Asi už jste slyšeli, že Linux rozjedete i na kdejaké 386-ce. V podstatě je to pravda, absolutním minimem je procesor 386SX a 2–4 MB paměti RAM. Ovšem na takovouto sestavu se vám jen stěží podaří nainstalovat běžnou distribuci typu RedHat, SuSE či Mandrake. Největším zádrhelem je totiž paměť – moderní distribuce se snaží detekovat maximální výběr hardwarových komponent a tak je jejich (nejen) instalační jádro poněkud obtloustlé. Takže na výše zmíněný historický počítač (před devíti lety špičkový :-) byste museli instalovat specializovanou distribuci, nejlépe jednodisketovou.
Mnohem lepší službu vám poskytne procesor s koprocesorem a 8 MB RAM. Taková 386DX 40MHz zastane velmi dobrou službu jako router či jiná síťová komponenta na nepříliš náročných sítích. Práce pod textovým režimem je poměrně pohodlná a za tu cenu (zadarmo), no neberte to. Pokud ale potřebujete grafické prostředí, rozumným minimem je procesor 486DX a 12 MB RAM. Budete-li používat fvwm, fvwm95, icewm či jiné nenáročné window manažery, nemusíte se bát nedostatku rychlosti či paměti. Dokud nespustíte Netscape.
U Linuxu není ani tak moc důležitá frekvence procesoru, jako velikost paměti RAM a její rychlost. Základní pravidlo zní: Čím více, tím lépe. Případně: Na velikosti záleží :-). Místo upgradu procesoru zkuste přikoupit další paměť, mnohdy je změna VELMI výrazná. A další důležitou hodnotou je velikost cache na desce a procesoru. Osobně vždy volím procesory od AMD a jsem s nimi spokojen. Někdy mám pocit, že je jejich inženýři optimalizují pro Linux, protože pod nimi běhají podstatně svižněji než pod Windows. Skutečnou příčinou ale spíše bude hodnota cache, která bývá větší než u srovnatelných procesorů od Intelu.
S procesory třídy Pentium (K5, K6) bude Linux běhat velmi svižně, zvláště pokud jim dopřejete dostatek paměti. Třicetdva megabajtů už stačí na pohodlnou práci v grafickém prostředí i pro bumbrlíčka Netscapa. Ale na moderní desktopy KDE či Gnome raději zapomeňte. Ani ne kvůli síle procesoru, jako spíše z důvodu velikosti paměti. Jejich náročné grafické rozhraní požírá spousty megabajtů paměti. Ovšem 64 MB RAM by již mělo bohatě stačit na rozumnou práci.
A tady se dostávám na hranici, kde u běžné práce (psaní textu, brouzdání po Internetu) nemá upgrade výrazný efekt. Cokoliv s 200 a více MHz a s 64 MB RAM je pro Linux dostatečné. Rozdíly budou v tom, jak dlouho vám budou startovat grafická prostředí a jednotlivé aplikace. Význam investice do paměti ocení jen lidé, kteří hodlají používat StarOffice (minimálně 96 MB RAM pro slušnou práci), vyvíjet či spouštět aplikace v Javě (JBuilder – minimum 128 MB RAM, raději 256 MB) či grafici (zkuste si editovat true color obrázek 1024×768 s 32 MB RAM :-). Investice do procesoru přinese již zmíněný rychlejší start aplikací a rychlejší odezvu. Samozřejmě existuje i spousta aplikací, které křičí po rychlejším procesoru (StarOffice, překladače, zatížené servery).
Poslední klíčovou komponentou je hard disk. Pro specializovaný síťový server jej ani nepotřebujete, jádro se i s několika nástroji vejde na jednu disketu (chtěl bych vidět Windows 2000 na jedné disketě :-). Ovšem většina z nás se bez něj neobejde. Swap by měl mít minimálně dvojnásobek paměti RAM, k tomu připočtěte velikost distribuce (stovky megabajtů), svoje data (??) a ručně instalované programy. Tipnul bych si, že půl giga je rozumné minimum pro smysluplnou práci v grafickém prostředí. Raději bych ale doporučoval alespoň 800 MB. A pokud Linuxu propadnete a máte přístup k Internetu, každý hard disk vám bude malý. Stačí instalovat všechny programy, o kterých se zmíní Michal Krause v Softwarové sklizni :-).
Co říci závěrem? Linux je považován za méně náročný na hardware než Windows. Jenže kombinace KDE, Netscape a StarOffice potřebuje podstatně lepší stroj než kombinace Windows, Office a Explorer. Pokud během běžné práce slyšíte, jak Linux swapuje na disk, je čas přikoupit paměť RAM.
A jaké zkušenosti máte vy? Podělte se o ně s ostatními v diskusním fóru.
