Vlákno názorů k článku Fotograf amatér: dá se slušně fotit i bez zrcadla? od Michal Kubeček - Ještě přidám pár praktických zkušeností s těmi hlavními...
-
Ještě přidám pár praktických zkušeností s těmi hlavními rozdíly mezi zrcadlovkou a bez zrcadlovkou po dvou letech s Canon R6 Mark II (tj. ne zrovna "lidový" model, ale zase ne úplně high end - i když třeba pro reportážní focení ho často spokojeně používají i profíci, kteří se na cenu moc ohlížet nemusejí).
Spotřeba a výdrž baterie: spotřeba je pořád vyšší. V teoretických testech ne až tak moc, ale v praxi je potřeba si zvyknout, že na rozdíl od zrcadlovky nelze výdrž měřit na počet snímků. U 7D jsem prostě věděl, že při obvyklém způsobu používání a intenzivnějším focení mi plně nabitá baterie vydrží na určitý počet snímků. S R6 se to takhle brát nedá. Když budu fotit "normálně", bez dlouhého ostření a sledování, tak mi baterie vydrží tak dvě třetiny toho počtu snímků, na který jsem byl zvyklý ze 7D (ale je to baterie s o něco větší kapacitou). Když ale budu ve větší míře používat servo, sledování objektu a případně i detekci objektu a očí a místo "kropení" naslepo budu na vhodný moment čekat, tak těch fotek udělám daleko méně. V praxi se mi ale ještě nestalo, že bych se dvěma LP-E6NH a jednou starší LP-E6 (pojistka pro případ nouze) nevystačil. V praxi totiž většinou těch snímků stačí méně: tam, kde jsem se 7D u náročnějších scén s pohybujícími se lidmi udělal 5-6 snímků a doufal, že jeden nebo dva budou zaostřené přesně tak, jak jsem chtěl, s R6 udělám dva a téměř vždy jsou přesně zaostřené oba.
EVF: taky jsem se ho trochu bál, ale zbytečně. Zpoždění nebo trhavé pohyby jsem nezaznamenal (a to většinou ani nepřepínám z defaultních 60 FPS na jemnějších 120 FPS). Obraz vypadá dostatečně věrně, aby mne to nerušilo, a simulace expozice se občas docela hodí, zejména v horších světelných podmínkách. A možnost zobrazit si v hledáčku "vodováhu" (tu mám zapnutou skoro pořád) nebo histogram není vůbec k zahození. K rastru můžu říct jen tolik, že hledáček má u mne větší rozlišení než displej, takže ho používám i k prohlížení snímků. Zadní displej mám tak většinu času schovaný a vyklápím ho obvykle jen při focení ze stativu, nad hlavou nebo od země a nebo při "stealth" focení.
Elektronická závěrka: nefotím až tak extrémní scény, abych narazil na problémy, které přináší, ale spíš ze zvyku používám mechanickou. Elektronická se ale hodí třeba při focení ze stativu, delších sériích (experimenty s noční oblohou) a nebo tam, kde nechci rušit "cvakáním". Ve velmi tichém prostředí se občas hodí, když nejhlasitější zvuk, který foťák vydává, je ostření a zavírání a otvírání clony.
A pak jsou rozdíly, které jsem si předem sice uvědomoval, ale netušil jsem, jak moc člověku zpříjemní život. To je především ostření, v porovnání se zrcadlovkou je to obrovský kvalitativní skok. (Nepočítám-li high end modely zrcadlovek, které ale často měly na ostření samostatný senzor.) Nemusím řešit ostřící body, ty jsou v podstatě přes celý záběr. Nemusím řešit frontfocus/backfocus; ten se dá se rozumně eliminovat i u zrcadlovky, ale znamená to buď spoustu práce (pokud to foťák umožňuje) nebo zaplatit servisu; u bezzrcadlovky prostě není. Ale hlavně pokročilé funkce jako spolehlivější servo, sledování objektu, detekce objektu a detekce očí. Spousta "borců" teď začne vysvětlovat, že jsou to jen berličky pro špatné fotografy, kteří neumějí ostřit, ale i profesionálové přiznávají, jak jim tyhle funkce při reportážním focení (o sportu nemluvě) výrazně zvýšily procento dobře zaostřených fotografií.
Perlička: viděl jsem video od profesionála, který se živí studiovou portrétní fotografií, který vysvětloval, proč přešel ze zrcadlovky (Canon 5D Mark IV) na bezzrcadlovku (Canon EOS R), přestože ho od toho všichni odrazovali, že je to mnohem nižší model a že dělá chybu. Paradoxně si nejvíc pochvaloval právě ostření se sledováním objektu a detekcí oka. Důvod byl, že při velmi malých hloubkách ostrosti, které používá, stačilo, aby se modelka pohla o 2-3 centimetry, a snímek byl špatně zaostřený. S ostřením na oko a sledováním se mu to téměř nestane. Navíc tvrdil, že dřív vlastně při focení ani neřešil kompozici, ta byla totiž daná polohou ostřícího bodu, který bylo potřeba zaměřit na oko, takže kompozice fotky se řešila až ořezem v postprocesu. Teď si může kompozici připravit už při focení tak, jak mu vyhovuje, a nemusí se omezovat tím, kde má ostřící body.
-
L.Stříbrný podporovatel
> Elektronická závěrka: nefotím až tak extrémní scény, abych narazil na problémy...
Nemusíš fotit extrémní scény, stačí místnost osvětlená úsporkama, třeba obřadní síň... ;-) Protože ty úsporky blikají, dělá to na fotce s elektronickou závěrkou pruhy (na Z6).
> Spousta "borců" teď začne vysvětlovat, že jsou to jen berličky pro špatné fotografy, kteří neumějí ostřit, ...
Možná to berlička je. Ale podstatné je, že pozornost, kterou díky tomu nemusím věnovat ostření, mohu věnovat kompozici, výběru správného momentu, světlu, případně u aranžovaného focení detailům modelky, atp., takže to zlepšuje fotky nejen menším odpadem kvůli špatnému zaostření.
-
Možná to berlička je. Ale podstatné je, že pozornost, kterou díky tomu nemusím věnovat ostření, mohu věnovat kompozici, výběru správného momentu, světlu, případně u aranžovaného focení detailům modelky, atp., takže to zlepšuje fotky nejen menším odpadem kvůli špatnému zaostření.
Přesně tak. Pokud někoho baví ostřit ptáky v letu bez technických berliček, je to jeho volba a já mu ji vymlouvat nebudu. Mne to až tak nenaplňuje a radši si pak doma budu vybírat z dobře zaostřených snímků ten nejlepší, než abych musel řešit, že z osmi snímků nějaké scény je podle představ zaostřený jeden a tam zrovna dotyčný zavřel oči nebo udělal podivnou grimasu.
Profesionálové to mají jednodušší. Když někdo mrzne dvě hodiny na svahu a čeká, až kolem něj projede Ester Ledecká, což trvá asi tak sekundu, možná dvě, a on prostě musí během té chvilky vytěžit aspoň jednu použitelnou fotku, tak jde veškerá hrdost stranou a fotograf ochotně použije všechny technické berličky, které má k dispozici, ať už je to detekce a sledování objektu nebo superrychlé sériové snímání. Hrdosti se nenají. :-)
-
"To je nějaké divné. Pokud vím, tak všichni profíci fotí jen a pouze na manuální mód. Od čeho ho na foťáku mají? Ostatní jsou jen pro neumětely...."
I s tímhle jsem se setkal. Ono opravdu stačí vzít toho, kdo vám říká tyhle věci, na teamgymové závody. A nechat jej něco nafotit. Rozhodně to není tak jednoduché, jak by si mohl někdo myslet. A uniká tam jeden parametr - amatérský fotograf prostě nemá velký rozpočet a řeší dilemata, které profíkovi vůbec ani nepřijdou na mysl. Jasně, přesně vím, co bych chtěl a na co bych to chtěl (a nemusí to být nutně to nejlepší dostupné), ale pohled na rodinný rozpočet vás vrátí na zem.
Můj osobní "průšvih" je to, že rozhodně nefotím rodinku na výletě, ale dynamický sport. Jasně není to jen klubová úroveň, bavíme se o mistrovských republikových závodech, ale ve sportu, který rozhodně není masový. Takže takových amatérů točících se kolem organizování závodů je v tomto spoustu plno. Obvykle maminky či tatínkové dětí, které v oddílech cvičí.
Takže se sice můžu označit za amatéra (ve smyslu neživí mne to), ale díky povaze toho focení musím být poměrně zručný a pohotový. A mám techniku, která je levnější, ale je nutno najít kompromis mezi levným a hůře použitelným, běžně drahým a dobře použitelným a hodně drahým, ale nejlépe vzdroujícím podmínkám, ve kterém fotky vznikají.
-
"To je nějaké divné. Pokud vím, tak všichni profíci fotí jen a pouze na manuální mód. Od čeho ho na foťáku mají? Ostatní jsou jen pro neumětely...." I s tímhle jsem se setkal.
Lidé mají občas romantické představy, které se s dnešní komerční praxí dost míjejí.
Takže se sice můžu označit za amatéra (ve smyslu neživí mne to), ale díky povaze toho focení musím být poměrně zručný a pohotový. A mám techniku, která je levnější, ale je nutno najít kompromis mezi levným a hůře použitelným, běžně drahým a dobře použitelným a hodně drahým, ale nejlépe vzdroujícím podmínkám, ve kterém fotky vznikají.
Většina koníčků dokáže být dost finančně náročných, pokud to člověka chytne a chce "to dělat pořádně". Vzhledem k tomu, že kromě focení mne baví i amatérská astronomie, to vím až moc dobře. :-) Focení akčních sportů holt patří k těm oblastem, kde je určitá minimální úroveň techniky nutná k dosažení aspoň trochu použitelného výsledku.
Na jednu stranu je skvělé, že v mnoha oborech mají dnes i amatéři přístup k technice, která je mnohem dál, než ta, kterou měli před 20-30 lety k dispozici profesionálové. Na druhou stranu je občas obtížné takovému pokušení odolat.
-
Vam u rychleho pohyboveho s rychle dynamicky menicimi se podminkami take radi "odbornici" o foceni s manualem? Takovi ti co foti osoby ktere si dokazi postavit s perfektnim nasvicenim v klimatizovanem atelieru? Nebo krajinky kde muzete behem "golden hour" tunit 20 minut fotak naprosto v klidu?
Ja zas fotim ruzna zvirata v prirozenem prostredi. Asi si dokazete predstavit jak clovek zabahneny po kterem leze kdejaky clenovec fakt ceka az se mu zvire dle jeho instrukci postavi, udela nejakou cinnost, postavi se do svetla a setrva tam. A mezitim si v pohode muzu fotak a kompozici poladit ze :-))) . Uzovko tu hlavicku trochu pootocte taak a nesvinujte se do obranneho postaveni! Nevypadate prirozene. Pan gepard jiste postoji s koristi nebo se zacne rvat se sokem jen tak na oko aby to vypadalo.
Diky automatice jsem udelal uz tolik krasnych snimku co bych v manualnim modu zkazil. Komentare "odborniku" kteri nikdy v dane situaci nebyli mam nejradeji.
27. 2. 2025, 11:03 editováno autorem komentáře
-
L.Stříbrný podporovatel
On to asi ví, ale taky ví , že si při recompose může posunout foťák od/k objektu, si zaostření posune. U fotek s relativně velkou hloubkou ostrosti je to celkem jedno, ale u portrétů s malou hloubkou ostrosti je to dost těžké udržet.
-
To je jeden problém. Ale většina lidí si neuvědomuje, že i kdyby foťák zůstal na místě (třeba na stativu) a objekt se mi nepohnul, tak ten posun je ve skutečnosti otočení. A protože rovina zaostření je opravdu rovina (nebo by aspoň měla být) a ne sféra, tak se mi ten bod, na který bylo původně zaostřeno, po pootočení dostane mimo rovinu ostrosti. A tady zase platí, že při "normálním" focení to nevadí, ale když je při pár metrech vzdálenosti hloubka ostrosti 2-3 cm, tak ta geometrie sama o sobě může způsobit neostrost. U portrétu je pak hned vidět, jestli je zaostřeno na oči, na špičku nosu nebo na uši.
-
Toto jsou problémy, které ale nepotká každý amatérský fotograf. Běžný seťák má světelnost 3 až 4.5, výjimečné je 2.8. Tam je hloubka ostrosti vždy dostatečně veliká. I u objektivu s 1.8 je to dost, aby pár cm nehrálo významnou roli.
Osobně na hloubku ostrosti narážím pří makrofotce. Tam je natolik malá, že i běžné chvění rukou nebo otřes při zmáčknutí spouště ji dost posune. Zaclonit zase znamená jiné problémy/zhoršení kvality, přitom té hloubce ostrosti významně nepřidá...
