Historie vývoje počítačových her (142. část – textovky na osobních mikropočítačích)

18. 9. 2014

Doba čtení: 24 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V předchozích jedenácti částech seriálu jsme se zabývali převážně popisem klasických textovek a taktéž jednoduchých strategických simulací. Jednalo se o hry vytvořené pro osmibitové domácí mikropočítače. Ovšem „subkultura“ autorů a hráčů textovek samozřejmě vzkvétala i na osobních mikropočítačích.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (142. část – textovky na osobních mikropočítačích)

2. IBM PC a IBM PC XT – první skutečné osobní mikropočítače

3. Osobní mikropočítače postavené na bázi 16/32bitového mikroprocesoru Motorola M68000

4. Alternativní směry vývoje: Apple IIgs a Acorn Archimedes

5. Konverze hry Belegost pro osobní mikropočítače

6. Poklad (IBM PC)

7. Král Jister

8. Král Jister 2

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (142. část – textovky na osobních mikropočítačích)

V předchozích jedenácti částech tohoto seriálu jsme si při popisu historie vývoje textovek popsali relativně velké množství her spadajících do této kategorie, které byly naprogramovány pro osmibitové domácí mikropočítače (Atari, Commodore C64, ZX Spectrum atd.). Jednalo se v první řadě o textovky pocházející z „klasické školy“, tedy o hry, které na obrazovku vypisovaly popis jednotlivých lokací v textové podobě a příkazy se zadávaly taktéž formou textu, většinou s využitím jednoslovních a dvouslovních příkazů. Taktéž jsme si popsali několik textovek, u nichž se jednotlivé lokace zobrazovaly souběžně s textem ve formě obrázku (ať již vektorového či bitmapového) a v neposlední řadě jsme se zabývali i textovkami ovládanými příkazy vybíranými joystickem či klávesnicí z menu popř. s využitím ikon atd. Naprostá většina dříve popsaných textovek vznikla v období, kdy tyto hry patřily do mainstreamu, což mj. znamená, že se jejich produkcí a distribucí zabývaly profesionální společnosti.

Obrázek 1: Typická tuzemská textovka – Indiana Jones a Chrám zkázy.

Doba největší slávy textových her ovšem alespoň částečně zasahuje i do období, kdy se začaly ve větší míře rozšiřovat osobní šestnáctibitové či třicetidvoubitové mikropočítače, které začaly (alespoň v některých oblastech) postupně nahrazovat méně výkonné, ale zato levnější a kompaktnější osmibitové domácí mikropočítače. Mnohem vyšší výpočetní výkon, kapacita operačních pamětí, dostupnost disketové jednotky či dokonce pevného disku i možnosti grafických subsystémů osobních mikropočítačů umožňovaly vývoj technicky dokonalejších her, včetně grafických adventur, na druhou stranu se však v porovnání s osmibitovými domácími mikropočítači zjednodušily i vývojové prostředky (integrovaná vývojová prostředí, vyšší programovací jazyky, debuggery apod.), takže na osobních počítačích nalezneme i poměrně velké množství textovek, které vznikly na ryze amatérské úrovni. Příkladem mohou být některé tuzemské textovky s dějem odehrávajícím se na střední či dokonce na základní škole atd.

Obrázek 2: Další klasická tuzemská textovka, tentokrát pro konkurenční typ mikropočítače – Pomsta šíleného Ataristy.

2. IBM PC a IBM PC XT – první skutečné osobní mikropočítače

Ještě dříve, než si začneme popisovat konkrétní textovky, které vznikly pro osobní mikropočítače, si alespoň ve stručnosti připomeňme, ve kterém období začaly být osobní počítače vyráběny a prodávány. Myšlenka osobního počítače se sice objevila již na konci sedmdesátých let minulého století, ovšem na její rozvinutí do praktické podoby si museli uživatelé počkat až do první poloviny osmdesátých let. Prvním skutečně osobním počítačem (tento termín se totiž používal i předtím, ovšem v poněkud jiném kontextu) je slavné IBM PC (5150) pocházející již z roku 1981. V podobně tohoto počítače firma IBM představila koncept rozšiřitelného mikropočítače – tj. počítače postaveného na bázi mikroprocesoru – složeného z modulů využívajících standardizovanou sběrnici.

Obrázek 3: Šestnáctibitový mikroprocesor Intel 8086. Tento mikroprocesor ve skutečnosti nebyl v osobních mikropočítačích IBM PC použit, protože jeho podpůrné čipy i nutná infrastruktura (sběrnice) byly relativně drahé. Namísto toho použili inženýři z firmy IBM čip Intel 8088 a podpůrné čipy používané již v minulosti společně s mikroprocesory Intel 8080 a Intel 8085. Historie ukázala, že se jednalo o velmi důležité rozhodnutí, které mj. rozhodlo i o osudu firem Intel a Motorola na poli mikroprocesorů.

Samotný první model IBM PC 5150 byl pro firmu IBM důležitý zejména z toho důvodu, že se jí podařilo alespoň částečně prosadit i na novém trhu s počítači prodávanými i do menších firem či soukromníkům, což byl odlišný segment trhu, než ve kterém IBM se svými mainframy a minipočítači původně působila. Tento nový trh byl skutečně zajímavý, protože v roce 1979 (ještě před vznikem IBM PC) dosahovaly prodeje výše 150 milionů dolarů a pro další rok se počítalo s dalším nárůstem o celých 40% (prodávaly se především osmibitové mikropočítače Atari, Commodore PET a v USA pak především Apple II, zejména model Apple IIe).

Obrázek 4: Textově-grafická karta MDA s čipem MC6845. Tato grafická karta firmy IBM podporovala pouze textový režim 80×25 znaků, přičemž jednotlivé znaky byly zobrazovány v masce 9×14 pixelů.

Z technologického i historického hlediska je mnohem důležitější až další model IBM PC 5160, který nese (zkrácený) název PC XT. Tento počítač, jenž začal být prodáván v roce 1993, obsahoval mikroprocesor Intel 8088 (šestnáctibitový CPU s externí osmibitovou sběrnicí, z historického hlediska jeden z nejúspěšnějších čipů firmy Intel vůbec) taktovaný původně na 4,77 MHz. Kapacita operační paměti RAM mohla dosahovat 128 kB až 640 kB (to musí stačit každému :-) a především se zde již objevuje podpora pro harddisk s na tehdejší dobu obrovskou kapacitou 10MB. Podle povahy práce bylo možné do počítače IBM PC XT nainstalovat různé typy grafických karet, především kartu MDA (podpora pouze pro textové režimy), CGA (monochromatické či čtyřbarevné grafické režimy), později i EGA (pro PC AT) a konkurenční Hercules (textové režimy a monochromatický grafický režim s vysokým rozlišením). Objevily se i první modely zvukových karet, z nichž nejznámější je AdLib následovaný SoundBlasterem.

Obrázek 5: Zvuková karta Adlib je taktéž určena, podobně jako výše zobrazená karta MDA, pro instalaci do osmibitové sběrnice PC BUS.

3. Osobní mikropočítače postavené na bázi 16/32bitového mikroprocesoru Motorola M68000

Společnost IBM samozřejmě nebyla jedinou firmou v oboru výpočetní techniky, která se zabývala vývojem osobních mikropočítačů. Mezi další známé společnosti patřily firmy Apple, Atari, Commodore a částečně i Acorn (ta však působila jen na relativně omezeném trhu). Firma Apple začala již v roce 1984 prodávat slavný Macintosh osazený 128 kilobajty operační paměti RAM (pozdější varianta Macintoshe již měla kapacitu paměti čtyřnásobnou a tím pádem se tyto počítače staly skutečně konkurenceschopné v porovnání s IBM PC, Atari ST i Amigou). Počítač Macintosh 128k byl integrován do jednoho celku i s monochromatickým monitorem (k tomuto konceptu se společnost Apple o mnoho let později vrátila s iMacem). Ústředním prvkem Macintoshe byl mikroprocesor řady Motorola 68000, který byl doplněný velmi jednoduchým grafickým subsystémem – v podstatě se jednalo o čip, který postupně načítal data z vymezené oblasti operační paměti a tvořil z nich monochromatický obraz s pevným rozlišeným 512×342 pixelů. Jak se dozvíme v dalších částech tohoto seriálu, bylo možné i na takto poměrně spartánském hardwaru provozovat i relativně složité textovky a především pak grafické adventury.

Obrázek 6: Slavný 16/32bitový mikroprocesor Motorola M68000.

Mikroprocesor Motorola 68000 se o několik měsíců později objevil i v dalším typu osobního mikropočítače – Atari ST (zkratka ST znamená sixteen/thirty-two, protože čip Motorola 68000 má vlastnosti jak šestnáctibitových, tak i 32bitových mikroprocesorů, záleží na úhlu pohledu). První verze mikropočítače Atari 520ST byla vydána v roce 1985, tedy zhruba rok po Macintoshi. Na Atari 520ST později navázaly další modely, které se odlišovaly jak vyšší kapacitou operační paměti (namísto 512 kB byl instalován 1 MB atd.), tak i odlišným provedením, použitým mikroprocesorem i podpůrnými čipy (pravděpodobně nejdůležitější novinkou v řadě Atari ST byl čip BLiTTER). S přibližně dvouměsíčním zpožděním za Atari 520ST následovala konkurenční Amiga 1000, slavný a současně i nejprodávanější model Amiga 500 však pochází až z roku 1987. Jak počítače řady Atari ST, tak i Amigy jsou známé mj. i díky propracovaným grafickým subsystémům, ovšem i tady vznikaly zajímavé textovky (které navíc mnohdy grafiku a někdy i zvukový subsystém využívaly).

Obrázek 7: Grafické uživatelské rozhraní prvních počítačů Macintosh.

Obrázek 8: GEM na počítačích Atari ST.

4. Alternativní směry vývoje: Apple IIgs a Acorn Archimedes

Společnost Apple sice prodávala, jak jsme se již dozvěděli v předchozích kapitolách, osobní mikropočítače Macintosh, ovšem nejvíce zisku stále získávala v segmentu osmibitových mikropočítačů řady Apple II, které byly díky příznivému poměru cena/výkon a taktéž rozsáhlému programovému vybavení velmi populární, a to především v USA. I přes značnou popularitu celé řady Apple II však bylo zřejmé, že ústřední čip, na kterém byly tyto mikropočítače postaveny – tím byl osmibitový mikroprocesor MOS 6502 – již přestává vyhovovat jak svým výpočetním výkonem, tak i dalšími vlastnostmi (šestnáctibitové adresování, omezená velikost zásobníku, osmibitové indexové registry atd.). Z tohoto důvodu byl v roce 1986 vydán osobní mikropočítač nazvaný Apple IIgs postavený na novém mikroprocesoru WDC 65C816, který dokázal být zpětně kompatibilní s MOS 6502 (toto byl výchozí stav po resetu), ovšem v případě potřeby mohl být přepnutý do šestnáctibitového režimu s 24bitovým adresováním (v mnoha ohledech byl tento čip výkonnější než zmíněný Intel 8088 či Intel 8086).

Obrázek 9: Obálka časopisu Byte, ve kterém je obsáhlá recenze na dva vzájemně nekompatibilní počítače firmy Apple – Apple Lisa a Apple IIe. Zatímco Apple IIe se stal velmi populárním modelem (a jedním z nejpopulárnějších osmibitových počítačů vůbec), Apple Lisa na trhu zcela propadla i přesto, že nabízela revoluční operační systém (mnohé jeho prvky používáme dodnes).

Posledním známějším osobním mikropočítačem „jedenapůlté generace“ je Acorn Archimedes, resp. přesněji řečeno celá vývojová řada počítačů Acorn, pocházející z roku 1987. Jednalo se o jediný osobní počítač, s nímž se v dnešním článku ve stručnosti seznámíme, který byl postavený na mikroprocesoru s architekturou RISC, konkrétně se jednalo i procesory ARM. První dvě verze tohoto mikroprocesoru (ARM 1, ARM 2) byly vyvinuty právě pro potřeby počítačů Acorn Archimedes; ideovým vzorem přitom byl čip RISC I vyvinutý na univerzitě v Berkeley, který odstartoval celosvětovou popularitu RISCových strojů. V oblasti osobních počítačů – na rozdíl od výkonných pracovních stanic – se však stále používaly převážně mikroprocesory s architekturou CISC; což mj. znamená, že se v dalším textu i v navazujících částech tohoto seriálu seznámíme převážně s textovkami určenými pro počítače IBM PC (s operačním systémem DOS), Atari ST i Amigy (i když pokud se mi podaří rozjet emulátor Archimeda, bude možné popsat i některé hry vytvořené pro tento mikropočítač).

Obrázek 10: Osobní počítač firmy Acorn, který byl vybavený mikroprocesorem ARM s architekturou RISC.

Obrázek 11: Hra Zarch od známého programátora Davida Brabena (který je spoluautorem slavné hry Elite) pro počítač Acorn Archimedes.

5. Konverze hry Belegost pro osobní mikropočítače

Se známou hrou Belegost, která původně vznikla pro ZX Spectrum, jsme si již v tomto seriálu setkali, takže si jen stručně řekněme, že tato hra byla v pozdějších letech portována i na další typy mikropočítačů, zejména na Atari ST a taktéž na mikropočítače kompatibilní s IBM PC. Konverze Belegostu určená pro IBM PC se v několika ohledech odlišuje od verze určené pro osmibitový počítač ZX Spectrum.

Obrázek 12: Belegost pro IBM PC – úvodní obrazovka.

Již při prvním pohledu na screenshoty je patrné, že je grafické uživatelské rozhraní Belegostu zobrazeno inverzně (bílá na černém pozadí), což je jen dobře, především s ohledem na poměrně nízkou obnovovací frekvenci použitého grafického režimu (aplikace s bílým pozadím výrazně více poblikává, resp. přesněji řečeno je zde poblikávání více viditelné a nepříjemné). Na screenshotech zobrazených v této kapitole je použitý monochromatický režim s rozlišením 640×480 pixelů s vlastním softwarově vykreslovaným fontem, který této hře podle mého názoru vyloženě „sluší“ (celkově je design uživatelského rozhraní velmi elegantní, až na úvodní obrazovku s obdélníky okolo nápisů :-).

Obrázek 13: Belegost pro IBM PC – informace o autorech.

Způsob ovládání hry Belegost pomocí ikon a roletových menu zůstal zachován, ovšem díky využití myši je hra lépe ovladatelná než její původní varianta pro ZX Spectrum s kurzorovými klávesami nebo joystickem.

Obrázek 14: Belegost pro IBM PC – grafické uživatelské rozhraní hry.

Obrázek 15: Belegost pro IBM PC – menu pro příkaz „Prozkoumej“.

Obrázek 16: Belegost pro IBM PC – menu pro příkaz „Vezmi“.

Obrázek 17: Belegost pro IBM PC – menu pro příkaz „Jdi“.

Obrázek 18: Takto se sekvence příkazů a reakcí zobrazuje na obrazovce.

Obrázek 19: Zajímavé hinty.

Obrázek 20: Belegost pro IBM PC – grafické uživatelské rozhraní hry.

6. Poklad (IBM PC)

Existuje hned několik tuzemských textovek, které se jmenují Poklad. Stejnojmenná hra, kterou si stručně popíšeme v této kapitole, vznikla pro osobní mikropočítače IBM PC. Jedná se o textovku využívající standardní textový režim 80×25 znaků a vzhledem k tomu, že hra zobrazuje i znaky s akcenty, je nutné ji spouštět na počítači s grafickou kartou EGA či VGA, protože u starších grafických karet nebylo možné jednoduše změnit definici jednotlivých znaků (přesněji řečeno to možné bylo, ovšem pouze výměnou EPROM obsahující definice znakové sady. Nicméně i na starších počítačích i starších grafických kartách by Poklad mělo být možné spustit s tím, že nebudou české znaky zobrazeny korektně. Hra Poklad se ovládá velmi jednoduše jednopísmennými zkratkami příkazů, které jsou zobrazeny v dolní části obrazovky (vzdáleně to připomíná prostředí editoru BASICu v originálním IBM PC), popř. jsou vypsány formou jednoduchého menu. Tato hra se částečně podobá Belegostu v tom ohledu, že se hráčovo alter ego nepohybuje zadáváním příkazů typu Sever/Jih/Západ/Východ, ale logičtějším způsobem – určením cíle pohybu.

Obrázek 21: Hra se skutečně nahrává poměrně dlouho (na originálním PC AT).

Obrázek 22: Každá správná textovka přehrává zvuky.

Obrázek 23: Příběh hry Poklad.

Obrázek 24: Uživatelské rozhraní hry Poklad.

Obrázek 25: Uživatelské rozhraní hry Poklad.

Obrázek 26: Uživatelské rozhraní hry Poklad.

Obrázek 27: Uživatelské rozhraní hry Poklad.

7. Král Jister

V úvodní kapitole jsme si řekli, že pro osobní počítače vzniklo relativně velké množství českých textovek vytvořených již na středních či dokonce základních školách (a to mj. i díky snadněji ovladatelným vývojovým nástrojům, včetně různých IDE – QBasic, Turbo Basic, Turbo Pascal apod.). Mezi tyto hry patří i textovka nazvaná Král Jister, která se nakonec dočkala i několika pokračování. I přes mnohdy úsměvné hrubky a gramatické chyby je tato hra udělaná velmi pěkně. I když se jedná o textovku, je použitý grafický režim, což je ostatně patrné i z přiložených screenshotů (i přesto však první verze této hry nepoužívá znaky s akcenty). Hra se ovládá příkazy zadávanými z klávesnice, pro pohyb v herním světě je možné použít i kompas ovládaný s využitím myši. Samotné zadávání příkazů je po technické stránce provedeno velmi šikovně, dalšího vylepšení se hráči dočkali ve druhém dílu této hry – viz též následující kapitolu.

Obrázek 28: Readme ke hře Jister.

Obrázek 29: Každý producent textovek musí mít pořádné logo.

Obrázek 30: Velmi pěkně provedené uživatelské rozhraní hry.

Obrázek 31: Velmi pěkně provedené uživatelské rozhraní hry.

Obrázek 32: Velmi pěkně provedené uživatelské rozhraní hry.

Obrázek 33: Velmi pěkně provedené uživatelské rozhraní hry.

8. Král Jister 2

Druhá verze výše zmíněné textovky nazvaná jednoduše Král Jister 2 již byla v mnoha ohledech vylepšena. Pro zobrazení uživatelského rozhraní této hry se opět používal grafický režim, v němž se zobrazovaly i úvodní obrázky, vylepšené prostředí hry, obrázek s informací o špatném konci hrdiny či naopak o úspěšném dokončení hry atd. Tuto hru je již možné kompletně ovládat myší, protože veškeré příkazy jsou dostupné buď ve formě menu (tlačítka na pravé i spodní straně obrazovky) či ikon (kompas). Díky zvolenému způsobu ovládání se podařilo zcela odstranit parser, který stejně byl u většiny českých textovek velmi jednoduchý a nepodporoval například zadávání podmínek či kombinaci většího množství příkazů.