Historie vývoje počítačových her (126. část – nové koncepty v RPG mezi roky 1987 až 1992)

15. 5. 2014

Doba čtení: 22 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her si popíšeme některé RPG pocházející z let 1987 až 1993. Jedná se o hry, v nichž byly představeny různé nové koncepty, ať již se jedná o systém kouzel (slavný Dungeon Master) nebo o první pokusy o vytvoření RPG s možností volného pohybu (Ultima Underworld).

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (126. část – nové koncepty v RPG mezi roky 1987 až 1992)

2. Dungeon Master

3. Systém kouzel v Dungeon Masterovi

4. Alternativní konce hry a další „vychytávky“ u Dungeon Mastera

5. Eye of the Beholder

6. Might and Magic III: Isles of Terra

7. Ultima Underworld: The Stygian Abyss

8. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (126. část – nové koncepty v RPG mezi roky 1987 až 1992)

Na předchozí díl seriálu o historii vývoje počítačových her i herního hardware, v němž byly popsány některé díly herních sérií Wizardry a Might and Magic, navážeme dnešním dílem, ve kterém se budeme zabývat popisem vybraných RPG pocházejících z let 1987 až 1992. Toto období je z hlediska historie RPG velmi důležité, protože v něm došlo jak k rozšíření „čtverečkových dungeonů“, tak i her, jejichž engine umožňoval plynulý pohyb hráče v trojrozměrném herním světě, což představovalo, minimálně z technologického hlediska, velký krok kupředu, zejména v porovnání se staršími klasickými RPG, v nichž byl herní svět zobrazován v půdorysu.

Obrázek 1: Obrázek na krabičce s dále popsanou hrou Dungeon Master – verze pro Atari ST vydaná (jak jinak v té době) na disketách. Ještě před vydáním samotné hry existovalo krátké neinteraktivní demo ukazující možnosti herního enginu.

V následující tabulce jsou vypsány všechny hry, jejichž alespoň stručným popisem se budeme zabývat v dnešním článku:

#	Název hry	Rok vydání	Kapitola
1	Dungeon Master	1987	2
2	Eye of the Beholder	1991	5
3	Might and Magic III: Isles of Terra	1991	6
4	Might and Magic IV: Clouds of Xeen	1992	6
5	Might and Magic V: Darkside of Xeen	1993	6
6	Ultima Underworld: The Stygian Abyss	1992	7

Obrázek 2: Splashscreen světoznámé hry Dungeon Master (verze pro operační systém DOS).

První hry, s nimiž se dnes seznámíme, spadají do kategorie takzvaných čtverečkových dungeonů, v nichž je herní svět zobrazován z pohledu hráčů (FPS – First Person View), ale pohyb hráčů je omezen na přechody mezi čtverečky, ze kterých je herní svět vytvořen (půdorys herního světa má tedy formu bludiště vytvořeného na čtvercové síti). Předchůdcem tohoto typu her jsou taktéž RPG, ovšem viděné shora. Pro připomenutí – původní hry tohoto žánru, jako je například Dungeon, Rogue, Hack či NetHack (v současnosti například i ADOM) používaly pro zobrazení herního světa pouze textový režim s ASCII znaky (ostatně tyto hry jsou dodnes vytvářeny a aktivně hrány), později byl textový režim vyměněný za jednoduchou grafiku a ještě později za isometrický pohled (Diablo).

Nejmarkantnějším rozdílem výše zmíněných her od dále popisovaných čtverečkových dungeonů je změna pohledu na herní svět. Čtverečkové dungeony okouzlily mnoho hráčů zejména díky postupnému vývoji postav (resp. jejich vlastností a schopností), nelineárností příběhu, interaktivním ovládáním a značné svobodě pohybu (což je jeden z podstatných rozdílů mezi dungeony a klasickými adventurami), možností sbírání a využívání různých předmětů a zbraní a někteří hráči si dokonce oblíbili i kreslení map herního světa na čtverečkovaný papír.

Obrázek 4: Otevření těchto dveří znamená mnoho hodin zábavy…

Největší sláva čtverečkových dungeonů trvala zhruba jedno desetiletí, konkrétně od roku 1987, ve kterém byl vydán slavný Dungeon Master, až do druhé poloviny devadesátých let, kdy se začaly ve větší míře objevovat RPG hry používající skutečné 3D enginy (což zjednodušeně řečeno znamená, že se způsoby pohybu hráče i metody vyobrazení herního prostředí začaly přibližovat hrám typu Duke 3D, Quake apod.). Z technického pohledu jsou skutečně čtverečkové dungeony se softwarově vykreslovanými scénami již překonány trojrozměrnými hrami a moderními grafickými akcelerátory (v oblasti RPG se jedná například o Oblivion a zejména Skyrim, obě hry patří do série The Elder Scrolls), ovšem jejich kouzlo přetrvalo až do dneška, o čemž může například svědčit vývoj her inspirovaných Dungeon Masterem – jedná se například o vydařený klon Dungeon Mastera, jenž je napsaný v Javě a tudíž je jednoduše přenositelný na různé platformy, samozřejmě včetně 32 i 64bitového Linuxu.

Obrázek 5: Zde jsou představeni tvůrci Dungeon Mastera.

2. Dungeon Master

S velkou pravděpodobností nejslavnějším čtverečkovým dungeonem, jenž v některých ohledech stále ještě nebyl překonán (například se to týká systému kouzel či vylepšování charakteristik postav), je již zmíněná hra Dungeon Master vytvořená společností FTL. Dungeon Master byl původně naprogramován pro osobní mikropočítače Atari ST (kde se stal pravděpodobně nejpopulárnější hrou vůbec), ovšem poměrně brzy po této verzi byly vydány i verze Dungeon Master portované pro další v té době používané osobní mikropočítače, včetně Apple II GS, Amigy či IBM PC. V případě portu Dungeon Mastera na IBM PC musely být tyto počítače vybaveny minimálně grafickou kartou typu EGA, protože tato hra vyžadovala šestnáctibarevnou paletu (konkrétně byl na počítačích IBM PC použit grafický režim s rozlišením 320×200 pixelů v šestnácti barvách, podobně jako tomu bylo již v originální variantě určené pro Atari ST).

Obrázek 6: Živé „stromečky“ nejsou příliš nebezpečnými protivníky, zkušení bojovníci je dokážou zabít holýma rukama. Ve třetím patře bludiště navíc existuje inkubátor těchto tvorů, takže se zde nachází ideální místo pro trénink (zabité stromečky lze jíst, i když moc chutně nevypadají).

Způsob zobrazení herního světa i princip pohybu hráčů v tomto světě je pro čtverečkové dungeony typický – hráči jsou uzavření v podzemním bludišti tvořeném pravoúhlými stěnami, ve kterém se otáčí vždy o devadesát stupňů a pohybují se po skocích (vždy o jeden čtverec), podobně jako jejich protivníci, což jsou různé typy více či méně nebezpečných příšer. Celkem jich v podzemí existuje 27 typů, od slabých mumií přes živé „stromečky“ a duchy až po obří jedovaté červy, krysy, pavouky a dokonce prapodivné zvíře, které mělo způsobovat rezivění zbraní i brnění (tato vlastnost nakonec nebyla ve finální hře použita, což je škoda).

Obrázek 7: Oltář sloužící pro znovuoživení bojovníků, ve skutečnosti ho však (při pravidelném ukládání) ani není zapotřebí využít. Těchto oltářů se ve hře nachází pouze několik.

Bludiště taktéž obsahuje mnoho dveří a mříží, teleporty, viditelné i neviditelné nášlapné plošiny, oblíbené vrhače fireballů, skryté nádrže s jedem, schodiště i propadliště do nižších pater, nádrže s (poměrně čistou) vodou a především velké množství různých magických předmětů, zbraní, potravin a nekonečné množství různých typů klíčů. V nejnižším patře podzemního bludiště na hráče čeká drak (pokud se ho podaří zabít, budou z něho docela výživné steaky) a o patro výše (což je poněkud netypické) pak hlavní protivník – Lord Chaos. Toho však nelze běžnými zbraněmi přímo zabít, ale je zapotřebí použít speciální kouzlo, které Chaose promění zpět v „šedého lorda“ představujícího rovnováhu.

Obrázek 8: V podzemí lze narazit i na beholdery.

Obrázek 9: Lord Chaos je poněkud domýšlivý, což je patrné z mnoha nápisů, které v dungeonu zanechal.

Obrázek 10: Lord Chaos je poněkud domýšlivý, ale i na něj dojde.

3. Systém kouzel v Dungeon Masterovi

Jednou z velmi důležitých a současně i originálních vlastností Dungeon Mastera, která částečně zapříčinila jeho značnou oblibu mezi hráči, je systém kouzel. Kouzla, například světlo, fireball, blesk, magický štít či tvorba různých léčivých lektvarů, se v této hře vyvolávají pomocí kombinace dvou až čtyř run. První runa vždy určuje sílu kouzla, druhá jeho podstatu (země, voda, vzduch atd.), třetí formu a konečně čtvrtá zaměření. Některá kouzla vyžadují použití pouze dvou run, ta složitější tři runy a několik nejsložitějších kouzel kombinaci všech čtyř run.

Obrázek 11: Asi nejtypičtější obyvatelé tohoto dungeonu – fialoví červi (na několika místech se vyskytuje „generátor“ těchto tvorů).

Kouzla je možné používat již od samého začátku hry, pokud samozřejmě hráč zná potřebné kombinace run a kouzelník má dostatek zkušeností i many (ta neustále přibývá, ovšem kouzelníci–začátečníci jí mohou nabrat pouze omezené množství, které pro některá kouzla nedostačuje). Ve hře existuje i několik předmětů, které zvyšují množství many.

Obrázek 12: Asi nejtypičtější obyvatelé tohoto dungeonu – fialoví červi. Ti mohou bojovníky otrávit jedem, který jen pomalu vyprchává, takže je většinou nutné (především pokud nejsou bojovníci ještě dobře vytrénovaní) použít ozdravný lektvar.

Zajímavé je, že systém kouzel zavedený v Dungeon Masteru se v dalších RPG hrách příliš často neobjevuje (licenční důvody?), i když má své nesporné výhody – například naprosto stejný způsob je použit i u Dungeon Mastera II, který obsahuje kouzel mnohem více, přičemž pro jejich vyvolání se využívají takové kombinace run, které nebyly u původního Dungeon Mastera obsazeny (použity).

Obrázek 13: Obrazovka s vlastností hrdiny i s inventářem.

Obrázek 14: Drak vypadá poměrně mírumilovně…

Obrázek 15: … ale lepší je se vyhnout jeho přímému útoku.

4. Alternativní konce hry a další „vychytávky“ u Dungeon Mastera

Dungeon Master je poměrně zvláštní tím, že je hru možné dokončit několika různými způsoby. V nejnižším patře je za drakovou jeskyní ukryt Power Gem, pomocí něhož (a Firestaffu nalezeného přesně uprostřed celého dungeonu) se buď zneškodní Lord Chaos (nejlépe v malé místnosti, kterou nazývám telefonní budka).

Obrázek 16: Power Gem je možné ze skály vyjmout jen pomocí Firestaffu.

Obrázek 17: Spojení Firestaffu s Power Gemem.

Obrázek 18: Lorda Chaose brání i tito milí démoni.

Obrázek 19: Lord Chaos.

Obrázek 20: Lorda Chaose lze zničit jedině kompletním Firestaffem.

Alternativně lze Firestaff donést přes všech třináct pater až ke vstupním dveřím, kde si ho převezme Lord Order (též Lord Librasius), což je vlastně druhá polovina Lorda Chaose (Lord Order mimochodem celou dobu skutečně stojí za vstupními dveřmi do podzemí, přesvědčit se o tom můžete pomocí kouzla pro vidění skrze zdi). Lord Librasius sice hrdinům pěkně poděkuje, ale žádného slušného zacházení se od něho nelze dočkat – hrdinové jsou přeneseni do izolované místnosti a tam zničeni firebally.

Obrázek 21: Alternativní konec hry – uvítací výbor v čele s Lordem Librasiem.

Obrázek 22: Dokud bojovníci nedrží či nenesou Firestaff, je vše v pořádku.

Obrázek 23: Alternativní konec hry – uvítací výbor v čele s Lordem Librasiem.

Obrázek 24: Alternativní konec hry – ani nejlepší bojovníci nevydrží několik zásahů takto silnými firebally.

Dalším alternativním koncem je přinesení Firestaffu i s Power Gemem do vstupu do dungeonu, ovšem v tomto případě je nutné použít malý trik – po zkompletování Firestaffu je nutné ho prohodit přes neviditelnou nášlapnou plošinku, jinak se vstup do horních pater dungeonu navždy uzavře (těžko říci, zda se jedná o naprogramovanou vlastnost hry či spíše o chybu herního engine). Samotný příběh se hráči postupně dozvídají z pergamenů, které je možné v podzemí nalézt. Na jiných pergamenech jsou napsané i další důležité informace, například funkce některých dveří či teleportů a také užitečná kouzla.

Obrázek 25: Závěrečná animace zobrazená po úspěšném zničení Lorda Chaose.

Obrázek 26: Závěrečná animace zobrazená po úspěšném zničení Lorda Chaose.

Další zajímavostí hry Dungeon Master je skutečnost, že i když typická herní doba dosahuje několika desítek hodin (postupné vylepšování postav atd.), je možné výběrem jedné konkrétní postavy obuté do „turbobot“ hru dohrát mnohem rychleji; herní čas může být v tomto případě kratší než jedna hodina! Mnoho předmětů se přitom vůbec nemusí použít a mnozí protivníci mohou být jednoduše obejiti a nikoli nutně zabiti.

Obrázek 27: Závěrečná animace zobrazená po úspěšném zničení Lorda Chaose.

Obrázek 28: Závěrečná animace zobrazená po úspěšném zničení Lorda Chaose.

5. Eye of the Beholder

Od Dungeon Mastera se dostáváme k dalšímu slavnému čtverečkovému dungeonu nazvanému Eye of the Beholder firem SSI (distribuce) a Westwood Studios (vývoj), jenž byl vydaný v roce 1991 pro počítače IBM PC a Amigu, později i pro herní konzoli SNES. V této hře se čtveřice hrdinů (mimochodem je jich stejný počet jako u DM) pohybuje v podzemí města Waterdeep, které leží ve světě Forgotten Realms (viz například http://www.wizards.com/default.asp?x=dnd/ex/20050601a), ve snaze najít a zabít zde žijícího beholdera (inteligentní, ale zlou bytost obdařenou magickými schopnostmi, která má tvar koule s jedním centrálním okem a mnoha menšími očními stopkami – ostatně jeden beholder se vyskytuje i v původním Dungeon Masterovi).

Obrázek 29: Obrázek na krabičce se hrou Eye of the Beholder (verze pro IBM PC).

Hra Eye of the Beholder (EoB) se záhy po svém vydání stala velmi populární, především díky velmi pěkné 256barevné grafice (co jiného lze také čekat od Westwood Studios?) a propracovaném herním systému, který je postaven na pravidlech stolních her Advanced Dungeons and Dragons (AD&D). Způsob pohybu hráčů v podzemí (po čtvercích) je prakticky stejný jako v Dungeon Masterovi, stejně jako absence automatické mapy, což je (podle mého názoru) možná i dobře – fanoušek dungeonů si mapy nejraději kreslí sám, popř. si hardcore hráči mapy pamatují :-)

Obrázek 30: Společnost Westwood ve svých hrách používala poměrně snadno rozpoznatelný grafický styl.

Tato hra se dočkala i dvou pokračování. První neslo název Eye of The Beholder II: The Legend of Darkmoon, druhé pak Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor. Herní princip i způsob zobrazení celé scény zůstal do značné míry stejný jako v díle prvním.

Obrázek 31: Eye of the Beholder ve variantě pro IBM PC.

Obrázek 32: Intro – rada kouzelníků.

Obrázek 33: Intro – hrdinové jdou navštívit monarchu.

Obrázek 34: Intro – vstup do dungeonu se skrývá v městských podzemních stokách.

Obrázek 35: Intro – vstup do dungeonu se skrývá v městských podzemních stokách.

Obrázek 36: Intro – typický design horních pater dungeonu.

Obrázek 37: Předměty, které postava nese, její oblečení, zbraně atd.

Obrázek 38: Systém kouzel je v EoB odlišný od Dungeon Mastera.

6. Might and Magic III: Isles of Terra

V předchozí části tohoto seriálu jsme se seznámili se hrami Might and Magic: Book I – The Secret of the Inner Sanctum a Might and Magic II: Gates to Another World, které byly vydány v letech 1986 a 1988. V roce 1991 byla herní série Might and Magic doplněna o další titul, protože byla vydána třetí hra, která byla nazvána Might and Magic III: Isles of Terra. Tuto hru, určenou například pro počítačové platformy IBM PC, Amiga či Macintosh, mnozí hráči považují za úplně nejlepší z celé této téměř šestnáct let trvající herní série. I v našich zemích se jednalo o poměrně známou hru (na rozdíl od předchozích dvou dílů, což pravděpodobně souvisí s větším rozšířením osobních počítačů až po roce 1990), která si našla své skalní příznivce.

Obrázek 39: Might and Magic III – úvodní obrazovka.

Mezi pravděpodobně nejvíce patrné rozdíly oproti předchozím dvěma dílům patřila podpora automapingu (tj. do mapy se postupně zanáší ta políčka, kterými již hráč prošel) a taktéž podpora pro mapy větší než 16×16 políček, což autorům umožnilo vytvářet zajímavější interiéry i exteriéry. Poměrně zajímavé jsou též porty této hry na herní konzole SNES a GENESIS – jedná se o varianty velmi podobné těm, které bylo možné hrát na osobních počítačích, ovšem ovládání bylo odlišné – pomocí gamepadu, nikoli klávesnice a myši (podobná úprava postihla mj. i Dungeon Mastera a další hry spadající do žánru RPG, které byly portovány na herní konzole).

Obrázek 40: Po grafické stránce se MM3 poněkud odlišuje od předchozích dílů.

I následující dvě pokračování nazvané Might and Magic IV: Clouds of Xeen a Might and Magic V: Darkside of Xeen vydané v letech 1992 a 1993 lze považovat za klasické dungeony, protože se zde používá prakticky stejný engine jako ve třetím dílu. Ovšem všechny navazující hry již používají jiný (podle názorů některých hráčů modernější) systém s volným pohybem po herním světě, který byl (i když v poněkud jiné podobě) použit i například v Ultimě Underworld. Jestli se jedná o skutečné zlepšení vlastní hry, ponechám na laskavém úsudku čtenářů, faktem však je, že nejoblíbenějším dílem celé série Might and Magic zůstává pravděpodobně díl třetí. Podrobnosti o těchto dvou dílech si řekneme příště.

Obrázek 41: Nezbytná volba charakteristik hrdinů.

Obrázek 42: Kromě dungeonů lze navštívit i místa na povrchu.

Obrázek 43: Trénink.

Obrázek 44: Souboje v MM3.

Obrázek 45: Souboje v MM3.

Obrázek 46: Teleport.

Obrázek 47: I v chrámech jsou nabízeny různé služby.

Obrázek 48: Návštěva v bance.

Obrázek 49: MM3.

Obrázek 50: Informace o regeneraci hrdinů po odpočinku.

Obrázek 51: In-game mapa.

Obrázek 52: Toto již vypadá na pěkný dungeon.

Obrázek 53: In-game mapa.

Obrázek 54: Různé herní lokace v Might and Magic III.

Obrázek 55: Různé herní lokace v Might and Magic III.

Obrázek 56: Různé herní lokace v Might and Magic III.

Obrázek 57: Různé herní lokace v Might and Magic III.

Obrázek 58: Různé herní lokace v Might and Magic III.

Obrázek 59: Různé herní lokace v Might and Magic III.

Obrázek 60: Nákup gobliního jídla.

Obrázek 61: Tímto způsobem jsou vyřešeny souboje.

Obrázek 62: Volba kouzel.

7. Ultima Underworld: The Stygian Abyss

Poslední hra, s níž se dnes seznámíme, se v několika ohledech odlišuje od předchozích her, a to především díky zcela odlišnému hernímu enginu. Tato hra se jmenuje Ultima Underworld: The Stygian Abyss, což naznačuje, že se jedná o další hru pocházející z již zmíněné (ovšem prozatím ne kompletně popsané) herní série Ultima. Ultima Underworld, která byla vydána v roce 1992, však využívá odlišný způsob pohybu hlavního hrdiny než tomu bylo u předchozích dílů Ultimy. Herní engine totiž umožňoval volný pohyb po herním světě, a nikoli přeskakování po jednotlivých čtvercích, jako je tomu například u výše popsaných her Dungeon Master či Eye of the Beholder. To však není zdaleka vše, protože i samotný herní svět mohl být velmi variabilní a nebyl již složen ze čtverců – ve hře se mohly vyskytovat stěny vedoucí v různých směrech, podporovány byly podlahy na různých úrovních (včetně schodů apod.), dokonce bylo možné modelovat i zešikmené plochy.

Obrázek 63: Loading screen hry Ultima Underworld.

Všechny plochy mohly být pokryty texturou, jejíž zobrazení se však mohlo na starších a pomalejších počítačích zakázat. Při popisu možností herního enginu hry Ultima Underworld je nutné si připomenout, že se v roce 1992 jednalo o naprostou technologickou novinku, i když právě tento rok je z hlediska FPS her přelomový, protože v tomto roce vyšla i slavná hra Wolfenstein 3D s mnohem jednodušším (ale současně i mnohem rychlejším) herním enginem, který stál na půli cesty mezi klasickými „čtverečkovými“ enginy a enginy umožňujícími tvorbu složitějších interiérů a exteriérů (ostatně sám John Carmack se Ultimou Underworld nechal k naprogramování Wolfensteina 3D inspirovat).

Obrázek 64: Hlavní menu hry Ultima Underworld.

Ovládání Ultimy Underworld bylo založeno na použití myši, popř. kombinací klávesnice a myši. Kurzor myši měnil svoji funkci v závislosti na poloze – mohl sloužit k pohybu postavy po dungeonu, k výběru příkazů představovaných ikonami i pro manipulaci s předměty (ta je podobná, jako u klasických čtverečkových dungeonů). Součástí byla i automaticky generovaná mapa, což je asi pochopitelné, protože kreslení mapy s různě orientovanými stěnami a zešikmenými plochami by bylo asi velmi obtížné, na rozdíl od čtverečkových dungeonů.

Obrázek 65: Intro.

Hra Ultima Underworld se stala velmi populární a současně se jednalo i o komerčně úspěšnou hru, protože se prodalo více než 500 000 kopií. Není tedy divu, že o rok později vznikla druhá (rozsáhlejší) verze nazvaná Ultima Underworld II: Labyrinth of Worlds , která byla postavena na vylepšeném enginu získaném z původní hry. Mimochodem – určité části tohoto herního engine byly o rok později použity v další slavné hře nazvané System Shock.