Jaké sklo?
Jako červená nit se tímto textem vine jeden fakt – ušetřit, ale ne za každou cenu. Jsem amatér, neživí mne focení a rozpočet je dán. Platí tady jasná rovnice – kvalitnější objektiv stojí víc peněz. Focení rychlého sportu v hale patří k těm fotografickým disciplínám, které kvalitní objektiv potřebují. Dokonce více než vlastní tělo fotoaparátu. Jenže celkovou částku v řádu vyšších desetitisíců až statisíců jako amatér dát nemůžu. Ale jak moc šetřit, aby to mělo smysl?
Při nákupu můžete využít možnost mít sadu těla fotoaparátu s nějakým objektivem. Takové sady nabízí všichni výrobci a cena je výhodnější než při nákupu objektivu samostatně. Jenže tyto tzv. setové objektivy mají obvykle parametry dobré (nikoliv špičkové) a mají řadu kompromisů (třeba plastové tělo, nemají sluneční clonu nebo horší světelnost atd.), nicméně pro začátečníka, který chce „něco“ do ruky, je to velmi dobrá volba. Pro běžné focení (rodina, výlety, momentky) totiž naprosto dobře postačují. Při focení sportu v hale však rychle narazíte na limit setového objektivu a musíte pořídit jiný, lepší objektiv.
Ušetřit lze nákupem „z druhé ruky“ nebo se poohlédněte u alternativních výrobců, jako je Sigma, Tamron nebo Samyang. Už na Pentaxu jsem používal objektivy těchto výrobců a má zkušenost je velmi dobrá.
Pentax objektivy ale nelze použít se Sony fotoaparátem. Mají odlišné bajonety. Existují sice adaptéry, které umožní nasadit i objektivy z Pentaxe na Sony, ale tyto adaptéry nedokáží přenášet jakékoliv informace z objektivu do těla, což znamená, že nefunguje automatické ostření a clonění a vše je jen manuální. Pro focení sportu asi ne moc dobře použitelné.
Poznámka: Pro jiné bajonety však existují i plnohodnotné adaptéry, tj. např. objektivy Canon mohou na Sony fungovat bezproblémově jako originální.
Analýzou již pořízených snímků a použité ohniskové vzdálenosti jsem nakonec dospěl k tomu, že pořídím jen jeden objektiv, a to Tamron 28–75mm f2,8 Di III VXD G2. Je skoro totožný s tím, který mám u Pentaxe. Navíc je ale oproti Pentaxí verzi prachutěsný, stejně jako Sony tělo. Určitě bych chtěl ještě jeden objektiv, delší.
Otázka za 1 000 bludišťáků – když A7 III produkuje dobré fotky i na vyšší ISO, dá se ušetřit na tom, že nepořídíte objektiv se stálým f2,8, ale třeba jen se stálým f4? Jak moc je lepší kombinace bezzrcadlový fullframe, vyšší ISO a objektiv s f4 proti f2,8 s APS-C snímačem zrcadlovky s maximálním použitelným ISO 3200? Důvod tohoto uvažování je prostý – kompromis s cenou objektivu. Kvalitní objektiv Sony s f2.8 ve sportovním rozsahu 70–200 mm stojí asi 60 000 Kč nebo 45 000 Kč, pokud se spokojíte s f4.
Nabízí se i varianta tzv. pevných skel. Máte jen jedno ohnisko a s tím si musíte vystačit. Osvojíte si metodu „zoomuji“ nohama. Jaké ohnisko? Co sada 50 mm a 85 mm? Chce to zkoušet, zkoušet a zkoušet. Vhodnou volbou je zapůjčit si objektiv a vyzkoušet, jak moc vás pevné ohnisko omezí.
Obrovskou výhodou je, že pevné objektivy dokáží nabídnout světelnost, kterou nejste schopni se zoomovým objektivem mít, nebo za mnohonásobně vyšší cenu. Pro příklad – pevná padesátka od Sony s f1,8 je za nějakých 6 000 Kč, pevná pětaosmdesátka s f1,8 je za 15 000 Kč. V současné chvíli nejsvětelnější zoom objektiv od Sony 28–70mm s f2 je za nějakých 93 000 Kč.
Poznámka: Existuje ještě možnost použití tzv. APS-C režimu fotoaparátu, kdy je z velké fotky udělán automaticky výřez. Výřez z 24megapixelové fotky bude mít 10,66 megapixelu, tj. fotka v tomto módu má rozlišení 4 000 × 2 667 bodů, a to je pořád dost na prezentaci například na sociálních sítích. Z objektivu s ohniskovou vzdáleností 50 mm díky crop faktoru hodnoty 1,5 (který je v APS-C módu aplikován) získáte objektiv 75 mm a z 85 mm je rázem 127 mm. Můžete to vzít do úvahy, proč použít pevné sklo – hlavně pro tu světelnost.
Tamron 28–75mm f2,8 Di III VXD G2 a Sony Alpha A7 III
Jaké další příslušenství?
V krabici od fotoaparátu Sony Alpha A7 III najdete tělo fotoaparátu, baterii, popruh a propojovací kabel. Ale kde je nějaká nabíječka baterie? V manuálu je, že baterie se nabíjí skrz USB-C nebo Micro USB konektor, který je na těle fotoaparátu. Stačí jen libovolná nabíječka na mobilní telefon. To horší je, že fotoaparát nepodporuje žádné rychlé nabíjení a plné nabití tak trvá 285 minut, tj. 4 hodiny 45 minut. Můžete také připojit powerbanku přímo do fotoaparátu a nabíjet sice dlouho, ale kdykoliv fotoaparát nepoužíváte, v krajním případě jde fotit i s ní.
Strategicky ale asi zakoupíte nějakou externí nabíječku pro rychlejší nabíjení, a klidně nemusí být značky Sony. Leckdy narazíte na kusy, kde nabíjíte i více než jednu baterii. Koupit lze i baterii alternativních výrobců. Stejný typ baterie používá řada A7 od roku 2017 (první byl model A7R III), proto existuje několik desítek různých alternativ originální baterie. Existuje i řada recenzí. Z mnoha z nich vychází, že originál Sony baterie je v testech vždy nejstabilnější a moc se nevyplatí kupovat alternativy. Ale originální baterie není levná.
Externí nabíječka Nitecore
Poznámka: Alternativní výrobci vyrábějí svou baterii se svým logem a víte, že je kompatibilní, ale od jiného výrobce. Namátkou Patona, Jupio, Neewer, AVACOM nebo Wasabi. V tomto videu je velký test. Někdy je koupíte v sadě několika kusů, někdy s nabíječkou. Výrobci samozřejmě přiznávají, že baterie není originální. Po vložení do fotoaparátu se vám také může stát, že vás po spuštění přivítá hláška o neoriginální baterii. Dejte velký pozor na padělky – dá se sehnat i falešná Sony baterie. Lze se snadno spálit.
Další komponentou, která není součástí balení, je paměťová karta. Čím rychlejší bude, tím větší bude počet vyfocených snímků v sérii, než se zaplní buffer a bude nutné čekat na jeho vyprázdnění, tj. uložení na kartu. Fotoaparát se chlubí módem snímání až deseti snímků v RAW formátu. To umí na hodně rychlé karty. Výrobce tomu také jde naproti a první ze dvou slotů k dispozici je kompatibilní s formátem UHS-I a rychlejším UHS-II, druhý slot je UHS-I a umí i Memory Stick PRO Duo. Karty různých výrobců jsou různých rychlostí i v rámci stejného standardu. Jsou mezi nimi rozdíly cenové a asi nemá smysl kupovat tu úplně nejlevnější. Nahlédněte do testu a udělejte si představu sami.
A jakou kapacitu? Nabízí se 64 GB (po vložení 3 554 JPEG či 2 499 RAW snímků) nebo 128 GB (7 289 JPEG nebo 5 009 RAW). Větší kapacita než 128 GB už bude patrně trochu zbytečná a správa fotografií a jejich přenos do počítače pro další zpracování delší. Ale dokážu si představit, že pro natáčení videa se větší kapacita hodí. Nákup snů jsou dvě SDXC karty standardu UHS-II o velikosti 128 GB a dáte za ně asi 3 000 Kč. Nebo o něco pomalejší UHS-I a za ty dáte asi polovinu.
Zvážit můžete i nákup pokročilejšího popruhu. Jeden na krk je dodáván k fotoaparátu v balení, ale je připevněný napevno a nelze jej snadno odpojit od přístroje. Existují však popruhy, které disponují systémem snadného odepnutí a připnutí a délka se snadno upraví. Dá se jím snížit namáhání krku, když vše upnete kolem trupu.
Jak při nákupu ušetřit?
Pro pořízení fotoaparátu a objektivu existuje mnoho možností:
- koupit nový kus a nový objektiv – výhodou jsou 2 a více let záruky (patrně s příplatkem)
- koupit vše z druhé ruky, bez záruky, z obecného bazaru (Paladix, Bazoš, Aukro atd.)
- koupit z bazaru u velkých prodejců fototechniky, kde dostanete třeba i roční záruku. Fotoaparát také někdo zkontroloval a nekupujete jej naslepo.
U bazarových kusů je dobré zkontrolovat množství „nacvakaných“ fotek, tedy počet cyklů závěrky. Sony uvádí životnost 200 000 cyklů u modelů řady A7. Modely z řady 7 s R v názvu mají počet navýšený na 500 000, stejně jako řada A9 a A1. Ale celé je to ještě komplikované v tom, že když používáte jen elektronickou závěrku, tento počet cyklů vás vůbec nezajímá. Výměna závěrky ve fotoaparátu není nemožná, ale pár tisícovek stojí. V bazarech také zakoupíte použité příslušenství, rozhoduje stav.
Poznámka: Nákup v bazarech přes internet může skončit podvodným vylákáním peněz. Neplaťte nic dopředu a trvejte na osobním setkání, zasílání je velmi riskantní ať už z pohledu podvodu, nebo i poničení při přepravě. Při osobním setkání si vše řádně vyzkoušejte. Proto jsou nákupy v bazarech prodejců fototechniky o řád bezpečnější. Dostanete záruku a možnost vyzkoušení. Máte také větší šanci narazit na někoho, kdo se o techniku řádně staral a prostě ji dává dál, protože je ještě použitelná, ale on už ji nevyužije a použil starší techniku na protiúčet pro nákup nové.
Jak odprodat svou foto výbavu?
Jsou tu obecné bazary, odborné bazary a prodejci fototechniky nebo inzertní servery. Vlastně si můžete vybrat, zda si vše vyřídíte a bude řídit sami, nebo vše odprodáte a vyplatí vám peníze. Dostanete nabídku a buď ji akceptujete, nebo ne.
Mám několik aktuálních zkušeností. První s odprodejem skrz prodejce fototechniky třeba na protiúčet. Moje sestava Pentaxu ale bohužel nepatří k hitům, takže mi u jednoho řekli, že ji nevykoupí a v druhém to byl řád stokorun. Nepochodil jsem. Ale chápu to. Zákazník se hledá těžko, zvláště na „exotickou“ sestavu, i když Pentax tak exotický zase není.
Druhá zkušenost je s odborným bazarem skrz inzerci zdarma na něm. Vše jsem řádně nafotil, aby byl vidět aktuální stav, a zadal inzerát. Taky jsem zaplatil několik desetikorun, aby se inzerát objevoval hned na začátku kategorie. Nasadil jsem cenu, která byla nižší než v inzerátech jinde na internetu. Preferoval jsem odprodej celku, ale v případě potřeby jsem byl ochoten rozprodat sestavu po částech. Ozvali se dva lidé. Nakonec jsem přes tento kanál neprodal.
Do třetice všeho dobrého jsem víceméně náhodou vyzkoušel velký zahraniční odborný bazar, konkrétně mpb.com, který sídlí v Německu, a začaly se dít věci:
- Po registraci u nich jsem zadal požadavek na výkup.
- Zadal jsem, co mám, popsal stav.
- Obratem přišla nabídka a tu jsem akceptoval (nebyla vůbec špatná).
- Foto výbavu jsem zabalil a předal kurýrovi, který vše vyzvedl doma.
- Po doručení do Berlína prošla sestava kontrolou u prodejce a ten mi nabídku ještě upravil, protože dle něj bylo vše ještě v lepším stavu, než jsem deklaroval. Naopak došlo k drobné redukci ceny za tělo, rozhodoval počet nafocených snímků, který nebyl malý. I tak byla nabídka oproti původní navýšena ještě asi o 5%.
- Po akceptaci nové nabídky přišel požadavek na platební údaje, kam mají být peníze převedeny.
- Poté jsem za dva dny peníze dostal.
V každé chvíli jsem věděl, co se děje, jaký je stav „obchodního případu“ a co můžu čekat. Kurýrní přeprava byla zdarma. Počítám-li, že jsem se trefil do doby sváteční, uběhlo od zadání prvního požadavku na výkup do příchodu peněz na účet přesně 12 pracovních dnů. Tohle byla povedená akce.
Mám doma nový fotoaparát a mám k němu i dobrý objektiv. Takže je nejvyšší čas to vše prověřit v praxi. Zabalím vše do fotobatohu a půjdu do terénu. O tomhle si můžete přečíst v dalším pokračování série.
(Autorem obrázků je Svatopluk Vít.)
