonný unixovský systém. Samozřejmě, že taková "volná" spolupráce má i své nevýhody. Např. menší stabilitu softwaru, zváště tehdy, když se software, který není řádně otestován, přebírá do základního systému. I zde se však objevuje nový přístup. Na rozdíl od "méně koordinovaného" vývoje v oblasti linuxovského jádra razí "core-team" spíše restriktivní metody vývoje s menším počtem vydání a s koordinací testů. Prosadí-li se tato metoda, pak by se Linux mohl brzy stát vážným konkurentem komerčním Unixům, jako např. SCO, AIX atp. Uvážíme-li, že cena SCO-UNIXu s vývojovým prostředím TCP/IP, NFS a X Window je kolem jednoho sto tisíc korun, pak je distribuční cena Linuxu ve výši cca 4000 Kč skutečně zanedbatelná.
Cesta k Linuxu
V počátcích vývoje Linuxu si zájemce nahrál ze sítě Internet kromě linuxovského jádra a podpůrných programů i tzv. "root" disketu, tj. soubor nejdůležitějších instalačních utilit.
Pro zájemce, kteří nemají přístup k Internetu, existují tzv. "distribuce". Tyto distribuce se skládají zpravidla z jedné bootovací linuxovské diskety a množství dosovských disket. Podle návodu může zájemce Linux v různých konfiguracích nainstalovat. Např. základní systém sestávající jen ze čtyř disket zabírá na HDD zhruba 12 MB paměti, kompletní systém je obsažen na cca třiceti disketách a vyžaduje asi 100 MB paměti.
Dnes nejrozšířenější "distribucí" je soubor disket firmy SLS. Další známou distribucí je např. Yggdrasil. V zemích západní Evropy existuje celá řada dalších, většinou malých firem, které nabízejí vlastní distribuce s vlastními doplňky. Distribuce je možné objednat jak na disketách, tak na CD-ROM.
Verze Linuxu
Současná verze Linuxu, která je dostupná přes distribuci (stav k 01/94), je 0.99p112 až O 99p113. Linux sám je minimálně ve verzi 0.99p115. V únoru 1994 má být distribuována verze 1.0.
Číslo 0.99 je verze, p112 uvádí tzv. "patch level", tzn. stupeň vylepšení dané verze. Bohužel nelze jednoznačně říci, která vylepšení jsou vzájemně kompatibilní ve vztahu k nějakému softwarovému dílu Linuxu. Např. pro emulaci MS-DOSu je zapotřebí verze 0.99p110 a vyšší, ale určitě lze použít instalace 0.99p19 a 0.99p17. Zrovna tak jsou některá jádra verze 0.99p113 z důvodu změn v tabulce procesu nevhodná, chceme-li používat dosovský emulátor.
Na čem instalovat
Minimální konfigurace systému vyžaduje procesor 8003868X, 2 MB paměti a mechaniku. Na HDD postačí 20 MB pro instalaci minimálnito systému. S takovouto konfigurací jde systém spustit a seznámit se sjeho základními funkcemi.
Na systému s procesorem 80386SX, 4 MB paměti a HDD 33 MB je možné provozovat malé víceuživatelské aplikace.
Uživatel, který zamýšlí linuxovské jádro sám překládat a experimentovat na systémové úrovni, by měl mít konfiguraci aspoň 80386, 4 MB paměti a HDD 33 MB HDD.
Při nasazení X Window je ke kvalitní práci zapotřebí minimálně 8 MB paměti.
Základní deska musí být typu ISA, Local-bus nebo EISA, přičemž u EISA je nutno použít buď doporučený řadič nebo ISA.
Potřebné rozhraní HDD je IDE, RLL, MFM, ESDI nebo SCSI. Kromě AT řadičů existuje značný výběr řadičů pro rozhraní SCSI. CD-ROM a kazetové jednotky se připojují přes SCSI.
V textovém módu je možné použít videoadaptéry VGA, EGA, CGA a Hercules. Při použití emulace MS-DOSu nebo X Window je třeba v grafickém módu počítat s omezeními, která jsou popsána v příslušném odstavci.
Hardware pro komunikaci je podrobněji popsán dále.
Programování s Linuxem
Linux se obvykle zařazuje mezi dvě hlavní větve vývojového stromu Unixu (něco mezi Unixem SYS V a BSD 4.2).
Tato skutečnost hraje roli u softwaru, který byl napsán výhradně pro určitou verzi Unixu, např. pro SCO-UNIX. Ale i zde většinou dochází k problémům při hledání knihoven, které se na rozdíl od původního systému mohou vyskytovat v jiných adresářích. Přizpůsobení takového softwaru ovšem nemůže provést úpiný začátečník.
U většiny volně šiřitelného softwaru (mapř. firmy FSF) je z velké části k dispozici "make", který obsahuje odpovídající nastavení, a umožňuje implementaci softwaru na Linux i unixovskému (linuxovskému) začátečníkovi.
Jak jsme již uvedli výše, je programátorské vybavení Linuxu z velké části produktem firmy FSF. Protože jde o novější produkty, jsou obecně rychlejší a komfortnější ve srovnání s klasickými vývojovými prostředky i "profesionálnějších" Unixů (viz [2]). Slovo komfort by ale nemělo svádět k domněnce, že pod Linuxem je možné obdržet vývojové prostředí jako např. pod Borlandem. V tomto směru zůstal Linux svým předchůdcům věrný.
MS-DOS a Linux
Linux obsahuje uživatelský program "dosemu". Tento název svádí k domněnce, že jde o emulátor MS-DOSu. To není zcela správné. Lepší označení by bylo "PC-Emulátor", protože "dosemu" pouze využívá vlastnosti jádra Linuxu a vlastnosti, které MS-DOS normálně očekává. "Dosemu" je ALPHA-software, tzn. že je ještě ve fázi testů.
Proto s ním nedoporučujeme pracovat bez předchozího zálohování dat. "Dosemu" běží pod Linuxem 0.99p110 a výše. Nutný je minimálně MS-DOS 3.3. Ohraničení zůstává zejména v grafickém módu, kde je podporován pouze VGA-modus, a to pro VGA-chip ET4000 a TRIDENT.
XFree86 pod Linuxem
X Window System (krátce X11) byl vyvíjen společně firmou DEC a institutem MIT v rámci projektu Athena. X11 je síťově orientované grafické rozhraní, které umožňuje současný běh více programů v různých oknech. X11 je typická aplikace klient - server.
Typickými klienty jsou např. programy "xterm" (odpovídá programu "terminal" pod MS-Windows) nebo "xcalc" (odpovídá programu "calculator"). Server je program, který se stará o grafický výstup klienta. Síťově orientovaný znamená, že pod X11 je jednoduše možné, aby klienti a server běželi na různých počítačích. Transportním protokolem je TPC/IP. V počátcích vývoje (X11-release R1) existovaly pouze servery pro stanice Apollo, IBM, SUN, DEC.
V release X11 R5 byl již také obsazen server X386-1.2 pro počítače s procesorem 80386. Ukázalo se, že tento server je pomalý a s mnoha chybami. Posléze vznikl projekt XFree86, který se snaží uvedené problémy vyřešit. Na celém projektu pracuje skupina programátorů koordinujících veškeré aktivity.
XFree86 klade na hardware značně vyšší nároky než samotný Linux. Minimálně doporučená konfigurace je 8 MB paměti (lépe pochopitelně vyhovuje 16 MB). Rozumná konfigurace vyžaduje HDD cca 20-25 MB. Myš není problémem, podporovány jsou téměř všechny dostupné typy.
Problémy začínají u grafické karty. Poměrně jednoduchá situace nastane tehdy, spokojíme-li se s malými grafickými nároky (256 barev do rozlišení 800 x 600). Při vyšším rozlišení nebo více barvách je většinou nutné konfiguraci serveru upravit ve zvláštním konfiguračním souboru. Úprava často vyžaduje řadu pokusů při nastavování tzv. "dot-clock" hodnot monitoru a jeho hodnot pro horizontální a vertikální timing. Server lze provozovat i v monochromatickém módu s libovolnou kartou VGA nebo Hercules.
Verze 2.0 podporuje tyto čipy:
Tseng
ET3000, ET4000, ET4000/W32
WD/Paradise
PVGA1
WD
WD90000, WD90C10, WD90C11. WD90C30, WD90C31
GENOA
GVGA
Trident
TVGA8800CS, TVGA8900B/C/CL, TVGA9000
ATI
28800-4, 28800-5, 28800-A, 28800-C
NCR
77C22, 77C22E
Cirrus Logic
CLGD5420/22/24/26/28, CLGD6205/15/25/35
Compaq
AVGA
Oak
OTI-067, OTI-077
Komunikace.
Linux podporuje sériové porty COM1 a COM2, COM3 a COM4. Současně mohou být použity pouze tehdy, umožňuje-li daná sériová karta zvolit nějaký systémem neobsazený interrupt. Aby bylo možné použít více než dva sériové porty, podporuje Linux tzv. multiportkarty, které pomocí speciálního hardwaru mohou přepínat jednotlivé porty při použití jediného hardwarového interruptu. V současnosti lze použít multiport-karty typu AST, Accent Async Boards a BOCA (bez nároku na úpinost).
Při použití rychlých modemů je téměř nevyhnutelné nasazení sériových karet s čipem 16650, nebo karet kompatibilních, které mají 16-bitový FIFO buffer, aby nedocházelo k chybám v přenosu.
Pro realizaci lokální sítě se nabízejí tři možnosti:
1 Pomocí sériového rozhraní lze propojit vždy dva počítače mezi sebou pomocí SLIP (TCP/IP pro sériové linky). Při propojení více počítačů dochází k problémům_ Přenos je omezen na cca 11 KB/s.
2 Druhou možností je propojení dvou sousedících počítačů přes paralelní rozhraní za pomocí PLIP (TCP/IP pro paralelní rozhraní). Lze dosáhnout přenosové rychlosti až 25 KB/s.
3 Třetí možností je použít síťové karty a protokol TCP/IP. Podporovány jsou následující síťové karty - 3com 3c503, WD8003 a kompatibilní, obzvláště SMC a Lannet, NE2000 a kompatibilní, HPLAN.
Databáze
Slabinou Linuxuje do dnešního dne nedostatek komerčních aplikací. To je způsobeno tím, že k tomuto účelu potřebný databázový software není, z pochopitelných důvodů, k dispozici. Není překvapením, že nelze obdržet např. implementaci Informixu na Linux, protože by firma Informix musela souhlasit s licenční politikou tak, jak ji razí projekt GNU, tj. možnost volného šíření databáze se zdrojovými programy. Z těchto důvodů existují pouze dva větší databázové systémy, pro které je linuxová implementace a které jsou volně šiřitelné. V obou případech je iniciátorem a vedoucí osobností bývalý spoluzakladatel a vývojový pracovník firmy Relational Technology (později Ingres), Michael Stonebraker.
První z oněch dvou databází je Ingres. Jako jedna z prvních realizačních databází vůbec dosáhla od roku 1980 značného rozšíření. Volně šiřitelná verze 8.9 pro Linux je z ledna 1993.
Druhým databázovým systémem je relační databázový manager Postgres. Linuxovou implementaci provedl v Berlíně Kai Petzke - odtud si ji můžete přehrát přes internetovskou adresu ftp.cs.tu-berlin.de. Postgres je databáze s objektově orientovanými doplňky. Její první verze byla dohotovena v roce 1989 a je nasazena zhruba ve 150 vývojových pracovištích na celém světě. Obsáhlejší informace najdete v [3].
Oběma databázovým systémům je společné, že nepodporují SQL.
Výhledy
Je samozřejmé, že Linux se může stát alternativou ke komerčním systémům jen tehdy, bude-li k němu dostatek komerčního softwaru. Aplikace pod XWindow jsou sice krásné, ale z převážné části zůstávají omezené na oblast vývoje a vědy. I s nejkrásnějšími okny nenapíšeme ani jedinou fakturu, nemáme-li malý účetnický software.
Důležitá je také podpora výrobců periferií, zejména zpřístupnění jejich výrobků. Řada výrobců (např. multiportových karet) zatím váhá dát k dispozici drivery pro své produkty, mění-li se tak často jádro systému.
Další vývoj je třeba alespoň zčásti koordinovat, tak jak je to činí "core-team" u XFree86.
Nedostupnost známých databázových systémů zůstane ještě nadlouho problémem pro masové rozšíření Linuxu i aplikací. Zbývá jediná možnost - že výrobci aplikací použijí databázové systémy, které se dodávají ve formě zdrojových programů (např. kompatibilní C-ISAM, Raima-RDM, FairCom-Server atd.). Dané aplikace pak sice nejsou volně šiřitelné, ale lze je už dnes získat.
Co tedy zbývá?
Na svém HDD si připravíme 20 až 30 MB paměti, například tak, že smažeme stejně nepoužívaný a často nelegálně získaný software. A nahradíme ho softwarem volně šiřitelným.
Literatura:
[1] Kernighan-Pike: The UNIX Programming Environment (1984, Prentice Hall)
[2] Butenuth-Mock: Abseits vom Konunerz (CT 3/92, str. 62)
[3] Burger: Evolution contra Revolution (DC1CV93, str. 72)
(BAJT únor/březen 94)
Trochu škoda je, že v poslední době nám svět Linuxu poněkud zasvinily podivnosti jako je systemd, Gnome3, PulseAudio... Gnome3 používat nemusím, ale v případě těch dvou zbývajících(no dobře, bez PA se ještě jakž takž žít dá) si už skoro vybrat nemůžu a je to - z mého pohledu - opravdu hnus, patřící někam do Applu nebo Microsoftu, nemající s Unixem naprosto nic společného :-(.
Ještě, že existují takové věci jako FreeBSD apod. Tím netvrdím, že už Linux nepoužívám(neobešel bych se bez něj), ale už s ním nemám ten pocit čistoty a elegance unixového systému, už se tam někdy brodím - s prominutím - ve s......
Je to typický zneuznaný "génius" - něco jako grafoman, kterému se, bohužel, podařilo nějak dostat do přízně velkého nakladatele.
Ono je skutečně obdivuhodné, kolik kódu a myšlenek ten člověk vyprodukuje. Bohužel ani na jednom ani na druhém není nic objevného nebo převratného - je to jen šíleně zbytečné, plné divných obezliček a skoro nikdo to nemá rád. Například takové "generators", to muselo dát hodně práce než takovou blbost někdo vymyslel :-)
Rozdíl bude v tom, že důvody nebudou záhadné, uslyšíme často "rtfm", poučí nás, že je to pro naše dobro a dostaneme radu, ať si to forkneme.
Faktem je, že o tom víme dopředu. Už dnes můžeme ladit a přepisovat konfigurace. Což je přesně ta věc, na kterou se vždy těším, až konečně budu moci zkoumat a opravovat něco, co nebylo rozbité.
Nj, já jsem se k Linuxu dostal až tak kolem r. 1997. Pracoval jsem tehdy na IT oddělení jedné docela velké nemocnice a CESNET nás tehdy připojil optickým vláknem k Internetu. Součástí toho byl i PC router s Debianem, tuším že verze 2.2. S ním jsem tehdy trochu experimentoval, ale po pár měsících jsem se rozhodl zkusit FreeBSD. No a používám ho dodnes. Ale o mnoho let pozděj jsem se vrátil i k tomu Debianu.
Dobrý článek, takových by mohlo být víc.
Jinak taky mám Macbook, jen se mi Mint zdá jako podstatně lepší systém, než Mac OS; http://kitakitsune.org/raw/air/air2008.jpg :)
kdysi nekoho napadla silena myslenka a u mamy v praci na urade dali urednikum sitovy system uniplex s textovym terminalem, to jsem poprve uvidel nejaky un*x.
pak na vysce ucitel litoval ze jedeme na windows nt a musi
pro nas prekompilovavat, ze on by radeji kdybychom meli linux. to jsem byl jedno ucho a kdyz jsem sehnal prvni knihu o linuxu tak jsem ji rok furt dokola cetl, to byl tak rok 1997. az v roce 1999 jsem si koupil prvni sunku pc a nabuseny teorii jsem tam nasypal linux.
a od te doby uz jedu jen na linuxu, doma, na ntb, v praci, vsude mam jen linux. debian :-)
Protoze bez Linuxu by servery opravdu prevalcovaly Wokna a to bych se musel poohlidnout po jinem zamestnani.
Delat cokoliv serveroveho na woknech je ciry masochismus. A jak jsem z velike bezpecne dalky zahlidl, posledni MS vystrik na serverovem poli na METRO dotykove rozhrani - k tomu netreba nic dodavat.
Nastesti servery ovladll Linux, vyjma small business reseni typu Exchange -> tim se nastesti nemusim zabyvat.
Vzdy, kdyz jsem musel nasazovat wokna (z duvodu SW na serveru bezicim), bylo to cire peklo, hodiny a dny reseni problemu spolu se zoufalymi davy na forech, reinstalace, downgrady a restarty a restarty a restarty.... Opici klikani po checkboxech s kryptickymy nazvy podle navodu, bez sebemensiho popisu, co to vlastne delam.
Naposledy me dojala "chybicka" W2010, kdyz se pouzival pro spravu Terminal Server, postupne vyhnil CIFS, nefungoval ano lokalne, po restartu to vydrzelo tak 3 dny. MS trvalo 6 MESICU !!!!, nez to vyresili, to jsem uz davno downgradoval na w2003 32 bit, ktery z 16 GB RAM vyuzival 3. Ale aspon to fungovalo...
A kazdy se boji na to sahnout.
Dokonce jsem nasel prislusny zaznam na Knowledge Base
http://support2.microsoft.com/kb/2194664
Trvalo PUL ROKU, nez to MS vyresil. Po tuto dobu byl W2008 nepouzitelny pro softwary, ktere si predavaly data pres MS Share (v mem pripade to byl SW, ktery si predaval mezi Windows nody jakesi obri datove soubory - jakasi slozitejsi obdoba RRD)
Kdysi jsem na něčem podobném používal Black cat linux, jestli mi paměť slouží.
V podstatě se ale dá říct, že je to stroj k ničemu, cokoliv co člověk může chtít dneska dělat na internetu to nejspíš nezvládne. Možná tak leda kdybys ho používal jako terminál k nějakému výkonnějšímu serveru. Nebo jen na psaní textů, možná emacs/vim by na tom ještě pořád jel :)
Na adrese
http://archive.debian.org/debian/dists/
se, zdá se, dají sehnat předchozí verze Debianu. Konkrétně asi např.
http://archive.debian.org/debian/dists/Debian-2.2/main/disks-i386/current/
Tak moj prvý Linux bol RedHat 5.1. Kupil som si ho spolu z malou brozurkou na CD. No u mna boli ale HW problémy s grafikou a moc som si ho neuzil. Ale CD aj knizku este stále mam. Uz viac krát som sa ho snazil znova nainstalovat cez VirtualBox, ale neuspešne. Ak by mal niekto záujem, tak som ochotný spraviť ISO obraz a mozno po večeroch odfotiť aj cca 30 stranovú brožurku ;-)
Možete ma kontaktovat na michalgejdos(*)yahoo(.)com.
A tu je aspon foto: https://www.dropbox.com/s/s94yltf5gphvc3u/IMG_20141013_091230.jpg?dl=0
Ja jsem se poprve s tuxem potkal na stredni v roce 1995. Neni jiste, co presne to bylo za distro, ale kdyz se me tatik ptal, co tam mame za *UX, tak jsem mu rekl to divne slovo Linux. Uz v tehdejsi dobe presahoval moznosti naseho domaciho stroje (286ka, 70MB MFM HDD a 1MB pameti), ale na skolnim serveru 386SX a 14kbps lince to byl mazec. Krasne vzpominky :)
Kdyz tak clovek cte tyhle clanky, to si teprv uvedomi, jak ten cas bezi, a jak starneme. Zacinal sem v roku pane 96-teho, s "Caldera Network Desktop". Jeste bych mel mit nekde tu velkou krabici!
Na tu dobu to bylo neuveritelne pokrocile distro: funkcni grafika (acceleratedX + metrolink/motif), grafickej instalator (jestli se nemylim, prvni), klient pro netware, solidni support. Takovej hezkej zacatek to byl. Nechapu, ze se pak Caldera (SCO) tak "zparchantela"...
začínal som na Didaktiku Alfa s jazykom BASIC. doma som mal Didaktik M a to už bola iná pecka! :)
keďže sme 1.ozajstný pc kúpili až v roku 1999, aj ten s win98, oddialilo sa aj stretnutie s Linuxom.
Vlastne v roku 1997 nám o ňom v teoretickej rovine rozprával náš učiteľ na gymnáziu. taký novátor, vymenil ms dosy v škole za novell dos, chystal sa nahodiť jeden stroj čisto na linux, školská rada mu to zatrhla. škoda.
so susedom sme dosť experimentovali, on mal pentium 200 s win95, ja pentium500 s win98, neskôr amd2500+ s winXP.
okolo roku 2001 dotiahol sused Brutalware. otvorili sa nové dimenzie. aj keď v tej dobe bez netu doma..."muselo" sa v robote. :)
potom som skúsil ubuntu, ale pravdu povediac, nikdy som sa nedostal ďalej, ako k live cd. neviem prečo, jednoducho ma ubuntu nebralo. potom, v roku 2010, som skúsil pclinuxos. ten fugoval pekne až do roku 2012. keďže som mu chcel dať ešte šancu, nechal som si ho ešte rok. ale na mojom netbooku odmieta fungovať: nespustí sa vôbec. celkovo sa mi zdá, že prerástol do obrovského nehybného molocha s chybami. celkovo je to rozbité distro.
teraz fungujem na bodhi linuxe s e17 a ide svižne, ľahko, prispôsobí sa. viem, že to je derivát ubuntu, ale v tejto forme mi úplne vyhovuje.
mrzí ma, že sa masovo nedostal napr.do škôl, malých firiem a podobne. a možno je to tak aj dobre. všetko má svoje pre a proti. dúfam, že LINUX nám tu bude žiť ešte aspoň ďalších minimálne 100 rokov.
Tak jsem si zavzpominal, zamackl nostalgickou slzu... a pokracuji v praci na svem Macu.
V článku se píše o evoluci od nadšence kompilujícího jádro směrem ke klidnému uživateli. A já to mám obráceně, začínal jsem s Linuxem později, v době dister jako Mandriva 9.0 , a to byla klidná pohoda proti srágoře W98 apod. A teď po mnoha letech klidného užívání je ze mne nadšenec "magor" co kompiluje jádro jak blázen, momentálně pro ARM apod ... Takže trpím inverzní evolucí ,, jakousi uživatelskou devolucí ..
Je dojemný, jak se tady v diskusi kmeti vyznávaj ze svejch začátků s linuxem.
Zakončení článku ovšem reflektuje skutečný stav linuxu - s každou novou verzí distribuce nebo jen nějakého balíčku/programu člověk riskuje, že mu něco, co s aktualizovaným softwarem nesouvisí, přestane fungovat. Ideální stav je nainstalovat, odladit pro konkrétní hardware a zakonzervovat a pak už jen doufat, že se ten hardware nepodělá.
S linuxem jsem už před nějakou dobou skončil, ale pořád jej sleduju a tiše doufám, že se něco změní.
Až budu mít jistotu, že si koupím notebook bez OS a nainstaluju na něj linux a všechno bude fungovat bez potíží a bez toho, abych studoval nějakej seznam kompatibilních přístrojů, tak na linux opět přejdu. Jenže to je ještě dloooouhá cesta (a dost možná se toho ani nedožiju). Ale třeba mě už nyní někdo vyvede z mého letitého omylu.
Pod tohle se z velké míry mohu podepsat, až na to, že přeci jen pod tím Ubuntu zůstávám, protože mi to přijde jako menší zlo, než jakým směrem se vyvíjí Windows, i když bohužel jsem nakonec Windows musel nainstalovat, protože Unity 3D je pod Wine mnohem pomalejší.
Dokonalý příklad, můj noťas
- verze Xubuntu X * - odladil jsem, tak nějak funguje, vzdal jsem se toho, že by 3D grafika byla stejně rychlá jako na stejném stroji pod Windows XP
- upgrade Xubuntu Y * - start výrazně pomalejší, touto dobou jsem jej ale moc nepoužíval, protože jsem svůj studentský "kočovný" život změnil na pracovní klid, takže jsem přešel na desktop
- upgrade na dnes nejnovější Xubuntu LTS - další zpomalení, úplně přestaly fungovat jakékoliv síťové zařízení (eth0 ani wlan0 již v systému nejsou, prostě "zmizely", když připojím USB WiFi dongle, nic se neděje). Už nemám nervy to řešit.
- nedávno jsem byl nemocný, tak jsem si systém na něm konečně přeinstaloval. Zjistil jsem, že wlan0 zůstává nenalezena (eth0 ale ano a funkční), ale prostě jsem to vzdal hned na začátku, nehodlám to opravovat a řeším to USB WiFi dongle, která (doslova) naštěstí díly správné konstelaci hvězd funguje (baterku neřeším, noťas je starší a baterka má už okolo 10% původní kapacity, takže se hodí nanejvýš na přenos zařízení z jedné místnosti do druhé)
Desktop
- stejný systém (Xubuntu X), odladěno
- upgrade na Xubuntu Y, zpomalení systému, ale kupodivu funguje
- upgrade na nejnovější Xubuntu LTS, další zpomalení (už startuje pomaleji, než Windows), aktualizace softwaru čas od času proste crashují (poslední dobou pro jistotu nevyskakují vůbec), po jedné úspěšné zmizela plocha (ne, že bych ji používal), zůstal po ní pouze obrázek v pozadí, který zčerná, pokud obrazovku zamknu a zas odemknu - přejetím libovolným oknem nad černotou se obrázek na daných pixelech znovu zobrazí
- naplánovaný čistý reinstal, moc se mi do toho nechce.
Občas přemýšlím, zda to všechno za to vůbec stojí :3.
* Přesné verze si nepamatuji
Zaprvé: když něco funguje, tak do toho nerýpu! :-) Verze 12.04 LTS tu s námi bude až do r.2017, tak proč se plašit (leda že chceš hledat a hlásit chyby, což je chvályhodné).
Zadruhé: nejsem žádný síťař, takže mne taky překvapilo, že už nemám eth0 a eth1, ale em1 a p1p1. Ale za to Ubuntu nemůže, to je vychytávka síťařů kvůli lepšímu rozlišování, a budeme se s tím muset naučit žít. Předpokládám, že to "zmizení" síťových zařízení souvisí právě s tímto.
Zatřetí: Přeinstalace jakéhokoliv desktopového Linuxu, pokud máš správně rozdělený disk, je mnohem snazší, než přeinstalace Windows. Smažu systémový oddíl, během chvilky nainstaluji nový systém i s většinou programů dohromady, maximálně něco upravím v fstab, a hotovo. Víc dělat nemusím, protože veškeré nastavení programů a prostředí mám v /home... Samozřejmě, když chceš mít šifrované vše včetně systému, nebo používáš programy, které nejsou v repozitářích, pak je to trochu složitější, ale to je zase o něčem jiném.
1.) Obávám se, že jsem do toho rýpal, protože mi systém už nějakou dobou řval, že mám již nepodporovanou verzi. Mám pocit, že jsem znovu (mám takové vlny) přešel zpět na Ubuntu až po 12.04 a ačkoliv jsem tehdy uvažoval nad (tehdy již) starší LTS, ale kvůli tomu, že okolo roku 2010 (možná dřív) jsem taktéž měl LTS a začal jsem po roce narážet na to, že mnoho softu bylo prostě zastaralého, radši jsem šáhl po nejnovější verzi... (A jinak, ne, nechci hledat a hlásit chyby, na to nemám čas ani nervy :3.) Nicméně teď už hodlám u LTS zůstat :D.
2.) Hmm... asi jsem se špatně vyjádřil. Jde totiž o to, že po té aktualizaci nebylo *vůbec* žádné síťové rozhraní, ani eth, ani wlan, ani em ani p. Jinými slovy, ifconfig nezobrazil žádné zařízení. NMapplet žádné nedetekoval. Když jsem ale stejnou verzi znovu nainstaloval (nebo spustil z life), mám tam zase normální eth0 a s WiFi dongle wlan0 (zabudovaná Wi-Fi ale není detekována ani ifconfigem, ani netowork managerem). (Mimochodem, o přechodu na em* a p* jsem doposud nevěděl :D. Nijak mě to ale netrápí, stejně si nejprve ifconfigem zjišťuji, co v systému vlastně je :3.)
3.) No, já osobně používám oddíly /, /home, swap a /home/my-user-name/Data (poslední jmenovaný je NTFS pro sdílení s Windows) (dříve jsem měl taktéž samostatně /boot, ale nakonec mi to k ničemu nebylo :3), nicméně zkušenost mi ukázala, že ačkoliv je to snažší, než přeinstalace s Windows, není to úplně ok. Nastavuji nejen fstab, ale i apt config (kvůli mnohým neoficiálním apkám, jako je Ubuntu-Tweak a další), LAMP (spravuji pár webů a nejprve na svém PC testuji), DHCP (z PC si dělám WiFi soft-AP pomocí již zmíněného WiFi dongle a hostapd), klávesnici (používám jednu českou programátorskou, co jsem si našel na netu - velice pohodlná věcička :3) a několik dalších, které nejsou v /home, na které si nepamatuji do té doby, dokud na systému nechci spustil požadovaný úkol.* Další problém, na který jsem narazil je, že z nějakého důvodu po cca 4 letech akumulování konfiguráků v /home se systém stal i po čerstvé přeinstalaci velmi pomalým. Chtěl jsem tedy promazat soubory, které nepoužívám, ale je tam toho tolik, že jsem si spíš udělal zálohu, celý home smazal a postupně obnovoval, co jsem potřeboval (ale s "menšími" záležitosmi, jako je SMPlayer se neobtěžuji). Jinými slovy, přeci jen na tom strávím dost času, byť méně, jak na Windows. Nicméně nakonec jsem si udělal jednu pomůcku - konfiguraci k nejdůležitějším aplikacím (Firefox, Double Commander, Qt Creator, ...) mám v samostatném adresáři spolu se skripty, které vytvoří symlinky v /home a C:/Documents and Settings... (tyhle, na rozdíl od těch systémovým, se mi zatím nikdy nerozbily, byť u Firefoxu čas od času dělám zálohu záložek a smažu celý profil, protože se mi zdá, že se to nějak na sebe bastlí, i když používám jen pár doplňků a dávám si sakra-pozor na instalace dalších (zvlášť ve Windows - možná je příčina i v tom, že používám stejný profil v obou OS) )
* Můžeš namítnout, že si skriptem mohu tyto konfigy zazálohovat a pak snadno obnovit, moje zkušenost je ale taková, že trvá roky, než se dostanu k přeinstalaci (systém je tou dobou už v havarijním stavu, jako byl nedávno můj laptop a v jakém je dnes můj desktop - aspoň na něm jede síť) a za tu dobu se hodně změní a soubory nemusí být tak úplně aktuální či kompatibilní (párkrát jsem tak už leccos rozbil). Navíc většinu z nich používám povrchně, takže neznám všechny důsledky.
Řekl bych, že zastarávání teď není až takový problém, protože vývoj se trochu zpomalil (konečně) a nové vlastnosti většiny programů už nejsou tak důležité, aby bylo nutné dělat upgrade. Já ho tedy dělám, ale jenom proto, že mne to baví :-)
Pokud je WiFi přes USB, tak by se po zapojení mělo něco objevit alespoň v dmesg a lsusb? Jinak nové pojmenování síťových zařízení je docela zábava. Na serveru s Ubuntu Server 14.04 mám síťovku na MB označenou em1 (překládal jsem si to jako ethernet motherboard) a teď koukám, že na desktopu s OpenSUSE 13.1 mám síťovku na MB označenou jako enp4s0. Zrovna když jsem myslel, že to začínám chápat. Asi to budu muset nastudovat...
Ale u těch konfiguráků nevím, jak by mohly zpomalovat systém. Spíš bych to viděl na to, že tam (do .mozilla nebo jak se to...) ukládáš i cache Firefoxe. Proto to já řeším pomocí about:config v adresním řádku a nastavím: Nová předvolba → Řetězec: browser.cache.disk.parent_directory = /tmp (způsobů je víc), a jako /tmp připojím tmpfs. Samozřejmě to předpokládá trochu větší paměť. Jinak fakt nevím, co by mohlo zpomalovat, nejsou to Windows :-)
Zrovna ty konfiguráky jsou lahůdka. Vyskytují se v nevím kolika formátech, přečtení jedné hodnoty znamená přečtení celého souboru, a přepsání jedné hodnoty znamená přepsat celý soubor (a spoléhat že z něj po tu dobu nikdo nebude zkoušet číst). Asi proto mají na AIXu Object Data Manager, rpm používá rpmdb, a Gnome má dconf.
Jiste loliku ... a ted mi ukaz aspon jednoho jedinyho cloveka, kterymu to nekdy nastartovalo ... widle maji tak dokonalej system, ze si schovavaj kazdou verzi kazdy kktiny, ma to desitky GB na disku, ale stejne nedokazkou tak trivialni vec, jako nastartovat ve stavu, v jakym byly po instalaci.
Ale je ti víš na co, když během příštích 20 hodin nainstaluje 350 akualizací, ze kterých 50 je nekompatibilních s výchozím nastavením a stovka z nich zakazuje to, co mělo být původně zakázáno by default už při release první verze (např. porty ve firewalu atd.). Takže jako by nebylo.
Jenze dalsi 150 to bude instalovat pred SP (protoze to samo neumi zjistit, ze existuje SP) a dalsich 200, az na to nainstalujes opice. A k tomu pricti jeste vsechny ostatni aplikace, ktery chces pouzivat, a je treba je patchnou taky.
Kdyz nainstalujes tuxe, tak se ti nainstali rovnou v aktualni verzi, rychlost instalace je omezena maximalne rychlosti tvy linky do netu a po startu, budes mit jak aktualni system, tak aplikace. Kdezto ty widle ti minimalne po dobu desitek hodin pobezej deravy.
Já doufám, že na Linuxu nebudu muset nikdy procházet nějaký registr a hledat, kam se do p*** zase něco zapsalo, abych to smazal, jako jsem to dělal ve Windows. Když mám dneska pochyby, zda něco není nastavené špatně (třeba po upgradeu) a nechce se mi hledat, tak smáznu celý adresář .něco a je to, program si vytvoří nový. Dokáže to i malé dítě, a nové nastavení programu je také většinou snadné. Nevím, jak to řeší uživatel Windows dnes, třeba na 8.1 ?
To bys chtel vid ... jednoduse zjistit co se zmenilo ... obycejne skopirovat par souboru a mit stroj naconfenej ... ve widlich se to dela jinak hosanku, vedecky ....
Tam si pro konfiguraci (trebas) utlouka musis nahrat nalezitou porci sablon (pro kazdou verzi zvlast) a pro kazdou verzi zvlast musis naklipat prislusny zaskrtitka, umisteny projistotu jinde v jinym poradi a neco uplne jinyho delajici.
A kdybys nahodou mel pocit, ze to je prece jasny, tak ti pak pro zjednoduseni daj sablonu spolecnou pro vic verzi (widli), kde ovsem zaskrnuti krizku znamena v jedny vezi, ze se ma vypnout a v jiny, ze se v zadnym pripade vypinat nema.
Moc fajn, hlavne kdyz tech stroju mas par stovek.
Ve Windows můžete provést export větve Registry HKCU\Software\výrobce\aplikace a pak ji z Registry smazat. Má to úplně stejný efekt. Samozřejmě se do toho exportovaného souboru můžete dívat, a naimportovat ho zpátky u sebe nebo u někoho jiného.
Vyjma toho ale máte k dispozici Windows Easy Tranfer wizard. Na starém PC si vyberete co se má přenést, uložíte to na externí disk, a pak prostě provedete import na novém počítači. Přenesete tak účty, emaily, dokumenty, obrázky, hudbu i videa, a zvládne to i laik. A pokud to chcete naskriptovat, můžete použít User State Migration Tool.
http://technet.microsoft.com/en-us/library/hh824873.aspx
To je pěkný popis toho, jak by to mělo vypadat.
Jenže v praxi každá druhá aplikace vyžaduje právo administrátora, konfiguraci má částečně v registrech (na mnoha místech, ne jen ve stromě Software/Vendor) a částečně v souborech (v Program Files, v Program Files (x86)) nebo v /home/user/AppData (ehm, totiž pardon C:\Users\user\AppData) nebo v ... (ProgramData, AllUsers apod.)
"Na starém PC si vyberete co se má přenést, uložíte to na externí disk, a pak prostě provedete import na novém počítači."
Nic takového dělat nemusím. Do nového počítače stačí vložit disk ze starého (Intel CPU -> AMD CPU, nVidia GPU -> AMD GPU) a Debian mi krásně naběhl do GUI s 3D Compositorem (když jsem ještě chtěl eye candy, dneska už mám xfce a x terminálů) a dělal, jako že si změny HW nevšiml (tedy kromě toho, že měl 4x více paměti, 2x tolik jader a množství instrukčních sad navíc -- skok v HW o 5 let).
Zatímco W7 ukázaly krásnou modrou obrazovku a následovalo 2 dny reinstalace, přičemž celý první den instaloval update (tedy ehm potom, co jsem půl dne hledal funkční dvd romku -- zašel jsem si pro ni do muzea -- abych nainstaloval ovladače k základní desce a hlavně síťovce) aby potom, druhý den ráno napsal, že našel service pack... A po dvoudenní instalaci nebyl schopen ani otevřít PDF, takže následovala další instalace.
A když chci i nový disk, například 7200rpm -> SSD, tak stačí příkaz dd nebo třeba cat.
Jak prosté. Žádný spešl wizard, prostě a jen přehodit disk nebo prostě a jen zkopírovat blokové zařízení. (Pro šťourali, ano nemusí se kopírovat jen blokové zařízení, lze kopírovat i soubory a třeba na úplně jiný fs, ale to není vždy bez práce. I tak lze úspěšně měnit xfs za btrfs, pokud člověk ví co a jak.)
Samozřejmě aplikace na Linuxu také zapisují konfiguraci i do /etc, a některé ještě jinam (v extrému třeba do aplikačního adresáře). Práva admina aplikace vyžadují zcela výjimečně. Příkladem může být geniální Total Commander, který dlouhá léta ukládal nastavení do Program Files :)
Ad do nového počítače starý disk - to samozřejmě můžete udělat i ve Windows. Chce to mít stejný druh power managementu (APM/ACPI, už léta je všude ACPI), a nainstalovaný driver pro cílový druh řadiče. Když driver řadiče nemáte, stačí dát z instalačního média repair startovacího prostředí. Měnil jsem HW se zachováním (případně klonováním) disku vícekrát, takže vím že to funguje.
Nicméně řeč byla o přenosu dat mezi počítači, ne o přesunu disku do nového počítače. A tam existují možnosti, které jsem popsal. Jak to děláte na Linuxu? Kopírujete data ručně na command line?
Do /etc aplikace samozřejmě nic nezapisují, protože za to nemají práva. Velmi jednoduché paradigma, kdy je globální neměnná konfigurace v /etc a uživatelská v ~/.config či ~/.<app_name> je dodržováno velkou většinou aplikací. Některé starší programy ještě používají ~/.<app_name>rc. Každopádně je vždy jasně dokumentováno, kam se konfigurace ukládá a není potřeba ručně prohledávat registr a něco z něj exportovat. Dá se vůbec na Win zapsat do HKCU bez práv administrátora?
Na přenos a synchronizaci dat mezi počítači existuje armáda speciálních nástrojů, spousta z nich multiplatformních...
Aplikace má často per-machine konfiguraci a per-user konfiguraci. Tu per-machine část ve /etc samozřejmě uživatel běžně nezapisuje, ale přesto ji můžete potřebovat občas změnit. Nakonec kdyby konfiguraci nebylo potřeba nijak měnit, asi by byla zbytečná :)
Nevím proč byste měl ručně prohledávat Registry.
Ad dá se vůbec na Win zapsat do HKCU bez práv administrátora - do HKCU\Software se zapisuje per-user konfigurace aplikací. Například naposledy použité soubory, konfigurace toolbarů, nastavení defaultního fontu atd. Co myslíte, dá se tam zapsat bez admina? :)
Ad na přenos a synchronizaci dat mezi počítači existuje armáda speciálních nástrojů - to jistě existuje. Spousta z nich nejspíš neumí přenést uživatelský účet a nastavení.
BTW o jedné věci se v diskusi o přenášení nastavení nějak nemluvilo. Pokud přenesete uživatelské nastavení na jiný stroj, a použité aplikace tam mají jinou verzi, konfigurace nemusí zafungovat.
Podobně nemusí fungovat pokud v ní máte například neplatné cesty, odkazy na chybějící fonty nebo tiskárny apod. S tím by si aplikace měla poradit, ale záleží na autorovi.
Věci holt nejsou tak jednoduché, jak se občas na první pohled zdají.
He loliku, to mi rekni, jak nainstaluju na widle drivery, kdyz mi prave chcipla deska a potrebuju ji vymenit? Jo, ja vim, z diskety ...
Spustit na widle repair je pak idealni cesta jak je dostat ze stavu "mozna nekdy nabehnou" do stavu "uz nikdy nenabehnou".
Mimochodem, loliku
mount -o bind / /cosi
rsync -a /cosi /kamsi
To je zalohovac co? To vis, ve widlich na to potrebuju uber nastroje, protoze polovinu souboru na bezicich ani neprectu ...
Jeronýmku, drivery se dají doinstalovat pomocí Repair Startup Environment, případně z command line.
Ad ve widlich na to potrebuju uber nastroje, protoze polovinu souboru na bezicich ani nepřečtu - to je ale je super nápad: zálohovat otevřené soubory v nekonzistentním stavu :). FYI praktická absence zamykání souborů je na Unixech celkem problém. BTW permissions při zálohování řešíte jak? Root má "elegantně" přístup ke všemu?
FYI ve Windows máme API pro zálohování, které umí mimo jiné nastavenému uživateli dát přístup ke všem souborům (včetně těch zamknutých) bez ohledu na permissions, a umí zálohovat i soubory transparentně šifrované na úrovni FS (samozřejmě v zašifrovaném stavu).
To len za predpokladu, ze aplikacia neuklada cast nastaveni do niektorej z nasledovnych typickych lokacii:
C:\Windows\aplikacia.ini
HCLM\Software\vyrobca\aplikacia
C:\ProgramData\aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\LocalLow\Vyrobca\Aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Local\Vyrobca\Aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Local\Aplikacia
%HOMEPATH%\Aplikacia
%HOMEPATH%\.config\aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Roaming\Aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Roaming\Vyrobca\Aplikacia
HKLU\VirtualStore\Machine\Software\vyrobca\aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Local\VirtualStore\ProgramData\Vyrobca\Aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Local\VirtualStore\Program Files\Vyrobca\Aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Local\VirtualStore\Windows\System\aplikacia.ini
%HOMEPATH%\AppData\Local\VirtualStore\Windows\System32\aplikacia.ini
%HOMEPATH%\Documents\Vyrobca\Aplikacia
%HOMEPATH%\Documents\SavedGames\Hra
%HOMEPATH%\Vyrobca\Aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Local\.aplikacia
%HOMEPATH%\AppData\Roaming\.aplikacia
%HOMEPATH%\.aplikacia
%HOMEPATH%\SavedGames\Hra
Ale nic si z toho nerobte, na Linuxoch tiez niektore programy pisu do ~/.program a niektore do ~/.config/program.
Ad místa kde je konfigurace - C:\Windows\aplikacia.ini se používala naposledy ve Windows 3.x :), ProgramData per machine a nikoliv per user (stejně jako /etc), a HKLM\Software\vyrobca\aplikacia je opět par machine (stejně jako /etc). AppData máte v seznamu pěkně asi desetkrát :), a v AppData\Roaming\výrobce\aplikace byste opravdu mohl najít konfiguráky - kdyby ten adresář fakt někdo fakhle používal :)
Pak píšete o CSIDL_MYDOCUMENTS\Vyrobca\Aplikacia, Documents\SavedGames\Hra, %HOMEPATH%\Vyrobca\Aplikacia apod. Tam nastavení aplikace nemá co dělat. Ovšem třeba Metro: Last Light na Linuxu také ukládá save games do ~/Steam/SteamApps/common/Metro Last Light/<userid>, s tím těžko něco uděláte.
Jo, dobre, ze pripominate, zabudol som asi desat moznosti zacinajucich na C:\Program Files\Steam\SteamApps\ :D
Problem s "per machine" pod Windows je ten, ze na to aplikacie kalaju. V *nixe, ked sa uzivatelska aplikacia pokusi zapisat do /etc, dostane EACCES a tym vec konci.
Ked sa Windowsia aplikacia pokusi zapisat do C:\Program Files, moze sa stat prakticky cokolvek. Celkom regulerne, co to spravi nevie obcas naisto predpovedat ani autor. Zavisi to od nastaveni UAC, verzie Windows, prav daneho uzivatela... \Windows, System32, HKLM a ProgramData jakbysmet. Cistit nieco take musi byt cisty luxus.
A C:\Windows\aplikacia.ini sa veselo pouziva dodnes, Total Commander je len najznamensi priklad :)
Zápis do Program Files byl pro restricted usera možný naposledy tuším ve Windows ME :). Adminovi to prošlo ještě ve WinXP, dál už ne.
Chování je dané celkem přesně: pokud se o zápis do Program Files pokusí aplikace kompilovaná před vydáním Visty (je tam tuším závislost na manifestu nebo verzi kompilátoru), přesměruje se zápis to VirtualStore. To proto aby lidé jako drahé kolega "j" nenadávali, že jsou ty nové Windows hnus, protože jim tam nefunguje aplikace kterou napsalo prase. Novější aplikace dostanou ERROR_ACCESS_DENIED.
Ad Cistit nieco take musi byt cisty luxus - co byste na tom chtěl čistit?
Ad C:\Windows\aplikacia.ini sa veselo pouziva dodnes, Total Commander je len najznamensi priklad - to asi ne. I autor Total Commanderu (velmi schopný hoch :D) někdy cca v době uvedení Visty zjistil, že do adresáře Windows nemůže zapisovat ani admin, takže používá AppData. Některé exoty bohužel k lepšímu chování přinutíte jen silou.
tom@silver:~$ strace wine 'c:\totalcmd\totalcmd.exe' 2>&1 | grep .ini | uniq
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/system.ini", {st_mode=S_IFREG|0644, st_size=481, ...}) = 0
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/win.ini", {st_mode=S_IFREG|0644, st_size=814, ...}) = 0
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/totalcmd/wincmd.ini", 0x32f05c) = -1 ENOENT (No such file or directory)
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/wincmd.ini", {st_mode=S_IFREG|0644, st_size=793, ...}) = 0
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/wcx_ftp.ini", 0x32a32c) = -1 ENOENT (No such file or directory)
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/wincmd.ini", {st_mode=S_IFREG|0644, st_size=793, ...}) = 0
stat64("/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/wincmd.ini", {st_mode=S_IFREG|0644, st_size=771, ...}) = 0
tom@silver:~$
tom@silver:~$ file ~/.wine/dosdevices/c:/windows/wincmd.ini
/media/sda4/tom/.wine/dosdevices/c:/windows/wincmd.ini: ASCII text, with CRLF line terminators
8.51 :)
TC nepoužívám, takže nevím, jak ho autor prasí (podle starších verzí je to neuvěřitelný bastl). Proto ani nevím jestli konfigrurák v adresáři Windows zakládá podle verze OS, nebo se ptá (jak tu někdo píše), jestli ho tam na Vistě a pozdějších Windows hledá při každém spuštění, a co s ním dělá když ho najde (možná ho chce jen migrovat do ProgramData).
Pokud si s tím chcete hrát, spusťte si Sysinternals Process Monitor na monitorování přístupů k FS, a pak TC. Ale závěrem může být jen to že autor TC je prase, což už stejně všichni víme :)
Loliku, tys ty widle vzivote nevide ze? Do program files si zapisuje tak 50% appek (a je to jeste porad lepsi nez registry) a presne tech 50% bez pristupu tam proste nefunguje. Proto ma drtiva vetsina lidi admina, protoze bez toho se porad neda delat.
Mimochodem loliku, sem zvedav, jak budes pod userem aktualizovat aplikaci bez toho, aby mel admina.
Jeronýmku, do Program Files zapisují konfiguraci jen prasata. A ani u aplikací psaných prasaty to samozřejmě není to není důvod dávat uživateli admina. Schopný administrátor totiž umí triviálně nastavit permissions na dané soubory či adresáře.
Ad od userem aktualizovat aplikaci bez... admina - zřejmě aktualizace nepoběží pod restricted userem. Založit scheduled task běžící pod adminem snad umíte i vy.
Njn, jsou to holt widle.
Když jsme programovli na škole, byl požadavek konfigurace v jednom adresáři s exáčem. Aby pak nemuseli v učebně čistit systém. Aplikačka mohla kamkoliv a dala se spustit odkudkoliv. V programu to vypadalo takhle nějak:
char* configFilePath = ChangeFileExt(application->ExePath, ".ini");
Jednoduchý a efektivní.
V produkčním prostředí, když to chtěl člověk rozdělit, tak mám pocit, že to bylo na alokování struktury, vyplnění tak pěti parametrama, předání pointru na strukturu jakési funkce, zkontrolování návratové hodnoty, vykopírování cesty, přidání jména souboru a uvolnění paměti + ošetření chyb, dohromady cca 40 řádků kódu a přečtení 50 stránek dokumentace. A při tom napsání
char* configFilePath = "C:\aplikace\config.ini";
je tak lákavý, když šéf a termín tlačí...;)
Když je WinAPI složitý jak parní mlátička a zabezpečení systému to dovolí, tak není boha, který by znemožnil a potrestal občůrávání správnýho, ale překomplikovanýho postupu...
Na prvním místě máte nastavení zapisovat do Registry. Na druhém místě se vám o správu nastavení stará Framework, například .NET. A na třetím místě získat cestu na ProgramData je v C# pár znaků:
Environment.GetFolderPath(Environment.SpecialFolder.CommonApplicationData)
Pokud chcete psát v C/Win32, musíte se holt smířit s tím, že je to víc práce.
Hromadu aplikaci nespustis, pokud nemaji do program files RW. Dalsi hromada apek ma svoje aktualizacni algoritmy, protoze widle nejsou schopny pouzivat repozitare, takze jim ty prava stejne dat musis, a nakonec skoncis u toho, ze nez vyrabet tisice pravidel je jednodussi dat userovi admina.
BTW: TC ti da pri instalaci uz hezkych par patku vybrat, kam to ini zapise.
Přesně tak, sice je to tu pěkná diskuse o TC, i obecně ale TC už snad 10 let dává vybrat kde se má .ini ukládat.
Většinou, jako IT, pak zvolím přímo složku s TC a můžu si je tak přenášet, kde se mi zachce...
Používám to takto snad od civilky v 2004, takže na TC bych nenadával.
Ale samozřejmě Windows jsou z hlediska
* aktualizaci systému
* aktualizací aplikací
* uložení konfigurací
čistý HNUS.
Právě se seznamuji hlouběji s Ubuntu serverem, a za adresář home a příkazy apt-get update/upgrade/dist-upgrade včetně řešení závislostí jsem nadšeeeen (Škoda, že Linus není holka :DDD).
Me obecne sere trebas to, ze nainstaluju gamesu (samo ne do programfiles, ale do k tomu vyhrazenymu adresare). Delam to tak z vice duvodu, ale jednim je, ze kdyz ten adresar s hrou smaznu, byl bych rad, aby bylo v trapu vse.
Jenze ... kazda jedna si dava svoje save nekam jinam. Takze pak cas od casu prolejzam ten mrdnik co je v profilu a zkoumam, proc to ma 50GB. Pochopitelne, jen promile games ma tu slusnost, ze se aspon zepta, 50% si nainstaluje sracky po celym systemu, bez ohledu na to, kam ji clovek nasmeruje.
A ze za to muze tvurce hry? Ale kdeze ... v tuxovi se mi kazda jedna zobrazi pekne ve hrach (v menu) a kazda jedna po sobe umi uklidit, a pokud ma nejaky save, tak ho najdu v ~/.hra.
Samo, bonusem sou stovky, nekdy tisice zaznamu v registrech, ktery tam zustanu uz navzdy (tedy do pristiho nabozenskeho obradu zvaneho reinstalace).
> a kazda jedna po sobe umi uklidit, a pokud ma nejaky save, tak ho najdu v ~/.hra.
Zial, to uz prestava byt pravdou. Bol o tom celkom pekny clanok na GamingOnLinux:
http://www.gamingonlinux.com/articles/game-saves-are-messing-up-our-drives.4382/
Portovane hry maju tendenciu robit dost nechutny bordel v home, cca presne v style, na aky su vyvojary zvyknuty z woken. V diskusii dole su potom ako riesenia navrhovane pustanie steamu so zmenenym $HOME alebo pouzitie libetc, ale ani jedno nieje idealne :(
Bodel v /home me nijak neirituje, jednou za cas si vemu ~/data odsypu pryc, a zbytek smaznu ;D. Kazdopadne to nemusim hledat po celym disku vsude mozne a desit se, ze smaznu neco cim rozmrdam celej system.
Samo sem pro, vyvojarum lamat pravidelne ruce, vplejtat je do kola a podobny kratochvile.
A ta smazaná větev pak "zregeneruje", stejně jako ten .něco adresář? Navíc - já už ty Windowsy neviděl opravdu dlouho, ale pokud si vzpomínám, tak někdy byly kousky konfigurace rozeseté všude možně, to opravdu teď stačí smazat jen jednu větev? Ale stejně: otevřít editor registru a smazat větev "djfire\retioeirto\retwert\werte" oproti prostému smazání adresáře? :-/
Tohle je hezká stránka Windows - při tom všem snažení o co nejjednodušší ovládání aby byl člověk inženýr, když si chce smazat konfiguraci programu, který sám nakonfiguroval :-))
Zálohování konfigurace vytvořené uživatelem spolu s daty vytvořenými uživatelem mi přijde snazší, nicméně takový export a import konfigurace z/do registru a další popsané operace zase přinesou víc pracovních míst, takže nevím, co je lepší... :-)
"Uživatel by neměl hrabat do konfiguráků, na nastavování má GUI" - to si nemyslím. Uživatel by neměl být schopen dělat změny v systému, ale pokud si sám vytvoří konfiguraci programu, měl by mít možnost si ji i sám jednoduše (!) přenést nebo zazálohovat. Windows místo toho sledují stejný trend jako automobilový průmysl. Před 20 lety si šikovný člověk mohl opravit celé auto sám. Dneska může být šikovný jak chce, ale nevymění ani žárovku v předním světle, protože mu k reflektoru nějaký "konstruktér" umístil akumulátor, a když ho odpojí, tak může rovnou volat odtah. Jak jsem napsal, určitě to výrazně zvyšuje zaměstnanost, ale doufám, že do Linuxu takové trendy nedorazí.
Obávám se, že grafické udělátko buď obslouží jen omezené množství funkcí a možností jejich nastavení, nebo je tak složité, že je odkomentování a naopak zakomentování potřebných řádků v konfiguračním souboru daleko jednodušší (pochopitelně, pokud je to editovatelný konfigurační soubor a ne binární shit a'la Microsoft).
Druhá věc je, že Windows mají tendenci nastavené úpravy měnit při restartu programu nebo systému, takže se programy musejí konfigurovat znovu a znovu (dělají to i některé verze officí). Což je, pochopitelně, velice otravné. V Linuxu se to jednak neděje a jednak by se to dalo vyřešit zákazem přepsání konfiguračního souboru.
K tomu zálohování: IMHO docela důležitou možností je, že mohu překopírovat staré konfigurační soubory do nově instalovaného systému a v 99% se nic neděje a jede to tak, jak to jelo ve starém počítači. Málokdy dojde k tak drastické změně verze programu, že konfigurace takto přenosná není. Pamatuji v podstatě akorát změnu stylu konfigurace Midnight Commanderu před několika lety.
Podobně jako konfigurace jsou v Linuxu geniálně vyřešeny kodeky - nic se neinstaluje (s rizikem totální likvidace systému, jako u windows, což se mi stalo a později od IT pracovníků komentováno jako "běžná věc"), ale jen se rozbalí a nakopírují do příslušného adresáře.
Ad grafické udělátko buď obslouží jen omezené množství funkcí a možností jejich nastavení, nebo je tak složité, že je odkomentování a naopak zakomentování potřebných řádků v konfiguračním souboru daleko jednodušší - kdy jste si naposledy upravovat konfiguraci KMailu nebo OpenOffice editací konfiguráku? Zvlášť u toho OpenOffice musí být radost se hrabat v těch cca 1.5MB XML souborů :D
Ad Windows mají tendenci nastavené úpravy měnit při restartu programu - nemají. Už několikrát jsem vám psal, že váš problém je nejspíš způsobený přepisováním konfigurace například z roaming profile apod. Ad by se to dalo vyřešit zákazem přepsání konfiguračního souboru - samozřejmě přepis konfigurace můžete zakázat i v Registry, od toho mají ACL.
Ad mohu překopírovat staré konfigurační soubory do nově instalovaného systému a v 99% se nic neděje - úplně stejně můžete překopírovat Registry nebo celý profil ve Windows. A úplně stejně to může a nemusí fungovat.
1. Od toho jsou funkce typu "najdi"
2. Je mi naprosto jedno, jakým mechanismem se to děje, pro mě jako uživatele je důležité, že se restartem obnoví původní nastavení a zmizí to, které jsem tam horko-těžko vyrobil. A že před započetím jakékoli práce s MSO nebo podobnou obludou se musím idiotsky hrabat v uživatelsky velmi nepřívětivých nástrojích na konfiguraci.
"Zákaz přepisu" vzhledem k tomu, že se na windows nedá nadefinovat "nepřepsatelnost" souboru, je to prostě nesmysl.
3. Se situací, kdy windows po jakémkoli zásahu do registrů nešly nastartovat, nebo jen do nouzového režimu, jsem se setkal opakovaně. Ani použití regeditu nedává záruku, že se editované registry nestanou překážkou v nastartování systému.
Pokud na linuxu přepíšu blbě konfigurační soubor nějakého programu, tak bez problému jede samotný systém, a tudíž to mohu nějak vyřešit. Při zachování určité minimální míry štábní kultury (= ty původní konfiguráky si v systému zazálohuji) jsem schopen obnovit stav před zásahem.
Vidím, že v podstatě "normální" vytuhnutí windows po instalaci kodeků raději ani neřešíte.
Ad 1 - takže kdy jste si naposledy upravovat konfiguraci KMailu nebo OpenOffice editací konfiguráku? :)
Ad 2 - jak jsem psal, problém není v Registry ani v produktu, ale nejspíš někde jinde v konfiguraci. Předpokládám že pokud vám někdo třeba nastaví přepisování konfigurace ze sítě na Linuxu, tak nebudete tvrdit, že je to problém způsobený použitím konfiguráků nebo použitého SW :)
Ad na windows nedá nadefinovat "nepřepsatelnost" souboru - ehm... znáte zkratku ACL?
Ad 3 - asi ne po jakémkoliv zásahu do Registry. BTW ani použití vi nedává záruku, že nezmršíte konfigurák na Linuxu. BTW2 ve Windows můžete provést Repair Startup Environment z instalačního média, případně zabootovat na command line.
Ad na linuxu přepíšu blbě konfigurační soubor nějakého programu - pokud tím programem bude systemd, tak mám dost pochybností, jestli vám pojede systém jako před tím.
Ad vytuhnutí windows po instalaci kodeků - to se mi ještě nikdy nestalo, a to Windows používám už nějaký pátek.
1. Kupodivu jsem to nepotřeboval.
2. Na Linuxu se takové prasečiny vesměs nedělají a není pro ně ani důvod.
Na Windows byl hlavní problém ten, že se muselo pracovat jako superuživatel, protože jinak spousta aplikací pod userem nejela (potřebovala zapisovat do registrů). Tím pádem veškerá bezpečnost systému v háji.
Na Linuxu pracuji jako root párkrát za měsíc, a to si hlídám, co dělám. A vím o tom, že mohu něco zmrvit.
3. Linux pochopitelně mohu opravit z cd, dvd, flešky (dříve i diskety). A je s tím podstatně méně problémů než s windowsy, kde se v některých případech pohybuji prakticky na hraně legality. Jinak z éry, kdy jsem dělal na windows nepamatuji úspěšnou obnovu systému, který šel do háje. Vždy to skončilo reinstalací.
Do konfigurace systémových souborů nemá uživatel Linuxu důvod zasahovat, protože ty zajišťují chod systému, a ne třeba barvu ikonek na ploše. Tyhle funkce jsou prostě u Linuxu dobře odděleny a ne promíchány jak Vlašský salát, jak je tomu u windows.
Že instalace kodeků je na windows velmi riskantní zásah, který může vést ke zhroucení systému, mi ex post prozradili počítačáři v práci. Totéž platilo svého času (současný stav neznám) i pro instalaci vypalovacího softu (poslední win 95, co jsem měl, šly nereparabilně do kopru po instalaci ovladačů vypalovačky).
V Linuxu jsem měl bradu až u kolen, když jsem stáhl kodeky, rozbalil, podle návodu překopíroval pod rootem do příslušných adresářů a ono všechno okamžitě jelo, jak mělo jet.
Ad 1 - přitom jste ještě před pár příspěvky psal, že klikátka jsou omezená, a editace konfiguráku je jednodušší. Zjevně to není tak úplně pravda.
Ad 2 - ano, na Linuxu nemáte roaming profiles, takže když se přihlásíte ve firmě v jinému počítači, nezkopíruje se vám profil ze sítě. Ad Windows... se muselo pracovat jako superuživatel - to máte jistě na mysli Windows 9x :)
Ad na windows nepamatuji úspěšnou obnovu systému - to ovšem nebude problém Windows.
Ad konfigurace systémových souborů nemá uživatel Linuxu důvod zasahovat - přesně jako na Windows. Jenže pokud uživatel provádí i správu stroje, což je doma dost obvyklé, tak pochopitelně mění i per-machine konfiguraci (na Linuxu obsah /etc).
Ad instalace kodeků je na windows velmi riskantní zásah - opakuji že jsem ještě neviděl takový problém. Samozřejmě jde ale o setup package třetí strany, který v principu musí mít právo měnit per-machine konfiguraci, a ten setup může napsat jakýkoliv matlák v garáži. To je pak ovšem chyba autora daného SW, nikoliv OS.
Ad instalace vypalovacího SW - pokud je vaše zkušenost z Win9x, tak se o ní nemá smysl bavit.
Ad údajná neopravitelnost - jinými slovy vy jste to neuměl opravit. Ve skutečnosti se dá opravit skoro všechno. Jsou případy kdy se to časově nevyplatí, ale ani jeden z těchto případů tak nepůsobí.
1. Konfigurovával jsem MSO a Klasik, OOo a LO jsem zatím nějak překonfigurovávat nepotřeboval, dtto kmail, tkže jsem tyhle věci neřešil. Zato jsem zasahoval do konfiguráků MC, mplayeru nebo vim.
2. Nechápu smysl roaming profiles. Pokud dělám vzdáleně na jiném počítači, tak na něm asi nedělám stejné věci, jako na tom, co mám na stole. Pokud by se mi tam nějak automaticky vnutila konfigurace z počítače, určeného na jiný typ práce, tak by mi to spíš vadilo.
Úspěšná oprava windows - pokud vím tak i naprostá většina IT profesionálů buď backupuje ze zálohy předchozího stavu, nebo instaluje de novo.
Do konfigurace systému opravdu user na Linuxu nemusí zasahovat, zato má k dispozici u většiny programů řadu možností jejich individualizace dle svých potřeb, něco takového na windows není.
Kodeky - nevím, ale když se mi to stalo, tak IT odborníci (na windows) tvrdili, že to riskantní zásah je a navíc jsou příslušné package blbě dokumentované.
Vypalování - faktem je, že instalace ovladačů vypalovačky mi shodila systém akorát na win, nikoli na Linuxu.
Neuměl jsem to opravit a v helpu, stejně při pádu systému nedostupném, jsem ani na jiném počítači relevantní informace nenašel. Ono v helpu Windows se stejně nikdy nic nedá najít. A kupovat si po 1000 - 1400 Kč knihy, které obsahují to, co by mělo být v helpu a další integrované dokumentaci, na to se tedy mohu ... (vyexkrementovat). Jejich nákupem by se ty windows prodražily možná až na dvojnásobek.
Mimochodem, na Linuxu je k dispozici i vypalování z konsoly pro případ nenastartování grafického prostředí. V době před fleškami a USB disky to byla jedna z mála možností záchrany dat z počítače. Na windows nic takového není.
Ad 1 - konfigurace větších aplikací je tak velká, že je konfigurák jako interface naprosto nevhodný. Proto na Linuxu provádíte konfiguraci z GUI, stejně jako na Windows. Výjimkou je pár "tradičních" konfiguráků, pro které jejich autoři před dekádami nenapsali žádné konfigurační GUI.
Ad roaming profiles - přihlásíte se ve firmě na jakýkoliv počítač, a všude máte svůj profil.
Ad oprava windows - pokud máte připravenou instalaci tak že trvá 30 minut, může to být rychlejší než hledat problém. To ovšem nevypovídá nic o nutnosti té reinstalace.
Ad do konfigurace systému opravdu user na Linuxu nemusí zasahovat - pokud nepotřebuje třeba změnit IP adresu :). Možnosti individualizace programů máte samozřejmě i ve Windows, a to často daleko širší než na Linuxu. Zkuste se podívat třeba na add-ins pro MS Office.
Ad kodeky - jak jsem psal, hlavní riziko vyplývá z instalace balíčku neznámého původu, který mohl napsat jakýkoliv blb nebo zlovolník, a který může udělat se systémem cokoliv. Systém kodeků je samozřejmě dokumentovaný na MSDN a v SDK.
Ad instalace ovladačů vypalovačky mi shodila systém akorát na win - některým zase instalace Linuxu bricknula mechaniku :)
Ad Neuměl jsem to opravit - to jsem předpokládal. Ad v helpu Windows se stejně nikdy nic nedá najít - ve srovnání s helpem na Linuxu je výrazně lepší. Nejen že se v něm nedozvíte jak odstranit špatný ovladač. Většinou nenajdete ani to co by tam být mělo: jak změnit rozlišení obrazovky, přepnout layout klávesnice, přidat uživatele, naformátovat disk atd.
Ad pro případ nenastartování grafického prostředí - chápu že na Linuxu je GUI nadstavbou která může a nemusí fungovat. Ve Windows to naštěstí není problém.
Díval jsem se na uživatelské konfiguráky LibreOffice, je to několik souborů, tak na dvě obrazovky. Neměl jsem potřebu do toho lézt, ale v případě potřeby bych to asi zvládl.
roaming profiles - naštěstí nepotřebuji. Navíc, pokud přecházím z počítače na počítač, tak na každém dělám úplně jinou práci a potřebuji ho mít nakonfigurovaný jinak.
IP adresa - existuje na to sice grafické udělátko, ale dá se to velice dobře udělat i editací konfiguráku. Navíc mohou starou IP adresu zakomentovat a když se na ni vrátím zpět, tak jen přehodit znak # z jednoho řádku na druhý.
Kodeky - šlo o oficiálně distribuovaný balík kodeků, doporučovaný MS
Bricklo to mechaniku, protože firmware nerespektoval normy.
V Linuxu mám spíš potíž s tím, že informace je příliš rozsáhlá a podrobná, než že by nebyla žádná (tu a tam najde člověk odkaz na web s manuálem). Prostě man (jméno programu) pomůže prakticky vždy. Na windows jsem se setkal taky s kvalitně dokumentovanými programy, ale ty nebyly od MS.
Rozlišení obrazovky, layout klávesnice atd. to jsou všechno věci, které jsem už v konfiguračních souborech upravoval.
"apropos new user" mi vyhodilo spoustu odkazů, včetně odkazu na adduser a deluser (programy pro vytvoření nového uživatele nebo skupiny a pro výmaz stávajícího uživatele nebo skupiny)
"apropos formating disk" mi podobně vyhodilo odkazy na programy manipulující s disky a oddíly, "apropos file system" mi vyhodilo odkazů ještě víc, vč odkazu na program mke2fs, který používám na formátování externích disků a flešek (pokud na nich potřebuji ext 3 file system)
Na windows sice mám jakousi volbu "formátovat", ale nemám absolutně žádnou kontrolu nad tím, co to vlastně bude dělat.
Ad konfiguráky LibreOffice, je to několik souborů, tak na dvě obrazovky - můj LibreOffice má konfiguraci v 59 souborech, velikost 1.5MB. To byste určitě dal,
GUI je pro sraby ;)
Ad oficiálně distribuovaný balík kodeků, doporučovaný MS, bricknul to mechaniku - bricknuté mechaniky jsem zatím viděl jen na Linuxu. Máte víc detailů?
Ad "apropos new user" - zapomeňte na command line a znalost příkazu. Použijte GUI, jako to dělá uživatel.
Ad na windows sice mám jakousi volbu "formátovat", ale nemám absolutně žádnou kontrolu nad tím, co to vlastně bude dělat - ehm... Zadáváte u toho FS, velikost bloku, volume label, a můžete si vybrat jestli quick format nebo full format.
Ty dílčí soubory se nějak jmenují a ty názvy jsou +- kompatibilní s tím, co se v nich dá najít. Já vím, pro windowsáka těžký nezvyk a stres.
Oficiálně distribuovaný balík kodeků mi shodil windowsy do BSOD, takže R.I.P. a nová instalace.
O bricknutí mechaniky jste se zmínil vy, šlo o mechaniky zprasené výrobcem, který nedodržoval standardy.
Proč bych používal GUI, když je command line pružnější, kvalitnější a rychlejší. Včetně toho, že příkazy mohu automaticky generovat shellem nebo třeba Perlem. Ovšem, je mi jasné, tohle na windows není, a tak jejich user musí na každou blbost shánět grafické udělátko. A když ho nemá, je v ...
A, mimochodem, kolik filesystémů můžete na windows přes vaše grafická udělátka vytvořit na médiu?
Takže z jedné dvou stránek máme najednou 1.5MB :). Ale to je v poho, protože se v tom dá v pohodě navigovat. Naštěstí je to "human readable" XML. Taková konfigurace je sice v praxi člověkem nečitelná, a znamená pomalé čtení konfigurace a ještě pomalejší zápis, ale jinak phoda jazz :)
Ad oficiálně distribuovaný balík kodeků mi shodil windowsy do BSOD - který konkrétní balík kodeků?
Ad bricknutí mechaniky - standard nedodržoval autor driveru pro Linux (a zřejmě ani autor firmwaru mechaniky), navíc šlo o od který se nikdy neměl dostat do produkce.
Ad proč bych používal GUI - protože uživatelé používají GUI.
Ad na windows není... user musí na každou blbost shánět grafické udělátko - budete se divit, ale ve Windows máme command line. Posledních pár let objektový PowerShell, který na rozdíl od unixových shellů nespoléhá na "spusť utilitu, naparsuj výstup, spusť jinou utilitu". Unixové shelly se hodí leda k práci na command line.
Abyste měl představu: ve Windows můžu pomocí PowerShellu vybrat objekty servisů (deamonů), vyfiltrovat ty které neběží, automaticky se spouští po startu a začínají na "N", a nastartovat je. Nebo vybrat okna s popisem začínajícím na "W" a minimalizovat je. Na Linuxu sci-fi.
Ad kolik filesystémů můžete na windows přes vaše grafická udělátka vytvořit na médiu - na USB klíčenkách jen jednu partition. A to záměrně, protože USB klíčenka je pro uživatele něco jako disketa. Na disku můžete mít samozřejmě partitions nepočítaně. Ne jako na RAIDu na Linuxu, kde můžete mít "velmi prakticky" jen 15 partitions, utility hází jen nesmyslné chybové hlášky, a podstatu problému se člověk dozví po pár hodinách hledání někde v dokumentaci kernelu :/
1. Jistěže klasický textový konfigurák je lepší než nějaké xml, ale chápu, že dnes programují lemry zkažené windowsy, které kvalitně něco podobného udělat prostě nedovedou (zvlášť když ten konfigurák je podkladem pro práci nějakého GUI, které neuměli naprogramovat a jen ho vložili do svého programu). Nicméně pořád je to lepší než nějaké obskurní binární soubory ve windows, do kterých se uživatel bez extra placených utilit nedostane.
2. Jméno toho balíku kodeků z druhé poloviny 90 let si, pochopitelně, nepamatuji.
Jinak u těch mechanik skutečně šlo o to, že firmware chápal běžné ovládací příkazy jako pokyn k přepsání dodaným souborem. Přičemž se jednalo o příkazy běžně OS mechanice dávané, na podobné věci jsou extra kombinace jedniček a nulk, které OS "zná" a nepoužívá je. Jednoznačně debilita výrobce.
3. (užívání GUI) Exkrement je nejlepší jídlo. Miliony much to tvrdí (a s nadšením žerou).
4. Rozhodně jsem se nesetkal s tím, že by se unixové shelly daly ovládat pouze z command line. Naprostá většina z nich umí pracovat dávkově. Vaše příklady rozhodně nezahrnují nějakou smysluplnou činnost na počítači, alespoň pro běžného uživatele.
5. Ptal jsem se nikoli na to, kolik diskových oddílů umíte na windows vytvořit, ale kolik různých filesystémů jste schopen krom obligátního NTFS a FAT na vyndows udělat a obsluhovat.
Jinak 15 partitions považuji i na TB disku za zbytečně vysoký počet. Naopak, pokud mám na USB klíčence přenosný operační systém typu Knoppixu, tak zase oddělení systému, utilit a prostoru pro data uvítám velice, případně i extra partition VFAT pro komunikaci s windowsy. Zejména, pokud se to má chovat jako plnohodnotný OS.
Ad 1 - XML umožňuje hierarchickou strukturu, dá se snadno validovat proti schématu, a snadno se do něj serializují objekty. Kdybyste programoval, velmi byste to ocenil. Ad lepší než nějaké obskurní binární soubory ve windows, do kterých se uživatel bez extra placených utilit nedostane - když máte Windows, máte i regedit.
Ad 2 - firmware těch CD-ROM mechanik byl zjevně psaný pro starší verzi ATAPI bez podpory zápisu. Driver těm mechanikám vůbec neměl posílat příkaz FLUSH CACHE, protože ho nepodporovaly. To že mechaniky měly upgrade firmware pověšený na kód, který byl v pozdějších verzích specifikace ATAPI přidělen pro příkaz FLUSH CACHE, nijak neopravňuje posílání nesprávného příkazu na zařízení. Jestli tohle nevidíte jako chybu driveru (který byl mimochodem unstable a přesto se dostal do "ostrého" distra), tak je problém na vaší straně.
Ad 3 - exkrement je možná nejlepší jídlo, pro mouchy. GUI je určitě lepší interface než command line, pro uživatele.
Ad 4 - dívka je sada příkazů, tak jak jsou psané na command line. Ad příklady rozhodně nezahrnují nějakou smysluplnou činnost na počítači, alespoň pro běžného uživatele - command line je pro admina. Zjistit stav daemonu je na Unixech prakticky nemožné. A z command line pracujete pouze z command line. Zkuste si z bashe spustit LibreOffice Calc, nechat ho vytvořit dokument podle šablony, nasázet do něj hodnoty a vyexportovat ho do PDF. Samozřejmě to nejde. Jste omezený na spuštění utility a přesměrování výstupu.
Ad 5 - ve Windows umíme FAT, FAT32, exFAT, NTFS, ReFS, ISO 9660 a UDF (plus cokoliv si nainstalujete dodatečně, včetně ext2-4, HFS+ a dalších). V počtu FS na Linuxu nějak nevidím výhodu. Proč mít jeden FS který má žurnál, další který umí NFS, další co umí kvóty, další co umí kompresi atd.? Není lepší napsat jeden FS pořádně?
Ad 15 partitions považuji i na TB disku za zbytečně vysoký počet - na Unixech je takovým pěkným zvykem rozsekat disk na spoustu partitions. Když serveru provozujete pár aplikací, na těch 15 se dostanete celkem snadno. Jedním z důvodů je fragmentace, protože většina unixových FS dodnes neumí online defragmentaci.
Ad na USB klíčence... zase oddělení systému, utilit a prostoru pro data uvítám velice - jak jsem psal, USB klíčenky jsou pro uživatele jako disketa, tedy s jednou partition. Mělo by jich snad jít přimountovat i víc přes Disk Management applet, ale nezkoušel jsem to. Nějak jsem k tomu nikdy neměl důvod.
ad 1 Pamatuji doby, kdy se regedit dokupoval (nebo pirátil) a stejně nebyla žádná záruka, že se po jeho použití Windows ještě rozjedou, spíš to byla konečná.
ad 2 Vypalovačka, která má firmware jen jako čtečka, je prostě zmetek.
ad 3 :-)
Nicméně jsem toho názoru, že opouštění command line je spíš dáno nižší kvalitou uživatelů.
ad 4: (zkuste si spustit z Command Line Libre Office Calc ...) Tyhle věci dělám v (La)TeXu, a tam to, pochopitelně, jde.
ad 5: Proč víc oddílů? Minimálně proto, že když se podělá jeden, tak data z těch dalších půjdou zachránit. A spíš se podělá systémový oddíl než datový. Oddělení uživatele (home) od systému zase vede k tomu, že se do toho systémového oddílu nezapisuje tak často.
Pokud je mi známo, tak Linux automaticky defragmentuje oddíly Ext n (a možná i některé další. Ne FAT a odvozeniny a ne obskurní bastly typu NTFS, k nimž neexistuje rozumně dostupný popis. Potřebuje pouze 15 procent a něco volného místa, proto je dobré držet disky pod zaplněností na 85 %.
Pokud máte na klíčence OS a máte nastaveno bootování z USB, tak se vám pochopitelně namountuje sama při tom bootování Linuxu.
"Ano, na regedit jsou potřeba práva admina. Můžete mu vnutit běh bez admina (dodáním externího manifestu s odlišným requestedExecutionLevel), případně můžete použít command line utilitu reg.exe."
Takže jinými slovy jako uživatel si svou konfiguraci nesmažu ani nezazálohuju, případně zešedivím, až budu prohledávat registry pomocí command line utility reg.exe a hledat, kde že ta konfigurace je :-D
"Pokud jde o zálohování, tak to ve Windows zpravidla řešíme trochu jinak :)"
Nějakými mega super extra cool udělátky, protože jednoduchá cesta neexistuje. Už jsem to tady popisoval, že reinstalace serveru s debianem (čistý upgrade) mi trvala necelé 2 hodiny včetně obnovy konfigurace a uživatelských dat. A to vše dálkově, protože mi nepřišlo nutné kvůli tomu jezdit 200 km.
Ad jako uživatel si svou konfiguraci nesmažu ani nezazálohuju - proč ne? Utility i API máte k dispozici. O zálohy celého stroje by se navíc měl starat admin.
Ad zálohování - na prvním místě restore není reinstalace, z restore setu obnovíte celý systém. Na druhém místě pokud chcete provést reinstalaci a obnovení profilu, nic vám nebrání si profil založit na nové instalaci a přepsat ho profilem ze staré instalace.
Ad místa kde je konfigurace - C:\Windows\aplikacia.ini se používala naposledy ve Windows 3.x :), ProgramData per machine a nikoliv per user (stejně jako /etc), a HKLM\Software\vyrobca\aplikacia je opět par machine (stejně jako /etc). AppData máte v seznamu pěkně asi desetkrát :), a v AppData\Roaming\výrobce\aplikace byste opravdu mohl najít konfiguráky - kdyby ten adresář fakt někdo fakhle používal :)
Pak píšete o CSIDL_MYDOCUMENTS\Vyrobca\Aplikacia, Documents\SavedGames\Hra, %HOMEPATH%\Vyrobca\Aplikacia apod. Tam nastavení aplikace nemá co dělat. Ovšem třeba Metro: Last Light na Linuxu také ukládá save games do ~/Steam/SteamApps/common/Metro Last Light/<userid>, s tím těžko něco uděláte.
Na Windows mažete z HKCU\Software\výrobce\aplikace. Na Unixech z těchto míst:
/var/users/username/.config/výrobce/aplikace
/var/users/username/.výrobce/aplikace
/usr/username/.config/výrobce/aplikace
/usr/username/.výrobce/aplikace
/Users/username/.config/výrobce/aplikace
/Users/username/výrobce/aplikace
/home/username/.config/výrobce/aplikace
/home/username/.výrobce/aplikace
A to nehovořím o ~/Steam/SteamApps/common/aplikace/uživatel a dalších specialitách.
Ale jo, dokonca ju aj obcas z cireho zufalstva pouzijem. Ale to nieje ekvivalent k ~, respektive nie uplny. ~ je %USERPROFILE%, miesto, kam zapisuju konfiguraciu _niektore_ aplikacie. %APPDATA% je druhe, podobne miesto, kam zapisuju konfiguraciu niektore, ine a nie vsetky ostavajuce aplikacie.
A asi je Vam jasny rozdiel medzi zadavanim retazca %USERPROFILE% a ~. Rovnako, ako je obrovsky rozdiel v pouzitelnosti medzi odenterovanim "cd", resp. stlacenim ALT+HOME a zadavanim magickych retazcov do policka s adresou.
Jak jsme rozebírali dříve, aplikace na Linuxu mohou mít nastavení ve /etc, ~/.config, ~/.aplikace, a na spoustě dalších míst (včetně adresářů Steamu, nebo té příšerné struktury adresářů co píše Oracle). Podobně na Windows existují místa kam se má psát konfigurace, a existují i místa kam ji píšou prasata. Například Firefox svého času vtipně psal cache do roaming profile, takže když jste se ve firmě přihlásil na jiný počítač, dotahovala se vám do profilu i cache Firefoxu. Naštěstí někdo v Mozille po pár letech použil mozek, a tu cache přesunul kde má být.
Ad rozdiel medzi zadavanim retazca %USERPROFILE% a ~ - v kódu aplikace stejně použijete API, ve skriptu asi %USERPROFILE% (a ruka vám z toho neupadne). V GUI to vůbec není problém, protože se uživatel do konfigurace ručně nehrabe, a na Documents, Pictures atd. má shortcuty v Exploreru i file dialogu.
> Například Firefox svého času vtipně psal cache do roaming profile, takže když jste se ve firmě přihlásil na jiný počítač, dotahovala se vám do profilu i cache Firefoxu.
Na tom nieje nic prekvapive, nakolko MS vtipne umiestnil %USERPROFILE% prave do AppData/Roaming.
Ako by ste donutili uzivatelsku aplikaciu zapisovat do /etc? On to fakt neni Windows :)