Hlavní navigace

Světem OS skrz na skrz: GoS

Vladislav Janeček

V dnešním díle seriálu o operačních systémech se budeme věnovat zajímavému operačnímu systému, který pochází z širých plání velkého Ruska.

GoS

GoS je – jak již název napovídá – Grafický operační Systém. Svým vzezřením velmi připomíná MacOS nižších verzí, avšak kromě podobného vzhledu pracovního prostředí zde již žádnou další podobnost nenajdete. GoS běží na každém PC kompatibilním počítači, který disponuje VGA grafickou kartou, procesorem alespoň 286 a dvěmi megabajty operační paměti. Pevný disk není nutně zapotřebí (systém dokáže fungovat ze tří disket), pokud jej však ve svém počítači máte, ušetříte si spousty času. Operační systém podporuje tyto hardwarové komponenty nebo součásti:

x86 procesory
Compact Flash pro uložení systému a dat
2D grafické čipy
dotykové displeje
zvukové karty
bezdiskové systémy
malé množství operační paměti
bezdrátovou komunikaci
rozhraní PCI, IDE

Vnitřek systému se hodně podobá operačnímu systému WorkBench, známému z počítačů Commodore Amiga – především způsobem práce s pamětí; běh z disket a obsluha některých periferií (především grafické karty) jsou skutečně velmi, velmi podobné, ne-li identické.

Nejkurioznější na celém systému je skutečnost, že v něm neexistuje žádné jádro (kernel)! Každá aplikace je sama sobě jádrem, ve vztahu k ostatním je vlastně samostatným operačním systémem a s ostatními aplikacemi jen spolupracuje. Jak to funguje v praxi? Naprosto výtečně, protože modul, který dodává aplikaci funkce jádra, se přikompilovává přímo k aplikaci. To znamená, že velmi jednoduše máte několik běžících aplikací, z nichž každá používá jinou verzi jádra. Protože je modul jádra pevně přikompilován k aplikaci, nelze jej například upgradovat – vyměnit za novější.

Tato zdánlivá nevýhoda je současně největší výhodou. Autor každé aplikace zkompiluje jádro právě s tou verzí jádra, se kterou spolupracuje nejlépe. Proto je ten nejdůležitější – a také nejslabší – článek operačního řetězce – spojení aplikace/jádro – maximálně bezpečný a stabilní. Vyhnete se nebezpečí, že po upgradu systému přestanou některé starší aplikace fungovat.

Ano, systém je plně modulární a díky své architektuře se hodí pro nasazení v oblastech krizového řízení různých technologických zařízení, kdy při upgradu jednoho modulu (aplikace) všechny ostatní aplikace nadále vykonávají svoji funkci. Základní síťová komunikace probíhá prostřednictvím protokolu TCP/IP, což otevírá tomuto systému cestu do oblasti náročných internetových serverů.

Pro tento operační systém prozatím není dostatek aplikací potřebných pro běžnou kancelářskou práci – v základním balíku software jsem objevil pouze jednoduché vývojové prostředí (C++), jednoduchý správce plochy a ikon, kalkulačku a textový procesor, který je svými schopnosti někde na úrovní obyčejného zápisníku. Pro přístup k souborům se používá běžný FAT16 souborový systém, díky kterému lze na disk přistupovat i z jiného operačního systému.

Operační systém GoS byl pro mne velkým překvapením po všech stránkách. Překvapila mne země vzniku, malá velikost a přijatelná rychlost (i když rychlost je prozatím největší slabinou podobných operačních systémů).

Také si vzpomínám, že na oficiálních stránkách americké agentury NASA je u popisu mezinárodní vesmírné stanice uvedeno, že výpočetní systém orbitální stanice tvoří na amerických modulech počítače s operačními systémy Unix a Windows NT, a na ruských modulech se o řízení starají laptopy s neznámým grafickým operačním systémem ruské provenience. Při pohledu na ruský grafický operační systém GoS mne napadá jedno vtíravá a neodbytná myšlenka – a proč ne?

Našli jste v článku chybu?