Názory k článku Grafická karta EGA: pouze mírný pokrok v mezích zákona

Jen tak pro zajímavost, Atari ST měl procesor 68K až jako druhou volbu. Původně to měl být NS32000. Teprve když Tramiel zjistil, že NS nebyl schopný ho dodávat v požadovaném množství a hlavně za požadovanou cenu, přikázal šéfovi projektu Shivjimu, aby návrh přepracoval pro M68K.

jj Tramiel byl drsnej obchodník. Navíc v době, kdy se fakt rozhodovalo o budoucnosti osobních počítačů. Zajímavá doba (zažil jsem, i když většinou jen zíráním do ceníků s barevnými fotkami Mega ST, Amigy atd., kde většinou na obrazovce byly naprosto nepochopitelně kvalitní screenshoty :)

Díky za již tradičně zajímavý článek :) Jenom dobře míněná poznámka: ty narážky na to, jak IBM "objevilo" smysl grafické palety a posměšné poukazování na možnosti Amigy apod. trochu snižují celkově vynikající úroveň, mimo jiné i proto, že jsou fakticky nesprávné. V témže roce (1984) IBM přece vydalo i špičkovou kartu PGA, která už měla paletu 4096 odstínů a rozlišení 640x480 ve 256 barvách, což ve své době nemělo konkurenci. Samozřejmě ve srovnání s EGA i s Amigou a Atari ST to bylo někde úplně jinde i cenově.

díky a beru to. Ona se ale EGA skutečně moc nepovedla, i když měla dobré načasování a výbornou startovní pozici (kdo jiný by měl prosadit nový grafický standard, než silná IBM že).

Za některé věci asi inženýři nemohli (třeba ta zpětná kompatibilita a chybějící piny na DE-9 - takže práce s paletou je hodně omezená, to si ukážeme příště), ale v dalších oblastech se mohli dívat trošku víc do budoucnosti, ne jen 2-3 roky dopředu, když bylo jasné, jak a hlavně kam se obor konzumní počítačové grafiky posouvá.

(já to kdysi nechápal, ale teď už asi vím, že prostě korporát je interně velké množství sil, které o sobě buď vůbec neví, nebo proti sobě bojují. IBM měla svá želízka v ohni, třeba řekněme z jiného oboru REXX, ale na PC mnoho z těch věcí prostě nešlo - paradoxně zrovna ten REXX portoval někdo jiný. A někdy se asi nechtělo, aby PC konkurovalo něčemu jinému.)

Pokud na to nahlížíte takhle, tak je zajímavé si povšimnout, že ta doba 2-3 roky od uvedení karty EGA celkem přesně odpovídá nástupu PS/2 a s ním i VGA a zároveň nechvalně proslulé sběrnice MCA ;) Aneb, aniž bych měl k dispozici nějaké interní informace, lze si snadno představit, že EGA byla skutečně zamýšlená jenom jako dočasné řešení, především aby PC-AT byl konkurenceschnopný pro náročnější aplikace. IBM coby megakorporát v té době asi už věděla, kudy se chce ubírat: na jedu stranu konečně akceptovala grafiku jako základní funkci osobního počítače, ale formou proprietárního uzavření a pokusu o monopolní postavení. Skutečný přechod na pořádnou grafiku pro všechny uživatele (VGA) tak logicky chtěla spojit s PS/2, a nějaké příliš dobré grafické možnosti za dostupnou cenu pro klasické PC by tím pádem byly v podstatě nežádoucí.

To dává smysl, ano (hlavně ta snaha mít PS/2 víc uzavřenou, než původní PC, které bylo masivně klonováno). Možná do toho trošku zapadá i PC jr (někdy okolo 1984), kde byla snaha dosáhnout líp na domácí segment. To se, jak víme, nepovedlo, byly tam jiné problémy (a přitom šly řešit relativně snadno, ale ono se to zpětně radí :-)).

Pokud jde o to PC Jr, jeden francouzský časopis to tehdy krásně popsal takto. Celý problém spočíval v tom, že firma IBM chtěla splnit trojici požadavků:

1. Snažit se prodávat záměrně omezený počítač (nesměl konkurovat PC-XT);
2. Snažit se ho prodávat za vysokou cenu (IBM přece něco znamená, že); a...
3. ... snažit se to takto prodávat.

Takže PC Jr sice mělo podstatně lepší zvuk, prosím. Mělo taky - teoreticky - podstatně lepší grafiku, i když v praxi už tak moc ne, ledaže člověk draho dokoupil rozšíření video RAM. Zároveň ale mělo absolutně nepoužitelnou klávesnici, RAM nebyla nic moc i ve srovnání s tehdejšími osmibiťáky, naprosto minimální možnosti rozšíření a kompatibilita s IBM PC byla taková všelijaká.

Na druhou stranu, Tandy se podařilo vrazit nohu mezi osmibity a PC se svojí Tandy 1000 sérií, která je PC Jr kompatibilní a prodávala se dobře do začátku 90 let. ( https://en.wikipedia.org/wiki/Tandy_1000 ).
Ale Tandy už mělo zkušenosti osmibity TRS-80 a Tandy CoCo.

24. 7. 2024, 18:01 editováno autorem komentáře

no v oblasti osobních počítačů bylo PC (PS/2 šlo trošku jinam) ale fakt chudej příbuznej, co se týkalo grafiky i zvuku. Lámat se to začalo až u VGA a řekněme Sound Blasteru + 386, kde Doom ukázal, že hrubá výpočetní síla asi vyhraje nad sofistikovaným HW.

Ano, takto si to také pamatuji. Prakticky až do Doomu jsme záviděli amigistům jejich super graficky vymazlené hry. Pak přišel Doom, všichni jej chtěli, lež na Amize nebyl. Teprve po několika letech vyšla nějaká hra v podobném stylu. Ona ta Amiga měla prostě problém to výpočetně utáhnout a nejsem si jistý jestli ten 3D mód nebyl tak trochu nafejkovaný. Bohužel si nevybavuji detaily, jméno hry, ani o čem (kromě ne-dlaždicového 3D pohybu) hra byla. :)

Hlavní problém Amigy a spol. byl, že nešlo vykreslit pixel zapsáním jednoho bajtu. Muselo se bitmaskovat v bitplanes po jednom pixelu, protože narozdíl od 2D grafiky každý pixel se generoval jiný. U sprites byla vždy po šířce sprite stejná řada zdrojových pixelů, takže hra vyřídila každý bitplane pro celý řádek najednou. Zajímavostí je, že CD32 herní konzole varianta Amigy měla ASIC (společný s obsluhou CD), který umožňoval přímé kreslení pixelů, a tento obvod z toho pak automaticky v pozadí aktualizoval bitplanes. Škoda že Amiga ten obvod nedala i do novějších Amig a jako rozšiřující kartu do starých.

EDIT: Pak nějaké 3D hry na Amigu vyšly. Ale musely počítat s tímto omezením výkonem vykreslování. RPG chodící hry tak byly hodně trhané. Některé 3D hry zas měly velmi málo barev (aktualizovat jednu, dvě bitplanes max). A některé malý výřez pro 3D obraz.

23. 7. 2024, 16:05 editováno autorem komentáře

Jako správný generál po bitvě se na tohle dívám tak, že specializovaný chipset á la Amiga (Blitter, Copper atd.) byl v podstatě berlička. Amiga byla původně navržená jako herní konzole, teprve Commodore se rozhodl jí prodávat radši jako osobní počítač. Jay Miner a jeho tým věděli, že 68k s taktem 7 Mhz nebude stačit na grafické animace, se kterými počítali. Výkonnější procesory tehdy už existovaly (byl 68000 16 MHz, 68020, 80286 25 MHz) ale cenově vůbec nepřipadaly v úvahu pro herní trh. Takže HW sprity atd bylo řešení, které umožňovalo dělat 2D animace, které by samotný procesor nezvládal, a přitom nesrovnatelně levnější, než bz bylo silnější CPU. Jak šla cena výkonných procesorů dolů tohle pochopitelně ztrácelo smysl.

Princip hardwarové akcelerace ale zůstal. Vždy bylo levnější přidat specializovaný obvod než vyžadovat výkonější obecný CPU. Např. zvukovky, modemy, pak 3D karty... a dnes např. video kodeky a neuronový koprocesor.

jeste na 386 stacilo ve woknech zahybat mysi a vykresleni te sipky (kurzoru mysi) si vzalo klidne i 10%-15% CPU, nekdy to i zasekavalo zvuk. Takze tady HW akcelerace mela smysl, i kdyz to nebylo herni PC. Nabizely to napriklad pozdeji cipy od S3 a dalsi.

Nevím ale, jestli tohle byl problém výkonu CPU nebo spíš toho, že aktualizace framebufferu (pohyb myši) a zvuk se musely dělit o sběrnici ISA: 16 bitů, 8 MHz, což nebylo o nic lepší, než mělo staré dobré Atari ST. Ostatně na Atari ST to bylo identické, měl jsem jakýsi freeware, který uměl přehrávat samply jako ozvučení událostí na desktopu, a při pohybu myši zvuk kolísal :)

PGA byla spis profi-karta cilena pro CAD-aplikace (mela nakej svuj ko-procesor a ram pro takove ty 3d-operace). Spolu se specialnim monitorem to stalo vice, nez PC/XT. Byla to jen takova kratka odbocka od linie MDA/CGA/EGA, bez primeho pokracovani...

Technicky sice PGA pokračování přímo neměla, ale ideově a komerčně ano. V éře PS/2 se základem stala VGA, ale IBM současně nabízela i profi kartu XGA, která už v podstatě uměla to, co mnohem pozdější SVGA.

Měla pokračování jako všechno od IBM - klony. Ty uměly jak svoje SVGA API, tak compatible API s původním IBM PGA:

https://www.computer.org/publications/tech-news/chasing-pixels/Famous-Graphics-Chips-IBMs-professional-graphics-the-PGC-and-8514A

"In the late 1980s and early 1990s, several companies reverse-engineered the 8514/A and offered clone chips (i.e., software compatible) with ISA support. Prominent among those was Paradise systems (which was acquired by Western Digital) PWGA-1 (also known as the WD9500), Chips & Technologies 82C480, and ATI’s Mach 8 and later Mach 32 chips. In the early 1990s compatible 8514 boards were also based on TI’sTMS34010 chip. All of the clones were faster, due in part to new higher density VRAM chips, and as a result pushed the display resolution up to 1280 × 1024 with 24-bit, 16 million colors — truly a workstation in a PC."

Ten EGA pinout ma preklepy: pin 6 a 7 ma byt 2/3 intenzity, nie 1/3.

opravuju, díky za upozornění

Pár poznámek:

1. "Režim 0×0f dokáže „vykouzlit“ grafiku i na původních MDA monitorech, podobně jako karta Hecules. Zde se akorát používají 3 stupně šedi. 640×350, 3 (BW)" -- Nevím o tom, že by nějaká hra tento režim používala. Pokud měl někdo MDA monitor, tak používal Hercules, a ten hry podporovaly. No a když EGA neemulovala Hercules, tak na hry byl MDA montior k ní k ničemu.

2. "A pokud má monitor tento pin uzemněn (což může, ale nemusí), dojde k poškození výstupních zesilovačů EGA." -- Z tohohle důvodu monitory podporující 64 barev měly fyzyický přepínač, zda je do něj zapojena EGA karta. Jen pak mohly hry používat 320x200 s namíchanými barvami:
https://swarmik.tumblr.com/post/179660020524/ega-64-color-320x200-mode-on-switchable-monitors

3. Bitplanes nebyly kvůli omezenému mapován do konvenční paměti. To by šlo udělat jako SVGA po dlaždicích, kde 640x200x16barev se vejde najednou (64 kB), a v případě 640x350x16barev by se obrazovka rozdělila např. na horní a dolní půlku. Bitplanes byly kvůli rychlosti tehdejších RAM čipů, které nebyly dost rychlé na sekvenční čtení tolika dat. Proto se zapojily RAM čipy paralelně a v každém byla uložená jen část každého pixelu. Stejně to proto měly lowcost (často herní) počítače. Naopak unixové stanice měly sadu doplňujících čipů, které toto skrývaly (dělaly v pozadí).

Ad 1. První grafická karta od ATI byla CGA karta pro MDA monitory. Měla jak MDA režim(y) (hires textmode), tak CGA režimy. Jumpery pro režim po bootu a měnitelné za běhu konzolovou utilitou.

Mělo to klasicky 320x200x4bravy, obraz byl roztažen správně a 4 stupně šedi byly taky správně (ne dithering). Používalo to nějaké hacky, které v případě originálního prvního monitoru od IBM ho mohly poškodit, přinejmenším snižovaly živostnost. U monitorů od jiných výrobců ("klonů") problém nebyl. Druhá revize té ATI grafiky uměla i 640x200x2barvy.

2. neni ten problem presne opacnej? Tj. kdyz mam EGU a narvu do ni nejakej CGA monitor? Jestli si pamatuju (sam jsem mel az VGA, po atarku), tak ten problem byl s nejakymy no-name monitory, kde no-name je vlastne cokoli mimo IBM nebo mozna jeste Compaqu. Treba v Evrope Olivetti delala veci mozna levneji ale nekompatibilneji.

Ano, takto je to popisované v článku. Uzemněný druhý pin na CGA monitoru zničil EGA kartu. Proto byl na moderních monitorech přepínač, zda je do něj připojena CGA karta (i druhý pin je uzemněn), nebo EGA karta (pin uzemněn není a je tam nějaké to další info pro EGA). A pak je potřeba, aby aplikace explicitně řekla, že chce používat tento rizikový mód. V odkazovaném postu je vidět, že hra nabízí odděleně standardní EGA 16 pevných barev a přídavný s 16 barvami z palety 64 barev.

to je divny, ze to nejak neosetrili primo na karte. Vsak je to bezny TTL jestli si pamatuju, takze nejaky proudovy omezeni by tam slo docela snadno pridelat.

Moc se těším na VGA.
Ostatně z VGA se dalo vytřískat už hrozně moc.

jj. kombinace VGA + 386 (+-) a par 3D her posunuly PCcko hodne dopredu a skoro pohrbily Amigu a STcko (coz me mrzi, ale proste ani pozdeji s AGA to uz Amiga neutahla). Takze ted mame komoditni HW :)

Jak skoro, to byla už cesta bez návratu ;-)

tak nechtěl jsem si zapřehánět, ale v podstatě ano. Amiga to ještě chtěla zachránít přes nový chipset AGA (velmi dobrý btw), Atari šlo trošku jinou cestou s TT030, ale s tím že běžná ST řada dostala Mega STE, ale bylo to takové už "zpomalené" a hlavně Mega STE vlastně bylo pořád to stejné STčko s BLiTTERem, nic navíc (takže pořád horší než VGAčko).

STE mělo stereo PCM zvuk, což byla proti původnímu ST velká výhoda. Amiga byla pořád lepší, ta měla 2x2 kanály stereo a vzorkovací frekfence šla jemně nastavit, kdežto STE mělo jenom předem nastavené možnosti vzorkování. Zase ale nejvyšší volitelná frekvence byla 50 Hz, kdežto u Amigy jenom něco kolem 25 Hz, tohle bylo skvělé téma na nekonečné debaty a hádky ve škole :D Úplně nakonec byl ještě Falcon, ten měl grafiku SVGA plus režimy 16bpp a zřejmě nejlepší zvuk své doby díky (bouchli tam DSP M56k 33 MHz a šestnáctibitové ADC/DAC, to už Paula nestíhala). Ale byl to jenom 68030 16 Mhz v době, kdy už byly běžné i486 DX2 66, neměl samostatnou video RAM, byly problémy s kompatibilitou (za to ale mohli hlavně sami vývojáři, kteří na ST s oblibou používali nedokumentované funkce) a dá se říct, že celkově už přišel s křížkem po funuse.

To pohřbilo Amigu, STčko, NeXT, FM Towns a všechny ostatní, nakonec i SGI. Apple přežilo jenom díky tomu, že taky přešlo na komoditní hw. Prostě proprietární systémy představovaly menší trh a neumožňovaly takové úspory z rozsahu, aby se vyplatilo do nich tolik investovat. Někde jsem četl, že celý původní chipset Amigy (OCS) byl nějakých 48000 transistorů. Dneska má samotný jeden řadič USB o několik řádů víc. Proti tomu žádná firma nemohla samotná konkurovat.

Amiga a ST byly skvělé ve své době, ale jejich doba skončila a nemusí nás to mrzet. Jenom díky tomu máme dneska počítače, o jakých by se tehdy nikomu ani nesnilo.

Mě to mrzí, protože se vytratila elegance a táhneme to jen na sílu větším výkonem, a to jak HW, tak i SW (a mnohdy vůbec, ale vůbec možnosti HW nevyužíváme). Jasně, to není nic, co bychtom nepřežili, na druhou stranu nic, nad čím bych osobně nějak vnitřně jásal.

Gegen Apetit keine Disputat, ale s tou elegancí bych to neviděl tak jednoznačně. Dnešní stroje s PCIe, totálně plug and play a koncipované v podstatě jako vysoce paralelní distribuované systémy mi zas tak neelegantní nepřipadají, instrukční sady Aarch64 i AMD64/x86-64 se zbavily balastu minulosti (hlavně nenáviděného segmentového adresování u x86...) a v některých ohledech jsou elegantnější, než byl starý 68k, např. mají skutečné GPR, SIMD, DSP instrukce atd. Moderní GPU si člověk může naprogramovat, aby dělaly cokoli kdo chce, včetně těch spritů a scrollingu, když na to přijde. NVMe je rozhodně elegantnější, než diskety. Digitální LED obrazovky taky považuju za elegantnější, než CRT. Všechny periferie od klávesnice a myši po externí úložiště používají univerzální jednotné konektory, místo aby byl počítač zaplácaný konektorem na myš, konektorem na klávesnici, konektorem na joystick, konektorem na čtečku disket, jiným na externí hard disk, sériovým konektorem na modem, paralelním na tiskárnu a pak všemožnými bastly na sampler a podobné věci. Jasně, Amiga a ST byly úžasně jednoduché a transparentní, ale dnešní komplexnost odpovídá komplexnostni dnešních očekávání.

Moc dekuji za tuto serii pane Tisnovsky. Je to me mladi, akorat jsem to vse uz temer zapomnel. Ja se spise specializoval na zvuk, dodnes jsem hrdy na svuj program v ASM, ktery se vesel do 64kB (com) a umel prehravat WAVy vcetne moznosti posuvu. Strasne spatne se v te dobe shanela dokumentace a ja byl stastny, kdyz jsem sehnal programatorsky popis rozhrani SoundBlasteru, to myslim v Sysmanovi nebylo.

Díky (a ne, v Sysmanu už o SB ani o Adlibu není. Možná zmínka o Covoxu, ale taky trošku pochybuju)

Děkuji za další díl seriálu. Zkouším si příklady, ten poslední s nastavování barev pomocí bitplane mi dal trošku zabrat než jsem to pochopil. Musel jsem si ho napsat po svém, výsledkem je že mám pruhy svisle. Jinak na rozdíl od Herculesu mi fungují všechny příklady korektně v příkazovém řádku WIN-XP-32. Je vidět že tam ta podpora EGA (a i CGA) pořád někde je. Jediný co mne pobavilo, když se v textovém režimu nastavil font 8x8, tak při zobrazení v okně se písmenka vůbec nezměmila, jen se zvětšilo okno, aby se do něj vešlo 43 řádků. Po přepnutí do full screenu se to chová korektně. Grafický programy se do fullscreenu přepnou automaticky. Jen doplňuju před exit přepnutí zpět do textu gfx_mode 2.

Nejsem si ale jistý, zda se "bůh Wintel" někdy setkal s kartou EGA Sám marně vzpomínám jestli jsem někdy přišel do styku s EGA. Maturoval jsem v roce 1991 Na SPŠ byla různá směs PC/PC-XT (NB-16...) a tam byly CGA nebo Herculesy. Někdy ke konci pak byla nová učebna vybavená počítači DMC (386SX bez HDD) a ty měly už VGA. Na ČVUT jsme v prvním ročníku chodili do učebny s XT kde byli Herculesy (pamatuju si jak se nekorektně zobrazovala čeština) a pak už to byly zas ty DMC a různé 386/486 s VGA/SVGA. Nejzajímavější byla učebna kam jsme chodili na AutoCAD. (poslední kde se muselo přezovat). Byly to 286 předpokládám s 287. K počítači byly připojený dva monitory jeden na grafiku a druhý na příkazový řádek. Jaké tam byly grafické karty netuším. K tomu bylo specíální polohovací zařízení (něco mezi tabletem a myší). Pokud si to vybavuju správně tak v přední části bylo plexisklo na něm kruhová cívka a nakreslený zaměřovací kříž. Myslím že se to muselo pohybovat po speciální podložce (kde nahoře byly nakreslený funkční klávesy?)

To byl tablet (v puvodnim vyznamu), predpokladam neco jako toto? https://getdrawings.com/image/cad-tablet-drawing-60.jpg

Skvela vec na "obreslovani" stavebnich vykresu napriklad, protoze v 90. letech se u nas masivne digitalizovalo a toto byl jeden ze zpusobu, jak dostat neco z papiru do vektorove podoby.

Jinak EGA byvala v hodne noteboocich jeste prave v tech devadesatkach, kdyz uz by teoreticky mela byt vsude VGA.

Něco takovýho to bylo, jen myslím že starší provedení - takový víc "humpolácký". Tenkrát tam byl AutoCAD 10. Byli jsme FEL, takže jsme tam absolvovali jen pár cvičení - nakreslil jsem plechovou podložku se třema dírama. Pamatuju si že nám ukazovali Autocad 11 provozovaný na 386 a ten už byl 3D. Když jsem pak nastoupil v roce 1997 na civilní službu na SPŠ v České Lípě (kde působím do ted - tenkrát to byla čistě strojní průmyslovka) tak tam provozovali AutoCAD 12 - poslední pro DOS.

S digitalizací v té době nelze než souhlasit, tehdejší naši maturanti uměli nadprůměrně pracovat v CADu, lépe než řada inženýrů a místní firmy (Narex, Vagonka (dnes bombardier), ČKD kompresory,...) je braly hned. Za pár roků už byli k dispozici (mladí) inženýři který CAD taky ovládali.

Muzu potvrdit, ze v roce 1996 na CVUT FEL byly na AutoCAD stale 2 monitory (graficky a textovy) a klasicky tablet misto mysi. Pro cloveka co byl zvykly na mys to bylo chvili nesnesitelne. Nakonec se ukazalo nejrychlejsi zadavat ty prikazy pres klavesnici :-) Nikdy jsme ten tablet nepouzili na prekreslovani z papiru, takze vyznam pro nas nemel.

V roce 1996 jsem moc na myš zvyklý nebyl. MS-DOS, VC, TurboPascal, T602, PC-FAND myš nějak nepotřebovaly Dokonce i OrCAD (část pro kreslení schémat - na plošný spoje se už myš hodila) se mi lépe ovládal z klávesnice (Dodnes ho mám rozběhanou verzi 3.2x z roku 1989 pořád si pamatuju ty zkratky.) S Windowsem jsem přišel do styku až když jsem nastoupil v dubnu 1997 na civilní službu, tak první co bylo studoval jsem W95. Zpětně jsem se pak učil W3.1/W3.11 protože jsem v něm musel učit žáky. Pamatuju si jak byl ve W3.1 program "kurs práce s myší". V té době byla pro spoustu lidí myš novinka a později na kurzech pro úřad práce mělo spousta starších lídí problém myší se někam trefit a hlavně udělat dvojklik - malé děti to zvládali přirozeně.

Doba se mění. Když někomu řeknu, že jsem měl první mejl už v roce 1992 (ještě s příponou CS: xbastaj@cslab­.felk.cvut.cs) tak to zní dobře. Jenomže prakticky ještě v roce 1996 pokud jsem si chtěl mejl přečíst, znamenalo to nasednout na autobus 176 a jet ze Strahova na Karlák. Ke konci už bylo připojení i na Srahově Nemluvě o tom, že Pegasus Mail byl v textovým režimu. (a to nemluvím o možnosti číst mejly na unixových počítačích kde se zobrazovaly na obrazovku ve stylu příkazů na příkazové řádce - nějak tak to tam bylo - je to už moc dlouho)

Fajnšmejkři tehdy posílali a četli e-maily příkazy telnetu :-)

To bylo asi ono - ty Unixový věci mne moc nebraly ani tenkrát a dodnes mne nenadchly.

Bůh Wintel se s EGA potkal, minimálně v mém případě. ;o)
Po úsměvných pokusech provozovat Windows 3.0 na PC XT (PP 06) s pevnými disky 2⨉ 20 MB jsem zakoupil PC AT a mírně opotřebený IDE harddisk 40 MB - a na obměnu grafické karty EGA nezbylo.
Nicméně se mi podařilo získat jednu školní licenci Windows 3.1 v rámci přípravy diplomové práce, což si ve výsledku vyžádalo upgrade disku na 80 MB a další odklad vylepšení grafiky.
Až ve chvíli, kdy PP 06 přešla ke spolubydlícímu, ukázala se potřeba na tom něco zobrazovat, takže k němu šla i grafická karta a monitor - a já upgradoval na Paradise VGA...

Když to tak proberu, tak jsem s kombinací Windows 3.x a EGA grafikou strávil téměř rok.

pěkné :-)

jinak tady byl bůh Wintel uspokojen (navíc ještě celé v azbuce). Nejlepší je ten posuvník na konci na "bolšoe", když to dál evidentně nejde:
https://www.youtube.com/watch?v=-ZljVxwIzTM

Mimochodem: tak nějak v souvislosti s tímto seriálem, zachtělo se mi zavzpomínat na staré časy DOSu, a zároveň mi pod ruku přišel soubor "C-42M.ZIP", obsahující prakticky kompletní zálohu onoho čtyřicetimegového harddisku, byť z pozdější doby (prosinec 1995), kdy jsem již provozoval dvoudiskovou sestavu (C: 42M + D: 135M). Datum odpovídá přechodu na Windows 95 - to přestal malý disk stačit.
Nicméně na onom disku zůstal zachovaný i soubor "DT.DAT", z 20. července 1992 - čímž lze poměrně přesně stanovit buď datum posledního spuštění systému z tohoto disku, nebo datum, kdy přestal sloužit v PP 06 - to teď už z vlastní paměti nevyhrabu.
Každopádně ten soubor generoval program, spouštěný ihned po startu systému, kterým bylo možné poměrně rychle a uživatelsky pohodlně nastavit datum a čas; ten načetl "DT.DAT", nastavil předběžné hodnoty, pomocí myši či klávesnice bylo možné je opravit na aktuální, a před koncem se opět aktualizoval "DT.DAT". (Dávka "END.BAT" provedla aktualizaci bez zobrazení uživatelského rozhraní, a umožnila následně i restart - ale tak nějak nebylo zaručené, že ji spustím...)
Tahle šaškárna tam byla proto, že PP 06, coby správné XTéčko, neměl žádný RTC, takže po vypnutí čas zapomínal. (A do nějakého NTP ještě pár let chybělo...)

Nastavovaní času a datumu jsem taky na jednom počítači řešil. Myslím že odešla baterka, výměna v té době byla problematická, většinou byla připájená. Vzhledem k tomu, že čas nebyl vůbec důležitý a jediné co bylo potřeba je mít nastavený datum (účetní program si ho bral jako výchozí hodnotu při vystavování faktrur) dal jsem do Autoexec.bat příkaz DATE, obsluha nastavila aktuální datum, čas jsem natvrdo nastavoval pomocí TIME na 6.00 (v tu dobu se počítač většinou ráno zapínal).

Ten hlavní program sloužil pro vystavování faktur, první verzi jsem napsal v PC-FANDu v roce 1993 a s drobnýma úpravama slouží do ted. Moduly pro učetnictví, DPH, mzdy... majitel firmy nahradil Pohodou, ale vystavování faktur zůstalo kvůli jednoduchosti a rychlosti. Když jsem jednou viděl paní co v tom vystavovala faktrury denně, nestačil jsem se divit. Než by někdo najel myší do kolonky měla vystavenou fakturu o 10 položkách a posílala do tiskárny (Epson FX-870 později FX-890).

286 s koprocesorem 287 s 1MB pameti a VGA grafika byl muj prvni pocitac. Dostal jsem ho pod strom, vanoce 1992, nejlepsi v mem zivote :)

Tata nechtel datlovat faktury na psacim stroji a vedel ze jsem blazen do pocitacu.

Dve diskety jedna s dosem a jedna s Prince of Persia.
Pamatuju ze stal lehce pres 42.000 Kcs

24. 7. 2024, 15:34 editováno autorem komentáře

42000 v 92 byly docela dost velké peníze - PC v 92 byly dost drahé. Pro představu - tou dobou se možná za 300 tisíc dal postavit rodinný dům, a 100-200 tisíc privatizovat byt v Praze. Nové auto stálo možná 120 tisíc.

V roce 1992 Favorit 135 LS stál 156 300 Kčs (dle vikipedie). Zajímavější je, že průměrná mzda v roce 1992 byla 4 644 Kč/měsíc, tj. ten počítač stál 9 průměrných mezd. Tj jako kdyby stál dnes 400 000 Kč.

Mne těch 42.000 v roce 92 přijde dost málo. Byl ten počítač nový? Pamatuju se jak jsme práve v roce 1992 kupovali počítač do firmy (velkoobchod drogerie) a přišel na 80.000 (286, 2MB RAM, 80MB HD, SVGA Trident, černobílý monitor, 5,25+3,5FFD, 9 jehličková tiskárana). Ty ceny ale tenkrát hodně rychle klesaly, za rok stal počítač už jen 50.000, ale o trochu dříve někdy v roce 89/90 stal takový počítač klidně i 250.000. V té době stál nový Favorit asi 84.000, takže počítač byl za tři auta. To znamená že dneska by stál nejméně 750.000. Ptám se žáků ve škole: koupili by vám rodiče za takové peníze počítač?
Dnes se dá pořídit nějaký ten repas do 5000 s roční zárukou (a licencí W10_pro). Na hry to není, ale na internet, office,.. úplně stačí.
Jinak i ten počítač za 80.000 byla dobrá investice. Pokud bych počítal že dokázal nahradit jednoho člověka (nehledě na vyšší kvalitu práce) tak i když byly výplaty malé, dokázal si na sebe za rok a něco vydělat. No a o víkendu jsem na něm pracoval, já dosnes si živě vybavuju jak jsem dělal civčení na Strojově orientované jazyky v TASMu.

Tam to pak začalo hrozně rychle padat - 386 a 486 byly úplně výkonnostně jinde. V 94 už jsem si kupoval P90 s 8MB RAM za 60 tisíc (padla na to kupónovka a firma mi zaplatila dopředu za projekt). V prváku jsem měl ještě 8bit, a ve čtvrťáku, páťáku už nadupaný dělo. V 96-97 přišly 3D grafiky.

Díky za tyto vzpomínkové seriály. Protože nejsou jen o vzpomínání, ale i o praktickém vyzkoušení věcí z té doby. Miluju to nejen se SW, ale i s HW: kdo ho nedává jen "uctivě" na poličku jako těžítko, ale raději to rozchodí.

Z hlediska historie to bylo velmi poučné pro mě osobně jako technicky zaměřeného člověka: jak byla obchodní a manažerská strategie důležitější než momentální technický výkon (Atari ST a Amiga vs. PC) a jak je tove finále pro nás uživatele dobře. Ano, ten assembler PC je strašlivý a utekl jsem od něj okamžitě, ale celkově ten princip neustále vylepšované jedné architektury místo uzavřených systémů od každé firmy změnil svět. Naštěstí. Vzpomeňme na tu hrůzu s osmibity, obzvlášť tady v ČR: když už měl nějaký spolužák počítač, tak měl jinou značku a zase jsme nemohli nic dělat spolu. Dokonce i kazeťáky byly jen pro konkrétní značku počítače, jen TV byly aspoň pro všechny stejné :)

Další level pak byl tehdy začínající Linux, díky kterému jsem na mnoho věcí nemusel řešit HW vůbec, stejný pine nebo elm fungoval všude, ani jsem nevěděl, na jakém HW momentálně jsem: telnet a elm a už jsem četl poštu :)

Zajimavy nazor na grafiku Amiga vs. PC je tady: https://youtu.be/wsADJa-23Sg