Historie vývoje počítačových her (130. část – české dungeony a série Elvira)

12. 6. 2014

Doba čtení: 17 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her si nejprve popíšeme dvojici českých dungeonů nazvaných Rytíři Grálu a Asmodeus. Posléze se budeme zabývat ve své době populární herní sérií Elvira, která stojí na poněkud nejasném pomezí mezi adventurou, dungeonem a survival horrorem.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (130. část – české dungeony a série Elvira)

2. České dungeony

3. Rytíři grálu

4. Screenshoty ze hry Rytíři grálu

5. Asmodeus

6. Screenshoty ze hry Asmodeus

7. Elvira: Mistress of the Dark

8. Screenshoty ze hry Elvira: Mistress of the Dark

9. Elvira II: The Jaws of Cerberus

10. Screenshoty ze hry Elvira II: The Jaws of Cerberus

11. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (130. část – české dungeony a série Elvira)

Poměrně rozsáhlé téma RPG her implementovaných ve formě „klasických“ čtverečkových dungeonů se postupně chýlí ke svému závěru. Prozatím jsme se však nezabývali popisem českých čtverečkových dungeonů, což dnes částečně napravíme, protože si stručně popíšeme hru Rytíři grálu a taktéž druhý (dosti ambiciózní) projekt Asmodeus. Ve druhé části tohoto článku se budeme zabývat herní sérií Elvira, konkrétně dvojicí her nazvaných Elvira: Mistress of the Dark a Elvira II: The Jaws of Cerberus. Tyto hry používají podobné zobrazení jako klasické čtverečkové dungeony a využívají i další koncepty z RPG her (vlastnosti hrdiny, soubojový systém), ovšem ve skutečnosti se jedná o poměrně úspěšný mix klasických RPG, grafických adventur (typu „point and click“) a taktéž survival horroru. Všechny dnes popisované hry jsou vypsány v následující tabulce:

Kapitola	Hra	Rok vzniku
3	Rytíři grálu	1995
5	Asmodeus	1997
7	Elvira: Mistress of the Dark	1990
9	Elvira II: The Jaws of Cerberus	1992

Obrázek 1: Logo výrobce původního českého dungeonu Rytíři Grálu.

2. České dungeony

Hry spadající do žánru RPG a především pak čtverečkové dungeony byly v našich zemích velmi populární a propagované, a to jak mezi vlastníky počítačů IBM PC, tak i mezi majiteli osobních počítačů Atari ST a Amiga. Není tedy divu, že se ve druhé polovině devadesátých let minulého století objevilo hned několik českých her spadajících do této kategorie; ať již se jedná o poněkud méně úspěšné (ale zajímavé) hry typu Rytíři grálu, Asmodeus a Prokletí Eridenu či o mnohem úspěšnější a taktéž propracovanější hru Brány Skeldalu. Některé české čtverečkové dungeony jsou dnes sice poněkud přehlíženy, což je však škoda, protože i když se nejednalo o hry, které by dobyly svět (ale i k takovým titulům se později dostaneme!), stále se jedná o zajímavé hry, jež poměrně názorně ukazují limity, k nimž lze dojít s poměrně malým vývojářským týmem a (pravděpodobně) i dosti omezenými finančními prostředky. Ostatně podobných projektů ve světě vznikla celá řada, k našim hráčům se však většinou dostaly většinou pouze „áčkové“ tituly typu Dungeon Master a Lands of Lore, s nimiž se dá udržet krok jen velmi těžko :-)

Obrázek 2: Úvodní obrazovka českého dungeonu Rytíři Grálu.

3. Rytíři grálu

Prvním skutečně seriózním projektem, jehož cílem bylo vytvoření komerčně prodávaného čtverečkového dungeonu, je hra nazvaná Rytíři grálu, která vyšla v roce 1995 (což nabízí zajímavé srovnání s tehdejší světovou produkcí). Autoři se v příběhu drželi známé legendy o svatém grálu, která je v intru „převyprávěna“, takže se hráč dozvídá, že cílem je najít svatý grál a s jeho pomocí vyléčit nemocného krále Artuše. Samotné zpracování hry je založeno na klasickém čtverečkovém dungeonu, ovšem je možné si nastavit plynulejší animace při přeskoku mezi jednotlivými políčky, což částečně navozuje dojem plynulého pohybu. Herní svět, který je mimochodem poměrně rozsáhlý, i když ne tak členitý, jako v některých jiných dungeonech (kde má doslova každá dlaždice svůj význam), je rozdělen do několika prostředí (hrad, vesnice atd.), v němž se pohybuje velké množství postav, s nimiž však kupodivu není možné většinou žádným způsobem komunikovat.

Obrázek 3: Informace o tvůrcích hry Rytíři grálu.

RPG část hry je zpracována podobně, jako v mnoha dalších dungeonech – rytíř ovládaný hráčem má několik charakteristik, které se postupně mění; v případě potřeby je možné odpočívat, navléci na rytíře nějakou zbroj, kouzlit atd. Systém soubojů částečně připomíná způsob boje v dále popsané herní sérii Elvira, je tedy poněkud jednotvárný a nelze zde využít různé finty, na které mohou být zvyklí hráči jiných čtverečkových dungeonů. Grafická stránka Rytířů grálu podle mého názoru není – s ohledem na dobu vzniku a tuzemské možnosti – vůbec špatná. Velkým pomocníkem je automapping, který zde skutečně může pomoci, protože prostory, po nichž se hráč pohybuje, jsou velmi rozsáhlé.

Obrázek 4: Informace o tvůrcích hry Rytíři grálu.

4. Screenshoty ze hry Rytíři grálu

Podívejme se nyní na několik screenshotů ze hry Rytíři grálu, z nichž je patrný jak způsob ovládání, tak i celkové grafické ztvárnění.

Obrázek 5: Intro – převyprávěná a upravená artušovská legenda.

Obrázek 6: Intro – převyprávěná a upravená artušovská legenda.

Obrázek 7: Intro – převyprávěná a upravená artušovská legenda.

Obrázek 8: Charakteristiky hlavního hrdiny, tentokrát popsané česky.

Obrázek 9: Pohyb po hradu Kamelot.

Obrázek 10: Zobrazení charakteristik hrdiny v RPG stylu.

Obrázek 11: Inventář.

Obrázek 12: Rytíř má poněkud květnatou mluvu :-)

Obrázek 13: Ukázka možností automapingu.

Obrázek 14: Hrad Kamelot je dosti rozsáhlý.

Obrázek 15: Hmm oběd…

Obrázek 16: Schody ze spodní části hradu.

Obrázek 17: Zajímavá maličkost – stejné předměty lze někdy uložit na stejné místo v inventáři (zde dva bochníky chleba).

Obrázek 18: Základní charakteristiky hrdiny jsou zobrazeny pod ikonou jeho obličeje.

Obrázek 19: Ne všechny předměty lze vždy použít.

Obrázek 20: Game over.

5. Asmodeus

Druhým tuzemským dungeonem, o němž se v dnešním článku zmíníme, je projekt nazvaný Asmodeus, což je mimochodem název odvozený od jména tohoto démona. Tato hra vznikla v roce 1997 a možná i z toho důvodu zde můžeme vidět v porovnání s Rytíři grálu mnohá vylepšení, která se týkají jak technického zpracování, tak i například grafiky. Už při spuštění dema (určeného pro DOS, stejně jako samotná hra) je patrné, že prostředí této hry je poměrně variabilní (středověký výtah atd.).

Obrázek 21: Logo společnosti, která Asmodea vytvořila.

Jak je u klasického čtverečkového dungeonu očekáváno, nalezneme v Asmodeovi i RPG prvky, které jsou poměrně dobře vyváženy (u některých dalších RPG her totiž může dojít k tomu, že se vlastnosti postavy postupně zlepší do takové míry, že se ze hry stane bezduchá a k tomu nevyvážená mlátička). Zajímavé je, že v Asmodeovi nenajdeme podporu automappingu, čímž autoři pravděpodobně chtěli hru poněkud natáhnout, protože herní svět není nijak obrovský (to ovšem není ani v přece jen variabilnějším DM2 :-). I přes některé menší nedostatky se jedná o velmi zajímavou hru, kterou až později překonaly Brány Skeldalu.

Obrázek 22: Začátek dema.

6. Screenshoty ze hry Asmodeus

Opět si ukážeme několik screenshotů, tentokrát získaných pouze z relativně krátkého (ale funkčního) dema.

Obrázek 23: Přízemí tvrze.

Obrázek 24: Středověký výtah.

Obrázek 25: Horní patro tvrze.

Obrázek 26: Rozhled ze vchodu do tvrze.

Obrázek 27: Jednoduchý úkol – zapálit svíci, aby se objevily klíče.

Obrázek 28: A máme druhý klíč.

Obrázek 29: Demo není příliš rozsáhlé, to však příliš nevadí.

Obrázek 30: Přízemí tvrze.

Obrázek 31: Statický obrázek z dema.

Obrázek 32: Česko-anglické prostředí konfiguračního programu :-)

7. Elvira: Mistress of the Dark

V roce 1990 začala distribuční společnost Accolade nabízet hru nazvanou Elvira: Mistress of the Dark. Tato hra byla vytvořena ve vývojářské firmě Horrorsoft, což byla pobočka známější firmy Adventure Soft Publishing (vyrábějící textovky, ale i sérii Simon the Sorcerer). Hra Elvira: Mistress of the Dark se snaží propojit několik herních žánrů, především RPG založené na čtverečkovém dungeonu (způsob zobrazení i pohybu postav ve hře), grafickou adventuru typu „point and click“ a taktéž zde nalezneme prvky survival horroru, což je subžánr asi nejlépe reprezentovaný hrami Alone in the Dark či modernější hrou Resident Evil. Hráč zde ovládá hlavního hrdinu, který má za úkol pomoci osvobodit čarodějku Elvíru uvězněnou na svém hradě Killbragant monstry, které se jí podařilo omylem vyvolat. Po vstupu do hradu (a trošku trapném uvěznění hned na samotném začátku) se hráč může pohybovat jak v prostorách hradu, tak i v přilehlé zahradě i v podzemí.

Obrázek 33: Logo firmy Horrorsoft i s Elvírou.

Adventure prvky (hledání a používání předmětů) jsou kombinovány s dialogy a taktéž se souboji. Ovšem právě souboje tvoří pravděpodobně tu nejméně záživnou část hry, neboť hráč musí stále dokola vybírat mezi několika formami útoku a obrany (kéž by zde bylo možné využívat například dveře jako v Dungeon Masterovi nebo prostě před soubojem utéct!). Vzhledem k tomu,že existuje jen několik typů protivníků a malé množství zbraní, jsou souboje již v počátečních fázích hry spíše zdržujícím prvkem, který kazí jinak velmi pěkně vypracovanou „adventurní“ a horrorovou část (vyniká především její grafické zpracování, zejména při použití grafické karty VGA; na grafické kartě EGA je samozřejmě barevné podání poněkud horší).

Obrázek 34: Intro.

8. Screenshoty ze hry Elvira: Mistress of the Dark

Podívejme se na několik screenshotů z této horrorové hry:

Obrázek 35: Intro.

Obrázek 36: Vstup do hradu – začátek hry.

Obrázek 37: Hráč je hned na začátku uvězněn.

Obrázek 38: Hráč je hned na začátku uvězněn.

Obrázek 39: Jeden ze zdlouhavých soubojů.

Obrázek 40: Chystá se další souboj.

Obrázek 41: Možností smrti nabízí tato hra nepřeberně.

Obrázek 42: Schodiště v dungeon stylu.

Obrázek 43: Elvíra čeká ve své kuchyni/laboratoři.

Obrázek 44: Jeden ze zdlouhavých soubojů.

Obrázek 45: Horní patro hradu.

Obrázek 46: Ve hře se objevuje i vlkodlak.

Obrázek 47: Ve hře se objevuje i vlkodlak.

Obrázek 48: Další dungeon.

Obrázek 49: Další dungeon.

Obrázek 50: Jedna z mnoha hradních věží.

Obrázek 51: Výhled z hradní věže.

Obrázek 52: Hráč se může potopit i do studny.

Obrázek 53: Poněkud sarkastická Elvíra přišla osvobodit hráče.

Obrázek 54: Pohyb po zahradě v okolí hradu.

9. Elvira II: The Jaws of Cerberus

Dva roky po vydání hry Elvira: Mistress of the Dark vyšlo její pokračování nazvané Elvira II: The Jaws of Cerberus. Tvůrci se i v této hře drželi stejného způsobu zpracování, tj. hlavní hrdina vidí herní svět ze svého pohledu a může se v tomto světě pohybovat po skocích, podobně jako v klasických čtverečkových dungeonech. Vzhledem k tomu, že hra po instalaci zabrala na pevném disku přibližně dvojnásobek místa v porovnání s dílem prvním, mohlo dojít jak k rozšíření herního světa, tak i k vytvoření většího množství statických obrázků, animací i protivníků. Děj se odehrává v různých prostředích, například i (v hororových hrách poměrně oblíbeném) kostele. Zajímavé je, že i když se děj odehrává v současnosti, může hráč používat magii.

Obrázek 55: Poněkud upravené logo distributora Accolade.

Ve stejném roce jako Elvira II: The Jaws of Cerberus vyšla i hra Alone in the Dark, která ovlivnila další vývoj survival horroru dosti odlišným směrem, o čemž se ostatně v tomto seriálu ještě zmíníme.