Historie vývoje počítačových her (80. část – strategické a taktické hry probíhající v reálném čase V)

30. 5. 2013

Doba čtení: 19 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V osmdesáté části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her se již popáté budeme zabývat strategickými hrami probíhajícími v reálném čase. Nejprve si popíšeme hry PowerMonger a Populous II, které byly založeny na podobném principu jako původní Populous, a na závěr se zmíníme o slavné hře Settlers.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (80. část – strategické a taktické hry probíhající v reálném čase V)

2. PowerMonger aneb další varianta hry „na boha“

3. Kladné a záporné vlastnosti hry PowerMonger

4. Pokračování herní série Populous

5. Populous II: Trials of the Olympian Gods

6. Multiplayer režim implementovaný ve hře Populous II

7. Settlers – další typ strategické hry probíhající v reálném čase

8. Technologie použité ve hře Settlers

9. Ekonomický model ve hře Settlers + série screenshotů z této hry

10. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (80. část – strategické a taktické hry probíhající v reálném čase V)

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her navážeme na část předchozí, v níž jsme si popsali hru Populous vydanou v roce 1989. Připomeňme si, že za vývojem této hry stála dnes již neexistující softwarová společnost Bullfrog, především její hlavní programátor Peter Molyneux. Ve hře Populous se hráč stal lokálním bohem, který mohl v závislosti na míře své síly/many například přetvářet okolní krajinu (aby se v ní například daly stavět vesnice a města), popř. na okolní národy sesílat různé katastrofy, například vyvolat zemětřesení, vytvořit bažiny atd. (mimochodem: koncept many jakožto měřítka síly se rozvinul právě ve hrách Bullfrogu). Hra Populous se po svém vydání stala poměrně populární, neboť se jednalo o jednu z prvních her tohoto typu (zajímavé je, že ve stejném roce vzniklo i konkurenční SimCity) a navíc se zde využívalo tehdy populární isometrické zobrazení, které se již dříve používalo především u různých akčních her (připomeňme si Knight Lore či Alien 8 na ZX Spectrum od společnosti Ultimate Play the Game).

Obrázek 1: Snímek z intra hry PowerMonger.

Peter Molyneux i jeho spoluprogramátoři a grafici ze společnosti Bullfrog záhy vytvořili další hru s podobným tématem, která nesla název PowerMonger. Popisem této alespoň zpočátku zajímavé hry se budeme zabývat v navazující kapitole. Později byla na základě původní hry Populous vytvořena celá herní série, viz též čtvrtá kapitola. Ovšem ani konkurenční společnosti zabývající se vývojem počítačových her nezahálely, takže například společnost Maxis, která se proslavila především již zmíněnou hrou SimCity vytvořila v roce 1990 již méně populární simulaci SimEarth (časová osa zde byla nastavena na celých 10 miliard let a alespoň díky tomu se asi nejvíce přiblížila k pojetí boha, který byl v dalších hrách ve svých akcích omezen mnohem kratším časovým měřítkem) a v roce 1991 pak SimAnt zaměřenou na simulaci jedné jediné kolonie mravenců (v tomto případě je však již poněkud nesprávné hovořit o „god games“).

Obrázek 2: Další snímek z intra hry PowerMonger

Obrázek 3: Začátek nové hry.

Obrázek 4: Mapa herního světa.

2. PowerMonger aneb další varianta hry „na boha“

První hra, se kterou se v dnešním článku seznámíme, se jmenuje PowerMonger. Tato hra původně vznikla pro osobní mikropočítače Amiga a později byla portována mj. i na platformu x86 a operační systém DOS. V dobových recenzích je sice PowerMonger většinou zmiňován společně se hrou Populous, ovšem mezi těmito dvěma hrami existuje hned několik rozdílů, protože ve hře PowerMonger je hráčovým alter egem generál, jehož možnosti jsou zcela odlišné od možností boha z herní série Populous. To například znamená, že se hra orientuje spíše směrem k taktickému obsazování jednotlivých nezávislých vesnic a měst s využitím vojáků, které má hráč k dispozici, nikoli k modelování terénu či k posílání různých katastrof na okolní národy. Některé akce ovšem mohou i zde mít určitý vliv na okolní terén. Příkladem může být odlesnění velké plochy, které vede k vyšší míře dešťů nebo sněhových přeháněk (ty ovlivňují například rychlost pohybu jednotek ve hře).

Obrázek 5: Herní prostředí hry PowerMonger s polygonovým 3D modelem terénu.

Základem této hry je ovládání armád, přičemž každému oddílu rozkazuje kapitán, který je hráčem přímo řízen (zabitím kapitána vlastně přestane jeho oddíl existovat, protože se vojáci vrátí domů). V závislosti na vzdálenosti jednotlivých oddílů vzniká mezi posláním rozkazu a jeho přijetím určitá časová prodleva, což vlastně odpovídá možnostem reálných (zde starověkých či středověkých) armád. Zajímavá a v době vzniku hry PowerMonger ne zcela obvyklá byla i možnost multiplayeru, tj. propojení dvou počítačů a hry dvou hráčů (což je vždy zajímavější, než se snažit hrát proti AI, která je buď slabá, nebo musí různým způsobem podvádět). Ve hře PowerMonger je použito trojrozměrné zobrazení herního světa, v němž je samotný terén reprezentován vystínovanými polygony a další objekty jsou zobrazeny formou dvourozměrných spritů (rastrových obrázků). Herní svět je možné zobrazit s různým měřítkem (celkem osm kroků zvětšení) a taktéž je možné pohledem natáčet, ovšem pouze po 90° (což je zajímavé, protože použitá technologie zobrazení by měla zvládnout prakticky libovolné natočení).

Obrázek 6: Obrázky domů a obyvatel herního světa jsou tvořeny pomocí spritů.

Obrázek 7: Neúspěšný konec hry.

Obrázek 8: Ke hře se nyní připojili i dva AI-generálové.

3. Kladné a záporné vlastnosti hry PowerMonger

Hry společnosti Bullfrog vždy vzbuzovaly jak mezi recenzenty, tak i mezi hráči určitou kontroverzi, protože se na jednu stranu prakticky vždy jednalo o přelomové tituly (byly zde ukázány zcela nové herní principy, použity nové typy zobrazení atd.), na stranu druhou byly v některých případech hry například hůře ovladatelné, což je ovšem ve skutečnosti problém i dalších simulací (částečně též Settlers popsaných v dalším textu). PowerMonger je v mnoha ohledech zajímavá hra, která jako jedna z prvních implementovala model simulující život jednotlivých postaviček ve hře. Každá postavička zde totiž má přiděleny různé vlastnosti a může provádět různé „reálné“ činnosti, například pracovat na farmě, rybařit, vyrábět nějaké zboží atd. Peter Molyneux tento zajímavý koncept mnohem později rozvinul ve své ještě více propracované hře Black & White, o níž se pravděpodobně v tomto seriálu ještě zmíníme. Ve hře PowerMonger byly pěkně zpravovány i zvuky, především v původní verzi pro Amigu.

Obrázek 9: Obsazení původně neutrálního města.

Hře PowerMonger se ovšem nevyhnuly některé problémy, které provází i další strategické a taktické hry. Jedním z těch závažnějších problémů je fakt, že se v jednotlivých úrovních stále opakuje tentýž typ operací. Při zahájení každého kola je nutné rychle obsadit co největší množství okolních vesnic a následně tyto vesnice využít k vytvoření armád, jež se pošlou na protivníkovy vesnice a armády. Tento postup se opakuje stále dokola; možná zde chybí nějaká forma speciálních misí ve formě, jakou známe například z Warcraftu či Command & Conquer; popř. by hře PowerMonger prospělo větší propracování možnosti vyrábět a vylepšovat zbraně pro armádu (protože náznak těchto možností zde existuje). Určitým nedostatkem je taktéž zvolená forma grafického uživatelského rozhraní hry, které je – podobně jako i v mnoha dalších hrách od Bullfrogu – zaplněno různými ikonami a tlačítky, jejichž smysl je ve zvoleném rozlišení 320×200 pixelů někdy dosti nejasný, a to i v případě, že hráč vlastní originální manuál.

Obrázek 10: Ve městech se mohou vyrábět i nové zbraně.

Obrázek 11: Informace o hráčově alter egu.

Obrázek 12: Ve hře je simulováno i počasí.

4. Pokračování herní série Populous

Jak jsme si již řekli v úvodní kapitole, byla původní hra Populous z roku 1989 v pozdějších letech následována dalšími více či spíše méně úspěšnými díly, které původní ideu „hry na boha“ postupně rozšiřovaly. Samozřejmě se postupně vylepšovalo i technické zpracování těchto herních titulů, což pochopitelně souviselo i s postupným vývojem počítačů a herních konzolí, na nichž byly tyto hry provozovány (jeden z důvodů, proč je plocha samotného herního světa v původních Populous tak malá, souvisel i s relativně malou výkonností tehdejších počítačů). V následující tabulce jsou vypsány téměř všechny hry patřící do série Populous. V tabulce není uveden výrobce a hlavní programátor, a to mj. i z toho důvodu, že společnost Bullfrog byla později prodána a Peter Molyneux se na tvorbě pozdějších herních titulů již nepodílel.

Obrázek 13: Snímek z intra hry Populous II: Trials of the Olympian Gods.

Povšimněte si, jak se postupně měnily platformy, na něž byly jednotlivé díly série Populous portovány („Wintel“ zjednodušeně řečeno znamená 16bitová či 32bitová MS Windows provozovaná na architektuře x86):

#	Rok vzniku hry	Název hry	Dostupné na platformách
1	1989	Populous	DOS, Atari ST, Amiga, SMS, SNES, TurboGrafx-16, Acorn, Sega Genesis, Macintosh 68k
2	1989	Populous: The Promised Lands	DOS, Atari ST, Amiga, TurboGrafx CD
3	1989	Populous: The Final Frontier	Atari ST, Amiga
4	1991	Populous II: Trials of the Olympian Gods	DOS, Atari ST, Amiga, Macintosh 68k, SNES, Wintel
5	1992	Populous II: The Challenge Games	dtto
6	1998	Populous: The Beginning	Playstation, Playstation 3, PSP, Wintel
7	1999	Populous: The Beginning – Undiscovered Worlds	Wintel
8	2007	Populous DS	Nintendo DS

Obrázek 14: Snímek z intra hry Populous II: Trials of the Olympian Gods.

Obrázek 15: Snímek z intra hry Populous II: Trials of the Olympian Gods.

Obrázek 16: Snímek z intra hry Populous II: Trials of the Olympian Gods.

5. Populous II: Trials of the Olympian Gods

Přímým následovníkem původní hry Populous je hra nesoucí poněkud komplikovaný název Populous II: Trials of the Olympian Gods. Opět se jedná o „hru na boha“, přičemž celý herní svět obsahuje mnoho odkazů na starořeckou mytologii, což je podle mého názoru mnohem zajímavější, než tomu bylo v původní hře Populous, jejíž svět nebyl nikde pevně zakotven. Hráč ve hře Populous II ovládá poloboha, přesněji řečeno některého z Diových nemanželských synů (Zeus byl podle starořecké mytologie v této oblasti dosti aktivní :-) Úkolem hráče je postupně porazit ostatní (polo)bohy a následně se setkat se svým otcem, který slíbil, že vítěze těchto válek mezi bohy povolá k sobě na horu Olympus. Již na první pohled na screenshoty této hry můžeme vidět rozdíl mezi první verzí Populous a jejím pokračováním Populous II. Ovšem mnohem více rozdílů a vylepšení se skrývá v samotné hře. Například je zde možné ovládat hrdiny, kteří taktéž pochází z řecké mytologie (v Populous I se namísto hrdinů ve hře pohybovali rytíři).

Obrázek 17: Hlavní menu hry Populous II: Trials of the Olympian Gods.

Asi nejzajímavější je rozšíření možností, které (polo)bohové mají. Původních osm základních „sil“ je zde totiž rozšířeno na 29 popř. na třicet sil (v závislosti na verzi hry), které jsou rozděleny do šesti kategorií: země, voda, vítr (vzduch), oheň, rostliny a lidé (ikony těchto šesti kategorií můžete na screenshotech vidět v levé dolní části, kde jsou vyvýšeny nad okolní podložku). Navíc se původní ukazatel many rozšířil takovým způsobem, že se mana sbírá a používá samostatně pro každou kategorii zvlášť, což je zajímavější, protože se hráč může na základě svého rozhodnutí zlepšovat pouze ve vybrané oblasti. Teprve po dosažení určitého množství many může hráč začít používat složitější kouzla. Mana je opět generována na základě množství obyvatelstva vyznávajícího určitého boha, takže opět platí, že čím větší území a čím lidnatější osady hráč ovládá, tím je jeho pozice oproti oponentům výhodnější.

Obrázek 18: Způsob zobrazení herního světa byl oproti prvnímu dílu vylepšen.

Obrázek 19: Modifikace tvaru krajiny.

Obrázek 20: Modifikace tvaru krajiny.

6. Multiplayer režim implementovaný ve hře Populous II

Při popisu hry Populous II nesmíme zapomenout ani na režim multiplayer, tj. hry dvou lidských protivníků. Podobně jako v mnoha dalších dobových hrách byl multiplyer podporován při spojení dvou a více počítačů do sítě (jestli se dá vůbec mluvit o skutečné síti) typu peer to peer – nebyl zde tudíž použit žádný centrální server, pouze osobní počítače, u nichž přímo seděli jednotliví hráči. V případě hry Populous II ve verzi pro operační systém DOS bylo možné počítače propojit buď s využitím síťových karet, přes modem (příkazy pro vytočení čísla a volbu modulace se většinou v našich podmínkách musely zadávat ručně), popř. existovala nejjednodušší a současně i nejlevnější alternativa ve formě sériové linky. O možnosti multiplayer režimu se zmiňuji schválně z toho důvodu, že se z dlouhodobého hlediska jednalo o nejzajímavější variantu, jak bylo možné Populous II hrát, protože i tato hra trpěla tím, že jednotlivé mise si byly velmi podobné a hra tak postupně ztrácela na své přitažlivosti.

Obrázek 21: V Populous II vznikají i poměrně rozsáhlá města.

K Populous II byl později vydán i samostatný datadisk s názvem Populous II: The Challenge Games, kde se namísto postav starořecké mytologie využívala mytologie japonská. Tento datadisk již byl zajímavější, protože každá mise měla odlišné cíle.

Obrázek 22: Nastavení parametrů hry.

Obrázek 23: Počítačem řízený oponent již udělal z původně hornaté krajiny placku.

Obrázek 24: Konec jedné mise.

Obrázek 25: Nastavení způsobu propojení dvou počítačů při multiplayeru.

Obrázek 26: Propojení je možné provést i přes sériový port.

7. Settlers – další typ strategické hry probíhající v reálném čase

Při popisu „her na boha“ nesmíme zapomenout ani na poněkud modernější hru Settlers z roku 1994, za jejímž vývojem stála německá softwarová společnost Blue Byte. Ostatně i původní název této hry je německý, takže mnoho hráčů zná „osadníky“ spíše pod názvem Die Siedler. Tato velmi zajímavá, populární a současně i graficky zdařilá real time strategická hra byla implementována jako určitý mix mezi Populous (samostatně jednající obyvatelé), Mega Lo Mania (technology tree) a SimCity (stavba zámku a dalších důležitých budov).

Obrázek 27: Intro hry Settlers.

Úkol hráče je zde zdánlivě jednoduchý – zajistit svému národu blahobyt, postupně rozšiřovat jeho území, ubránit se před protivníky a v závěru pak tyto protivníky zcela eliminovat. Podobně jako v případě Populous/PowerMonger se i ve hře Settlers pro splnění tohoto úkolu nemusí explicitně ovládat jednotlivé postavy, protože ty jednají do značné míry autonomně. Dokonce je možné v tréninkových misích pouze naplánovat stavbu jednotlivých budov a posléze pasivně sledovat, jak se hráčův národ postupně rozrůstá, staví nové budovy, těží suroviny a dokonce se i sám ubrání protivníkům.

Obrázek 28: Intro hry Settlers.

Obrázek 29: Intro hry Settlers.

Obrázek 30: Informace o tvůrcích.

8. Technologie použité ve hře Settlers

Hra Settlers zaujme již na první pohled svým pěkným grafickým zpracováním, které je ostatně kvalitní i u většiny dalších her vyvinutých společností Blue Byte. V závislosti na možnostech počítače bylo možné využívat buď grafický režim s rozlišením 360×240 pixelů s 256 barvami, což je nestandardní grafický režim karet VGA (navíc s možností double bufferingu), popř. bylo možné hru přepnout do grafického režimu s rozlišením 640×480 pixelů s 256 barvami (SVGA). Herní svět byl téměř kompletně animovaný, což se týkalo jak animace jednotlivých postav, tak i vln na jezerech, vlajek u jednotlivých budov atd. Poněkud problematické bylo použití ikon u prakticky všech položek hlavního menu, což mnohdy nutilo hráče vyhledávat význam jednotlivých obrázků v manuálu (pokud hráč více než stostránkový manuál vůbec vlastnil :-).

Obrázek 31: Nastavení parametrů hry.

Zajímavé je, že tato hra neumožňuje provádět žádné zásadní operace v případě pozastavení běhu herního času. V některých realtime strategiích je totiž možné čas zcela zastavit a stále přitom měnit parametry hry, zadávat příkazy jednotlivým postavám atd. To není v Settlers možné, což může především v pozdějších misích být poněkud problematické, protože Settlers je založen na pečlivém naplánování umístění jednotlivých budov takovým způsobem, aby ekonomika celého ministátečku fungovala co nejefektivněji (to je ostatně tématem následující kapitoly).

Obrázek 32: Nastavení parametrů hry.

Obrázek 33: Mapa.

Obrázek 34: Hlavní (ikonové) menu.

9. Ekonomický model ve hře Settlers + série screenshotů z této hry

Ve hře Settlers je implementován poměrně komplexní ekonomický model, což je zajímavé především v porovnání se hrami typu Populous, PowerMonger či dokonce Mega Lo Mania. V některých ohledech je použitý ekonomický model ještě lepší, než například v již popsané tahové strategické hře Colonization, protože výroba jednotlivých předmětů může záviset na několika surovinách. Příkladem mohou být zbraně vyráběné ze železa a dřeva. Železo se vyrábí z rudy, kterou je však nejdříve nutné vytěžit. Vzájemné vazby mezi surovinami a výrobky je možné přímo ve hře zobrazit s využitím „vývojových diagramů“, jejichž příklady najdete na obrázcích 44 a 45 (i zde se ukazuje, že pouhé ikony bez textových popisků nemusí být tím nejlepším řešením). Vzhledem k tomu, že jednotlivé vazby mohou být poměrně složité, obsahuje hra Settlers kromě obvyklých misí i několik tutoriálů, v nichž si hráč může jednotlivé kroky relativně snadno odzkoušet. Druhou možností je volba slabého protivníka a současně i velkého území, aby na sebe obě království narazila až v pozdějších fázích mise.