Co je eHealth?
eHealth je moderní koncept využívající informační a komunikační technologie k podpoře prevence, diagnostiky, léčby i k podpoře veřejného zdraví a zdravého životního stylu.
Patří zde zejména:
- elektronické zdravotní záznamy (EHR – electronic health records),
- vybudování bezpečné a spolehlivé zdravotnické komunikační infrastruktury vedoucí k možnosti výměny důležité dokumentace (ať už písemné či obrazové) mezi poskytovateli zdravotních služeb navzájem i mezi nimi a pacienty,
- podpora telemedicíny (telemonitoring, telekonzultace).
V době, kdy je obrovská část populace neustále online a cestuje nejen po vlastní zemi, ale i po světě (ať už jde dovolené, pracovní cesty, apod.), se stává IT integrální součástí medicíny. Bez podpory informačních technologií si nelze současnou medicínu vůbec představit a nelze tedy IT od medicíny oddělovat či odmítat (ve stylu „já jsem lékař a léčím lidi, nenuťte mě dělat s počítačem, to je pro sekretářky“). Nejde jen o prosté začleňování počítačů do zdravotnictví, ale o skutečnou součást lege artis postupů, kdy se IT stává podobně jako rentgenové vyšetření či odběry krve nezbytným článkem diagnostického a léčebného procesu.
Ve chvíli, kdy se člověk mimo domov ocitne v ohrožení života (např. úraz na lyžích v Alpách, kolaps na pracovní cestě v Tokiu,…), měl by mít zdravotnický personál přístup k jeho zásadním zdravotním dokumentům, aby mu mohl poskytnout adekvátní péči. Nebo v případě dlouhodobých cest do zahraničí – a opět může jít o pracovní cesty či poznávací dovolené – by měl mít člověk možnost nechat si předepsat či vyzvednout v lékárně chronicky užívané léky, které mu na cestě dojdou.
Monitorování pacientů na dálku je další zajímavý aspekt eHealth. Ať už jde o sledování srdečních arytmií, měření tlaku, hladiny cukru v krvi či sběr jiných dat, jedná se o důležitý díl diagnostiky a léčby, kvůli kterému je ale zbytečné ležet v nemocnici. Data lze snadno sledovat na dálku v domácím a přirozeném prostředí pacienta. Samozřejmostí by měla být možnost telekonzultací s ošetřujícím lékařem či monitorování seniorů (SOS tlačítka v případě pádu osamoceně žijícího seniora, sledování životních funkcí, komunikace se seniorem na dálku k prevenci depresí a prohlubování demence, apod.).
Oblast eHealth je vzrušující, zajímavá, ale i složitá. Pojďme se podívat na situaci v ČR.
Vývoj eHealth v ČR
První koncepce elektronizace zdravotnictví se objevila v roce 2004 v dokumentu Státní informační a komunikační politika/e-Česko 2006. V kapitole e-Zdravotnictví čítající tři odstavce a tři programové úkoly byla zmíněna možnost čipových zdravotních průkazek kompatibilních s evropskými systémy, propojení poskytovatelů zdravotních služeb sítí umožňující sdílení veřejných zdravotnických dat a koordinaci aktivit v případě ohrožení zdraví a života.
V roce 2007 vznikl Meziresortní koordinační výbor pro zavedení elektronického zdravotnictví, který měl za úkol vypracovat odborná stanoviska k rozvoji eHealth v naší zemi, o rok později vydává dokument Cíle projektů eHealth v České republice. Dokument plánoval elektronickou zdravotní dokumentaci (EZD), elektronickou preskripci léčiv (eRecept), elektronickou identifikaci pojištěnců, registry (Národní zdravotnický informační systém – NZIS), podporu rozhodování lékařů (clinical decision support – CDS) a portály pro vzdělávání a rozvoj telemedicíny.
Ukázka e-receptu s čárovým kódem a klíčem
ČR rovněž již od roku 2004 spolupracuje s WHO a EU na přípravách koncepce elektronického zdravotnictví. V roce 2012 vyhrál výběrové řízení na návrh elektronického zdravotnictví Microsoft, ale vzhledem k finančním komplikacím byl projekt odložen na neurčito.
V další letech se podařilo v ČR zprovoznit eRecept a eNeschopenku, funguje také zmíněný Národní zdravotnický informační systém, které spravuje množství národních registrů sloužících ke statistickým i plánovacím a prognostickým účelům. Výměnou obrazové dokumentace (rentgenové snímky, CT, ultrazvukové záznamy, apod.) mezi poskytovateli zdravotních služeb se zabývají například projekty MeDiMed a ePACS.
Některé jiné slibné projekty eHealth v ČR však skončily neúspěchem (fatální osud IZIP, mezinárodní projekty epSOS, SNOMED).
Instituce
Akce se tedy chopily odborné společnosti a pokoušejí se alespoň částečně (a bohužel poněkud nekoordinovaně) řídit rozvoj eHealth. Vznikla například Pracovní skupina pro elektronické zdravotnictví pod záštitou České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČLS JEP), s jejímž přispěním bylo sepsáno Memorandum o spolupráci při vytváření Národního plánu rozvoje elektronického zdravotnictví.
Od roku 1994 existuje pod křídly ČLS JEP i Česká společnost zdravotnické informatiky a vědeckých informací, jejíž zaměřením je rozvoj české medicínské informatiky mimo jiné i v oblastech vytváření a používání informačních systémů pro zdravotnictví a ve využívání informačních sítí. Společnost je odborným garantem datového standardu pro předávání dat mezi informačními systémy DASTA. Její webové stránky však nejsou příliš často aktualizovány a bohužel neobsahují nové zápisy z činnosti.
V oblasti lékařské informatiky a biomedicínského inženýrství se angažuje další společnost pod patronátem ČLS JEP – Česká společnost biomedicinského inženýrství a lékařské informatiky. Ta pořádá konference a vydává časopis Lékař a technika.
Vzniklo také České národní fórum pro eHealth, občanské sdružení, které má za cíl zvýšit povědomí o eHealth a umožnit spolupráci občanů a poskytovatelů zdravotních služeb, pojišťoven, apod. Jejich webové stránky jsou však také aktualizovány jen sporadicky a ani kalendář již neobsahuje nové akce.
Biomedicínskou informatikou spíše s cílem sjednotit a vylepšit medicínské vzdělávání v oblasti informatiky se zabývá Evropské centrum pro medicínskou informatiku, statistiku a epidemiologii. Vzdělávání v medicíně (e-learning, eHealth) se věnuje také sdružení lékařských fakult MEFANET.
Velkým propagátorem a tahounem eHealth v ČR je Kraj Vysočina, který v roce 2009 vypracoval koncepci eHealth na krajské úrovni. Podporuje vývoj elektronického zdravotnictví jak v oblasti ekonomické (hodnocení produkce lůžkových zařízení pomocí DRG, ekonomické agendy z nemocničních informačních systémů), tak i v oblasti logistické (elektronické objednávání léčiv, online objednávání pacientů do ambulancí), a dalších – mHealth (WiFi a služby pacientům), enterprise resource planning (ERP) pro nemocnice kraje, projekt výměny zdravotnických informací mezi zařízeními (eMeDOcS) a plánuje rozvoj nemocničního informačního systému.
Schéma výměny zpráv mezi zdravotnickými subjekty
Existují i další systémy výměny dat a zdravotní dokumentace. V Plzeňském kraji funguje systém EmergencyCard pro výměnu dat mezi nemocnicemi a zdravotnickou záchrannou službou (ZZS). Firma STAPRO má svůj vlastní systém centralizované komunikace FONS Integration (MISE, Transmise), který umožňuje sdílení dat mezi různými nemocnicemi a ZZS (funguje např. v Moravskoslezském kraji). Další velká firma CompuGroup Medical vyvíjí systém Medical Net, který rovněž slouží k výměně dat mezi různými poskytovateli.
Screenshot portálu Transmise Moravskoslezského kraje z pohledu pacienta
Konference
Pravidelně se konají různé konference s cílem podpořit spolupráci a rozvoj eHealth v České republice. Namátkou například:
- ICT ve zdravotnictví – odborná konference a výstava o elektronickém zdravotnictví, informačních komunikačních technologiích jako nástrojích pro efektivní organizaci zdravotnictví, prevenci, diagnostiku a léčbu, monitorování zdravotního stavu a minimalizaci zdravotních hendikepů pacienta,
- MEDSOFT – umožňuje setkání pracovníků z oboru zdravotnické informatiky a biomedicínského inženýrství, seminář tvůrců a uživatelů softwaru pro zdravotnictví, distanční vzdělávání a telemedicínské aplikace,
- eHealth Day – poskytuje platformu pro výměnu názorů a zkušeností v oblasti elektronického zdravotnictví, telemedicíny a aplikací ICT pro podporu zdravotní péče,
- ISSS – IT konference napříč obory (eGovernment, smart cities, elektronizace zdravotnictví),
- MEFANET – konference o informačních a komunikačních technologiích a jejich aplikaci ve výuce lékařských a nelékařských zdravotnických oborů.
Nová Národní strategie
Nyní je v přípravě nová Národní strategie elektronického zdravotnictví, která letos prochází schvalovacím procesem.
Jednak má zajistit přístup k základním informacím – jednak má zpřístupnit záznamy o poskytovatelích zdravotních služeb (včetně možnosti elektronického objednání či elektronické konzultace stavu), jednak plánuje občanům otevřený přístup k informacím o svém zdravotním stavu a léčebném plánu a zároveň přístup k informacím o podpoře zdraví, preventivních programech, zdravém životním stylu, péči o chronicky nemocné a podobně.
Dále klade důraz na efektivní sdílení dat – sem patří mezinemocniční a meziambulantní výměna zdravotní dokumentace, aby byla pacientovi zajištěna kontinuita zdravotní péče i v případě cestování, elektronické předepisování léčiv, elektronické žádanky místo hromady papírových záznamů, sledování efektivity zdravotního systému a kvality poskytovaných služeb a informační podpora zdravotnických pracovníků.
Dalším důležitým bodem je dostupnost péče – je nutný rozvoj telemedicíny a mHealth, sledování dostupnosti péče a čekacích dob na jednotlivé zákroky, týmová komunikace mezi poskytovateli péče, krizová podpora na národní úrovni.
A nakonec je uvedena správa elektronického zdravotnictví – podpora elektronických zdravotních záznamů (EHR), tvorba základních registrů, autentizace a autorizace poskytovatelů, legislativní rámec elektronického zdravotnictví.
Zejména legislativní podpora bude velmi záludná oblast, neboť současná legislativa je poněkud zastaralá – ať už se jedná o elektronickou zdravotní dokumentaci a přístupy k ní (ochrana osobních údajů, logování a autorizace přístupů ke vzdáleným dokumentacím), či o elektronickou podporu výuky (e-learning) a správu autorských práv u online materiálů.
Bez něčeho takového už to nejde
eHealth je úžasný a rozvíjející se koncept, který může velmi usnadnit péči o pacienty. Jak jsme zažili v minulosti, tak se také může zadrhnout a stát se symbolem korupce a neúspěchu.
eHealth je však v současném světě integrální součástí medicíny a bez jeho podpory si nelze moderní péči představit. Pokud má pacient mít možnost vyzvednout si léky v zahraničí či být adekvátně ošetřen i v případě cesty mimo domov a tím mimo spádovou oblast své nemocnice, pak se musí tento koncept vyvíjet. A to nikoli jako samostatná součást IT, eGovernmentu a dalších e-věcí, ale i jako nedílná součást samotné medicíny – s přispěním a spoluprácí (mnohdy odporujících) lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků.
