Seriál Grafika v UNIXu

V dnešním posledním dílu dokončíme téma 3D grafiky. Dozvíme se o použití fraktálů, o možnostech animace, o urychlujících metodách a o počítačové holografii. Seriál o grafice v UNIXu ukončíme malou otevřeně kódovou obrazovou přílohou.

Metody s vysokou věrností zobrazování se často souhrnně označují jako „fotorealistické“. To naznačuje, že výsledky vypadají tak skutečně, jako by šlo o fotografie. Dnes si popíšeme techniky, které k takovým výsledkům vedou, a přidáme několik ukázkových obrázků. Nakonec si povíme o specializovaných přístrojích pro 3D grafiku.

3D grafika je stále populárnější nejen ve hrách, ale i v nejrůznějších vizualizačních aplikacích, strojírenstvím počínaje a kadeřnickými salony konče. V našem seriálu se však nebudeme zabývat 3D aplikacemi, ale používanými grafickými algoritmy. Jejich znalost nám pomůže orientovat se v obrovské škále možností vizualizačních programů.

V minulých dílech jsme se seznámili s mnoha novými pojmy, se kterými se často setkává uživatel grafických editorů či kalibračních programů. Jejich vysvětlení však bylo věnováno méně prostoru, než by bylo žádoucí, proto si dnes některé z nich doplníme.

V dnešním dílu budeme pokračovat na téma kalibrace, tentokrát u výstupních zařízeních. Dozvíme se, jak se tvoří barevná separace, k čemu slouží barevný nátisk, jak se kalibruje monitor a tiskárna.

Dnes si přiblížíme kalibraci vstupních zařízení. Dozvíme se, jak se používá barevná kalibrační tabulka, k čemu slouží denzitometr, jak lze kalibrovat digitální fotoaparát a jaká úskalí nás při tom mohou čekat.

S rostoucími nároky na věrnost barev nabývají na významu metody, kterými jí lze dosáhnout. Mezi nejvýznamnější patří barevné vzorníky a barevná kalibrace. Dnes se podíváme na rozdíl mezi kompozitními a přímými barvami a dozvíme se o základu barevné kalibrace – barevném profilu.

Obrázek často barevně neodpovídá skutečnosti a je třeba provést jeho korekci. Musíme barvy zpětně upravit tak, abychom dostali výsledek co nejvíce odpovídající předloze. Běžná korekce barev, prováděná pouhým pohledem, bývá v domácích podmínkách jedinou cestou k nápravě.

Když jsem poprvé v životě vyzkoušel grafický editor, razítko mě nijak nenadchlo. Sotva jsem si dovedl představit, k čemu by se dalo použít. Teprve později jsem pochopil, že jde o jeden z nejmocnějších nástrojů. Opravy škrábanců, retuše, odstranění částí obrázku představují jen malý díl z toho, co lze s razítkem dělat. Jako ukázku práce s Razítkem si necháme zmizet vyšehradský kostel…

Dnešním dílem se začneme seznamovat se zajímavými možnostmi použití běžných funkcí GIMPu. Změna barvy je oblíbený trik na obalech mnoha výrobků. Namísto fotografování malinových, jahodových, mátových či čokoládových bonbonů (sušenek, jogurtů, ponožek či čehokoliv jiného) fotograf udělá jedinou sérii obrázků s pečlivě vybranou barvou výrobku či náplně. Ve studiu z těchto obrázků vykouzlí třeba deset různých obalů.

Dnes se podíváme na další bitmapové formáty – GIF, PNG, JNG, MNG, BMP, ICO a JBIG. Povíme si něco o možnostech úspory místa na disku volbou správného formátu a srovnáme kvalitu jednotlivých kompresí na typických příkladech.

Dnes se podíváme detailněji na nejběžnější formáty pro bitmapové obrázky – TIFF a JPEG, na jejich vnitřní uspořádání dat a možnosti použití.

Co se dnes dozvíte? Že i ve virtuálním světě počítačové grafiky se odehrávají podivuhodné věci – že když neuhne kosmická loď hoře, musí uhnout hora kosmické lodi, že barevná kalibrace hamburerů je věda a že modelky dostávají ve studiích nová těla. Že i v počítači lze uklidit po řemeslnících. K čemu slouží podivné nápisy na letácích. A v jakém programu lze také přepsat texty.

Na místě dnešního dílu seriálu Grafika v UNIXu se poněkud neobvykle budeme zabývat texty. Má to svůj důvod – chceme-li připravovat tiskové podklady v UNIXu, nebudeme zřejmě pracovat ve vzduchoprázdnu – písařka asi nebude používat Emacs či Vi, zákazníci jakbysmet. A to už vůbec nemluvím o „obrázcích v Dokumentu“, které budeme občas muset přečíst. Dnešní díl věnujeme převodu textů do otevřených formátů, vhodných pro práci v UNIXu. Až příště přijde e-mail v MS-Wordu, i váš Mutt jej může zobrazit!

V dnešním dílu dokončíme sérii článků o PostScriptu a tisku a ukážeme si způsob, jak doladit tisk na černobílých tiskárnách. Dále si popíšeme, jak se „destiluje“ PostScript pomocí ps2pdf z Ghostscriptu. Nakonec splním svůj slib a předvedu pár několikařádkových postscriptových triků, které potvrzují, že znalost PostScriptu není ani ve světě komerčních aplikací k zahození.

V minulém dílu jsme si vysvětlili možné způsoby polotónování. Dnes se budeme zabývat pouze pravidelnými rozklady – rastry a nastavením jejich frekvence. Volba rastru je dalším důležitým parametrem, který je s rozlišením těsně svázán.

Většina výstupních zařízení nedokáže přímo zobrazovat vektorové obrazy ani plynulé stupnice šedi, ale skládá obraz z drobných teček plné barvy. Proto má výstupní rozlišení a půltónování takový význam pro kvalitu tisku. V dnešním dílu se dozvíte více o výstupním rozlišení, o frekvenci rastru, hodnotách DPI a LPI a o napravování chyb vznikajících při nízkém rozlišení.

Pod názvem „vektorový editor“ si většinou představíme interaktivní program. Z Internetu jsem stáhl zdrojové kódy několika takových editorů a vyzkoušel jsem jejich funkce. Dnes se s vámi podělím o své zkušenosti.

Alternativou bitových map je vektorová grafika. Abychom mohli využít jejích výhod, musíme k tomu mít dobrý editor. Ve druhém dílu přehledu grafického softwaru jsem se lehce dotkl vektorových editorů. Protože toto téma vyvolalo bohatou diskusi, rozhodl jsem se k němu vrátit.

Dnešní článek se zabývá hned dvěma tématy: začneme malým opravníkem obecně rozšířených omylů o PostScriptu a PDF, zbytek článku pak budeme věnovat problémům s postscriptovými písmy a jejich počešťováním.

Z minulých dílů bychom mohli mít pocit, že vše kolem PostScriptu a PDF dokonale funguje. To je však velký omyl. Hledání chyb a neslučitelností nám často zabere spoustu drahocenného času. Uživatelé proprietárního softwaru otvírají různé tajemné tabulky a náhodně mění zajímavě vypadající položky. Ti ostatní zasednou nad otevřeným zdrojovým kódem a budou bádat, proč to nefunguje. Anebo si přečtou tento článek…

Kolem Postscriptu se rojí tolik názvů, až se zdá, že se nejedná o jeden jazyk. Vysvětlíme si, čím se od běžného PostScriptu liší EPS, k čemu jsou soubory PPD, AFM a jaké existují formáty písem. Na ukázce si předvedeme, jak se jednotlivé formáty liší.

Programovací jazyk PostScript se stal univerzálním jazykem pro komunikaci grafických aplikací. Používají ho tiskárny a tiskové procesory, je základním (a dlouhou dobu byl jediným) výměnným formátem vektorové grafiky, v UNIXu je téměř výhradním jazykem pro tisk z aplikací. Proto o něm budou následující díly. Nečekejte však učebnici (ta by vydala na celý seriál), ale spíše rady k jeho užívání.

Pokud není výsledek určen jen pro obrazovky, stojí tiskový proces na konci grafického řetězce. Dnešním dílem se v našem seriálu přesuneme k výstupním zařízením a tisku. Abychom věděli, co, proč a jak připravujeme, přiblížíme si v hrubých rysech tiskový proces a přípravu podkladů pro něj.

Dnešním dílem uzavřeme sérii článků o skenování návodem k barevné kalibrací skeneru v UNIXu, několika závěrečnými poznámkami a zakončíme přehledem projektů pro OCR s otevřeným kódem.

Dnes se dozvíme, co je to moiré a jak se mu vyhnout. Ukážeme si, jak lze napravit neostré obrázky a jak se retušuje Razítkem. Poznáme několik užitečných postupů při skenování problematických předloh.

Nevěřme však tomu, že ten nejlepší skener udělá vše za nás. Často to bez naší pomoci nepůjde. Dnes si projdeme možnosti XSane a význam základních voleb obrázků – rozsahu, gama korekce a bitové hloubky pro praxi.

V dnešním dílu se již vrhneme na praxi, a to pěkně od začátku. Skenování je v současné době nejrozšířenější způsob, jak dostat obrázek do počítače. Dnes se podíváme, co můžeme od skeneru chtít a jak nejlépe zvolit rozlišení.

Možná jste již slyšeli něco o barevných profilech nebo alespoň o gama křivce. Uživatelům komerčních systémů na klíč bývají tato tajemství skryta pod rouškou magického „co vidíš, to dostaneš“, často s dovětkem „Hlavně se nikdy nepokoušej něco změnit v ‚Nastavení monitoru‘ a ‚Nastavení tiskových barev‘!“ Ale nám, kteří chceme dostat dobrý výsledek i bez těchto magických nastavení, nezbývá, než pochopit základní souvislosti.

Minule jsme se porozhlédli po grafických knihovnách a převodnících. Dnes své pátrání dokončíme mezi uživatelskými aplikacemi.