WordStar byl vskutku vynikající. Nenáročný (speciálně na osmibitech velmi důležité), rychlý a s geniálně vymyšleným ovládáním. Kombinace WordMaster (jako celoobrazovkový programátorský editor) a WordStar (pro dokumenty) byla ve své době nepřekonatelná. Také stojí za zmínku, že WM a WS hodně ovlivnily další editory (hlavně ovládání), především z dílny Borlandu. A nejde jen o IDE, ale např. i o slavný Editor Toolbox (zdrojové kódy dvou editorů v Pascalu ala WM) který byl základem řady dalších editorů a především editor Sprint, používaný především interně Borlandem pro tvorbu dokumentace a manuálů. Vždy mě strašně mrzelo že Borland Sprint neprosazoval na trhu tak, jak si tento editor zasloužil. Na PC to byl důstojný následovník WordStaru s velkým potenciálem. Pro Linuxové příznivce WordStarového ovládání doporučuji vyzkoušet editor JOE (WM klon výrazně připomínající editor z Editor Toolboxu).
Priznam sa, ze editor JOE som svojho casu skusal v unixe pouzivat, ale som odchovancom vi, pod MS-DOS som WordStar pouzival len velmi malo (prakticky som bol svojho casu cisty unixak), takze som si nestihol vytvorit nejake navyky a rozdielne ovladanie JOE mi potom nevyhovovalo.
Dnes (no uz ~10 let :-) jsem sice Vimista, ale on Joe popr. jeho varianta Jstar vubec nebyl spatny - dokazal editovat i velmi velke soubory, na cemz se tehdejsi vim sekal, on-screen help take nebyl k zahozeni a mel jeste jednu trosku neznamou ficurku - dokazal byt spusteny takovym zpusobem, aby ignoroval prvnich "n" textovych radku v terminalu.
K cemu je to dobre? - napriklad pri nastaveni externiho editoru v mailovem klientovi pine takovym zpusobem, aby se zachovalo prvnich tusim 5 radku - clovek potom editoval mail v externim Joeovi/Jstaru, ale porad videl hlavicku mailu - From, To, Cc, Bcc, Subject.
V době MS DOSu a Windows 3.xx jsem nedal dopustit na editor e.com Byl dodávaný k nějakému databázovému programu, který jsem neměl, ale byl skvělý. Malý rychlý s podporou klávesových maker, uměl rozdělit obrazovku na víc oken a načítat i hodně velké (na tu dobu) soubory. Byla k němu i nějaká konfigurační utilita, kterou se daly měnit barvy klávesové zkratky a podobné nastavení.
Ja jsem edlin teda nenasel, ale tady http://pcsupport.about.com/od/commandlinereference/tp/windows-7-commands-p1.04.htm pisou, ze v 64bit verzi neni. Jinak se divim, ze to jeste existuje, edlin prestali standardne dodavat uz v dobe MS-DOSu, misto nej byl edit
Jeste jsem zapomel zminit GNU vyvojova prostredi pro DOS a Linux zalozene na klavesovych zkratkach WordStaru a Borlandskych editoru:
pe, wpe, xpe, xwpe a rhide
Kupodivu to vypada, ze (krome rhide) nejsou ty prvni ctyri editory uz nijak aktivne vyvijeny, coz je trosku skoda.
Textové editory pro CP/M řešily ještě problém navíc. Jelikož se počítače od sebe značně hardwarově lišily a pro výstup textu se používal terminál. Služba CP/M pouze posílaly znak směrem na něj. Pokud terminál neuměl pozicování kursoru, tak se dal použít pouze ten EDLIN. Pokud uměl speciální kódy pro pozicování, tak šel použít třeba Wordstar. Před spuštěním WordStaru jste museli nastavit, který terminál máte ( VT, ANSi atd. ). A pak to korektně fungovalo. Tak to bylo i pro klávesnici ( různé kódy "šipek" ).
Po portování na DOS WordStar v první verzi fungoval stejně. Bylo nutno aktivovat emulaci terminálu ( třeba ANSI.SYS ) a pak to běželo.
Jiné editory už běžely přímo nad obrazovkovým hardwarem ( ne pod DOSem ), který byl pro všechna PC stejný, pouze se rozlišil MDA nebo CGA režim ( B000,B800 ). Bylo to i rychlejší. Jestli poslední verze WordStaru běželi už mimo terminálovou sližbu DOSu to už nevím.
Kdysi jsem do BIOSu (v CPM) dopisoval do ovladače terminálu právě pozicování, aby i na něm ten Wordstar, potažmo TurboPascal Editor fungovaly. Jenom se muselo psát pomaleji, protože se dalo okem sledovat, jak kurzor skočil na začátek a pak odpočítal řádky a sloupce. Inu sériový přenos :-)
Vyspělejší terminály podporovaly přímo kód pro nastavení kurzoru na pozici danou souřadnicemi. To se potom dalo psát v pohodě plynule. Pokud terminál podporoval jen příkaz pro "kurzor home" a pak popojetí různými směry pak se to dalo skutečně takovouhle obezličkou udělat. Mě to ale nikdy nenapadlo. Pohled na terminál při psaní musel být docela srandovní.
V češtině určitě.
Je to jako u MIDI interface nebo LED diody.
"Musical instrument digital interface" je myšlené rozhraní a ten druhý interface je styk pro toto rozhraní (tedy "musical instrument digital interface interface").
Stejně tak existuje technologie LCD (displeje z tekutých krystalů) a displej uplatňující LCD technologii je LCD displej ("liquid crystal display display").
Už nevím, kde jsem to četl, asi o tom někde psal Scalex.
Ja jsem myslel hlavne ulozene pozice - to byla jedna z mala veci na ktere jsem si v te dobe troufnul :-) Takze kdyz se ukladala pozice, stacilo si zapamatovat kredity, to cislo prevest na hexa, vyhledat ty dva bajty (pretikalo to pres 16bitu :-) v .sav a znovu nacist - jednoduche a mez nutnosti nejak slozite studovat format, samozrejme za predpokladu, ze se tam ta sekvence dvou bajtu vyskytuje jedenkrat (pokud ne, stacily dve ulozeni tesne za sebou s trosku jinymi kredity).
Nakonec jsem nekde sehnal i popis formatu, takze se daly delat mnohem zajimavejsi veci, treba zmenit jednu nepritelovu vez za svoji nebo dokonce zmenit "majitele" nektereho cerva - ten se potom dal ovladat jako jakekoli jine vozidlo/vojak a na prikaz "attack" se cerv vynoril a nekoho schlamstnul ;-)
George R. R. Martin: Takže ještě pořád píšu knížky na počítači v DOSu, používám WordStar 4.0, protože si nemyslím, že by novější textové editory oproti němu přinesly nějaké zlepšení. Nemám rád, když mi počítačový program neustále vnucuje pomoc, chci od něho, aby prostě jen udělal to, co mu řeknu.