Chápu správně že celý článek je o tom že autor objevil "novinku" bezzrcadlovku cca po 14 letech co jsou nějak výrazněji na trhu? A sám sobě před ostatními zdůvodnil že jsou ok a zrcadlo už je dneska víceméně zbytečný?
Stačil článek asi této délky:
Fotograf amatér: dá se slušně fotit i bez zrcadla?
ANO!
Nechápete to správně. Autor má mnoho let zkušeností s amatérským focením a je to takový frajer, že si sedl a napsal o tom pro ostatní seriál, ve kterém shrnul své zkušenosti. Takových lidí je velmi málo.
Samozřejmě se vám seriál nemusí líbit a pak máte dvě možnosti: ta jednodušší je to prostě nečíst, ta mnohem lepší je ale napsat vlastní seriál pro ostatní, aby se poučili o tom, jak se to dá taky dělat.
Ano a podle mého názoru pán autor je v podstatě mistr procházení slepých uliček, více než na odborné informace z různých zdrojů sází na svoji intuici. Misto tohodle obšírného rozboru stačilo napsat co, jak a čím fotí plus větu "Tak tudy ne přátelé!".
Za mě, já vidím problém trochu jinde než pán autor. Pokud mám mázlý fotky, a není to rukama, je potřeba nejdřív zjistit čím toje jestli potřebuju zrychlit závěrku, nebo přiclonit, možná oboje anebo zda potřebuju stabilizovat nebo ne. Dále bych místo bájení o bezzrcadlovkách analyzoval z těch desetitisíců fotek jaký ohniskový vzdálenosti používám a teda jaký objektiv potřebuju. Potom bych si zjistil něco o iso a šumu a teda jaký snímač by mi pomohl zkrátit expozici a případně dovolit přiclonit. Podíval bych se také na rychlost sekvenčního focení a rychlost ostření objektivů.
Tady ty informace by mi měli dát možnost vybrat velikost snímače, typ přístroje a objektiv který by měl nejlépe odpovídat mým potřebám.
Jako rozhodovat se stylem hmm pentax je fakt legenda, tak si ho koupím, hmm mám 20k tak to bude tenhle model a aha budu fotit sport tak si koupím sportovní objektiv 70-200, hmm mám to mázlý potřebuju něco jinýho, mi příjde legrační.
Ale jsem zvědavý kde nakonec skončí, jestli u nějakýho sony 6xxx protože rychle ostřej nebo u nějakýho lowend FF jako Canon RP nebo tak...
Anebo zda zase najde nějakou slepou uličku v podobě nějakýho olympusu nebo panasonicu....
Pisal, ze si uvedomil prinos full frame na fotenie v zhorsenych podmienkach, tak tipujem na Panasonic alebo Sony. Chcel ale starsiu generaciu a zaroven lepsi autofocus, tak snad to nebude Panasonic s kontrastnym ostrenim. Uvidime, co povie na hlbku ostrosti pri full frame, aby nakoniec nebolo treba viac clonit.
Ono je to strašně snadné takhle šmahem odsoudit od stolu.
Řeším něco podobného v jiném oboru. Abych mohl začít, potřebuji nějaké přístroje. Ale protože se jedná o specifický směr, je těžké sehnat relevantní informace a zkušenosti. Zároveň nevím, jestli to má budoucnost, tak v začátku nechci investovat příliš, abych minimalizoval případné ztráty. Tak něco levného pořídím dle nějakého semi-random úsudku. Získám tím zkušenosti a buďto jsem našel správnou cestu, nebo narazím na limity. No a s těmito zkušenostmi se pustím do další iterace - buďto doplním stávající vybavení, abych posunul limity, nebo pořídím jiné...
A hold, v případě fotovybavení ta další iterace nemůže přijít příliš brzy, protože cena a rodinný rozpočet.
Sáhnutí po Pentaxu jsem nerozuměl už v minulém článku, ale OK. Nyní narazil na limity, které s Pentaxem nevyřeší, tak ho musí zahodit a jít jinam. V pořádku. Popravdě řečeno, toto jsou limity, které by řešil i s jiným zrcadlem.
Z toho, co čtu tady v příspěvcích, tak má Pentax pověst podobnou jako FIAT. Kdo má Pentaxe (či FIAT), je blázen. Objevilo se to v komentářích teď, i při minulém článku. Jenže já jsem byl vlastně s Pentaxem dost spokojen, a za tím si stojím.
Digitálně fotit jsem začal v roce 2005 a to Ultrazoomem Konica-Minolta Dimage Z3. Po 5 letech jsem chtěl fotoaparát vyměnit za další (měl 4 MP čip), ale K-M se mezitím stala součástí Sony. Přímým ideovým nástupcem tak byl model Sony DSC-HX1 (10MP ultrazoom). Jenže vedle něj ležel v ceníku model Sony A230, zrcadlovka a za stejné peníze. Začal jsem se tedy zajímat o digitální zrcadlovky. V kategorii základních zrcadlovek, kam A230 patřila, Oproti jiným měla stabilizaci v těle. Neměla LiveView a neuměla video. Už jsem ji skoro pořídil, když jsem našel ještě Pentax K-x. Byl za stejné peníze, měl taky stabilizaci v těle, LiveView, málo šuměl a uměl video (i když blbě). Hlavní tahák ale byl ten, že fungoval na tužkové baterky. V zahraničních recenzích byl Pentax hodnocený jako jeden z nejlepších ve své třídě. A kupoval jsem jej na rodinné focení, nikoliv sport.
Když jsem se po dalších 5 letech rozhoupal ke změně, protože jsem chtěl začít fotit gymnastiku, potřeboval jsem zůstat u Pentaxu, kvůli objektivům a filozofii firmy. V podstatě mi Pentax ani nevadil. A později jsem na focení gymnastiky pořídil další světelnější objektivy (f2,8) a zase jsem byl schopen fotit tak, jak jsem potřeboval i s tím, pro někoho nepochopitelným, Pentaxem K-S2.
Jenže loni se to zlomilo, zjistil jsem, že mne parametry techniky začaly omezovat a to tak, že focení gymnastiky už nebyla zábava, ale dřina. O bezzrrcadlovkách jsem věděl, na závodech jsem občas potkal i jiné fotografy a pokukoval po jejich technice. A dospěl jsem k tomu, že přejdu. Pentax nic podobného nemá, musel jsem pryč.
Jaké parametry pro mne byly zajímavé, to rozepíšu v dalších dílech. Samozřejmě, že jsem také analyzoval předešlé fotky, abych věděl, jak fotím. A vypadlo mi z toho jediné, že nejvíce fotek se vleze do ohniska 75 mm. To mi dost pomohlo v rozhodování.
Stále je tu jedna nepříjemná věc, kvůli které je tak těžké napsat článek tohoto typu – proč diskuze o focení skončí tím, že řeknu, že fotím Pentaxem a v tu chvíli cítím, jak si druhá strana obrazně odplivne (a už chybí jen „Apage Satanas!“). A jste s tím faktem ihned konfrontováni. V mých článcích je hlavně zmíněno, jak s cenově dostupným fotografickým vybavením fotit tu zpropadenou „dětskou“ gymnastiku, která to vše háže ještě úplně jinam. Daleko od amatérského pojetí. A baví mne zkoušet, co se s tím dá dělat a nemuset se zprofesionalizovat. Vím, že je to natolik specifická disciplína, se kterou se běžný rodič nesetká. Dá se zvládnout, tu lépe, tu hůře. Zcela logicky se to dá vyřešit zakoupením nějakého posledního modelu bezzrcadlovky se světelným objektivem v ceně atakující 100 000 Kč (spíše více). Jenže se musíme vrátit na zem – je to jen náklad, který se vám nikdy nevrátí, protože je to „jen“ focení gymnastiky rodičem.
Napadlo mne takové srovnání. Chtěl bych si občas rychleji zajezdit na závodním okruhu. Je mi jasné, že v Dacii to nepůjde a ani v Octavii Combi. Nejlepší by bylo Ferrari nebo Lamborghini. Ale dá se závodit v něčem jiném? Dá. Třeba v BMW M5 nebo starším M3. A nebo můžete mít třeba Toyotu Supru či levnější GT 86. No a jako amatér se právě poohlížím po Supře nebo GT86. A co třeba Octavia RS?
Takže, dá se to nějak rozumně vyřešit i s rodinným rozpočtem? A tahle série na to odpovídá – dalo se to dřív (třeba s Pentaxem), dá se i teď. A opravdu to nutně neznamená, že se musím trápit. Pro tuto konkrétní úlohu jsem schopen pořídit nějaké fotky, o jaké jsem žádán. To je to nejdůležitější.
Kdo nechce čekat, tak mám nový ILCE-7M3 a k němu objektiv Model A063. Ať je to trochu zakódované...
28. 2. 2025, 10:30 editováno autorem komentáře
Já v roce asi 2006 přecházel na digitální zrcadlovku (z kompaktního UZ olympusu) a už v té době bylo každému jasné, že Pentax je mimo hru. Tady myslím váš výběr určil špatný směr a bohužel, nepoučen a bez sebereflexe jste pak tím špatným směrem (z mého hlediska) pokračoval dál.
Celé to vaše počínání tak nějak sleduju z těch článků a prostě mám pocit, že bych víceméně všechno dělal úplně jinak...
Přirovnal bych to trochu ke sledování výměny maželek :-)
Ale rád se dočtu jaké úvahy vás nakonec dovedly k výběru. Jen tak dál.
Z toho, co čtu tady v příspěvcích, tak má Pentax pověst podobnou jako FIAT. Kdo má Pentaxe (či FIAT), je blázen. Objevilo se to v komentářích teď, i při minulém článku. Jenže já jsem byl vlastně s Pentaxem dost spokojen, a za tím si stojím.
Já bych ty namachrované komentáře z webových diskusí nepřeceňoval. Pentax byla tradičně solidní značka, která si jen v některých ohledech šla svou cestou. Problém je ale v tom, že poněkud zaspali a utekl jim vývoj, hlavně podcenili nástup bezzrcadlovek a na rozdíl od Canonu a Nikonu se to ani nepokusili včas napravit (nebo možná už nemohli). Tím se stali v podstatě značkou, která okupuje niku zrcadlovek, ale její budoucnost je krajně nejistá (mírně řečeno). Když se podívám na aktuální nabídku Pentaxu, mám velmi podobný pocit, jako jsem měl, když jsem se před dvěma lety díval na nabídku zrcadlovek od Canonu. Sice pořád v nabídce obchodů, ale nejnovější modely už poněkud starší, než bývalo zvykem, a další v nedohlednu.
Teď jsem zkusil trochu hledat a spíš je ta situace ještě o dost horší: 645Z je discontinued od května 2023, K-3 Mark III od ledna 2025 a ani u jednoho není žádný jasný příslib nástupce. Podle timeline na Wikipedii jsou tak aktuálně vyráběné jen K-1 Mark II (model z roku 2018) a KF.
Pokud už nějaký Pentax máte, bude to podobné jako s mým Canonem 7D. Když jsem si ho v prosinci 2011 kupoval, byla to špička APS-C nabídky, kde jediným kompromisem byl menší senzor (a trochu ještě jen jeden slot na kartu). Po třinácti letech pořád funguje perfektně, jediný problém, který jsem za tu dobu řešil, bylo přemapování dvou nebo tří hot pixelů. Ale když ho porovnám s aktuálními modely (nebo s těmi dva roky zpátky, kdy jsem si dělal důkladný průzkum), tak je znát, že 7D v mnoha ohledech zaostává, hlavně co se týká šumu při vyšších citlivostech, přesnosti, rychlosti a funkcí ostření, a samozřejmě videa.
mám nový ILCE-7M3 a k němu objektiv Model A063
Jestli dobře vidím, je to 28-75 mm, není to na FF trochu pro halové sporty málo? Ale jestli fotíte primárně pro web, tak tam asi není problém "zoomovat" ořezem klidně na polovinu, možná i na třetinu.
Jde o to, že jsem za ta léta trochu změnil styl focení. Tím, jak jsem častěji na ploše a mám tam svobodný pohyb, dokážu přijít ke cvičení blíže. Rozhodně méně než 5 metrů. A na to mi fakt tento objektiv stačí. Ze začátku jsem se snažil fotit z jednoho místa a přitáhnout si cvičení pomocí 200 mm objektivu. Začal jsem se pohybovat po halách, které vlastně už znám a našel místa, ze kterých fotím. Dokážu se lépe pohybovat prostorem. Proto tahle volba.
Popravdě řečeno, to, že tvému výběru nerozumím, neznamená, že jsi zvolil špatně. Znamená to, že bych volil jinak.
Vůči Pentaxu mám trochu předsudky dané jejich majiteli, protože ti, se kterými jsem se setkal, jsou příliš ortodoxní a málo racionální... Často vyzdvihují určitou okrajovou funkci jako must-have (kterou ve výsledku sami ani moc nepotřebují) a příliš přehlížejí zásadnější nedostatky. Neposloužím už konkrétními příklady, je to dávno. (Vlastně si vzpomínám na možnost použít staré asi M43 objektivy - ale neznám nikoho, kdo by je reálně používal na běžné focení.)
Navíc, to už tu zaznělo, Pentax trochu zaspal dobu. Vlastně mi to přišlo už těch 15 let zpět.
Ale na druhou stranu, u Tebe je za tím vším vidět dlouhý proces zvažování a přemýšlení a doufám, že nový foťák naplnil Tvá očekávání a bude Ti stačit dlouho.
> Hlavní tahák ale byl ten, že fungoval na tužkové baterky.
Ty jo, to mě nepřijde snad ani jako výhoda, natož tahák. Snad pokud bych chtěl foťák tahat na dlouhé treky do džungle bez možnosti dobití...
Volbu Pentaxu jsme, myslím, rozebírali u minulé série. Jít do Pentaxu v roce 2010 bylo ještě relativně OK, i když ne moc prozíravé rozhodnutí. Ale v roce 2015 ta značka byla prostě už mimo jak z hlediska vlastností, tak z hlediska poměru výkon / cena.
IMO je to o tom, že vlastnosti fotoaparátů se dělí zhruba na dvě kategorie: Dobře kvantifikovatelné, takové, které se dají napsat do marketingového prospektu (počet megapixelů, počet tlačítek, má / nemá live view, ...) Druhá kategorie jsou vlastnosti, které se kvantifikují hůře a jsou vesměs o tom "jak dobře se to používá", případně "jak jsou vlastnosti z první kategorie reálně použitelné".
Když člověk vybírá foťák, musí samozřejmě brát v potaz obě kategorie, ale ta druhá je nakonec důležitější o to, o co složitěji se zjišťuje. V marketingových prospektech ji nenajdete a i v recenzích se hledá obtížně, protože recenzenti typicky potřebují mít s výrobci nějaký vztah, takže nenapíšou na plnou klávesnici, že ta a ta featura tolik vychvalovaná marketingem je v praxi úplně k h****u. Proto naprosto nejlepší cesta je si foťák na den / dva / akci půjčit a vyzkoušet sám. Což ale tedy zas předpokládá alespoň mírně znalého uživatele který ví, co potřebuje.
28. 2. 2025, 15:12 editováno autorem komentáře
Z blbych kecu o tom, jak jedine ten, co ma fotoaparat xy za 150 tisic, je ten pravy fotograf, bych si nic nedelal. Kdybych mel porovanvat kvalitu protaginisty podle ceny vybaveni, tak bych na svem kole nemohl dojet ani 5 km. A svete div se, uz 2x sme zvladli 120km trasu zavodu horskych kol ;-)
Pokud neresite rekneme dokumentarni foto, tak to, jestli je fotka hezka, neni zdaleka dano jen tim, ze je technicky dokonala.
Samozrejme chceme mit aparaty, ktere nam umozni technickou dokonalost s co nejmensi namahou a je pak mozne se soustredit na jine aspekty, jako treba kompozici (snaha je, vysledky moc ne).
A samozrejme vetsina znas za to nechce utratit tolik co za dve ojeta auta. Takze no stress, nejste v tom sam ;-)
Btw treba se slavnymi modely ILCE mam zkusenost jako programator a muzu rict, ze dodavane api je STRASLIVE. To jen tak pro zajimavost. A i na samotne foceni mi tyhle fotaky proste nepadly do ruky. Mi treba vetsi a tezsi telo nevadi, lepe se mi drzi, neprevazuje ho tolik objektiv. Proste kazdy chce neco jineho, foti neco jineho a technicka stranka veci neni jedine kriterium.