Historie vývoje počítačových her (58. část - hra Liero a její klony)

27. 12. 2012

Doba čtení: 24 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu si řekneme základní informace o hře Liero z roku 1998, v níž byly použity některé prvky z herní série Worms, výsledkem ovšem byla akční (netahová) hra. Díky velké oblibě Liera vzniklo i několik jeho klonů, které lze provozovat jak na Linuxu, tak i na dalších systémech.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (58. část – hra Liero a její klony)

2. Liero aneb akční generace artillery games

3. Nové techniky použité v Lieru

4. Doplňky pro originální Liero – editory úrovní a editory postaviček

5. Další malý doplněk pro originální Liero – utilita MoreBlod

6. Klony hry Liero

7. Gusanos

8. OpenLieroX (+ editor herních světů)

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (58. část – hra Liero a její klony)

V předchozích třech částech seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme si popsali prakticky celou historii klasických „artillery games“ využívajících 2D zobrazení herního světa; od původní velmi jednoduché tahové hry Artillery přes trojici přelomových her Tank Wars, Scorched Earth a Scorched Tanks až po herní sérii Worms a některé její open source klony (Hedgewars, Wormux). Dnes se v úvodních kapitolách budeme zabývat hrou Liero, která sice na zmíněné klasické „artillery games“ navazuje, ovšem přidává do těchto původně tahových her akční prvek, protože boj dvou hráčů je veden v reálném čase a nikoli na tahy, což zcela mění herní strategii a navíc je celá hra i mnohem svižnější a pro většinu hráčů pravděpodobně i zábavnější, neboť hráči na sebe nemusí čekat. Ve hře Liero je taktéž využit poměrně vyspělý fyzikální model, díky němuž bylo například možné implementovat zpětný ráz zbraní atd.

Obrázek 1: Liero patří mezi hry, které bylo možné uložit na jedinou disketu (tato média se v roce 1998 ještě poměrně často používala).

Jak si řekneme v dalších kapitolách, vznikla hra Liero v roce 1998 na platformě PC s operačním systémem DOS a stala se zde velmi populární (ostatně díky existenci DOSBoxu a popř. i částečné kompatibilitě Liera s Windows XP si můžeme tuto hru vcelku bez problémů zahrát i v současnosti). Bylo tedy jen otázkou času, kdy se objeví různé klony Liera pro další operační systémy (neboť DOS byl v roce 1998 již technologicky po všech směrech překonán), které hráčům nabídnou nové možnosti, například větší počet zbraní, vyšší rozlišení grafiky, možnost síťové hry, větší počet současně hrajících protivníků atd. Těchto klonů ve skutečnosti vznikla celá řada, například LieroX, NiL (Nil is not Liero) či Gusanos. V současnosti je pravděpodobně nejpropracovanějším klonem OpenLieroX, kterým se budeme zabývat v sedmé a v osmé kapitole. Kromě popisu dvou klonů Liera se zmíním i o některých podpůrných nástrojích, především o editorech map.

Obrázek 2: Původní dokumentace byla napsána finsky (příjemné počtení…), druhá verze Liera byla dodávána i s anglickým překladem.

Obrázek 3: Inicializace hry připomíná legendární Doom.

Obrázek 4: Úvodní obrazovka společně s hlavním menu.

Obrázek 5: Nastavení vlastností jednoho z hráčů.

Obrázek 6: Seznam dostupných zbraní ve hře Liero.

2. Liero aneb akční generace artillery games

První vydaná verze hry Liero vznikla v roce 1998 pro počítače PC s operačním systémem DOS, grafickou kartou VGA (či libovolnou SVGA), zvukovou kartou (Sound Blaster atd.) a mikroprocesorem minimálně 80386SX (i když reálně byla hra použitelná až od 80486SX/DX). Autorem této hry je finský programátor Metsän Eläimet, který se při vývoji Liera nechal inspirovat především již popsanou herní sérií Worms, což je patrné jak při pohledu na postavičky ve hře (žížaly – od nich je ostatně odvozen i název této hry pocházející samozřejmě z finštiny), tak i při pohledu na některé zbraně a možnosti postaviček (skoky, použití vystřelovacího lana pro překonávání překážek atd.). Liero již není tahovou hrou, ale čistě akční hrou určenou pro jednoho či dva hráče. Pokud hraje jen jeden hráč, je jeho protivníkem umělá inteligence (AI), která je ovšem relativně jednoduchá, takže se počítačem ovládaný protivník mnohdy zastaví před překážkou a potom spáchá efektní sebevraždu (nutno ovšem říct, že kvůli způsobu pohybu protivníků v herním světě není naprogramování umělé inteligence nijak snadné).

Obrázek 7: Výběr pětice zbraní, s nimiž jde každý hráč do bitvy.

Každý hráč ovládá svou postavičku pomocí sedmi (konfigurovatelných) kláves, které mají, aby to nebylo tak jednoduché, hned několik významů. Dvě klávesy slouží k pohybu postavičky doprava a doleva (lze jít i do kopce či z kopce). Navíc se s využitím těchto dvou kláves může postavička prokopávat hlínou – stačí podržet klávesu pro pohyb jedním směrem a současně stlačovat klávesu pro pohyb směrem opačným. Další dvojice kláves slouží k míření (změně úhlu výstřelu), pátá klávesa je určena pro střelbu, šestá pro skoky a sedmá pro výběr zbraně – na začátku hry si totiž postavička může vybrat pět typů zbraní z celkem 40 typů, mezi nimiž se lze snadno přepínat (zbraně se liší svou destrukční silou, rychlostí výstřelů, rychlostí nabíjení atd.). Šestá a sedmá klávesa má ještě další význam – po jejich současném stisku se vystřelí lano, s jehož využitím lze překonat vysoké překážky, popř. se přenést do větší výšky nebo se pouze na laně houpat a z relativního bezpečí střílet na protivníka.

Obrázek 8: Na začátku je napřed nutné najít protivníka.

Obrázek 9: Namísto pracného ručního prokopávání lze samozřejmě využít i většinu zbraní.

Obrázek 10: Chiquita bomb, aneb vzpomínka na Banana bomb z herní série Worms.

Obrázek 11: Takto vybuchuje Chiquita bomb.

Obrázek 12: Hodit atomovou bombu do malého prostoru není většinou dobrý nápad…

Obrázek 13: …já to říkal.

Obrázek 14: Použití lana.

3. Nové techniky použité v Lieru

Metsän Eläimet použil při vývoji hry Liero mnoho nových technik, které se většinou v předchozích „artillery games“ vůbec neobjevily. Především se jedná o režim rozdělené obrazovky, který samozřejmě souvisí s tím, že proti sobě hrají dva protivníci, z nichž každý se může nacházet v jiné části (poměrně rozsáhlého) herního světa. Kromě rozdělení obrazovky na pravou a levou část, z nichž každá scrolluje nezávisle na části druhé je v dolní části zobrazena mapa celého herního světa, kterou je možné použít například při zaměřování dalekonosných zbraní (laser apod.). Liero používá grafický režim 13h karty VGA s rozlišením 320×200 pixelů s 256 barvami (přesněji řečeno je kvůli double bufferingu tento režim přepnut do jedné varianty módu X). V Lieru je taktéž použit věrný fyzikální model, takže některé zbraně vyvíjí zpětný ráz, který hráče buď posune dozadu nebo ho rozhoupe na laně. Na hráče taktéž působí výbuchy zbraní; na vybuchující zbraně, krev hráčů atd. současně působí gravitace (částicový model) a použití lana je vyřešeno do nejmenších podrobností, takže je dokonce umožněno, aby se hráči navzájem zachytili a takto zachyceni do sebe stříleli zblízka :-).

Obrázek 15: Laser dokáže propálit hlínu a potom působí na neomezenou vzdálenost.

Vzhledem k tomu, že herní svět je zpočátku (pokud se nenačte jiný herní svět) většinou prakticky celý vyplněn hlínou, musí se k sobě hráči nejprve prokopat, takže se první minuty hry podobají spíše starodávné DOSové hře Tunneller (taktéž pro dva hráče). Dále se hra liší podle toho, který režim byl nastavený z hlavního menu. Buď se soutěží o to, kolikrát hráč zabije svého protivníka, popř. lze zvolit hru typu „capture the flag“, kdy je nutné nejprve najít v herním světě svoji vlajku a donést ji do domečku správné barvy (mimochodem, jak na vlajku tak i domek působí gravitace, výbuchy atd.). Třetím typem hry je „game of tag“, kdy se po zabití protihráče začne tomuto protihráči počítat čas až do chvíle, kdy se buď dosáhne předem nastaveného časového limitu (například pěti minut) či dokud nedojde k zabití protihráče – od tohoto okamžiku se začne čas započítávat právě zabitému protihráči. Možná právě díky existenci těchto herních režimů se hře Liero taktéž přezdívá „2D Quake“.

Obrázek 16: Další zbraň vystřeluje toto prapodivné zelené cosi…

Obrázek 17: Střelu je možné jako jedinou zbraň přímo ovládat při letu.

Obrázek 18: Boj o vlajku.

Obrázek 19: Vlajku je nutné donést do správného domku.

Obrázek 20: Boj o vlajku.

Obrázek 21: Jedna z variant zápalných bomb.

Obrázek 22: Jedna z variant zápalných bomb.

Obrázek 23: Když je „reload time“ nastavený na nulu, lze vystřelit prakticky neomezené množství dynamitů i dalších podobných zbraní.

4. Doplňky pro originální Liero – editory úrovní a editory postaviček

Ke hře Liero postupem času vzniklo i několik pomocných programů. Pravděpodobně nejpoužívanějším typem utilit určených pro Liero byly editory herních světů a popř. taktéž editory postaviček (některé nástroje v sobě slučovaly oba zmíněné typy grafických editorů). Editory herních světů jsou po teoretické stránce poměrně jednoduché, protože každý svět (v terminologii Liera se jedná o level) je představován bitmapou s 256 barvami o pevné velikosti 504×350 pixelů, kde je jednotlivým barvám přiřazen určitý význam. V tomto ohledu se Liero podobá například další oblíbené finské hře Luola, která má ostatně s Lierem velmi mnoho společného; nejenom zemi původu, ale i orientaci na hru více hráčů, způsob ovládání i zmíněný způsob reprezentace herního světa. Skutečnost je však, jak tomu ostatně v informatice velmi často bývá :-), trošku složitější, protože z teoretického maximálního počtu 256 barev lze využít pouze určitou podskupinu a navíc je nutné dodržet barvovou paletu používanou samotnou hrou jak pro zobrazení předmětů ve hře, tak i pro výbuchy, ukazatel skóre, radar atd.

Obrázek 24: Český editor herních světů pro Liero.

Editorů herních světů pro Liero vzniklo hned několik, jedna česká(!) a i ve světě rozšířená varianta je ukázána na následujících screenshotech společně s krátkými popisky (autorem je fra.iesus). Herní světy jsou ukládány do souborů s koncovkou .lev, jejichž formát je velmi jednoduchý – každý soubor má velikost 176400 bajtů, což odpovídá 504×350 pixelům v 256 barvách (není použita žádná hlavička ani komprimace). Barvová paleta je součástí kódu hry a barvy jsou rozděleny do několika kategorií: průchozí (postavička může touto barvou projít i střílet), kopací materiál (odpovídá hlíně – lze kopat i prostřílet), průstřelný materiál, nezničitelný materiál (odpovídá kamenům ve hře, které nelze ani prokopat ani prostřelit) a konečně speciální barvy, kterými lze projít, ale nejsou průstřelné – tyto barvy je možné využít pro tvorbu herních světů rozdělených bezpečnými koridory. Editory postaviček pracují se soubory s koncovkou .chr, v nichž jsou uloženy sprity, tj. taktéž bitmapové informace s 256 hodnotami na pixel.

Obrázek 25: Původní český návod byl ve vyšších verzích doplněn anglickým překladem.

Obrázek 26: Úvodní obrazovka editoru s hlavním menu.

Obrázek 27: Editace herního světa.

Obrázek 28: Editor znaků.

5. Další malý doplněk pro originální Liero – utilita MoreBlod

Další typy utilit byly určeny k ovlivnění těch parametrů Liera, které nebylo možné měnit přímo z hlavního menu této hry, popř. ke změně parametrů ve větším rozsahu, než to umožňovala původní hra. Jednou z těchto většinou pouze jednoúčelových utilit je i nástroj nazvaný MoreBlod, jehož jméno vzniklo zkrácením všeříkajícího názvu MoreBlood na osm znaků (ano, pořád se pohybujeme v DOSu, kde 640kB konvenční paměti a 8+3 znaky pro názvy souborů musí přece stačit každému :-). Utilitka MoreBlod nabízí pouze jednu funkci – dokáže zvýšit míru zranění červů v rozsahu 0–32750 procent namísto původních 0–100 procent. Vlastní průběh hry toto nastavení v podstatě nijak neovlivní, změní se jen její vizuální stránka, protože volba „amount of blood“ ovlivňuje počet jednopixelových částic (particle) představujících krev, které jsou generovány při zranění postavičky.

Obrázek 29: Krátká dokumentace k nástroji MoreBlod.

Další nástroje určené (nejenom) pro původní Liero je možné najít na stránkách:

Liero Applications
http://lierohell.free.fr/search.php?game=1&filetype=2&page=1
Liero Applications
http://lierohell.free.fr/search.php?game=1&filetype=2&page=2
THE OFFICIAL LIERO FAQ
http://www.gamesover.com/walkthroughs/liero.txt

Obrázek 30: Změna hodnoty v menu Liera.

Obrázek 31: Načtení herního světa inspirovaného Quakem.

Obrázek 32: Vliv „amount of blood“.

Obrázek 33: Vliv „amount of blood“.

Obrázek 34: Vliv „amount of blood“.

6. Klony hry Liero

Jak jsme si již řekli v úvodní kapitole, vznikla po úpadku platformy DOS snaha o portaci Liera na další operační systémy, samozřejmě s tím, že se při portaci hra různým způsobem vylepší, a to minimálně po grafické stránce, protože grafický subsystém Liera, který přímo komunikoval s grafickou kartou VGA přes její řídicí a stavové registry, musel být přepsán v každém případě. Další snahy o vylepšení spočívaly v přidání podpory pro hru po místní síti (LAN) popř. po Internetu, podpora pro souběžnou hru většího množství hráčů (většinou dva lidští protivníci a mnoho AI postaviček) a v neposlední řadě se autoři klonů Liera snažili i o vylepšení umělé inteligence počítačem řízených postaviček, většinou i s možností výběru, která AI se má pro jakou postavičku použít. Klonů Liera ve skutečnosti vzniklo hned několik. Ve světě Linuxu se jednalo například o hru nazvanou NiL, neboli Nil is not Liero (tento slovní obrat není v open source světě zcela neznámý, viz například původní význam zkratky GNU).

Obrázek 35: Jedním z klonů Liera je i hra Gusanos.

Největší předností NiL, jehož vývoj začal již v roce 1999, byla podpora pro větší množství současně hrajících postaviček a taktéž podpora pro spojení více počítačů přes TCP/IP. Později sice došlo k pozastavení vývoje, nicméně již v době, kdy byl NiL využitelný hráči. Dalším klonem byl LieroXtreme (LieroX) naprogramovaný Jasonem Boettcherem převážně v C++ (původní Liero bylo napsáno v Pascalu a assembleru), z něhož byly po otevření zdrojového kódu odvozeny dvě hry – LieroExtreme Enhanced (LieroX Enhanced) a zejména jeden z nejdokonalejších klonů hry Liero v současnosti – projekt nazvaný OpenLieroX, kterým se budeme zabývat v osmé kapitole. Vznikly i další – původní hře již dosti vzdálené – klony, například NEX7+ naprogramovaný ve Visual Basicu (tím pádem je cílová platforma zřejmá), kde byly do hry přidány některé techniky známé již z Tank Wars či Scorched Earth – nákup zbraní, bonusy za zabití nepřítele atd. Navíc bylo možné současně použít až 15 počítačem řízených hráčů a namísto lana se používal jet pack (pravděpodobně jde o vzpomínku na další starodávnou hru JetPac pro ZX Spectrum?).

Obrázek 36: Dalším klonem je OpenLieroX.

7. Gusanos

Další klon Liera nese název Gusanos (jedná se ostatně o jméno stejného zvířete, ovšem přeložené do Španělštiny). Asi největší předností hry Gusanos jsou její velké možnosti konfigurace, protože veškeré nastavení je uloženo v množství textových (a tudíž i snadno editovatelných) souborů a logika hry je uložena ve skriptech naprogramovaných v jazyku Lua, jímž jsme se již podrobně na stránkách Root.cz zabývali <a>v samostatném seriálu. Navíc se herní světy ukládají do rastrových obrázků typu PNG, čímž odpadá nutnost konverze, kterou bylo nutné provádět v původním Lieru. Díky zmíněným možnostem konfigurace je možné v Gusanos změnit prakticky cokoli, čehož bylo využito i v Promode, což je sada konfiguračních souborů, skriptů a bitmap, které do hry Gusanos přidávají mnoho dalších možností, včetně nových multiplayerových režimů.

Obrázek 37: Hlavní menu Gusanos je pojato minimalisticky.

Obrázek 38: Při hře dvou hráčů je nutné povolit režim dělení obrazovky.

Obrázek 39: Herní prostředí se podobá původní hře Liero.

Obrázek 40: Ukázka nového typu zbraně.

Obrázek 41: Režim rozdělené obrazovky.

Obrázek 42: Herní světy lze uložit do rastrových obrázků a přímo využít (navíc je nutné uložit i obrázek s maskou).

Obrázek 43: Ukázka dalšího herního světa.

Obrázek 44: V dalším rastrovém obrázku je uložena rozfázovaná animace postavičky.

8. OpenLieroX (+ editor herních světů)

Již v předchozích kapitolách jsem se zmínil o tom, že pravděpodobně nejpropracovanějším klonem Liera je v současnosti projekt nazvaný OpenLieroX. Tato hra je postavena na starším projektu LieroX a došlo zde k mnoha různým vylepšením, ke kterým přispělo mnoho lidí z komunity, a to jak vývojářů, tak i grafiků, což je ostatně patrné i při pohledu na screenshoty zobrazené v této kapitole. Základní princip hry zůstává stále stejný a stejný (či velmi podobný) je i způsob zobrazení herního světa využívajícího režim rozdělení obrazovky. Bitvy se ovšem kromě dvou lidmi řízených postav může zúčastnit i větší množství postav řízených počítačem, jejichž inteligence se oproti původní hře Liero značně zlepšila. Vylepšena byla i grafika, možnosti hry po síti, prostředí hry může být nastaveno do několika témat atd. Samozřejmě se jedná o open source hru, kterou lze provozovat nejenom na Linuxu, ale i na dalších operačních systémech (a nutno říci, že i můj starší počítač, který má problémy s Liero v DOSBoxu, bez problémů dokáže provozovat OpenLieroX, a to ve vyšších rozlišeních i při hře většího množství postaviček).