Textové editory pro CP/M řešily ještě problém navíc. Jelikož se počítače od sebe značně hardwarově lišily a pro výstup textu se používal terminál. Služba CP/M pouze posílaly znak směrem na něj. Pokud terminál neuměl pozicování kursoru, tak se dal použít pouze ten EDLIN. Pokud uměl speciální kódy pro pozicování, tak šel použít třeba Wordstar. Před spuštěním WordStaru jste museli nastavit, který terminál máte ( VT, ANSi atd. ). A pak to korektně fungovalo. Tak to bylo i pro klávesnici ( různé kódy "šipek" ).
Po portování na DOS WordStar v první verzi fungoval stejně. Bylo nutno aktivovat emulaci terminálu ( třeba ANSI.SYS ) a pak to běželo.
Jiné editory už běžely přímo nad obrazovkovým hardwarem ( ne pod DOSem ), který byl pro všechna PC stejný, pouze se rozlišil MDA nebo CGA režim ( B000,B800 ). Bylo to i rychlejší. Jestli poslední verze WordStaru běželi už mimo terminálovou sližbu DOSu to už nevím.
Kdysi jsem do BIOSu (v CPM) dopisoval do ovladače terminálu právě pozicování, aby i na něm ten Wordstar, potažmo TurboPascal Editor fungovaly. Jenom se muselo psát pomaleji, protože se dalo okem sledovat, jak kurzor skočil na začátek a pak odpočítal řádky a sloupce. Inu sériový přenos :-)
Vyspělejší terminály podporovaly přímo kód pro nastavení kurzoru na pozici danou souřadnicemi. To se potom dalo psát v pohodě plynule. Pokud terminál podporoval jen příkaz pro "kurzor home" a pak popojetí různými směry pak se to dalo skutečně takovouhle obezličkou udělat. Mě to ale nikdy nenapadlo. Pohled na terminál při psaní musel být docela srandovní.
