Historie vývoje počítačových her (128. část – hra Crystals of Arborea a trilogie Ishar)

29. 5. 2014

Doba čtení: 20 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her si popíšeme čtyři hry spadající do žánru RPG, které byly vytvořeny ve společnosti Silmarils. Jedná se o hru nazvanou Crystals of Arborea a zejména pak o herní trilogii Ishar, která se těšila poměrně velké popularitě zejména v Evropě.

Obsah

1. Hry vytvořené ve společnosti Silmarils

2. Crystals of Arborea

3. Screenshoty ze hry Crystals of Arborea

4. Ishar I: Legend of the Fortress

5. Screenshoty ze hry Ishar I: Legend of the Fortress

6. Ishar II: Messengers of Doom

7. Screenshoty ze hry Ishar II: Messengers of Doom

8. Ishar III: The Seven Gates of Infinity

9. Screenshoty ze hry Ishar III: The Seven Gates of Infinity

10. Odkazy na Internetu

1. Hry vytvořené ve společnosti Silmarils

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her se seznámíme se čtveřicí RPG vytvořených francouzskou společností Silmarils. Jedná se o hru nazvanou Crystals of Arborea pocházející z roku 1990 a dále o herní trilogii Ishar, která vycházela v rozmezí let 1992 až 1995. Zejména tato herní trilogie, po technologické stránce vycházející z klasických čtverečkových dungeonů, se stala populární, a to především v Evropě. Ve skutečnosti však společnost Silmarils za více než patnáct let své existence vydala celkem 22 herních titulů. Ostatně v tomto seriálu jsme se již s jednou hrou společnosti Silmarils setkali. Jednalo se o hru Metal Mutant, kde se již projevilo pro Silmarils typické grafické zpracování celého herního světa, s nímž se později setkáme i v trilogii Ishar.

Obrázek 1: Hra Metal Mutant společnosti Silmarils vydaná pro Amigu – specifikace jednoho typu robota, kterého hráč ovládá.

V následující tabulce jsou vypsány všechny hry vydané společností Silmarils:

#	Hra	Rok vydání
1	Manhattan Dealers	1987
2	Mad Show	1988
3	Le Fetiche Maya	1989
4	Targhan	1989
5	Windsurf Willy	1989
6	Colorado	1990
7	Crystals of Arborea	1990
8	Star Blade (Silmarils)	1990
9	Boston Bomb Club	1991
10	Metal Mutant	1991
11	Storm Master	1991
12	Xyphoes Fantasy	1991
13	Bunny Bricks	1992
14	Ishar I: Legend of the Fortress	1992
15	Ishar II: Messengers of Doom	1993
16	Transarctica	1993
17	Robinson's Requiem	1994
18	Ishar III: The Seven Gates of Infinity	1995
19	Deus	1996
20	Time Warriors	1997
21	Asghan: The Dragon Slayer	1998
22	Arabian Nights	2001

Obrázek 2: Metal Mutant pro Amigu – hlavní menu hry.

Obrázek 3: Metal Mutant pro Amigu – první úroveň se odehrává v džungli.

Obrázek 4: Metal Mutant pro Amigu – robot typu Tank.

Obrázek 5: Metal Mutant pro Amigu – robot typu Dino.

Obrázek 6: Metal Mutant pro Amigu – robot typu Cyborg.

Obrázek 7: Metal Mutant pro Amigu – další obrazovka z první úrovně.

2. Crystals of Arborea

První hrou, s níž se v dnešním článku podrobněji seznámíme, je titul nazvaný Crystals of Arborea. Tato poněkud neprávem opomíjená hra byla vydána v roce 1990, pro některé platformy až v roce 1991. Jedná se o klasický čtverečkový dungeon, který se však od ostatních dungeonů své éry (Dungeon Master, Eye of Beholder, Lands of Lore) odlišoval především v tom, že se skupina postav řízená hráčem nepohybovala v podzemních prostorách, ale na zemském povrchu, což celé hře dodalo zvláštní a do té doby málo známou atmosféru. Ostatně pohybu po zemském povrchu zůstala společnost Silmarils věrná i v herní trilogii Ishar popsané v navazujících kapitolách. Dalším zajímavým prvkem viditelným na první pohled je změna výhledu na herní svět – tento výhled nyní zabírá prakticky celou obrazovku, pouze v dolní části zůstalo vyhrazené místo na kompas spojený s hodinkami, ikony hrdinů a klasické ovládací šipky (které však mají poněkud odlišný význam, než je zvykem, například šipkou dolů se postavy ve světě otočí).

Obrázek 8: Logo společnosti Silmarils ve verzi pro grafickou kartu EGA (Crystals of Arborea).

V této hře se taktéž ukazuje zkušenost grafiků pracujících pro Silmarils, protože všechny scény (zejména scény odehrávající se v lese) jsou krásně prokresleny, a to i ve verzi pro PC, kde byla využita buď grafická karta EGA (tj. režim 320×200 s pouhými šestnácti barvami) nebo dokonce CGA (čtyři barvy; raději na tento zcela šílený výrobek firmy IBM zapomeňme). Všechny screenshoty této hry uvedené v článku používají právě zmíněný režim se šestnácti barvami. Hra Crystals of Arborea taktéž nabízela hráčům další zajímavost – změnu denní doby a s ní související příchody noci. Právě tato „maličkost“ dodává hře na autentičnosti (v původních čtverečkových dungeonech se hráči pohybovali v kobkách a svítili si loučemi, takže těch se změna denní doby netýkala). Jinak velmi pěkně propracovaná hra Crystals of Arborea má jen jednu vadu: zvláštní systém soubojů, které neprobíhají v 3D zobrazení, ale na jakési šachovnici, po níž se jednotlivé postavy i NPC pohybují a útočí na sebe (v Realms of Arkania je použit podobný systém, ale postavy jsou zde zobrazeny v isometrickém promítání).

Obrázek 9: Intro ke hře Crystals of Arborea.

3. Screenshoty ze hry Crystals of Arborea

Vzhledem k tomu, že se většina her vydaných společností Silmarils vyznačuje zajímavým a většinou i unikátním grafickým zpracováním, bude ke každé dnes popisované hře přidáno větší množství screenshotů, aby bylo možné získat alespoň základní představu o atmosféře jednotlivých titulů.

Obrázek 10: Informace o autorech hry Crystals of Arborea.

Obrázek 11: Volba charakteristik postav vybíraných do party.

Obrázek 12: Volba charakteristik postav vybíraných do party.

Obrázek 13: Rozdělování bodů mezi jednotlivé základní charakteristiky.

Obrázek 14: Parta je úplná, hra tedy může začít.

Obrázek 15: Důležitou částí uživatelského rozhraní je interaktivní mapa.

Obrázek 16: A toto je naše skupina, která se vydává za dobrodružstvím.

Obrázek 17: Při troše štěstí (a s manuálem) je zde možné získat nové znalosti.

Obrázek 18: Krásně prokreslená grafika využívající jen šestnáct barev.

Obrázek 19: Obrazovka použitá při soubojích.

Obrázek 20: Změna barevné palety při stmívání.

Obrázek 21: Obrazovka použitá při soubojích.

Obrázek 22: I v noci je možné navštívit les, ovšem na vlastní nebezpečí.

Obrázek 23: Noční putování.

Obrázek 24: Stručný návod je přímo součástí herního engine.

Obrázek 25: Popis dostupných kouzel.

Obrázek 26: Popis dostupných kouzel.

Obrázek 27: Popis dostupných kouzel.

Obrázek 28: Konec hry, už zase???

Obrázek 29: Nová parta se vydává za dobrodružstvím.

Obrázek 30: Pokud neutečeme, začne souboj a přitom postavy nemají prakticky žádné zbraně.

4. Ishar I: Legend of the Fortress

V roce 1992 vydala společnost Silmarils další hru spadající do žánru RPG, která se jmenovala Ishar: Legend of the Fortress. Tato hra byla určena pro osobní mikropočítače Amiga, Atari ST, Macintosh a samozřejmě i v té době již velmi rozšířená PCčka. Jednalo se o klasický čtverečkový dungeon založený na základních konceptech představených už v Dungeon Masterovi, ovšem většina herního děje se poměrně netypicky odehrávala v exteriérech, na rozdíl od naprosté většiny dalších dobových čtverečkových dungeonů, v nichž se postavy pohybovaly, jak ostatně samotný název „dungeon“ naznačuje, v podzemí. Díky pohybu ve venkovním prostoru bylo umožněno do hry Ishar přidat mnohem větší množství fantasy prvků, například putyky, ve kterých bylo možné se dozvědět důležité informace, potoky, jezera, přístavy, vesnice apod. I způsob vykreslení scény se odlišoval od běžných dungeonů, protože se vzdálenější předměty neztrácely ve tmě, ale v mlze (což je podle mého názoru ještě působivější).

Obrázek 31: Logo společnosti Silmarils ve verzi pro grafickou kartu VGA (Ishar).

Celý herní svět Ishar: Legend of the Fortress obsahuje přibližně dvacet tisíc lokací (v některých materiálech se objevuje i mnohem vyšší číslo, ale tam se jedná o počet „pohledů“), což je zhruba třikrát více, než v již mnohokrát zmíněném Dungeon Masterovi. Zatímco však v Dungeon Masterovi je velká část políček zaplněna zdmi dungeonu a hra neobsahuje žádnou mapu (a kompas je nutné nejdříve nalézt a nějaký hráč ho musí mít v ruce), je v Isharovi dostupná mapa a kompas je zobrazen již od samotného začátku hry, což je při orientaci ve volném prostoru velmi důležité; možná ještě o to důležitější, že je zde poněkud nelogicky prohozeno ovládání pohybu s využitím numerického bloku klávesnice: v Dungeon Masterovi i v dalších dílech série Ishar slouží klávesy 1 a 3 k úkrokům a klávesy 4 a 5 k otáčení, kdežto ve hře Ishar I je tomu přesně naopak (a naopak jsou zobrazeny i příslušné šipky na obrazovce).

Obrázek 32: Krátké intro ve hře Ishar: Legend of the Fortress.

Zajímavá a unikátní byla i práce s postavami. Ve hře Ishar nebyla možná volba charakteristik postav, na rozdíl od některých dalších RPG. Hra začala s jedinou postavou a další postavy bylo nejdříve nutné najmout. Maximální počet lidí (resp. nejenom lidí, ale i elfů atd.) ve skupině se zvýšil na pět a přibyla možnost měnit jednotlivé osoby i v průběhu hry, ovšem za předpokladu, že se navzájem snesou. Přelomová byla i možnost zabití některé z postav ve skupině, což ovšem mohlo být problematické, protože jiný člen skupiny se mohl zbytku týmu pomstít – vše opět záviselo na vzájemných vztazích mezi členy skupiny. Poněkud zvláštní je i další vlastnost Ishara I – při ukládání hry se muselo za tuto možnost zaplatit, což znamenalo, že zejména v počátečních fázích nebylo možné hru často ukládat a obnovovat (nejedná se o zcela špatný nápad, ovšem mně tato vlastnost nebyla příjemná). Poměrně unikátní byl i systém soubojů, o tom si řekneme blíže v kapitole věnované druhému dílu této trilogie.

Obrázek 33: Podle mého názoru jeden z nejlépe nakreslených úvodních obrázků ke hře vůbec.

5. Screenshoty ze hry Ishar I: Legend of the Fortress

Obrázek 34: Návštěva ve vesnici.

Obrázek 35: Tuto slečnu určitě přibereme do party.

Obrázek 36: Návštěva vesnické hospody nabízí mj. možnost nabrat do party další dobrovolníky.

Obrázek 37: Při nabírání dalších členů do skupiny se provádí hlasování.

Obrázek 38: Za nemalý poplatek se zde mohou postavy naučit nová kouzla.

Obrázek 39: Obrazovka s podrobnými informacemi o vybrané postavě (charakteristiky + inventář).

Obrázek 40: V pravé části je vidět „strategická šachovnice“, na níž lze provést rozmístění jednotlivých postav ze skupiny.

Obrázek 41: Tento divný chlápek přináší poselství od místních bohů.

Obrázek 42: Souboj v reálném čase.

Obrázek 43: Zde je možné postavy postupně vytrénovat, opět za poplatek.

Obrázek 44: Příběh se hráč dozvídá postupně.

Obrázek 45: Z těchto skřetů lze v některých případech „vymlátit“ drobné předměty.

Obrázek 46: Pro sérii Ishar typická krajina s vodou.

Obrázek 47: Pro sérii Ishar typická krajina s vodou.

Obrázek 48: Návštěva u medvědů v ZOO.

Obrázek 49: Reklama vytesaná v runách?

Obrázek 50: Neslavný konec hry.

6. Ishar II: Messengers of Doom

Na první díly trilogie Ishar navázal v roce 1993 další čtverečkový dungeon nazvaný Ishar 2: Messengers of Doom, jenž byl opět určený pro počítače Amiga, Atari ST a PCčka. Samotný herní princip a z velké části i grafické provedení zůstalo zachováno, ovšem došlo i k několika změnám, které vylepšily zejména celkovou atmosféru této hry, která podle mého názoru ve své době nesla srovnání snad jen s Dungeon Masterem II (příkladem může být již první ostrov s mnoha jezírky, z nichž se ozývá kvákání žab atd.). Jednou z vlastností druhého dílu Ishara je například pravidelné střídání mezi denní a noční dobou, což prakticky znamená, že v noci nejsou otevřené obchody (obchodník vás v noci maximálně seřve), ale naproti tomu do některých nočních klubů a hospod je možné přijít pouze až po soumraku. Taktéž došlo ke zjednodušení ukládání pozice ve hře, protože v původním Isharu 1 se při každém uložení hry ztratila část zlata, které hráči nesli, zatímco ve druhém dílu je ukládání řešeno lidštějším způsobem :-)

Obrázek 51: Intro ve hře Ishar 2: Messengers of Doom.

I přesto, že je tato hra – původně dodávaná samozřejmě na disketách – dosti malá (cca 2,2 MB po instalaci, což je jen nepatrně více, než v případě prvního dílu), má každý z ostrovů herního světa odlišnou grafickou podobu. Způsob animace protivníků je však stále poměrně jednoduchý, většinou se jedná o pouhé dvě až tři fáze pohybu. Oproti prvnímu dílu se vylepšilo a současně i zjednodušilo ovládání; týká se to jak logicky uspořádaných šipek pro pohyb, tak i umístění ikonek pro boj (ruce držící zbraň) na jedno místo na obrazovce i náhradu původního menu pro každou postavu jednodušším ikonovým menu – zde se Ishar pravděpodobně snažil přiblížit Dungeon Masterovi (a je to dobře, v této oblasti není zapotřebí být vždy křečovitě a za každou cenu odlišný). Rozšířil se i repertoár kouzel a ve hře se dokonce objevila možnost využívat pro plnění některých úkolů zvířata (sokol, zajíc atd.). Ishar II je pro mnoho hráčů nejpovedenější hrou celé série a současně i představitel klasických čtverečkových dungeonů, které v tomto období zažívaly období své největší slávy.

Obrázek 52: Intro ve hře Ishar 2: Messengers of Doom.

7. Screenshoty ze hry Ishar II: Messengers of Doom

Obrázek 53: Intro ke hře Ishar II: Messengers of Doom.

Obrázek 54: Vkusně vyvedená obrazovka s informacemi o autorech.

Obrázek 55: Obrazovka s charakteristikou vybrané postavy i s jejím inventářem.

Obrázek 56: Hned na začátku čeká hráče souboj (kterému se však lze vyhnout).

Obrázek 57: Další souboj.

Obrázek 58: Krásně zpracované prostředí (pravděpodobně lužního) lesa.

Obrázek 59: Atmosféru hry doplňují menhiry.

Obrázek 60: Interaktivní mapa.

Obrázek 61: Krabičku s lebkou není radno krást nepřipravený.

Obrázek 62: Ah, civilizace…

Obrázek 63: Návštěva ve vesnici.

Obrázek 64: Obchod s různým vybavením lze navštívit ve dne.

Obrázek 65: Tohoto divného človíčka vezmeme do party.

Obrázek 66: Nábor dalších členů lze provést v hospodě.

Obrázek 67: Vstup do přístavu.

Obrázek 68: Prosté násilí se nemusí vždy vyplatit.

Obrázek 69: Vstup do další vesnice utápějící se v mlze.

Obrázek 70: Opět často viděná obrazovka s koncem hry.

8. Ishar III: The Seven Gates of Infinity

Posledním dílem z dnes popisované herní trilogie Ishar je hra nesoucí název Ishar 3: Seven Gates of Infinity, která byla společností Silmarils vydaná v roce 1994. Programátoři i grafici se při vývoji třetího dílu Ishara snažili o udržení autenticity, což například znamená, že nedošlo k významnější změně ve způsobu pohybu po herním světě, což je jen dobře, protože si celá hra zachovává svou poměrně netypickou „isharovskou“ atmosféru, zejména v těch oblastech herního světa, kde se postavy pohybují bažinami či lesy. V tomto díle je možné využít postavy importované z předchozích dvou dílů, což je princip vzdáleně podobný minule popsanému dungeonu Chaos Strikes Back (a navíc se jedná o dobrou reklamu na předchozí hry). Kromě toho se zde – v celé trilogii poprvé – objevuje možnost „naklikat“ si charakteristiky postav před začátkem samotné hry, což tento díl Ishara přibližuje klasickým RPG (série Ultima apod.).

Obrázek 71: Animované intro ke hře Ishar III: The Seven Gates of Infinity (varianta vydaná na CD).

K určitým změnám došlo v použité grafice, v níž sice zůstaly některé grafické prvky zachovány z předchozího dílu (obličeje postav, předměty), ovšem tvůrci se rozhodli pro poněkud zvláštní úpravu – lidští NPC mají digitalizované obličeje, což se – alespoň podle mého názoru – do této jinak ručně kreslené hry příliš nehodí. Hra byla vydaná jak na disketách, tak i na CD, přičemž ve verzi uložené na CD je přiloženo dosti nepovedené intro, které již na dálku prozrazuje 3D Studio :-) Všechny tři díly série Ishar byly později vydány pod souhrnným názvem Ishar Trilogy, před několika lety byla dokonce vydána nová kompilace těchto her (Ishar Compilation) určená pro systém Microsoft Windows. Na serveru Gog je nabízena původní trilogie, kde se jednotlivé hry spouští v DOSBoxu a tím pádem bez problémů jedou i v Linuxu.