Vyrážím do haly
Tento text bude založen na mých zkušenostech a mých pozorováních. Jistě má řada z vás jinou zkušenost nebo nechápe, že se můžu nad něčím tak zjevným divit. Jenže jak jsem několikrát zdůraznil – jsem amatér, který přesedlal ze zrcadlovky na bezzrcadlovku a popisuji, jak moc odlišné světy to jsou.
Jen připomenu – vlastním bezzrcadlovku Sony Alpha A7 III a měl jsem Pentax K-S2 skoro 10 let. Nabil jsem baterii, nasadil objektiv (Tamron 28–75mm f2,8 Di III VXD G2), do slotů dal dvě stávající paměťové karty zakoupené k Pentaxu a fotoaparát uložil do foto batohu. V dobré náladě jsem vyrazil do haly. Rozvrhl jsem si své testy do dvou dnů, protože se konaly dva tréninky, každý v délce tři hodiny. Ideální čas na testy.
Tréninky se konaly ve dnech mezi vánočními svátky a posledním dnem roku. Vládla uvolněná nálada a nebyl jsem rušivým elementem. Na úvod jsem deklaroval, že jsem nepřijel fotit trénink, ale v reálných podmínkách vyzkoušet, jak fotit s novým foťákem. Pokud teamgym znáte, víte, že jsou v něm obsaženy tři disciplíny, ovšem na tréninku byla vynechána pohybová skladba, zůstala tak jen akrobacie a přeskoky. Vlastně dvě akčnější složky, ideální prostředí pro test.
Technické parametry pro boj „zblízka“
Jaké technické parametry sestavy mohu při mém focení využít?
- světelný objektiv s f2,8
- 693 ostřících bodů
- rychlost snímání až 10 snímků za sekundu
- focení do formátu JPEG nebo RAW, případně obou zároveň se separací na jednotlivé paměťové karty
- tiché snímání (alias elektronická závěrka) vs. mechanická závěrka
- zabudovaná pětiosá optická stabilizace
- zabudovaná Wi-Fi a FTP klient
Den první
První den jsem nastavil foťák tak, že jsem fotil v módu priority závěrky (volič režimů v poloze S) a do formátu JPEG (Extra jemný). Velikost souboru s fotografií je asi 20 MB. Jako základní čas jsem vzal 1/640 sekundy a nastavil automatické ISO. Taky jsem nastavil režim focení na kontinuální ostření (AF-C) v módu kontinuálního snímání Hi+ a širokou ostřící oblast. Hala byla nerovnoměrně osvětlená, takže jsem si chvíli hrál s vyvážením bílé (fotil jsem přece do JPEG formátu).
Poznámka: Sony nabízí malou vychytávku. Pokud vlastníte originální krytku na bajonet (případně je stejná i na Sony objektivech), která je šedá, máte zároveň i plochu s 18% šedou pro vyvážení bílé. Stačí jít do nabídky a spustit nastavení vyvážení bílé a vyfotit tuto krytku. Fotoaparát se sám nastaví.
První fotky ukázaly, že fotoaparát fotí při dané rychlosti závěrky s ISO 2 000 – 6 000, dle místa. Na starém Pentaxu byl strop pro rozumné množství šumu ve fotkách ISO 3 200. Sony zvládne s přehledem i ISO 6 400 a stále není fotka moc zašuměná, dobře použitelná je i hodnota 12 800. Tohle byl jasný posun v kvalitě fotek.
Další novinkou bylo ostření. Neskutečně mne překvapilo, jak snadné bylo udržet gymnastky „ostré“ a jak prudce se navýšilo procento ostrých fotografií v porovnání s Pentaxem. Vážně byl Pentax tak pomalý? Průvodním jevem mnoha hodnocení bezzrcadlovky Sony A7 III v recenzích, je vždy zmínka o tom, že automatické ostření je rychlé a dobré a i po několika letech od uvedení fotoaparátu na trh není v porovnání s konkurencí stejné kategorie vůbec špatné. Protože jsem testoval různá nastavení (přepínal jsem rychlost kontinuálního snímání a přepínal i Oblast ostření na Zónu nebo Střed), zkoušel jsem i „ostření na palec“.
Existuje totiž možnost, kdy po namáčknutí „půl“ spouště nedojde k ostření a ostření pak řídíte jiným tlačítkem na fotoaparátu. Máte tak možnost zaostřit a ponechat zaostření na konkrétní místo a provést změnu kompozice záběru. K přeostření dojde až ve chvíli, kdy vy chcete. Přiznám se, že tato metoda vyžaduje trochu zručnosti, protože jedním palcem ostříte a druhým mačkáte spoušť, ale dá se to zvládnout vcelku rychle. Nicméně jsem zjistil, že pro můj styl focení mi ostření na palec nevyhovuje a zůstal jsem u klasiky.
Fotil jsem výhradně přes elektronický hledáček a poměrně rychle jsem přestal vnímat rastr displeje. Ano je tam, je to jiné než u čistého obrazu na zrcadlovce, ale zvyknete si. V přímém srovnání s jiným fotoaparátem disponujícím větším rozlišením hledáčku ten rozdíl vidíte, ale já osobně nemám s hledáčkem a jeho kvalitou žádný problém. Dokonce jsem zjistil, že i případný náhled na fotku dělám radši skrz hledáček než skrz zadní displej.
Poznámka: Ve specifikaci Sony píše, že EVF u modelu A7 III má 2,36 milionu bodů tj. rozlišení 1 024×768 bodů. Čtvrtá generace má již 3,68 bodů, tedy 1 280 × 960 bodů rozlišení. Třeba poslední model A9 III nebo A1 II má již 9,44 milionu bodů (2048 × 1536). Toto rozlišení patří ke špičce ve světě bezzrcadlovek.
První den jsem nafotil asi 1 600 fotografií a něco kolem 5 minut videa. Po příjezdu domů jsem zkontroloval nabití baterie a hlásila 66 % dostupné kapacity. To jsem trápil fotoaparát i úlohou, která byla poměrně triviální a s tímto přístrojem snadno proveditelná, ale energeticky náročnější.
Na mobilu jsem si spustil aplikaci Imaging Edge Mobile. Připojil jsem se k fotoaparátu pomocí Wi-Fi a mohl jsem si vybrat, které fotografie si stáhnu. Ty jsem pak dostal do telefonu a byl schopný je ihned dále nasdílet těm, kteří je chtěli. Ale nemusíte se bát používat i čistý RAW, aplikace umí provést konverzi a máte k dispozici JPEG ke sdílení.
Den druhý
Změnil jsem nastavení a přepnul do RAW komprimovaného formátu (výsledný soubor má asi 24 MB). Další parametry, jako rychlost závěrky a mód fotoaparátu, jsem ponechal stejný (tj. mód priority závěrky, AF-C s Hi+ a automatickým ISO). Jednou z výhod nového přístroje je fakt, že dokáže snímat snímky s vysokou frekvencí. Krásně tak můžete vidět fáze pohybu cvičenky nad nářadím.
Tady jsem poprvé pocítil, že ne vše mám ještě vyladěné. Konkrétně jsem „zatížil“ fotoaparát sekvencí 15 snímků rychle za sebou a zpozoroval, že musím chvíli počkat, než budu schopen pokračovat dál. Důvodem zpomalení byla pomalá paměťová karta. Samozřejmě že fotit jde, jen si u rychlého snímání počkáte, pokud buffer zaplníte a než se zapíše na kartu. Ale bavíme se o řádu sekund. Je to jen nepříjemné. Takže vím, že investice do výkonnějších a rychlejších karet budu muset udělat.
Zároveň jsem pak přepnul fotoaparát do módu „tichého“ snímání, kdy je mechanická závěrka nahrazena elektronickou verzí. Tady se objevil první velký nezvyk – jak poznat, že jste nafotili snímek? Vypnul jsem jakékoliv zvukové signály fotoaparátu, zapnul elektronickou závěrku a v režimu rychlého snímání nemáte moc možností poznat kolik snímků bylo nafoceno. To je veliký rozdíl.
Poznámka: Fotoaparáty řady A7 trpí v módu tiché závěrky jednou vadou – při focení v umělém osvětlení se v obrázku mohou objevit záhadné pruhy (anglicky se tomu říká banding). Je to způsobeno nekvalitním světelným zdrojem (bliká) a malou rychlostí čtení dat ze snímače. Při focení se prostě potká bliknutí s načítáním obrazu. Byl jsem si této vlastnosti vědom, i když světlo v hale mi tento vedlejší efekt nezpůsobovalo. Ale doma ano, při testování jsem ho viděl. Navíc to patrně nebude vlastnost jen Sony fotoaparátů. Řešení je obvykle snadné – vypnout mód elektronické závěrky. Nebo ještě prodloužit čas závěrky – hodnota 1/160 sekundy a delší byla doma použitelná a pruhy se nekonaly.
Více jsem si hrál i s oblastí ostření. Výchozí Široká byla fajn, při přepnutí na Zónu či Středový bod to také šlo, dalo se lépe specifikovat, kde bude ostření třeba. Ale návrat k výchozí hodnotě vlastně plně postačoval.
Za druhý den tréninku se mi na kartách nahromadilo dalších 1200 fotografií, které jsem pak následně chtěl zpracovat v počítači. Energeticky to taky bylo zajímavé. Po dvou dnech focení a zhruba 2 800 fotografiích a asi 10 minutách videa dávala baterie k dispozici ještě 36 % kapacity. Plyne mi z toho taková malá rovnice – při mém stylu focení mi fotoaparát „sežere“ 10 % kapacity baterie za hodinu.
Výhody a nevýhody z praxe
Zajímavé je samozřejmě srovnání, tedy mé postřehy k tomu, jak se chová bezzrcadlovka oproti zrcadlovce. Je zde řada rozdílů. Nejvíce mne překvapila pohotovost a procento „ostrých“ záběrů. V porovnání s Pentaxem je to obrovský rozdíl. Ruku v ruce s tím jde i rychlost snímání. Pro účely tréninku a kontroly chyb je to skvělá věc. K dispozici máte více fází ve skoku a v provádění cviku. Není problém mít třeba 20 fotek fází. Pak už je to jen postavit se na určité místo a zmáčknout a držet spoušť.
Překvapilo mne, že na rychlost snímání má takový vliv paměťová karta. Právě pro účely kontinuálního snímání je pomalá karta nevhodná. Dokonce dostanete i „upozornění“ pokud chcete natáčet video (typicky 4K). Fotoaparát samozřejmě disponuje bufferem, který se dokáže zaplnit dle toho, jak rychle stihne vaše karta ukládat pořízené fotky. Čistě technicky má paměťový buffer kapacitu jako v tabulce níže.
| Kvalita obrázku | Kapacita bufferu |
|---|---|
| Standardní JPEG (6 Mpx, 3008×2000) | 177 snímků |
| JPEG kvality Jemný (10 Mpx, 3936×2642) | 172 snímků |
| JPEG kvality Extra Jemný (24 Mpx, 6000×4000) | 163 snímků |
| Komprimovaný RAW | 89 snímků |
| Nekomprimovaný RAW | 40 snímků |
Z toho si odvodíte, jak dlouho můžete fotit, než se fotoaparát „zmrazí“ a začne ukládat na kartu a vám nezbude než čekat několik desítek sekund. Ale to množství fotek, je poměrně velké a buffer nezaplníte tak snadno.
Velkou neznámou pro mne bylo snímání fotek v módu tiché závěrky, kdy jsem nebyl schopen poznat, kolik snímků v sérii jsem vlastně nafotil. Po přepnutí do módu Hi+ je velmi těžké vyfotit jen jeden záběr na stisk spouště – vždy jich vyfotíte více. Fotoaparát je tichý a vůbec nedává najevo, že snímek byl pořízen.
Mám tady i takovou drobnost – pokud jsem točil video a vytáhnul si zadní displej, zablokuje se náhled skrz EVF. Teprve poté, co zasunete displej zase dovnitř, EVF začne fungovat. Potíž je v tom, že se mi povedlo displej ne úplně dobře dovřít a pak jsem hledal důvod, proč nejede EVF. Nestalo se mi to jen jednou. Je zapotřebí si na to dát pozor.
Ve výchozím nastavení také fotoaparát po přepnutí do módu Video neumí spustit nahrávání zmáčknutím spouště, ale jen dedikovaným tlačítkem s červenou tečkou. To může být trochu matoucí. Ale jde to změnit v nabídce.
Vyplatí se pohrát si s nastavením a některé volby si dát do panelu rychlých voleb, případně jim přiřadit jedno z několika dostupných tlačítek. Můžete pak některé věci snadno zapnout/vypnout. Dospěl jsem k tomu, že mi stojí za to takhle rychle umět nastavit mód snímání tj. kontinuální nebo jednotlivý záběr a ostření na oko/obličej.
Všeobecně je pro mne zatím složitější hledat změnu parametrů v nabídce, dosti často nemám úplně přesnou představu, kde nastavení je. Jenže právě k rychlejšímu přístupu slouží nabídka oblíbených voleb a panel s rychlým přístupem. Nabídka je dostupná anglicky nebo i česky (a v dalších jazycích). Doporučuji ponechat si nabídku v angličtině alespoň pro začátek, protože najdete více návodů pro nastavení v angličtině a někdy vám úplně nemusí být jasné, jak zní položka v originále a z českého překladu to napoprvé neodvodíte.
Jsem spokojen
V zásadě jsem byl při focení velmi spokojen a byl jsem schopen dosáhnout požadovaného výsledku rychleji, než s Pentaxem. Přechod ze zrcadlovky na bezzrcadlovku tak u mne znamená veliké vylepšení mého způsobu práce s fotografiemi. Zbývá ještě poslední střípek a to jak si poradí s fotografiemi software v Linuxu. Nebo budu muset nainstalovat Microsoft Windows?
