V dnešním dílu se budeme zabývat barevnými úpravami, jejichž cílem je, aby fotografie dosáhla co nejvěrnějších barev.
Dříve, než přejdeme na vědecké metody kalibrace, podíváme se na možnosti intuitivního nastavení. Ruční metody mají mnohem méně stupňů volnosti, ale v praxi to nevadí, neboť složitější nástroj by již člověk neovládl.
Pokud máme dobře nastavený monitor, lze tyto metody s úspěchem použít i tehdy, když nemáme k dispozici kalibrační nástroje. Máme-li veškeré kalibrační vybavení, musíme se k těmto postupům uchýlit, není-li rozladěný obrázek s čím porovnat a konečné nastavení barev tak záleží jen na barevném citu.
Různé nástroje mají různé počty nastavitelných hodnot. Čím více jich je, tím je nástroj univerzálnější, ale také náročnější na nastavení. Základní nástroje, které máme v GIMPu k dispozici v menu „Obrázek->Barvy“, lze rozdělit do několika kategorií:
Nástroje, jež pracují se všemi komponentami najednou
Tyto nástroje neumožňují změny v barevném podání obrázku. Na dojmu z obrázku se však podílí též jasová informace.
Jas–kontrast – umožňuje nastavit dvě hodnoty
Úrovně, jasový kanál – umožňuje nastavit pět hodnot
Křivky, jasový kanál – umožňuje nastavit spojitě průběh jasové informace
Nástroje, jež pracují s každou komponentou zvlášť
Tyto nástroje umožňují korigovat průběh jednotlivých barev, abychom dosáhli správného barevného podání.
Vyvážení barev – umožňuje nastavit devět hodnot barevného podání
Úrovně, barevné kanály – umožňuje nastavit 3 × 5 hodnot
Křivky, barevné kanály – umožňuje nastavit spojitě průběh jednotlivých barev
Nástroje, jež pracují s barvami
Pokud pracujeme s každou komponentou zvlášť, není možné popsat takové vlastnosti, jako je sytost či světlost barvy. Na jejich změnu proto editace křivek nestačí a jsou potřeba jiné nástroje.
Odstín–sytost – umožňuje ovlivňovat odstín, světlost a sytost, a to po jednotlivých barevných sextantech, nebo vcelku, tedy celkem (6 + 1) × 3 hodnot
Kromě uvedených funkcí má GIMP ještě mnoho dalších, z nichž některé jsou pro práci s barvami ještě silnější než Odstín–sytost – kombinované nástroje „Obrázek->Barvy->Sada filtrů“ a „Obrázek->Barvy->Rotace barevné mapy“, další najdeme v menu „Obrázek->Barvy->Auto“ nebo v menu „Filtry->Barvy“.
Intuitivní barevné úpravy
Pokud nemáme kalibrační nástroje nebo žádnou předlohu, jedinou cestou k úpravě barev je nastavení „od oka“. Nejjednodušším nástrojem pro takovou korekci jsou Úrovně. Pět hodnot tohoto nástroje odpovídá horním a dolním limitům vstupních a výstupních úrovní a úpravě gama. Na diagramu vidíme histogram (rozložení barev podle jasu), podle kterého se můžeme orientovat. Pro dolní a horní limit vstupního rozsahu platí následující empirické pravidlo: Obrázek má optimální kontrast, odřízne-li se z histogramu zhruba 1 % extrémních hodnot. Opravu gama nastavujeme podle průběhu jasu, aby se dobře prokreslily stíny i světla. O výběru rozsahu jsme se zmínili též v pátém dílu (program XSane obsahuje podobný nástroj).
Korigujeme-li souběh tří barev, je vhodné přednostně korigovat modrý a červený kanál. Průběh zelené barvy, na kterou je oko nejcitlivější, necháváme beze změny (můžeme místo toho korigovat jasový kanál). Lze tak dosáhnou libovolné korekce a při posuzování barevnosti nám ubyde jeden stupeň volnosti (jasovou informaci lze posuzovat odděleně).
Podobným nástrojem je i Vyvážení barev. Zde nastavujeme korekci pro světla, střední tóny a stíny. Pomocí obou uvedených nástrojů dolaďujeme obrázky hlavně tehdy, upravujeme-li na obrázku jen několik barev s rozdílným jasem, jejichž skutečnou barvu dokážeme odhadnout, nebo jen kontrast.
Maximum při zpracování každé komponenty zvlášť nabízejí Křivky. Rozhodneme se pro ně, dokážeme-li na obrázku odhadnout více barev. Otevřeme si dialog křivek, nastavíme spojitou křivku a na obrázku klikneme do barvy, kterou chceme nastavit. Na grafu se objeví svislá čára, která bude vodítkem pro korekci této barvy. Nastavíme modrou a červenou hodnotu (případně i jas). To opakujeme pro všechny barvy, dokud nejsme s barevným podáním spokojeni. Pro úpravu je vhodné si barvy seřadit podle jejich jasu.
Výbornou službu nám při barevné korekci nabízí neutrální šedá. Pro její opravu stačí nastavit hodnotu červené a modré na stejnou úroveň, jakou má zelená. Můžeme si tak např. dokorigovat snímek z jasného letního dne, aby stíny nebyly zbarveny do modra.
Sytost a světlost barvy je možné doladit jen nástroji ze třetí skupiny, ve které nástroje pracují s barvami dohromady, nikoliv pouze s jednotlivými komponentami. Na rozdíl od předchozích kategorií však zde nemáme k dispozici univerzální nástroj pro tyto operace – byl by jím prakticky neovladatelný trojnásobný trojrozměrný editor křivek. Tento nástroj by měl stejnou sílu, jakou má standardní barevná kalibrace.
Příklad
Vezměme si obrázek Vyšehradu z minulého dílu. Prvním záchytným bodem budou mraky – měly by být šedé, jsou však do červena až purpurova. Druhým bodem může být vozovka vpravo dole. Dalšími nastavovanými barvami mohou být obloha a barva stromoví.
 |
Projdeme jednotlivé barvy, nastavíme červenou a modrou podle svého názoru, výraznější nerovnosti na křivce zarovnáme. Zelený kanál necháváme beze změny (viz výše). Výsledek po korekci již není tak výrazně načervenalý, jako byl původní obrázek:
 |
 |
|
Příště si povíme více o serióznější metodě nastavování barev – barevné kalibraci.
